Návštěvník: Kdo jsem já?
Ramana Mahariši: Jaký bezprostřední pojem vás napadá?
Návštěvník: Jsem člověk, který tu sedí, hovoří a naslouchá.
Ramana Mahariši: To, co tu sedí, je tělo. Ono má hlasový orgán a smysl sluchu. Jste tedy tím tělem?
Návštěvník: A nejsem?
Ramana Mahariši: Vaše tělo se skládá z rukou, nohou, očí a tak dále. Jste rukama? Copak nemůžete existovat bez rukou?
Návštěvník: Mohu existovat bez rukou, takže nejsem ruce.
Ramana Mahariši: Ze stejného důvodu nejste nohy, nos, oči apod.
Návštěvník: Ano, je tomu tak.
Ramana Mahariši: Když nejste žádnou částí těla, nejste ani jeho celkem.
Návštěvník: Jak je to možné?
Ramana Mahariši: To, co vám náleží, je vaším vlastnictvím, ale nejste to vy. Je to tak?
Návštěvník: Zdá se, že ano.
Ramana Mahariši: Mluvil jste v pojmu „mé tělo“. Pak tělo je vaším vlastnictvím, že?
Návštěvník: Vypadá to tak. Ale nevidím to já, které vlastní tělo.
Ramana Mahariši: Vlastník, vy sám, musí být neviditelný. Copak neexistují neviditelné bytosti?
Návštěvník: Ano, jsou takové. Jako například duchové nebo strašidla.
Ramana Mahariši: Takže můžete být duchem. Je to možné?
Návštěvník: Jak může být žijící člověk duchem?
Ramana Mahariši: Kdy podle vás může být duchem?
Návštěvník: Po smrti.
Ramana Mahariši: A kde byl duch během jeho života?
Návštěvník: Nějakým způsobem musel být spojen s tělem nebo v něm přebýval.
Ramana Mahariši: Jaký je přirozený rozdíl mezi duchem a mezi živým nebo mrtvým tělem?
Návštěvník: Myslím si, že duch je jemný, zatímco tělo je hrubé a hmotné a že duch působí na tělo.
Ramana Mahariši: Pak tedy ani tělo, ani smysly či prána (dech a další životní funkce) netvoří ducha, kterým jste vy – vaše já.
Návštěvník: Ne, ty nejsou já.
Ramana Mahariši: Když myslíte nebo mluvíte o já, co jiného cítíte, že je vaší částí nebo částí ducha?
Návštěvník: Lidé říkají, že máme jak tělo, tak mysl. Jestli nejsem tělo, pak jsem zřejmě mysl.
Ramana Mahariši: Co je ona mysl? Co ji tvoří?
Návštěvník: To neumím říci.
Ramana Mahariši: Když mluvíte o své mysli, jakou máte myšlenku v pozadí mysli? Mysl není trup s údy, hlavou, hlase a tak dále, že?
Návštěvník: Není.
Ramana Mahariši: Je ve vás cosi jemnějšího než toto hrubohmotné tělo, které vyjadřujete svým hlasem. Proč teď mluvíte?
Návštěvník: Abych vyjádřil názory a myšlenky, které mám na mysli.
Ramana Mahariši: Pak myšlenky a názory jsou obsaženy v mysli a dohromady tvoří mysl.
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Jsou myšlenky a názory stejné nebo si jsou navzájem podkladem?
Návštěvník: Tomu nerozumím.
Ramana Mahariši: Když někoho vidíte, jaká myšlenka vás napadne?
Návštěvník: Myslím si, že vidím nějakou osobu, mající nějaké vlastnosti. Třeba malou nebo chytrou.
Ramana Mahariši: Jak to víte, že je malá nebo chytrá?
Návštěvník: Protože jsem takové vlastnosti již předtím poznal.
Ramana Mahariši: Takže máte určité prvotní dojmy o osobě, které srovnáváte s předchozími vjemy z vašeho života. Není tato síla paměti – toto srovnávání a posuzování o podobnosti či rozdílnosti – vyšší silou, než je pouhé vnímání vjemů?
Návštěvník: Ano, je.
Ramana Mahariši: Srovnávání a posuzování jsou odvozené funkce v mysli, které se nazývají intelektem či buddhi. Které z těchto dvou vyšší? Jsou to pocity a myšlenky nebo intelekt?
Návštěvník: Intelekt vede, uspořádává a třídí myšlenky. Proto je intelekt (buddhi) vyšší než myšlenky.
Ramana Mahariši: Takže intelekt (buddhi) můžeme považovat za vnitřní pochvu, jemné nitro pro onu mysl (manas). Můžete nalézt ještě nějaké další vnitřní jádro, kterému je buddhi vnější pochvou?
Návštěvník: Má mysl není schopná proniknout tak mysteriózní orgán.
Ramana Mahariši: Proč? Vždyť právě teď jste jím proniknul – když jste říkal „má mysl“! Jste to vy, kdo zahrnuje své myšlenky a váš intelekt do pojmu „má mysl“, je tomu tak?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Když říkáte můj intelekt, jaký je vztah mezi vámi a vaším intelektem? Není to vztah vlastníka a majetku?
Návštěvník: Může to tak být, ale celá ta věc není mému intelektu jasná.
Ramana Mahariši: Je pro vás intelekt vždy stejný nebo se váš liší od ostatních?
Návštěvník: Ne, můj intelekt se čase mění a od ostatních se liší. Zvláště, když s nimi nesouhlasím.
Ramana Mahariši: Mají všichni lidé stejný stupeň či kvalitu intelektu, bez ohledu na jejich věk, vzdělání, zdraví?
Návštěvník: Ne, děti ho mají málo. Starší a vzdělaní lidé ho mají více. Nemocní ho mají málo. Géniové mnoho. Blázni, opilci a hlupáci ho mají málo či vůbec ne.
Ramana Mahariši: Kde je intelekt u pomatených lidí?
Návštěvník: Je zastřený nebo zničený.
Ramana Mahariši: Získají ho někdy zpátky?
Návštěvník: Někteří ano
Ramana Mahariši: Asi tak podobně, jako znovuzískáme ukradený majetek. Váš intelekt je tedy vašim vlastnictvím, který je schopný vylepšení. Je měnlivý, náchylný k poškození a může být znovu uveden do původního stavu. Jste tedy jeho vlastníkem. Je to tak?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Pak tedy intelekt či buddhi je jen vaším vlastnictvím, ale vy jím nejste.
Návštěvník: Je tomu tak.
Ramana Mahariši: Tak co jste vy?
Návštěvník: Nejsem schopen najít, co jsem já.
Ramana Mahariši: Chcete říci, že váš intelekt vám neukazuje, kdo jste?
Návštěvník: Ano, to mám na mysli.
Ramana Mahariši: Copak nemáte žádnou jinou moc mimo intelekt, proč se nedíváte, zda-li ji máte?
Návštěvník: Kam nebo co mám vidět?
Ramana Mahariši: Dívejte se do sebe.
Návštěvník: Jak mohu vidět to, co není viditelné?
Ramana Mahariši: Nemůžete se dívat tímto fyzickým zrakem.
Návštěvník: Copak mám nějaký jiný zrak?
Ramana Mahariši: Máte své já. Dívejte se jím a zkoumejte „kdo jsem já?“.
Návštěvník: Jak mohu své já vidět?
Ramana Mahariši: Když mluvíte o já, nejste si ho vědom?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: To vědomí není vědomím o předmětech či objektech, takže to musí být vědomí o něčem jiném. Je tomu tak?
Návštěvník: Co z toho vyplývá?
Ramana Mahariši: Když myslíte na nějaký objekt, pak jste vstřebán a transformován v onom objektu. Tehdy nemyslíte na já, ale na objekt, že ano?
Návštěvník: Ano, přesně tak.
Ramana Mahariši: Takže když opustíte objekt, co zůstává?
Návštěvník: Nic nezůstává.
Ramana Mahariši: Ale když jste vnímal objekt, tak tu byl vnímaný objekt a vy sám jako vnímající.
Návštěvník: To ano.
Ramana Mahariši: Když z této dvojice odejmete to prvně zmiňované, totiž objekt, co by mělo zbývat?
Návštěvník: Logicky či matematicky vyjádřeno by mělo zbýt subjektivní já. Ale fakticky nezjišťuji, že by zůstávalo. Když přestanu myslet na objekty, všechny myšlenky ustanou, ale já samotné nezůstává.
Ramana Mahariši: Máte částečně pravdu. Intelektuální a relativní představa já jako subjektu neexistuje odděleně od pojmu, představy či objektu. Subjekt a objekt se společně vynořují a společně zanikají. První osoba, druhá osoba a třetí osoba vskočí i vyskočí do vědomí společně. Ale copak není žádné vědomí mimo intelektuálních pojmů a představ?
Návštěvník: Žádné nevidím.
Ramana Mahariši: Měl jste svůj intelekt, když jste spal hlubokým spánkem? To jest, mohl jste tehdy vnímat, srovnávat a porovnávat, pamatovat a posuzovat věci a objekty?
Návštěvník: Tehdy nebyly žádné objekty, na které by se dalo myslet. Nebyla žádná aktivita intelektu.
Ramana Mahariši: Ale už jste to předtím zmiňoval, že jste se cítil šťastným, že ano?
Návštěvník: Ano.
Ramana Mahariši: Čím je toto obecné pociťování štěstí, které není ve vztahu k nějakým objektům nebo myšlenkám, toto cítění či vědomí, jehož se intelekt nezúčastňuje? Již jste sám našel a zjistil, že přirozeností Já – Self je být šťastný a zde nacházíte štěstí, když překračujete intelekt. Z toho můžete vyvodit, že Já – Self a štěstí jsou jedno a totéž a jsou jako jedno a totéž pociťované, třebaže se intelektem jako jedno nepociťují.
Návštěvník: Jsem nyní přesvědčen, že to tak musí být, ale jasně to necítím. Nepociťuji absolutní štěstí, které nemá vztah k intelektu a které zároveň intelekt přesahuje.
Ramana Mahariši: Je tomu proto, že bylo dlouho vaším zvykem myslet a ztotožňovat se s objekty a že jste se nikdy nedíval směrem na vaše Já, jak jsem již před chvílí zmiňoval. Vždy jste používal svůj intelekt a ne svou intuici. Když nyní změníte tento způsob a budete se věnovat vnitřní vizi a když vyloučíte všechny vnější podoby a přistoupíte k intuitivnímu cítění, pak v onom původně temném místě, kde se vaše mysl nachází, zachytíte pravý obraz vašeho Já. To je skutečné, je to realizující. Realizující čili Já – Self – To, jež slova nemohou popsat a co mysl nedosahuje, co se jen našeptává v pojmu, který je často užíván pro znázornění jako sat-čit-ánanda, to jest existence neboli skutečnost, vědomí neboli osvícení a blaho.