Robert Adams: Doufám, že jste dobře strávili vánoční svátky. V úterý se mne někdo zeptal, zda je správné slavit vánoce. Zeptal jsem se: „Vy si myslíte, že potřebujete mé svolení? Ale když už se ptáte, pak učiňte, jak myslíte.“ Kdo se může vůbec takto ptát? Máte si vzpomenout, že vaše tělo nejste vy a že vaše tělo je motivováno karmanem. Vaše tělo bude dělat to, k čemu přišlo na zem a co má vykonat! S vámi to však absolutně nemá nic společného.

Nikdy nemyslete: „Mám udělat to nebo ono?“ Budete-li nerozhodní, uvedete ve zmatek síly, které vás jinak vedou k vykonávání správných činů a věcí, kvůli kterým jste sem přišli. Jinými slovy – nemusíte myslit na to, co se stane zítra nebo pozítří či později. Všechno se o sebe postará. Ve vesmíru není nic, co by vám chtělo uškodit.

Musíte mít víru či důvěru, že se všechno stane a naplní. Všechno se musí vypracovat, protože existuje jedině Já-Self, které je nad každým možným výkladem, a které je absolutní Skutečností, čirým Uvědomováním. To je Tím, co skutečně jste, Bůh. Nirvána. Vše je v pořádku. Nikdy tu nebylo nic nesprávného a nikdy také nic nebude.

Většina lidí tomu není schopná rozumět. Máte však začít s vírou a pochopením, že tu je cosi, co vás přivedlo na tento svět a způsobilo, že věříte, že jste lidskou bytostí.

Jste lidskou bytostí? Je tu cosi, co vás přivedlo na tento svět? Odkud jste přišli? Kdo jste? Nalezněte to! Již jsme hovořili o já-myšlence, o té myšlence, nazývané já. Většině z vás jsem již dva nebo tři říkal, že nejste já-myšlenkou. Všechny vaše problémy, obavy a strachy, deprese, všechny jsou ve spojení s touto já-myšlenkou. Je to já-myšlenka, která přivádí zmatek do vašeho života. Je tomu proto, že se ztotožňujete s já-myšlenkou, namísto abyste se ztotožňovali s Já-Self.

Někteří z nás tomu stále nerozumí. Byla mi položena tato otázka: „Když je já-myšlenka něčím jako nemocí, nedostatkem čili opravdovým omezením, jak to, že lidé jako Ramana Mahariši, Rámakršna, Ježíš a jiní tolik trpěli rakovinou nebo byli přibiti na kříž? Když byli seberealizovaní, proč tedy museli tolik trpět?“ Kdo mi na to může odpovědět?

Jeden z návštěvníků satsangu odpovídá, ale jeho odpověď není na zvukovém záznamu srozumitelná.

Robert Adams: Jste na správné cestě. Já-myšlenka je tím, co trpí a vy se s ní ztotožňujete a vaše já-myšlenka spatřuje lidi, jak trpí. Vy to nevidíte, ale já-myšlenka to vidí. Vidíte to? Dokud věříte, že vy jste já-myšlenkou, pak stejné já vidíte u každého jiného. Když máte sebe jako lidskou bytost, jako já, které prochází všemožnými zkušenostmi, pak také vidíte mne, Freda, Marii a každého jiného zde na zemi, jak prochází svými zkušenostmi. Přičemž to celé vypadá tak, jakoby procházeli podobnými zkušenostmi jako vy.

Když je však já-myšlenka rozpuštěna, když už pro vás neexistuje, pak už nebudete vidět dobré nebo špatné. Když říkám neuvidíte, říkám tím, že svým duchovním okem – pravým Já, neuvidíte v celém vesmíru nic špatného. Bude spatřovat jedině dokonalost. Může se i stát, že tělo vidí slabě i druhou stranu, jak tomu u většiny lidí je. To se však podobá čarám nakresleným na tabuli. Přicházejí a odcházejí a nemají pro vás žádný význam.

Proto vždy pamatujte, že to je vaše já-myšlenka, která v životě spatřuje všechny věci. Vy s nimi nemáte naprosto nic co dělat. Když vidíte někoho, že trpí, pak učiňte to nejlepší, co umíte, abyste mu zmírnili utrpení. Pomáhat je povinností. Měli byste si však při tom uvědomovat, že to je jen já-myšlenka, která je navalena na Já-Self. Nemá žádnou sílu, nemá substanci, nemá žádný život. Je stejně klamná jako sen.

Návštěvník: Jak vlastně vznikla já-myšlenka?
Robert Adams: Já-myšlenka nikdy nevznikla. Vypadá, že vyvstala podobně, jako vystupuje voda v zrcadle. Jako je obloha modrá, když ve skutečnosti není vůbec modrá. Nebo asi jako když se had objevuje v laně.

Návštěvník: Takže mylné ztotožňování s tělem a myslí nepochází od Vědomí?
Robert Adams: Ne, nepřichází. To je dlouhá pohádka. Neexistuje. Je to velmi jednoduché. Já-myšlenka neexistuje a nikdy neexistovala. Není ničeho, čeho byste se měli zbavovat, a není ničeho, s čím byste měli bojovat. Kdyby já-myšlenka skutečně existovala, pak byste byli nuceni procházet obdobím meditace, obdobím sádhany. Museli byste procházet všemi možnými praxemi, pokáním, abyste se zbavili já-myšlenky. Jelikož však já-myšlenka nikdy neexistovala a ani teď či dnes neexistuje, vše co máte učinit, je probudit se tím, že slyšíte tato slova, tím že přicházíte na satsang a tím, že pročítáte či studujete přepisy satsangů. Máte se pouze probudit.
Když hovořím o já-myšlence, pak hovořím o nepravdě. Nicméně je to způsob, jak vysvětlit situaci, kterou zdánlivě procházíte.

Návštěvník: Proč je však její projev tak mohutný, že oklamává milióny lidí?
Robert Adams: Protože milióny lidí zažívá máju. Procházejí „Velkou Iluzí“, která však ani neexistuje. Ve skutečnosti nikdo ničím neprochází. Když se vám něco v mysli usadí, tak to vždy vypadá jako skutečnost. Z určitých důvodů se zdá, že jsme se zrodili, pak že procházíme zkušenostmi a nakonec zemřeme. Ale my jsme se nikdy nezrodili a neprocházíme žádnými zkušenostmi a nikdy neumíráme. Opravdu se neděje vůbec nic.

Návštěvník: Já myšlenka se podobá snu. Pro džňánina, který je věčně probuzený, pro něho sen nemůže existovat.
Robert Adams: Není žádný sen. Každý je džňáninem. Každý je probuzený, ale někteří to odmítají brát na vědomí. Raději stále sní…a hrají si.

Návštěvník: Když všichni jsme jen a pouze vědomí, pak se jedná o určitý druh hry na schovávanou?
Robert Adams: Jistě.

Návštěvník: Vystupujeme a chováme se tak, jak jsme, ale my tím nejsme.
Robert Adams: Správně, ale i to je klam.

Návštěvník: To všechno je předstírání.
Robert Adams: My tu však nejsme na světě k tomu, abychom něco předstírali. O tom vás mohu ujistit. Zde není nikdo, kdo by hrál nějakou hru. Žádné předstírání není. Neděje se absolutně nic.

Návštěvník: Proč je tedy potřebné se probudit, když jsme všichni probuzení, jen o tom nevíme?
Robert Adams: Protože já sedím zde a vy sedíte tam a debatujeme.

Návštěvník: Odkud se bere iluze potřeby se probudit?
Robert Adams: Odnikud nepřichází, protože nikdy nebyla potřeba se probudit.

Návštěvník: Pak by to však nemělo trvat.
Robert Adams: Samozřejmě. To bylo to, co jsem na začátku říkal, totiž, jak se mě někdo zeptal, zdali se mají slavit vánoce. Co s tím máte co dělat? Jestliže rádi oslavujete, tak oslavujte. Pokud ne, tak ne!

Návštěvník: Co však s vánocemi, které jsou narozeninami jiného džňánina? Nejsou k oslavě vhodnější než jiné svátky?
Robert Adams: Konec konců, kdo to prožívá? Kdo oslavuje zrození jiného džňánina? Je pouze Jedno (Jeden). Nejsou dva, tři nebo čtyři. Ostatní nejsou. Je pouze Jedno, tak kdo oslavuje co? Oslavujeme narození někoho, koho nazýváme džňáninem. Proč neoslavujeme své narozeniny jako zrození džňánina? Vy říkáte: Nejsem tak vyvinutý jako onen. Proč to říkáte? Proč nevěříte, že jste džňáninem?

Návštěvník: Protože džňáninové vědí, že jsou probuzení, v tom je ten rozdíl.
Robert Adams: Tak to je váš rozdíl. Vězte, že jste probuzení. Proč chcete vědět, že někdo jiný je probuzený? Zapomeňte na vše o každém a starejte se o sebe. To co nacházíte v sobě, naleznete v každém jiném.
VY JSTE TO JEDNO A ŽÁDNÍ JINÍ NEJSOU.

Návštěvník: To je tuze radikální. Mysl se vzpírá to přijmout.
Robert Adams: Vy přece víte, co můžete s myslí udělat?

Návštěvník: V dobré společnosti by se o tom mluvit nemělo (smích). Ta věc je však nesmírně přímočará, jednoduchá.
Robert Adams: To je ono. To přesně je pravdou. Toužíme být velice komplikovaní. Chceme se navléct do různých dogmat, toužíme po nejrůznějších naukách, číst knihy a chceme cestovat, abychom nalezli Mistry. To všechno chceme dělat, zatímco to jediné, co opravdu máme udělat, je si sednout tam, kde jsme a probudit se.

Návštěvník: Roberte, kdysi jste realizoval Já nebo Já Jsem a dosáhl realizaci naprostého neprojevení. Proč existuje projevení, které je odlišné od Dokonalosti?
Robert Adams: Protože když máte seberealizaci, jak to nazýváte, zjišťujete, že dokonalost a nedokonalost jsou jen dvěma stranami stejné mince. Mluvíme o dokonalosti a též o lidské dokonalosti. Všecka lidská dokonalost musí zažít nedokonalost. My však musíme nad obojí vystoupit. Pak jsme v zcela odlišné říši, kde není dokonalosti ani nedokonalosti. Toto je však velice těžké k pochopení.

Návštěvník: Přirozenost duchovní Bytosti je dokonalost, že?
Robert Adams: Co chápete jako duchovní dokonalost?

Návštěvník: Nevím… hovoříme o čistotě, nevinnosti a celistvosti….duchovní celistvosti a chtěli bychom, aby se Vědomí přeměnilo v to, co nazýváme lidskou dokonalostí.
Robert Adams: Ano, to je ta potíž, která vyplývá z většiny nauk New Age. Usilujeme o to, abychom vyměnili zlo za dobro, což je závažný omyl, kterému věří snad většina z vás. Není možné vyměnit zlo za dobro, protože tak jak vesmír stojí, je založen na dvojnosti. Je zjevné, že tento vesmír funguje na základě dvojnosti. Dvojnost znamená, že musíte zažívat obojí. Proto jak procházíte změnami, střídáním v životě, zažíváte dobré časy a pak zase zlé. Zažíváte-li v životě jen dobrá období, jedině lidskou laskavost, pak musíte prožít život na jiné planetě a po návratu zažít i druhou stranu.
Jediný způsob, jak se osvobodit, je se zbavit své lidskosti, svého člověčenství. Své lidství naprosto zamítněte, staňte se tím, co není lidské. Jedině tak se osvobodíte. Pokud se však snažíte, aby chudý zbohatnul, sklíčený byl šťastný, tak vězte, že to je jen na chvilku. Když se zahloubáte do Ježíšova učení, dočtete se, že uzdravil mnoho lidí. Kolik z nich však zdravými zůstalo? Nevíme. I Ježíš řekl hříšníkovi: „Běž a dále nehřeš, nebo tě potká horší osud.“
Hříchem mínil to, aby dále nemyslil způsobem, jak byl zvyklý, aby nežil způsobem, jak byl zvyklý, aby nevěřil v to, co věřil, jinak že se vrátí k tomu, z čeho ho vyléčil. Samozřejmě většina lidí tomu neporozuměla, takže mnoho z těch lidí se navrátilo k nemoci, kterou před tím trpěli. Je nutné, abychom si uvědomili, že neusilujeme o vylepšení našeho lidství. Našeho lidství se máme zbavit.
Když překonáme tělo, pak se jedná o zcela novou hru. Protože to bude tělo, které bude procházet zkušenostmi. To je důvodem, proč lidé jako Ramana Mahariši, Rámakršna, Ježíš zdánlivě trpěli. V našich očích vypadali, že trpí. Copak nebyli seberealizovaní? Proč proto procházeli těmito zážitky?

Návštěvník: Podle mého názoru Ježíš vědomě zvolil ukřižování proto, aby ukázal, že na světě není žádná síla, včetně smrti, která by nad ním mohla mít nějakou moc. Dokázal překročit vše, protože měl vědomí jediné síly – jediného Já-Self, které překračuje každou sílu tohoto světa.
Robert Adams: Ale vypadal, že trpí?

Návštěvník: Z lidského hlediska to vypadalo, že trpí.
Robert Adams: To je pravda, která se týká také nás. Může se zdát, že máme problémy. Kdo však má problémy? Mysl či ego, ne však vy. Vy jste v životě neměli nikdy problém! Ve vašem životě se absolutně nic neděje!
Pokud se však s problémem ztotožňujeme, jak to činí většina lidí, když si děláte starosti a starost vás žere a vy vyhledáváte psychické i jiné léčitele a navštěvujete je, aby vám pomohli se zbavit vašich problémů, pak vězte, že to je bláznivost. Je to vtip. Protože procházíte problémem, kterým máte projít. A když se z toho problému vyléčíte, bude to jen na chvíli, protože kyvadlo se musí zase vrátit.
Proto nepromarněte svůj čas tím, že pracujete s psychickými léčiteli nebo procházíte různými psychickými oblastmi nebo úsilím o vaše vyléčení. Spíše pracujte na vašem vlastním vývoji. Pracujte na své vlastní přeměně. Odpoutávejte se od tělesných zkušeností, pak vaše tělo bude dělat to, co má vykonat, vy však budete v bezpečí. Protože vy nejste tělo. Jste absolutní Skutečností, čirým, bezusilovným Uvědomováním – a tím jste právě nyní.
Když se snažíte o tom přemýšlet, pak to pokazíte. Jestli jste schopni si uvědomit, že právě v nynější vteřině jste čirým uvědomováním….pak budete čirým uvědomováním. Vy však dovolujete mysli, aby přemýšlela a vyprávěla vám o všem možném. Myšlenky procházejí vaší myslí a vy se stáváte velmi lidskými – a tak musíte procházet lidskými zkušenostmi. Ale lidské zkušenosti neexistují! Vaše tělo, mysl a vaše ego neexistují. Svět, vesmír, Bůh neexistují. Absolutně nejste ničím.
Vím, že když řeknu, že nejste ničím, že to kdekoho poleká, neboť si myslí, že když budou ničím, že budou v nějakém místě zapomnění. Ale takové myšlení opět vyplývá ze ztotožnění se s tělem. Být ničím, znamená nebýt žádnou věcí. Vy jste nad vším, co je vaší mysli známo. Jste nad vším, co jste schopni pochopit. Proto říkám, že máte mít víru a důvěru, abyste věci nechali plynout.
Když nebudete mít víru a důvěru, pak to, co spatřujete ve světě, se vás bude nějakým způsobem dotýkat. Obáváte se opustit všechny vaše zkušenosti a vzdát se mentálně všech myšlenek, pocitů a emocí, protože nemáte představu o tom, kde budete a co se s vámi stane. Avšak není tu absolutně ničeho, čeho byste se měli obávat – jak v celém vesmíru, tak kdekoliv jinde.
Když věci zanecháte a necháte vše plynout, budete zcela svobodní, zcela probuzení. To je to co znamená, když vám říkám, abyste se probudili. Probuďte se teď. Tím míním, abyste nechali odplynout všechen zmatek, všechno pomatení, všechny předpojaté myšlenky a pojmové myšlení. Nechte všechno plynout, pusťte to. Nic se vám nestane, je to však pro mnohé velmi obtížné.
Jelikož jsou vánoce, budeme trochu hovořit o Ježíši. Znáte tu historku o Nikodémovi? Byl to velmi bohatý farizej a bál se následovat Ježíšovo učení. Mnohokrát si ho šel poslechnout, ale měl strach toto učení následovat, protože vlastnil pozemky, vlastnil domy, dobytek, ovce, nicméně toužil po tom, co Ježíš nabízel. Když si uvědomil, že stárne a že brzy zemře, chtěl poznat Pravdu.
Nechtěl však, aby jeho přátelé a ostatní lidé viděli, jak putuje ve společnosti s Ježíšem, a tak ho šel navštívit až v noci. Řekl: „Mistře, co mám učinit, abych spatřil Království Nebeské?“ Což jinými slovy znamená – co mám učinit, abych se stal seberealizovaný, probuzený? Ježíš ho však znal a věděl, že v tomto životě je pro Nikodéma nemožné, aby přijal toto učení a stal se volným. Tak se na něho podíval a řekl mu: „Vše co vlastníš, musíš rozdat chudým a následovat mne.“ To však bylo pro Nikodéma příliš mnoho, a jak se dále vypravuje, odešel a nikdy se už nevrátil.
Teď se podívejte na svůj život. Čeho se obáváte, že se máte vzdát? Ježíš nemyslel doslova, že by měl Nikodém všechno rozdat chudým. Znamenalo to, že se v mysli má vzdát všeho a zcela se oprostit. Chudý člověk nic nevlastní, takže nemá žádné starosti, až na to, že by chtěl zbohatnout. Ježíš tedy myslel, že se máte vzdát všech myšlenek a pocitů, které se týkají bohatství, všeho vlastnictví. Nikodém to však nebyl schopen dokázat, nedokázal všechno opustit. Z toho pro vás vyplývá, že nemáte opravdu všechno opustit nebo všechno rozdat – to všechno se provádí jen mentálně. Mentálně máte ve světě vše zamítnout.
Snažte si připomenout, když tyto věci slyšíte, že vy se svým tělem nemáte absolutně nic společného. Je to vaše tělo, které se zříká, ne vy. Vy sami se nemáte čeho zřeknout.
Když pustíte všechny vaše myšlenky, pocity, emoce i světské věci, začínáte dosahovat štěstí, mír a lásku, které nejsou z tohoto světa. Stáváte se zcela volnými. A pamatujte, že vaše tělo bude dělat to, proč sem přišlo. Na to nikdy nezapomínejte. Je to jen vzezření. Procházíte zkušenostmi, kterými máte procházet. To však s vámi nemá absolutně co dělat.
To je to, co chci vyjádřit, když říkám „pusťte to“. Zapomeňte na sebe. Nemyslete si, že máte něco dosáhnout. Jen kdybyste pochopili, že pro vás, jakožto lidskou bytost, bylo vše již namapováno. Stalo se tak podrobně při vašem zrození. Celý váš život je předurčen a předem podmíněn. Jen kdybyste si na toto vzpomněli, když procházíte vaším tzv. údělem, problémy a útrapami, všechno bylo dopředu naplánováno. Zda budete bohatí nebo chudí, šťastní či smutní, nemocní nebo zdraví. To všechno bylo už naplánováno. Proto nad čím byste se měli trápit? Proti čemu byste měli bojovat a před čím mít strach? Copak nevidíte, že jste-li zapleteni do všech těch věcí, jak si ostatně počíná většina lidí, že se pak ve skutečnosti zavrtáváte jen hlouběji do sítí máji, hlouběji do iluze, hlouběji do zmatků?

Návštěvník: Existuje přece radostná účast v procesu, když máme k něčemu povinnost. To silně pociťuji. Je to iluze?
Robert Adams: Kdo je ten, kdo to pociťuje? Říkáte, že silně pociťujete. Co je zdrojem já?

Návštěvník: Měl bych každý okamžik věnovat tomu, abych byl nezúčastněný?
Robert Adams: Ano! Budete účasten, máte-li být, nicméně nebudete mít pocit konajícího. Máte-li být v životě účastněný, avšak strávíte-li svůj čas tím, že se tážete „Kdo jsem já?“, „Ke komu to já přichází?“, „Co je zdrojem toho já?“, pak naleznete štěstí a radost, právě takové, jako jste vy. Vaše tělo se dění bude zúčastňovat, máte-li se zúčastnit, vy však s tím nemáte co dělat.

Návštěvník: Když říkáte, že nejste konající, jinými slovy síla, o které jste mluvil, způsobuje, že vše nastává, je to tak? My nic nevykonáváme, je to správně?
Robert Adams: Správně. Jako ego nemáte absolutně žádnou moc. Všechno je žert. Vy se hněváte, pak se zase radujete, usilujete o to či ono, domníváte se, že něco dosahujete, myslíte si, že máte splnit povinnosti. Všechny tyto myšlenky ve vaší mysli vystupují a zase mizí.

Návštěvník: I myšlenky jsou předurčeny?
Robert Adams: Myšlenky jsou předurčené. Vše je předurčeno. Říkám vám, že jedinou svobodou, kterou máte, je nereagovat na myšlenky. Když myšlenky přicházejí, nechte je zase odejít, ať udělají to, co chtějí, ale nereagujte na vaše myšlenky.

Návštěvník: Myslel jsem, že reakce jsou myšlenky?
Robert Adams: Reakce jsou myšlenky. Když reagujete, pak jste součástí vašich myšlenek. Proto vám říkám, nereagujte. Zanechte myšlenky, ať jsou samotné.

Návštěvník: Svědčení není myšlenkou, není to čin?
Robert Adams: To není čin.

Návštěvník: Je to pouhé vnímání?
Robert Adams: Správně.

Návštěvník: Roberte, když všechno je předurčené, kdo provádí předurčení?
Robert Adams: Nikdo. Všechno je předurčené, dokud věříte, že jste lidský, že jste tělem. Když se však dostanete nad tělo, pak už nikdo nic nepředurčuje. Proto jsem říkal, že karman neexistuje, stejně jako reinkarnace, nic neexistuje. Není nikdo, kdo by předurčil nějakou věc.

Návštěvník: Pak proč děláme různé věci? Proč jste zde vy, probuzený, a my zde blouzníme o tom, co se nám stane? Proč se lidé různí?
Robert Adams: Protože jste si zvolili to, co děláte. Je to to, co chcete dělat. Takto se to projevuje, ale ve skutečnosti nic neděláte.

Návštěvník: To ale není pravda. Chci říct, že jsem si nezvolila být orientálním děvčetem, nebo vy chlapci, že jste zvolili být na západě. Kdo volí to, že se někdo narodí na západě či východě. Já to nezvolila.
Robert Adams: Když věříte v tělo, tak je tu také duše a je tu také mnoho plání existence. Všechny jsou součástí klamu. Než sem přijdete, zvolíte si na astrální pláni, že sem přijdete tací, jací jste, a že máte určité věci udělat, abyste rozvinuli zkušenosti, o kterých věříte, že jimi máte projít, abyste se rozvinuli. Já vám však říkám, zanechte všechno myšlení a na tyto věci nemyslete. Raději se sami sebe zeptejte „Kdo jsem já?“, „Kde je zdroj víry, že existuje já-myšlenka?“, a když najdete zdroj, pak se stanete Já-Self, budete čirým uvědomováním. Sen dojde svého konce a již nebude žádná astrální pláň, nebude převtělování, nic nebude.

Návštěvník: Takže psychické říše a astrální jsou všechny části máji, iluze?
Robert Adams: Ano, jsou součástí máji.

Návštěvník: Takže za účelem evoluce není nutné se zabývat psychickými říšemi?
Robert Adams: Absolutně to není zapotřebí.

Návštěvník: Některé z těchto názorů jsou dualistické, avšak vy ničíte vše s tím, že se jedná o iluzi.
Robert Adams: Já v to doufám.

Návštěvník: Existuje snad nějaká hodnota v tradičních věrách? Např. idea o karmanu, která mi kdysi velmi pomohla a i jiné ideje mi pomohly. Zjišťuji však, že pod vaším skalpelem nezůstává pro mě nic, a tak tu zůstávám otřesen vším, v co jsem věřil a přitom nemám energii postoupit dál. Nepociťuji také žádnou přitažlivost k onomu suchému místu, které vykreslujete a které je ničím.
Robert Adams: Proč si s tím děláte starosti?

Návštěvník: Protože se chci zbavit oné bolesti a utrpení, kterou v této existenci prožívám.
Robert Adams: Pak to vše zanechte. Obraťte se dovnitř a najděte, kdo je ten, kdo trpí, kdo tím vším prochází.

Návštěvník: To jsou však činy, co zmiňujete.
Robert Adams: Jsou to činy jak se osvobodit.

Návštěvník: Činnost je ve dvojnosti?
Robert Adams: Ano, činnost je ve dvojnosti. Musíte používat dvojnost, dokud vykonáváte určitou praxi.

Návštěvník: Takže říkáte, že existují určité dvojnostní činnosti a myšlenky, které mají určitou prozatímní hodnotu.
Robert Adams: Pro některé lidi platí, že mají použít mysl, aby mysl zničili. Je však jednodušší se probudit a na vše zapomenout. Chcete-li však být popletení, debatovat, argumentovat…

Návštěvník: Nechci, ale je to silný zvyk.
Robert Adams: Správně, a proto se máte zabývat praxí.

Návštěvník: Dokud nedojdeme bodu…
Robert Adams: …dokud ten silný návyk debatovat a argumentovat nepřestane, dokud se nerozpustí…a vás zanechá volnými.

Jiný návštěvník: Také si myslím, že váš koncept nicoty, jakožto něčeho suchého a bezútěšného, není ve skutečnosti takový. Robert říká, že jste ne-věc, nemyslitelná ne-věc, ale vědomí je blaho a štěstí.

Předchozí návštěvník: Podle toho, jak tomu rozumím, jsou to jen koncepty.
Robert Adams: Je tomu tak, všechno je konceptem. Ono to přesahuje. Když tu sedíme, používám všemožná slova, abych vám ulehčil pochopení, že je někde místo, kde je vše dobré, není tam, že byste něco potřebovali a že tam nic neprobíhá, že se tam vše rozvíjí tak jak má. Vy mi však nechcete uvěřit, proto je třeba mluvit i o těch jiných záležitostech. Dostáváme se k reinkarnaci, karmanu. To pořád mluvíme o vašem těle. Pociťujete, že máte tělo, které má pocity, zkušenosti. Proto musíme používat metodu, způsob, který můžete použít, jelikož vy jste aktivními osobnostmi, nedokážete být jen sattvickými. To může nastat dotazováním, zkoumáním: Co je zdrojem já? Odkud přišlo? Kdo mu dal zrození? Když budete přebývat v onom já a budete jej sledovat až ke zdroji, pak se já rozpustí v absolutním uvědomování v sat-čit-ánanda, v parabrahman. Ovšem aktivní osobě vždy něco brání, protože taková nemůže vydržet 10 minut, aniž by ji myšlenka vstoupila do mysli. Proto stáčejte svou mysl dovnitř a začněte provádět sebezkoumání, což poskytne nějaký výsledek a jste pak schopni tiše sedět.
Sebezkoumání vlastně představuje metodu, která nás uvede do ticha, takže můžeme sedět, aniž by nás myšlenky ze všech stran bombardovaly a můžete bez obav a strachu sedět. Sebezkoumání způsobuje aktivní mysl s tím, abyste se dostali tam, kde se stanete neaktivními. Uvede vás do ticha, kde naleznete radost a mír.

- přestávka -

Robert Adams: Všimněte si, jaká ta vaše mysl je. Nejste schopni pouhou minutu sedět, aniž by nezačala žvatlat. Divíte se tomu či onomu, proto se máte sami sebe tázat: „Komu ty myšlenky přicházejí? Kdo myslí ty myšlenky?“ Vždy, když myšlenky vstoupí do vaší mysli, zkoumejte: „Ke komu ty myšlenky přicházejí? Proč myšlenky přicházejí ke mně – ke komu jinému? Přemýšlím o těchto myšlenkách. Pociťuji obavy a marnost. Zdá se mi, že mám problémy.“ Ale chytněte se toho, co říkáte! Říkáte, že máte problémy, že ano. Ne vy, ale já! Tak co je zdrojem toho já?

Když přebýváte v já a pátráte po jeho zdroji, docházíte k názoru, že existuje jedině zdroj. Čím je tento zdroj? - ticho -

Zatímco vám toto říkám, někteří z vás si myslí: Dobře, když toto uděláme, kdo se bude starat o nejrůznější záležitosti? Kdo se bude starat o domácnost?

Znovu vám říkám – budete to vy! A budete se o tyto věci lépe starat, než tomu bylo předtím. Budete moudře vědět, co máte dělat. Když se nestaráte a nestrachujete se o něco, pak to opačné vystoupí ze hry. Najednou budete mít dobré nápady, bude ve vás moudrost, budete vědět, co máte dělat, aby nastal zdar ve vašem životě – to všechno nastane, když budete vědět, že nejste konající.

Proto vám říkám, že by vás nemělo mrzet nebo rozčilovat, když sedíte a říkáte „Kdo jsem já?“, že všechno stejně půjde do pekla. Vy už jste v pekle, když totiž věříte, že jste tělo – to je peklo. Zbavte se té víry. Když přijdete na satsang a můžete sedět, aniž byste měli myšlenky, pak je to to nejlepší, co kdy můžete udělat. Když tu však sedíte a myšlenky vstupují do vaší mysli, pak vám všechno kazí, přitom je jedno, zda jsou dobré či špatné, v tom není rozdílu.

Chcete jít nad myšlenky, chcete se probudit. Jediný způsob, jak se probudit, je, že nebudete mít žádné myšlenky, přestanete je mít.

Proto vám vždy říkám, abyste mi nevěřili a našli si to sami. Najděte, kdo jste – nemáte věřit ani jednomu mému slovu. Máte pouze cvičit nebo se probudit tím, že budete sedět v tichu. Pak budete sami pro sebe o sobě vědět. Když však dovolíte, abyste se do myšlenek zaplétali, do mentálních názorů, do objektivního světa, pak si budete připadat, že zažíváte karman, převtělování, že prožíváte různé pláně existence. To vše je sen, to neexistuje.

Jste jasní a zářiví. Jste svrchovanou Jednotou, čirým uvědomováním. Proč byste neměli přebývat ve své pravé přirozenosti?

Nikdy nevíte, co se vám fyzického může stát, budete-li spoléhat na tento svět. Lidé se honí za úspěchem, honí se za majetkem, chtějí mít větší a lepší domy. Chtějí něco dosáhnout. Může se však stát, že přecházíte ulici a přejede vás auto a zemřete. K čemu pak bylo usilování a všechen hon o existenci a přežívání? A i když se to nestane, řekněte, kolik let tu na planetě ještě máte být, myšleno lidským způsobem? Kolik let vám ještě zbývá? Co si ukládáte za povinnosti, když vás nakonec čeká smrt? Celý život jste pracovali, dřeli se, bojovali o úspěch a chtěli něco dosáhnout, nashromáždili všemožné věci a nakonec zemřete a všechno tu necháte. Už jen to by vám mělo napovědět, že svět je fata morgána, svět je špatný sen. Zbavte se světa. Nereagujte na svět. Nebojujte se světem. Nesnažte se nějaké bitvy vyhrávat. Neodříkejte se, ale ani nepřijímejte. Buďte jednoduše sami sebou, Já-Self, tak jako jste právě nyní. Jako jste teď – nejste nemocní ani zdraví, bohatí či chudí, šťastní nebo smutní.

Jste ne-věc. Držte se toho.

Může se stát, že se zeptáte, zda-li uděláte pokrok, budete-li se každý den pozorovat. Kupříkladu včera byly vánoce. Byli jste jimi tak pohlceni, že jste zapomněli na své Já-Self a také na to, že nejste konající? Byli jste tak zahlceni svou rodinou, svými přáteli a vánoční atmosférou, že jste zapomněli na své Já-Self? Poznávali jste, že jste Já-Self, nezničitelné, nemající mysli, nezrozené, a proto nikdy neumírající? Nebo jste byli zcela ponořeni ve vánočním dění?

To je to, proč říkám, že není důležité, budete-li slavit vánoce či ne. Uvědomujte si, že cokoli děláte, dělá to vaše tělo, vy však nejste tělem, jste stále jednobodově zaměření, stále myslíte Já-Self, jste absolutní skutečnost a nechte, ať tělo dělá to, co chce.

Tak by to mělo být každý den. Ať jdete do práce či do banky, když pracujete, jdete do koupelny nebo jíte, ať děláte cokoli, připomínejte si, že nejste tělo. Tuto ideu držte neustále v pozadí mysli. Všimněte si, jak vaše tělo dělá všechno bez vaší pomoci. Na příklad zvednu sklenici a piju. Kdo to dělá?

Návštěvník: Tělo.
Robert Adams: Jaké tělo?

Návštěvník: To neexistující tělo.
Robert Adams: Vy vidíte neexistující tělo? Snažím se vám říci, že to není důležité. Nesnažte se analyzovat nebo vypočítávat. Když říkám, abyste na nic nereagovali, tak mám na mysli, abyste byli tišší. Neříkejte však, že nereagujete na něco. Když říkáte, že na něco nereagujete, pak to znamená, že na to reagujete. Reagujete s vírou, že nereagujete. Rozumíte mi? Když vidíte, že se něco děje, pak buďte svědkem. Nemějte přesvědčení, že tu je nějaké „vy“ - „já“, které něco dělá, a nevěřte tomu, že tu je nějaké „vy“ - „já“, které tu nic nečiní. Obojí je nesprávné. Je chybné věřit, že tu nic není nebo že tu něco je.

Návštěvník: Mám problém. Jelikož jsem tu dlouho nebyla, pak z psychologického pohledu nebo jinými slovy, být svědkem je jiné, než vychytávat….ale na psychologické úrovni já přitom utíkám před životem a když se snažím najít svědka, usiluji o to méně, než bych chtěla. Nezabývám se stavem svědka správným způsobem, neboť upadám do odloučeného stavu, což je psychicky bezpečné místo, které jsem si vytvořila. Jsem proto poněkud postrašena tím, když říkáte – kdykoli se procházíte „jen svědčte“ – mne to leká.
Robert Adams: Proto jsem vám před chvílí říkal, co máte dělat. Máte se zeptat sama sebe „Kdo tomu věří? Ke komu přicházejí ty myšlenky a pocity?“ Sledujte je při odpovědi: Přicházejí ke mně. Já pociťuji obavy, já tak cítím. Kdo je to, kdo tak cítí?

Návštěvník: To mám dělat uprostřed aktivity?
Robert Adams: Ano.

Návštěvník: I když dělám nebezpečnou činnost?
Robert Adams: Ano.

Návštěvník: I když chodím po laně nebo hraji muziku?
Robert Adams: Ano.

Návštěvník: …když potřebuji absolutní soustředění, tak v téže době mám mít na mysli „Kdo to dělá?“
Robert Adams: Zcela správně a přitom zjistíte, že své činnosti vykonáváte lépe než kdy předtím.

Návštěvník: To, co říkáte, zní jako hudba.
Robert Adams: Ano, protože jste odtáhl svou mysl od objektu. Proto dovršíte objekt efektivnějším způsobem, protože se o objekt už nestaráte.

Návštěvník: To je odpoutávání se od konajícího, je to tak?
Robert Adams: Je to úplné odloučení se od konajícího. Když se budete soustředěně držet dotazování „Kdo jsem já“, pak už nejste konající, protože zkoumáte konajícího, zkoumáte sama sebe. Tělo přitom dovrší vše, co má udělat. Pamatujte si, že tělo, které neexistuje, se projevuje v zákonu karmanu. Proto zákony karmanu pečují o vaše tělesné fungování a postarají se o vaše potřeby. To potrvá tak dlouho, dokud se neprobudíte do skutečnosti, že nejsou žádné potřeby, žádný karman, žádné tělo. Je to paradoxní, když takto diskutujeme. Nicméně je to jediný způsob, jak o tom mluvit.
Tělo je jenom tak dlouho, pokud na něj myslíte. Jakmile však pozvednete své myšlenky a překročíte je, tělo se bude jevit, že dělá to, co dělá, avšak co se vás týče, vy nic neděláte. Nikdo nic nedělá.

Návštěvník: Tělo je v mysli.
Robert Adams: Ano, tělo je v mysli. Ale není žádná mysl a žádné tělo. Já vím, že to někdy zní absurdně, když o tom mluvíme, ale vraťme se k provazolezecké situaci. Dokud budete mít přesvědčení, že jste tělo, musíte být opatrní a dávat pozor, kam kladete nohu, abyste nespadli a tak dále. Když však dospějete k druhému stavu a víte, že nejste tělo, pak tu nikdo po laně nechodí, protože ono neexistuje. Ale ostatní lidé se na vás budou dívat, jak chodíte po laně, protože spatřují sami sebe, spatřují těla.

Návštěvník: Nemohl by tady být mezistupeň, tj. svědčení chození po laně s tím, že vím, že nejsem konající?
Robert Adams: Žádné mezikroky tu nejsou, opravdu vše se odehrává současně. Když si uvědomíte, že nejste tělo, pak tu není nikdo, kdo by svědčil.

Návštěvník: Věřím, že tomu tak je, když jste plně probuzený, avšak já mluvím o tom, v čem se většina z nás nachází, že by tu snad mohl být mezikrok při svědčení. Copak to, co svědčí, není probuzené?
Robert Adams: Svědčení znamená, že vaše mysl je držena v tichu, přičemž jste jednobodově zaměřen. Pak se můžete stát tichými a probuzenými. Jestliže se však snažíte o nějaké mezikroky, pak to děláte jen těžší. Pokud se mne týče, neměli by tu být žádné kroky, mělo by tu být pouhé probuzení, a to je vše. Pokud to nedokážete, pak byste měli dělat všechno možné, jen abyste toho bodu dosáhli. Ale nepřemýšlejte o tom příliš. Proto je tolik z nás zapleteno v procedurách a jsou tak zapleteni do hry s úsilím stát se svědkem a v úsilí provádět Sebezkoumání. Nevkládejte svou mysl do těchto aktivit, ale provádějte je, aniž byste na ně mysleli. Když je budete takto provádět, pak myslící bude zcela zničen a zmizí.
Je pravdou, že když se díváte na nějakou situaci, pak zjistíte, že je to tělo a mysl, které situaci pozorují. Když to však činí džňánin, pak vidí Já-Self. Situaci samozřejmě také vidí, ale vidí Já - Self. Trochu to mate, že ano?

Návštěvník: Přivádí nás to zpět k tématu, které jste před tím zmiňoval.
Robert Adams: Odkud přicházíte?

Návštěvník: Ano, odkud přicházíte? - smích -
Robert Adams: Kdo jste vy? Ano, budeme se držet reality. Realitou je, že se nic neděje. Nikdo nic nekoná. Když řeknete „to je sice hezké, ale já něco dělám“, pak si vzpomeňte na stav, kdy sníte. Ve snu připadá, že stále něco děláte. Avšak když se probudíte, velmi dobře víte, že jste absolutně nic neudělali. Tak proč je to tak těžké se podobně na svět dívat? Proč nechcete připustit, že svět je snem a zakončit ho jednoduše tím, že ho propíchnete jako bublinu? Vy však trváte na tomto světě, který je snem, i když o tom nic nevíte.

Návštěvník: Existuje přece systém, který říká, „to je všechno co je, nevěříme v nic jiného, já jsem podmíněn tímto fyzikálním světem, to je vše co je, to je vše co znám.“ A vy říkáte, abychom od toho odešli a zahodili to?
Robert Adams: Já vám říkám, abyste na to pohlíželi jako na sen. Sněním se přece nezabýváte. Chcete-li, tak si představte, že všichni sníme, a že právě takto tu sedíme jako teď, a že klademe všechny ty otázky, i to, jak se rozvětvují, a jsme zvědaví, zda se vůbec kdy probudíme. Říkám vám, když se probudíte, pak to budete vědět, budete vědět, že jste probuzení. Věřte mi, všechno je jen sen. I když mi nebudete věřit, přesto se můžete probudit. Bdíte a všechno ostatní je pryč. Když se z toho stavu probudíte, budete ve stavu absolutní Reality, kde se nic neděje, než to, že existujete jako Já-Self a ve vás je celý vesmír. Takže když vás přepadnou problémy s tímto učením, vzpomeňte si na snový stav.

Návštěvník: Může se snový charakter probudit?
Robert Adams: Vy jste ten charakter, který sní, proto se probuďte. Neznepokojujte se tím, je-li někdo jiný probuzený. Ve snu je každý vaším snem.

Návštěvník: Sním-li hezký sen, nestojím o probuzení, je-li to hrůzný sen, stojím o to.
Robert Adams: To je jedno, stejně se probudíte. Probuzení má za následek, že si uvědomíte, že žádný úděsný sen nebyl, ale že ani ten hezký nebyl skutečný, jsou to podvodníci oba. Stejné je to i se světem. Věci, které se zdají být hrozné, neexistují a věci, které se zdají být pěkné, taky neexistují. Všechny jsou součástí smrtelného snu. Proto se probuďte a buďte volní.

Návštěvník: Roberte, když říkáte, že všechno je ve vás, což samozřejmě znamená to, čím ve skutečnosti jste, pak to ve vás neexistuje jako ego, pak to, co jste, existuje ve vás jako vědomí?
Robert Adams: Správně, vědomí. Vědomí je v takovém případě jako tabule a všechny obrázky jsou světem, vesmírem. Takže celý vesmír je ve vás, stejně jako obrázky na tabuli, ale vy jste od všeho volní, jste naprosto svobodní.

Návštěvník: Takže obrázky existují také kvůli vám?
Robert Adams: Obrázky existují, protože existujete.

Návštěvník: My však nemůžeme říci, že jsme obrázky?
Robert Adams: Ne, vy jste brahman.

Návštěvník: My jsme to, na co se píše, co se jeví?
Robert Adams: Jste absolutní Realitou a obrázky jsou na ní položeny.

Návštěvník: Jak, pro pána krále, se obrázky dostaly na první místo?
Robert Adams: Nikdy se tak nestalo.

Návštěvník: Zdají se být nedůležité.
Robert Adams: Ony jsou nedůležité. Celá věc je nedůležitá. Celý tento rozhovor je nedůležitý.

Návštěvník: Aha, no dobře, - smích - bodujete. Žádné množství karmanu, aktivity a práce nemůže přivodit seberalizaci. Příkladem může být, co měl na mysli Mohamed, když svým lidem říkal, aby si nedělali obrazy či zpodobňování Jeho-Toho. Já jsem však nabyl silný pocit, že na mně chcete, abych si TO pro sebe zobrazil.
Robert Adams: Samozřejmě, protože se stále zabýváte Mohamedem a Ježíšem a každým možným jiným. Nechte je být. Najděte, kdo jste. Ježíš i Mohamed jsou v obsahu vašich myšlenek.

Návštěvník: Ano, ale mohu se od nich něco naučit.
Robert Adams: Můžete se od nich něco naučit, ale na závěr se musíte učit ze sebe.

Návštěvník: A být si vlastním učitelem?
Robert Adams: Přesně tak.

Jiný návštěvník: Hoďte všechny učitele na skládku!
Robert Adams: Včetně sama sebe.

Návštěvník: Nejsou důležití. - smích -
Robert Adams: I vy se hoďte na skládku.

Návštěvník: Dobře. Mohu se od nich učit, podobně jako tu sedím a učím se od vás. Aspoň doufám.
Robert Adams: Není, čemu bychom se měli naučit.
Jsme tady zde pohromadě, máme se dobře, dělíme se o prasád, vypravujeme si vtipy a bavíme se. V takovémto procesu se spotřebuje veškerý váš karman a všechno zmizí a vy se probudíte. Proto nemějte názor, že se máte něčemu naučit ode mne či někoho jiného.

Návštěvník: Protože už víme.
Robert Adams: Ovšem, všechno je ve vás.

Návštěvník: Roberte, když hovoříte o víře a důvěře, připadá mi, že tyto věci jsou nějak spojeny s láskou.
Robert Adams: Víra a důvěra že jsou spojeny s láskou?

Návštěvník: Ano.
Robert Adams: Když vám to tak připadá, tak ať to tak je. Víra, láska, důvěra – všechny jsou jedno a totéž… ale my nehovoříme o lidské lásce, lidské víře a důvěře. Mluvím o tom, že máme všechno opustit a stát se dokonale volnými.

- dlouhá přestávka -

Návštěvník: Tak, jak popisujete činnost džňánina, to pro mě vyznívá, že to, co dělá automaticky, bude spontánně úspěšné, jelikož věci, které džňánin zdánlivě vykonává, jsou úspěšné ze světského hlediska, tj. v očích tzv. lidských bytostí.
Robert Adams: Ano, i když ne nezbytně. Opět diskutujeme o tom čím džňánin je. Džňánin je ne-věc. S úspěchem či neúspěchem nemá absolutně nic společného, ani s radostí, smutkem, bohatstvím či chudobou. Džňánin s tím nemá absolutně nic společného, protože džňánin není tělem, které těmto věcem podléhá. Džňánin je vesmírem, čirým sebeuvědomováním. Všechny tyto věci mají co činit s lidským hodnocením, ale džňánin je volný od těchto konceptů, i když adžňáninovi se zdá, že džňánin vypadá jako osoba a že prochází různými zkušenostmi, zážitky. Džňánin však ví, že nejsou žádné zkušenosti, že není ničeho, čím by měl projít. Ve světě džňány se naprosto nic neodehrává. Události se odehrávají jen v očích diváka.

Návštěvník: Co jste řekl, ve mně vyznívalo tak, že v očích adžňánina se jeví to, co džňánin dělá, že se zdá být úspěšné, alespoň tak mi to znělo.
Robert Adams: Někdy to je úspěšné, jindy nikoli, ale to jsou pouze relativní pojmy. Děláte si zbytečné starosti, když porovnáváte selhání s úspěchem. Ve světě džňánina se však nic takového neděje. To se týká toho, když hovoříme o tom, že Ramana Mahariši trpěl rakovinou, Rámakršna umíral na rakovinu, Kristus byl přibit na kříž. Kdo tomu všemu přihlížel, džňánin nebo adžňánin? Tyto všechny události pozorovali adžňáninové ale s džňáninem se naprosto nic nedělo. Nikdy se nic neudálo a nikdy se nic nestane. To je paradox. Adžňáninovi se zdá, že se to děje. Být džňáninem neznamená být úspěšným. Nemůžete říct: „Jsem velmi bohatý, jsem velmi zdravým, protože jsem džňáninem.“ To všechno patří k relativnímu světu. Džňánin nemá s těmi pojmy absolutně nic společného a proto slýcháváte, že „je jenom Já-Self“, a to není podmíněné ani nepodmíněné.

Návštěvník: Nebe i země pominou, ale má slova nepominou.
Robert Adams: Když to tak říkáte.

Návštěvník: Ta slova jsou čirým uvědomováním.
Robert Adams: Řekněte, kolik slov bylo proneseno, která pominuli? Všechna slova, která Ježíš pronesl, všechna, která Buddha pronesl.

Návštěvník: Neříkal jsem, že on to řekl, já jsem to řekl.
Robert Adams: Tak vy jste to řekl?

Návštěvník: Ano, jistě.
Robert Adams: Takže vy nám říkáte, že pominou nebo…

Návštěvník: To je to, co nám říkáte, že nejsme nic, ne-věc.
Robert Adams: No a co ta slova?

Návštěvník: Slova jsou pouhými symboly čirého uvědomování, átmana, Self.
Jiný návštěvník: Domnívám se, že hovoříte o tom, že bible říká „ na začátku bylo slovo a to slovo bylo Já Jsem“ – mluvíte o slovu tímto způsobem? O vědomí?
Předchozí návštěvník: Ne, to by bylo…
Robert Adams: I to musí pominout.

Návštěvník: Vše, všechno pomine.
Robert Adams: Všechny tyto věci jsou překážkami.

Návštěvník: Všechny myšlenky.
Robert Adams: To vše jsou myšlenky.

Návštěvník: Tak to je opravdu něco. Máte-li otázku, nevyslovujte ji. Nevyslovujte otázku. Dívejte se na blázna, který se chce ptát a nechť blázen i s otázkou odejde. To je nesmírně jednoduché. Nejsou žádné problémy, nemáte-li otázky.
Robert Adams: To můžete klidně říct. To je pravda. Pak nebudeme mít co dělat.

Návštěvník: Ale Roberte, pak budete bez práce, to bude něco. - smích - Tak proč tu vlastně jsme?
Robert Adams: Zeptejte se sami sebe.