Jednou za návštěvy Šrí Ramanášramu, ve čtyřicátých letech minulého století, seděl jsem spolu s mnoha stoupenci vně staré haly, naproti Bhagavánovi, který odpočíval na jakémsi gauči. Skupina učených panditů hovořila o určité stati z upanišad s nadšením a zápalem pro věc. Všichni, včetně Bhagavána, vypadali, že bedlivě naslouchají zajímavé diskuzi, když najednou Bhagaván vstal z gauče, šel asi 30 metrů severním směrem a zůstal stát před nějakým vesničanem, který tam pokorně stál se sepnutýma rukama.

Diskuze byla okamžitě přerušena a všechny zraky se stočili k Bhagavánovi a k vesničanovi, který stál opodál. Vypadalo to, že o něčem hovoří, ale na tu vzdálenost nikdo nemohl říci o čem. Brzy na to se Bhagaván vrátil ke svému gauči a diskuze se opět rozproudila.

Rád bych znal více o tomto vesničanovi a proč se Bhagaván k němu vydal, aby se s vesničanem setkal. Když diskuze pokračovala, využil jsem toho, vyklouznul odtamtud a připojil se k vesničanovi dříve, než opustil ášram. Zeptal jsem se ho, o čem s Bhagavánem hovořili. Řekl, že se ho Bhagaván optal, proč stojí v takové vzdálenosti.
Řekl jsem Bhagavánovi, že jsem neznalý, chudý vesničan. Jak bych se mohl takto k vám přiblížit, k vám, vtělenému Bohu?“ vyprávěl vesničan.
„Co na to Bhagaván řekl?“ zeptal jsem se ho.
„Zeptal se na mé jméno, z které vesnice pocházím, jakou práci jsem vykonával, kolik mám dětí a podobně.“
„Zeptal jste se vy na něco?“
„Zeptal jsem se ho, jak bych mohl být spasen a jak bych mohl obdržet jeho požehnání.“
„Co vám na to řekl?“
„Zeptal se mě, zda v naší vesnici není nějaká svatyně, a když jsem mu řekl, že ano, chtěl vědět jméno Božstva tohoto chrámku. Tak jsem mu to řekl a on mi sdělil, že když budu opakovaně pronášet jméno onoho Božstva, že obdržím všechno potřebné požehnání.“

Vrátil jsem se k Bhagavánovi a usednul jsem mezi stoupence, kteří naslouchali učenému rozhovoru, o který jsem však ztratil všechen zájem a uvědomil jsem si jednoduchou pokoru a zbožnost vesničana, která vyvolala daleko větší odezvu u našeho Mistra, než všechno množství učenosti. Tehdy jsem se rozhodl, ačkoli jsem byl povoláním učitel, že raději zůstanu v srdci pokorným a neznalým sedlákem, jako onen vesničan, a budu se jako tento vesničan modlit o Bhagavánovu milost a požehnání.