Když se samotný Bůh vtěluje zde na zemi ve formě pravého gurua, nepřichází sám. Přivádí sebou velmi zralé duše, čímž odpovídá na jejich modlitby. Světu předává své pravé učení, a to i prostřednictvím těchto zralých duší, které později vyloží a objasní Jeho učení. Bůh tak využívá jejich mysl, řeč a tělo jako své neposkvrněné nástroje k tomu, aby jimi skrze slova a příklady učil svět. Ačkoli tito ctitelé sem přichází ku prospěchu světa, jejich pozornost není nikdy obrácená ke světu, ale je vždy stočená směrem k Bohu, který vně září jako guru a uvnitř jako pravé Já (Self).

Mezi tyto vzácné, příkladné a ryzí stoupence Šrí Ramany, velkého světového učitele, kteří s ním přišli na svět, patří především Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm. Ti hledající, kteří měli velké štěstí z blízkého kontaktu se Šrí Muruganarem a Šrí Sádhu Ómem, nebo ti, kteří pečlivě studovali jejich spisy, nebudou mít žádné pochyby, že oba jsou prostředníky, speciálně vybranými Šrí Bhagavánem, pro předání, vysvětlení a svým praktickým životem i doložení Šrí Bhagavánova učení ve prospěch světa. Protože se oba, Šrí Muruganar i Šrí Sádhu Óm, zcela odevzdali Šrí Ramanovi, a tím se v Něj vnořili, nepodrželi si nijakou vlastní individualitu, a tak nejsou nikým jiným než samotným Šrí Ramanou. Vskutku je to sám Šrí Ramana, kdo skrze ně jedná, zjevuje se, zaznamenává a objasňuje své vlastní učení. Vědom si této pravdy, Šrí Nátananda, jeden z předních ctitelů Šrí Ramany, v jednom ze svých úvodních veršů k dílu Věnec výroků Gurua říká: Moudří jsou lidé, kteří spatřují podivuhodnou krásu veršů, zachycujících výroky Pána Ramany a překlady těchto veršů do prózy. Tito lidé jistě prohlásí, že asketický a nadaný Muruganar, který tyto verše složil a Sádhu Óm, který je převedl do prózy, jsou stejní jako Pán Ramana.“

Kvůli jejich nepřítomnosti ega a úplné ztrátě individuality se Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm stali čistými řečišti, skrze něž může téci milost gurua. Šrí Muruganar vynesl na světlo takové práce Šrí Ramany jako Sebepoznání, Tresť učení, 40 veršů o Skutečnosti a v čisté a nezředěné podobě zaznamenal Bhagavánovo učení v knize Věnec výroků Gurua (Guru Váčaka Kovai). Šrí Sádhu Óm vysvětlil a objasnil pravý význam těchto prací ve svých lehce srozumitelných tamilských komentářích. Šrí Muruganar v díle, jakým je Šrí Ramana Džňána Bódham, odhalil světu podstatu nejvyšší zkušenosti, jíž dosáhl díky Milosti Šrí Ramany a Šrí Sádhu Óm předvedl světu v dílech Šrí Ramana Sahasram, Šrí Ramana Guruval Antandi a Šrí Ramana Varuha, jak se za tuto Milost modlit.

Lze nahlédnout, že role Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma se doplňovaly a že dohromady předali světu ohromný a neocenitelný poklad prací, který pokrývá veškerý rozsah pravé spirituality a který zodpoví všechny otázky aspirantů, jež je budou následovat. Navíc jejich pokorný a skromný způsob života doložil, jak by měl pravý stoupenec žít svůj život na tomto světě: nepřipoutaný ke světu, pro svět neznámý, nestarající se o ocenění a chválu světa – zkrátka ve světě, ale ne pro svět.

Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm nás – méně zralé stoupence – učili, jak následovat cestu Šrí Ramany nejen skrze svá písemná díla, ale také svým příkladným způsobem života. Důvěrné duchovní a literární přátelství, které mezi Šrí Muruganarem a Šrí Sádhu Ómem existovalo, ukul sám Bhagaván hned první den, kdy k němu Šrí Sádhu Óm přišel. Toho dne Šrí Sádhu Óm před Bhagavánem zazpíval píseň Kujlodu Kooral, která se před několika dny spontánně zrodila v jeho srdci a v níž byly vyjádřeny všechny jeho city intenzivní touhy spatřit Šrí Ramanu. Bhagaván si píseň pečlivě poslech a požádal Šrí Sádhu Óma, aby ji ukázal Šrí Muruganarovi. Tak začalo hluboké a důvěrné přátelství mezi oběma velkými básníky – světci, které v průběhu času vydalo svoji žeň.

Díky společnosti Šrí Muruganara se Šrí Sádhu Óm naučil mnoho z jemných pravidel tamilské gramatiky a nauky o verších, a získal tím hluboký náhled do hutného a úsečného stylu tamilštiny, kterou ve svých verších používali Šrí Ramana a Šrí Muruganar. Šrí Sádhu Óm se tím také zdokonalil ve svém vrozeném, ale netrénovaném básnickém nadání. Na oplátku Šrí Sádhu Óm vykonal jedinečnou službu, když Šrí Muruganarovi pomáhal dokončit jeho verše a zachovat je tak pro budoucí generace. Šrí Muruganar říkával: „Jeden zvládne jednoduchou (báseň), dva pak tamilskou,“ protože takové kultivované dílo může být perfektní, jen když si dva stejně nadaní básnící navzájem pomáhají. Šrí Sádhu Óm byl schopen poskytnout opravdovou pomoc Šrí Muruganarovi v jeho literárním díle díky své neúnavné a ochotné práci, díky znalosti stylu Šrí Muruganara, a také pro svoje vlastní literární schopnosti a důkladné praktické porozumění učení Šrí Ramany. S vědomím tohoto Šrí Muruganar na konci svého života prohlásil: „Pokud by Sádhu Óm nebyl pověřený plnou zodpovědností za zachování a úpravu všech mých nezveřejněných veršů, pak by bylo lepší, kdybych je všechny sbalil a spálil v ohni na vrcholu Arunáčaly nebo je utopil v Bengálském zálivu.

Zřejmě největším plodem hlubokého přátelství a těsné literární spolupráce mezi těmito dvěma velkými básníky a světci je impozantní dílo Šrí Ramana Džňána Bódham, sestavující z asi 17 000 veršů, složených Šrí Muruganarem v posledních dvaceti letech jeho fyzického života. Po mnoha letech jejich úzké spolupráce se Šrí Sádhu Óm zcela sám, horlivě a upřímně pustil do přepisu, katalogizace, třídění a příprav těchto veršů pro tisk. Udělal hodně pro to, aby přesvědčil jiné stoupence o nesmírném duchovním významu této rozsáhlé sbírky veršů a v mysli profesora K. Swaminathana roznítil touhu a pevné rozhodnutí uspořádat všechny verše a vydat je tiskem. Výsledkem jejich úsilí je, že právě nyní bylo publikováno šest dílů Šrí Ramana Džňána Bódham vydavatelstvím Šrí Ramana Kendra v New Delhi. Zbývající tři díly budou vydány v pravý čas, bude-li to vůle Šrí Ramany.

Nebýt horlivého úsilí Šrí Sádhu Óma, je otázkou kolik básnických výroků, a zda vůbec, by se z neocenitelné sbírky Šrí Muruganara zachovalo ku prospěchu budoucích generací ctitelů Ramany. Nesmírná láska a vysoká úcta, kterou Šrí Sádhu Óm měl ke Šrí Muruganarovi, je zřetelná ve všech jeho tamilských spisech, když výběr z nich byl přeložen a vydán v knize „Šrí Muruganar – Pravá ruka Šrí Bhagavána“. Jeho láska je snad nejvíce vyjádřena v dvou verších, které se zrodily v jeho srdci během noci, v níž Šrí Muruganar opustil své fyzické tělo. V prvním verši, který je adresován dnešnímu světu, který nepochopil velikost Šrí Muruganara, Šrí Sádhu Óm zpívá: „Kukačka, jež po osmdesát tři roků se sladkým hlasem, vypěstovaným spiritualitou, pěla (v našem středu) pradávnou tamilštinou, zcela odlétla do nesmírného prostoru Šrí Ramany, ke vznešenému bohatství prostoty, kterým byl požehnán svět. Co si nyní počneme?“

Ve druhém verši, který oslovoval a utěšoval stoupence Ramany, kteří ke Šrí Muruganarovi cítili pravou lásku, Sádhu Óm zpívá: „Může Muruganar představovat tělo vysoké čtyři lokty? Ó, vy, jež máte lásku ke Šrí Muruganarovi, kdo je Šrí Muruganar? Vězte, že Šrí Muruganar je jen Oko Sebepoznání, zplozené Šrí Ramanou – odvěkým Šivou.“

Mnoho ze skvělých vlastností Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma může být demonstrováno tím, jak zde na zemi oba žili své životy jako praví žáci Šrí Ramany. Ale snad nejdůležitější vlastností je skutečnost, že navzdory jejich nejvyššími duchovnímu dosažení oba neustále odmítali považovat se nebo přijmout navenek roli gurua a oba trvali na tom, že jen Šrí Ramana je hoden toho, aby byl svými stoupenci přijat za gurua a že žádný prostředník mezi Šrí Ramanou a námi není nutný.

Sádhu Óm cituje Šrí Muruganara, který jednou vyjadřoval svoji vlastní zkušenost slovy: „Stoupenci se nemusí znepokojovat. Šrí Ramana, oceán nektaru a plnost Milosti, on sám má přímý kontakt s každým z jeho stoupenců v srdci, bez potřeby kohokoli, aby něco zprostředkovával nebo se přimlouval.“ (Šrí Ramana Džňána Bédham, část 3, str. 13)

Sádhu Óm říkával, že Šrí Ramana je jasné slunce Poznání, které je věčné a je všude, když na všechny šíří jasné světlo své Milosti. Takže pokud s pocitem „dokážu pomáhat a vést jiné“ povstaneme a stoupneme si mezi něj a jeho stoupence, budeme jen překážkou volného proudu jeho světla a vrháme stín na ty, které chceme provázet. Proto nejlepší pomocí pro jiné je nevyvstávat jako oddělený jedinec, ale jen se usadit v Srdci, a ztratit tím sebe sama v jeho světle a sloučit se s ním. Životy Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma vskutku dokládaly perfektním a vybroušeným způsobem pravdu, učenou Šrí Bhagavánem ve verši 269 v díle Věnec Guruových výroků: „Zcela jistě vězte, že řádným uctíváním gurua je pouze silné a věrné následovnictví, stálé zakoušení sebe sama, což je pramenem nejvyšší oddanosti, který vyvěrá díky zániku ega – „já“ ve světle Ticha, jež je Absolutnem.“

Z příkladu Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma, kteří nám ukázali, jak stát stranou, bychom měli porozumět tomu, že žádný opravdový žák Šrí Ramany nebude nikdy souhlasit s jakýmkoli stoupencem, aby na sebe vzal roli gurua. A také, že největší pomoc, jakou pro jiné můžeme vykonat, je zcela se vymazat a žít navenek jako prostí, pokorní a nenároční stoupenci našeho nejvyššího gurua – Šrí Ramany. Protože se Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm zcela oprostili od jakýchkoli zbytků pocitů „já“ a „mé“, byli oba schopní přijmout Milost Šrí Ramany plnou měrou, a tak dosáhli pevného přetrvávání ve stavu sebepoznání. To, co tyto dva velké, realizované mudrce odlišuje od jiných a co je činí pro nás zvláště důležité, není jen skutečnost, že dosáhli sebe-poznání – takových musí být nespočet – ale že dosáhli sebepoznání skrze Milost Šrí Ramany.

„Jelikož se nikdy nezrozené (pravé Já) zrodilo (ve formě Šrí Ramany), mnoho z nehynoucích (osobních já) zemřelo,“ zpívá Šrí Muruganar v jednom verši díla Zkušenost Šrí Ramany. Ale většina z těch, kdož Milostí Šrí Ramany dosáhli sebepoznání, zůstane světu trvale neznáma. Proto jsou pro nás – stoupence Šrí Ramany – Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm nesmírně důležití. Je to nejenom skutečnost jejich seberealizace, ale také fakt, že z jejich realizace můžeme mít prospěch. To proto, že oba byli vybrání Šrí Ramanou, aby působili jako čisté nástroje jeho Milosti, když Bhagaván využívá jejich ega prostou mysl, řeč a tělo k tomu, aby každý z nich svým zvláštním a jedinečným způsobem ukázal světu duchovních aspirantů bohatou pokladnici duchovních spisů, které nám poskytnou jasné vedení, povzbuzení, útěchu a pomoc nesčetnými způsoby, a dovolí nám následovat cesty sebezkoumání a sebepodrobení se s větším klidem, upřímností, oddaností, srozumitelností, vytrvalostí a spolehlivostí. Ve vzácném odkazu duchovních spisů Šrí Muruganara a Šrí Sádhu Óma má každé dílo svůj vlastní charakter, obsah a styl, ale pokud čteme spisy obou, pak zjišťujeme, že se navzájem doplňují. V dnešní době existuje možná jen několik stoupenců Šrí Ramany, kteří se do těchto spisů hluboce ponořili, když většina z těchto spisů je ve formě krásné a výrazově silné tamilské poezii. V pravý čas budou tyto spisy ceněny všemi opravdovými stoupenci, pro neocenitelné a velké duchovní dědictví, které v těchto spisech odkázal světu Šrí Ramana. Spisy obou jsou obsahově tak bohaté, s tak hlubokým a duchovním procítěním, tak silné ve svém vyjádření, že přijde doba, kdy Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm budou široce uznávaní jako přední mudrci světa a zaslouží si nemenší úctu, než jiní velcí tamilští básníci jako např. Manikkavachakar, Tirujnanasambandhar, Appar Swamigal, Sundaramurthi Nayanar, Arunagiri Nathar a Tayumanavar. Ale s ohledem na krátký čas, který nás od nich dělí, je pro dnešní generaci těžké plně ocenit nesmírnou duchovní velikost obou těchto skromných stoupenců a skutečnou cenu jejich nádherných básnických děl. Dá se to připodobnit k člověku, který stojí na úpatí vysoké hory a nedokáže dohlédnout její výšku. A tak pouze budoucí generace stoupenců Ramany, až získají odstup v čase, spatří a budou schopni plně ocenit, jaké nesmírné dobrodiní udělil světu Šrí Ramana formou tohoto bohatého odkazu duchovních spisů, které tu zanechali Šrí Muruganar a Šrí Sádhu Óm.