Rozhovor se odehrál v roce 1929, den není udán.

Dnes ráno v 7:30 přijel Šrí N. Natesier, advokát z Madury, se svojí rodinou a poklonil se Ramanovi. Uvedl verš z Bhagavadgíty a zeptal se, jak se dají rozptýlit pochyby o tomto verši.

N. Natesier: V Bhagavadgítě se říká: „Všechny karmany se zničí, spatříme-li To.“ Jak to však můžeme zažít? Jak vzniká iluze a komu? Jak se odstraní?
Ramana Maháriši: Namísto toho, abyste zkoumal, jak iluze vzchází a jak ji odstranit, úplně postačí, když rozluštíte první otázku „komu“ vzchází. Všechny ostatní otázky se tím rozluští.
N. Natesier: Pochyby vznikají v mé mysli a mně samému. Knihy říkají, že mám sám sebe poznat a poznat tak svou vlastní přirozenost. Jak to však mohu udělat?
Ramana Maháriši: Hledejte svůj zdroj. Hledejte, kde ve vás vzniká „já myšlenka“.
N. Natesier: Jak se to dělá? Neshledávám to snadné.
Ramana Maháriši: Copak nevidíme věci a nepoznáváme je jasně? Který objekt může být jasnější a jistěji poznán než naše pravé Já? To je přímá zkušenost a dále ji nelze popsat.
N. Natesier: Když nemůžeme pravé Já spatřit, co máme dělat?
Ramana Maháriši: Vyvíjet statečné úsilí ho poznat. Rozviňte svůj introvertní pohled. Neustále pokládejte před mysl otázku „Co jsem já?“ a v určitém čase budete schopen vaše pravé Já vnímat. Jak byste se mohl vidět? Můžete vidět to, co jste předtím neviděl. Pokud se však týče toho, co stále zažíváte, k tomu, přesněji řečeno, žádná vize neexistuje. Je však třeba odstranit překážku, jíž je představa, že pravé Já nevnímáte.
N. Natesier: Uvádí se, že existuje Trimurti (trojí aspekt boží) a že Višnu dlí ve Vajkuntě (v nebeské říši). Je to skutečný svět? Skutečný jako je tento, nebo je to pouze fikcí?
Ramana Maháriši: Když vy a druzí lidé a i svět jsou skuteční, proč by měl být Višnu a Vajkunta něčím neskutečným? Pokud toto kolem sebe považujete za realitu, tamto je také realitou.
N. Natesier: Nemluvím z hlediska advaity, že brahman je jedině skutečné a vše jiné je fikcí. Snažím se pouze zjistit, zda je Vajkunta skutečná, když přijímám jako vzor tu pravdu, kterou mám a kterou mohu prakticky poznat. Nezohledňuji pravdu ve všech třech stavech (bdění, snění, spánek). Z praktického hlediska moje tělo nyní existuje, a i když ho třeba není možné nalézt v jiných stavech, je v tomto nynějším skutečné. Je z tohoto hlediska Vajkunta pravdivá? Existuje?
Ramana Maháriši: Proč ne?
N. Natesier: Višnu, Šiva a další, patří mezi džívakoti (bytosti, mající tělo)?
Ramana Maháriši: Existují džívové (vtělené bytosti) a Íšvara. Džívové jsou i jiné bytosti, než jaké známe.
N. Natesier: Dotýká se celkové rozpuštění vesmíru i Višnua a Trimurti? Nebo jsou věční? Existují v těle, jako je naše, které je složené z pěti prvků? Jsou takto skuteční?
Ramana Maháriši: Namísto, abyste prováděl zkoumání tímto směrem, proč se nezaměříte sám na sebe? Koho napadá ta myšlenka o Vajkuntě a Višnuovi?
N. Natesier: Je Višnu a Vajkunta pouhou ideou či pojmem?
Ramana Maháriši: Všechno jsou pojmy. Nic se vám neobjeví jinak, než skrze vaši mysl a její pojmy.
N. Natesier: Pak tedy Višnu a Vajkunta jsou výtvory představivosti či pouhými fikcemi? Copak nemají větší skutečnost než had viděný ve stočeném laně či roh zajíce?
Ramana Maháriši: Ne. Když považujete své tělo, váš život i ostatní věci za skutečné, jak můžete zacházet s Višnuem a Íšvarou jako s neskutečnými? Když vy jste skutečný, pak oni jsou také skuteční.
N. Natesier: Neptám se v otázce na smysl rohu zajíce, který nikdy neexistoval a který nikdo nikdy neviděl. To je věc absolutní neexistence, zatímco toto tělo je pociťováno a existuje přinejmenším jako objekt, který je nyní vnímán smysly. Je možné říci, že Vajkunta je stejně neskutečná, jako je roh zajíce?
Ramana Maháriši: Nikoli. Podobně, jako vy zažíváte svět a tělo a říkáte o nich, že jsou pravdivé, tak jsou i jiní, kteří zažili Vajkuntu, místo, kde přebývá Višnu, a říkají, že je pravé. Proč toto zmiňujete jako neskutečné, když o svých smyslových zkušenostech hovoříte jako o skutečných?
N. Natesier: Pak Vajkunta musí někde existovat. Kde je?
Ramana Maháriši: Je ve vás.
N. Natesier: Pak je to záležitostí mé představy. Je to něco, co mohu stvořit a kontrolovat?
Ramana Maháriši: Všechno je to tak – jsou to vaše představy.
N. Natesier: Tím se vracíme k myšlence advaity. Rád bych však věděl, jestli existujeme jako oddělená bytost, která přijímá odměny za ctnosti a obdrží tresty za hříchy.
Ramana Maháriši: Ano.
N. Natesier: Má tato bytost nějaký konec. Rozpouští se při praláje (rozpuštění vesmíru)? Rozpouští se i Íšvara při praláje?
Ramana Maháriši: Pralája se týká duší, které jsou v držení máji. Když je možné, že vy, se všemi svými chybami a omezeností, se můžete džňánou pozvednout k realizaci pravého Já a překonat všechno rozpouštění i koloběh života a smrti, není potom rozumné z toho odvozovat, že Íšvara, který je nekonečně inteligentnější než vy sám, že je zcela nad a převyšuje všechno rozpouštění?
N. Natesier: Mám stále pochyby.
Ramana Maháriši: Ten, kdo má pochyby, bude pochybovat až do konce světa.
N. Natesier: Ó ne, toužím po tom zbavit se pochyb a prosím vás, abyste mě zbavil pochyb, které pocházejí z nevědomosti. Prosím, poskytněte mi osvícení.
Ramana Maháriši: Osvícení nastane, budete-li realizovat své pravé Já.
N. Natesier: Toho nejsem schopen. Navzdory tomu, že toužím, abych setřásl své pochyb, ony ke mně lnou. Proto hledám pomoc. Mé současné pochyby o realitě existence jiných světů chovám již velmi dlouho. Existují bohové a démoni?
Ramana Maháriši: Ano.