Šrí Sellaperumal, (jak se původně Annamalai svámí jmenoval), přišel do Rámanášramu, když mu bylo 20 let. Přišel ze své rodné vesnice Thondanguriči, kde se 14. 11. 1906 narodil. Stal se Bhagavánovým žákem a začal být znám jako Annamalai svámí.

Jeho otec byl astrologem a proto pečlivě studoval horoskop svého syna. Z horoskopu vyplývalo, že se syn stane velkým mnichem. Proto o výchovu svého syna nepečoval.

A opravdu, od jeho nejrannějšího mládí bylo pro dítě přirozené, že stále meditovalo o Bohu a o světský život nejevilo zájem. Kdekoli to bylo možné, s nadšením zpívalo o slávě Pána a prozpěvovalo oslavné zpěvy.

Jednoho dne potkal chlapec potulného asketu, který mu ukázal fotografii Bhagavána Šrí Ramany Mahárišiho a knihu Upadéša Sáram. Magnetický pohled Bhagavána chlapce fascinoval a tak se rozhodl jít k Arunáčale.

Dvacetiletý mladík odevzdal Bhagavánovi svou mysl a podrobil se mu tak, že mu začal sloužit. Uplynulo 10 dní, když se na něj Bhagaván náhle podíval a prohlásil: „Čekal jsem na tvůj příchod!“
„Bhagaván snad čekal až přijdu? Mám snad s Bhagavánem nějaký vztah z předchozích životů? Jaké to mám štěstí,“ řekl si Annamalai svámí.

Jako matka ptáčete pečuje o své mladé, tak byl Sellaperumal vychováván Bhagavánem v moudrosti. Bhagaván mu jednoduchými slovy vysvětloval nejvyšší pravdu, třeba i tehdy, když se koupal. Pokud se někdo Bhagavánovi naprosto odevzdal, soucitný Bhagaván vždy poskytl poučení podle stavu jedince a tak odstraňoval závoj máji.

Annamalai svámí říkával, že Bhagaván jednoznačně prohlásil, že budoucnost ášramu bude slavná a že ášram bude všude znám. Věděl, že se stoupenci pohrnou. Věděl, že se dostaví potřebné materiály a finance. A s takovou vizí budoucnosti Bhagaván plánoval a rozvíjel ášram. Například prohlásil: „Teď postavíme kravín, dostaneme mnoho krav.“ A Annamalai svámí vypravuje, že když kravín postavili, mnoho stoupenců začalo věnovat ášramu krávy. Začala se stavět jedna budova za druhou a Annamalai svámí je stavěl jako Bhagavánův nástroj.

Tehdy nebývalo v ášramu mnoho peněz. Vedoucí úředníci ášramu často nevěděli, jak si počínat. Vždy se však stalo, že nějací neočekávaní hosté se sami nabídli, že ponesou náklady a budovy brzy stály k úžasu všech. Stavební plány se vždy naplnily.

Bhagaván cvičil Annamalai svámího v karmajóze a zcela vyplnil jeho mysl. Svámí sloužil Bhagavánovi plných 10 let, až do roku 1938. Jednoho dne tohoto roku zažil Annamalai svámí zkušenost Já-Self (átman) v koupelně Bhagavána, když jej tam Bhagaván obejmul. Tato zkušenost zcela změnila jeho život.

Po zažití zkušenosti átmanu v něm uzrálo rozhodnutí opustit ášram a žít v sousedství ášramu, v Palakottu. Když svámí sdělil své plány Bhagavánovi, ten mu s radostným úsměvem odpověděl: „Velmi dobře, velmi dobře, velmi dobře!“ a požehnal mu. Nebylo snadné opustit Gurua, když žil v jeho blízkosti celých 10 let. Jelikož mu však sám Bhagaván požehnal, svámí byl uspokojen. Žil v Palakottu a denně navštěvoval ášram, aby obdržel Bhagavánův daršan, a aby vyslechl jeho moudrá slova. Tak strávil 4 roky až do roku 1942.

Sádhu Arunáčala (major Chadwick) svámího podporoval tím, že mu poskytoval 50 rupií měsíčně po dobu osmi let. Jednoho dne se o tom major Chadwick zmínil Bhagavánovi. Bhagaván na to tvrdě odpověděl: „Kdo jste, že podporujete Annamalai svámího?“ Chadwicka to uvedlo do rozpaků a podporu ukončil. To se stalo v roce 1946. Stejného dne obdržel Annamalai svámí peníze od jednoho stoupence z vesnice Thellar. O týden později se dostavila skupina stoupenců a ti ho zaopatřovali po celou řadu let. Svámího ášram začal od té doby zcela nezávisle fungovat. Kdo se vyzná ve hře Bhagavána?

Když se toto stalo, začal Bhagaván vyžadovat na svámím tvrdou kázeň. Přikázal mu, že se z Palakottu nesmí vzdalovat.
„Nechoď do ášramu ani pro daršan,“ tak zněl přísný rozkaz Bhagavána. Byl to přímý zákaz!

Annamalai svámí se podrobil a v této kázni uspěl. I kdyby se měl člověk ocitnout tváří tvář smrti, copak je možné jednat proti slovům Gurua? Nebylo by to přímým porušením příkazů samotného Pána?

Bhagaván tu a tam do Palakottu zašel a někdy se i zeptal, jak se Annamalai svámímu daří. Jednoho dne, když Bhagaván přišel, prohlásil: „Přišel jsem, abych měl tvůj daršan.“
Když to Annamalai svámí uslyšel, byl velice otřesen a bylo mu, jakoby se dopustil velké urážky.
Bhagaván si toho všiml a poznamenal: „Copak neplníš mé příkazy? Copak tvá bhakti není veliká? Proto jsem řekl, co jsem řekl.“

Annamalai svámí už nikdy nevkročil na půdu ášramu, dokonce ani aby uctil místo, kde je Bhagaván pochován. Když se ho lidé ptali: „To jste nešel do ášramu ani když Bhagaván opustil své smrtelné tělo?“
K překvapení všech tiše řekl: „Nešel.“

S laskavým výrazem a milou řečí svámí stále žije s Bhagavánem. Vysvětluje Bhagavánovu filozofii a cituje jeho prohlášení na podporu svých slov. Sděluje nám své zkušenosti s myšlenkou, aby se svět také těšil ze stejného blaha, které sám zažívá.

Annamalai svámí vlastní diář, do kterého si poznamenával poučení, která Bhagaván poskytoval stoupencům, jakož i otázky, které sám kladl a dále Bhagavánovy odpovědi. Uveďme několik klenotů z deníku, který svámí považuje za nesmírný poklad.

Jednou jeden stoupenec poprosil Bhagavána, zda by se při pozdravu směl dotknout jeho svatých nohou. Bhagaván mu řekl: „Bhagavánovy nohy jsou v srdci stoupence. Pevně se jich držte. To je štěstí. Zklamal byste se, kdybyste se držel mých nohou. Ty jednoho dne zmizí. Uctívání nohou, které jsou v nás, je svrchované uctívání.“

„Bhagaváne, je možné uctívat Boha uprostřed ruchu světa?“ zeptal se svámí Bhagavána.
Ten hned neodpověděl, uplynulo asi 10 minut. Pak přišlo několik dívek, aby měly Bhagavánův daršan. Začaly tančit a zpívat: „Stloukej máslo, stloukej máslo a nezapomínej na Pána Kršnu.“ Bhagaván upozornil Annamalai svámího na píseň a řekl, že to byla odpověď na jeho otázku. Tou je karmajóga.

Otázka: „Svět je plný bídy a zlých lidí. Jak může ctnostný mezi nimi žít?“
Bhagaván: „Měli bychom je všechny považovat za dobré. Zlí nám dávají svými krutými činy výstrahu, abychom se jich vyhýbali. Ctnostní svými dobrými a zlí svými špatnými činy nám prospívají.“

Otázka: „Co vlastně znamená namaskára (položení se před Guruem)?
Bhagaván: „Původní význam namaskáry bylo podrobení těla a mysli Pánu. Ten, kdo provádí namaskáru, zamýšlí podvést Boha svým činem. Je to neupřímné a podvodné. Ale můžeme podvést Boha? Boha nemohou podvést ti, kdo si poníženě lehají ze sobeckých důvodů a budou sami podvedeni. Čistota mysli je pravou namaskárou.“

Otázka: „Jak je to s našimi předchozími zrody, proč neznáme svou minulost?“
Bhagaván: „Zanechte vaše touhy po poznání minulosti. Dobré bude, když budete znát svůj současný život. Bůh odejmul lidem tuto znalost ze soucitu. Kdyby věděli, že byli ctnostní, byli by pyšní, a kdyby tomu tak nebylo, byli by pak skleslí a nečinili by žádné pokusy se zlepšit. Takže je lepší o naší minulosti nic nevědět.“

Otázka: „Bhagaváne, hodně jsem studoval védická písma, átmadžňánu jsem tím však nedosáhl. Jak to?“
Bhagaván: „Átmadžňánu byste získal jedině v případě, že by byla v písmu. Když prohlížíte písmo, najdete tam jedině znalost písma. Když budete hledět na átmana, pak získáte átmadžňánu.“

Jednou, když Annamalai svámí doprovázel Bhagavána na večerní procházce, všiml si, že Bhagaván má na prstě levé ruky a na prstech pravé nohy náplasti. Proto se Bhagavána starostlivě zeptal, ten mu však s úsměvem odpověděl: „Prsty se dotkly nože a noha kamení.“

Otázka: „Co znamená satsang?“
Bhagaván: „Satsangem se míní átmasanga. Když to není možné, pak je společenství s moudrými nutné.“
Otázka: „Kdy obdržíme satsang?“
Bhagaván: „Dosahujeme jej dobrými vlastnostmi z minulých životů. Když takový jedinec provádí více let ve správném duchu uctívání Íšvary, džapu, meditace a poutě k posvátným místům, pak najde Gurua.“

Šrí Annamalai svámí svými dobrými činy obdržel Arunáčala Ramanu za svého Gurua. Žil s Bhagavánem, sloužil mu, rozuměl jeho učení a nakonec obdržel jeho požehnání a žil ve věčném blahu. Bylo dobré potkávat ho, slyšet ho. Bylo dobré s ním rozmlouvat a být s ním v míru.

Až do konce svého života Annamalai svámí žil míruplně a tiše ve svém malém ášramu v Palakottu, který opouštěl jen na krátké procházky. V osmdesátých letech přicházelo mnoho hledajících, hlavně ze západu, kteří byli přitahováni mocí jeho ticha, silným pocitem míru, harmonie a jasu, který jej obklopoval. Dělil se s nimi o lásku k Bhagavánovi, spolu s dokonalou znalostí Bhagavánova učení, které plně realizoval. Poskytoval jim též duchovní vedení s velkou láskou a humorem.

Během posledního roku svého života se svámí často zmiňoval o tom, že ho navštěvovali džňáninové po jejich odchodu ze světa. Jeho mahásamádhi nastalo 9. 11. 1995 ve 4:45 ráno. Tiše a míruplně byl vstřebán v Já-Self. Po jeho mahásamádhi jeho oči a tvář zářily. Všichni stoupenci to vnímali.

Jeho tělo odpočívá v samádhi chrámku, který jeho stoupenci již dříve vybudovali v ášramu. Byl nad ním vztyčen Šivalingam. V samádhi chrámku se pravidelně provádějí púdži. V Annamalai svámí ášramu je jeho přítomnost plně pociťována, pouze tělo odpadlo, on je všude.

Ášram Annamalai svámího, byl spravován trustem, který založil. Od roku 2005 převzal jeho správu Šrí Ramanášram a zapojil jej do svého areálu.

Kdo byl opravdu Annamalai svámí. Kdo ví?

Pro mnohé byl pokornou a diskrétní formou samotného Bhagavána. Během posledních týdnů jeho života mu nabídnul jeden stoupenec velkou fotografii, kde sedí Annamalai svámí na skále a v pozadí je Arunáčala. Tehdy Annamalai svámí zmínil událost, která se udála ve staré hale Ramanášramu. Vypravoval toto: „Dva stoupenci se ptali Bhagavána, kdo je Arunagíri jógi?“
Bhagaván ukázal na mne a řekl: „On je Arunagíri jógi.“
Stoupenci byli šokováni, a tak Bhagaván v žertu přidal: „Vždyť se jmenuje Annamalai (jméno, které Bhagaván občas používal, když mluvil o Bohu – absolutní skutečnosti; také jiné jméno pro Arunáčalu), že ano?“
Když Annamalai svámí jednou tuto historku vypravoval, jeden stoupenec poznamenal: „Pak máme štěstí, když Arunagíri jógi sestoupil sem na jižní stranu Arunáčaly, aby nám požehnal.“
S tajuplným, ale pokorným úsměvem Annamalai svámí poznamenal: „Vše se děje podle Bhagavánových plánů.“