Robert Adams: Šánti, šánti, óm, mír. Dobrý večer. Je dobré být opět s vámi. Krásný čtvrteční večer. Rád vás vidím. Sdílím s vámi.

Během týdne se ledacos´ událo. Kamarád Ken, který sem párkrát přišel, odložil své tělo. Někteří lidé jsou nemocní. Jiní z vás jsou velice zdraví. Takže dnes večer budeme mluvit o zdraví, nemoci a smrti.

Musíme si pamatovat, že tyto věci se vztahují k relativnímu (jevovému) světu. Bytost, která překročí svět, nemá absolutně nic společného se smrtí nebo se zdravím či s nemocí. Přesto slyšíte tolik příběhů o nejrůznějších světcích, kdy se zdá, že zemřeli příšernou smrtí. Lidé jako Kristus, Milarepa, Rámakrišna a náš milovaný Ramana Maháriši – u všech se zdá, že zemřeli hroznou smrtí. Co se děje? Tito lidé byli zřejmě léčiteli. Ramana Maháriši, Rámakrišna, Milarepa nebyli léčiteli sami o sobě, ale lidé v jejich přítomnosti, stovky tisíc lidí, se uzdravovali. Přesto tito lidí zemřeli tak strašnou, hroznou, podlou smrtí. Co se stalo? Co se děje?

Existuje jeden druh učení, který říká, že mudrc na sebe bere špatnou karmu svých oddaných ctitelů. S tímto nesouhlasím. V mudrci není absolutně nic, co by na sebe mohlo cokoli vzít. Musel by existovat ten, kdo bere. Musel by být součástí mudrce, který je stále ještě v tomto světě aktivní, k tomu, aby na sebe mohl vzít zlou karmou někoho jiného. Ale protože karma neexistuje, zlo neexistuje – jak by se tohle mohlo stát? Je to výmysl, který se tak povídá. Možná nějaký jogín ji na sebe vzal. Třeba když přenesou onemocnění na své vlastní tělo, možná to mohou udělat. Mudrc však zpravidla nikdy nic takového nedělá.

Faktická skutečnost o džňáninovi je tato: existuje zdraví a nemoc, úpadek, obnovení, dobré a zlé – toto překročil. Místo snahy o uzdravení nemocné osoby je myslím správný ten postup, aby osoba překročila oboje – zdraví i nemoc. Protože jedno vede k druhému. Kdo je zdravý a kdo je nemocný? Ego. Pokud ego odejde, kde může být nemoc, uzdravení či zdraví? Nemoc a zdraví existují jedině proto, že se mysl či ego zdá být v činnosti.

Na světě byli lidé jako Joel Goldsmith, většina z vás o něm slyšela, kteří byli léčitelé. Během svého života uzdravil tisíce lidí. Mělo se to stát. Jeho metodou bylo v tichu sedět s klientem, nic neříkat a člověk byl uzdravený. Způsob, jakým pracoval, byl ten, že si byl silně vědom skutečnosti, že se Bůh vyjadřuje jako země, jako květiny, stromy, také jako lidská bytost, jako zvířata, že je jen jeden Bůh a je absolutně dokonalý. Takže existuje-li jen Bůh jako absolutní dokonalost, jak by z něj mohla vycházet nemoc? Toto je metoda, kterou užíval. Ale pracoval v tichu. Nikdy by nebral na vědomí nemoc jako něco odůvodněného. Jinými slovy – nezkoušel odstranit nemoc, protože odstranění nemoci jednoduše znamená, že jste nemocní. Pravdou je, že není žádná nemoc. Existuje jen Bůh.

Nicméně opravdový, ryzí mudrc takto nikdy nepracuje. Ramana Maháriši jakživ neučil svoje stoupence nějakému léčení. Když jsem se jej ptal na jeho nemoc, která postihla jeho tělo, Ramana poznamenal, že tělo samo je nemocí. Co z toho je pravda?

Za prvé uvažujte, jak je léčení absurdní, pokud se člověk vyléčí z nemoci. Neznamená to, že člověk tak bude dál žít zcela zdráv. K mnoha lidem se po uzdravení nemoc za nějakou dobu vrátila, samozřejmě, že ne ke všem. I když si prodlouží život na zemi o dalších pět let, musí nakonec své tělo opustit. Když se na to takto podíváte, není léčení ztrátou času? Vždyť můžete použít uzdravující energii k tomu, aby přispěla k seberealizaci. Můžete použít energii, kterou využíváte k uzdravování lidí, k práci na sobě samém, aby vás probudila do skutečnosti, a pak už se v nejmenším nebudete starat, zda je tu zdraví či nemoc, smrt nebo zrození. Pokud jste pracovali na poznání vašeho pravého Já, pak vám na těchto věcech nebude vůbec záležet.

Mudrc nenáleží k tomuto světu či vesmíru. Proto se mudrc nebude zajímat o léčení. Jinak by ho to stáhlo na pláň relativity. Nebudeme soudit, kdo je mudrcem a kdo ne. Ale faktem zůstává, že ve filozofii advaita védánty se nepokoušíme uzdravovat lidi. Uzdravení může nastat vaší pouhou přítomností, pouhým bytím. To je důvod, proč je tak důležité pracovat sám na sobě – překročit vaše tělo a svět, jít za zdraví, nemoc, bohatství, chudobu, dobro, zlo, jít mimo tuto dualitu. A blížit se k místu, kde je konečná jednota. Tam se stanete čistým bytím.

Přesto lidé stále pozorují zlé vnější podmínky, kterými prošli Rámakrišna, Ramana Maháriši a další. Zlo je však v očích pozorujících. Jinými slovy, vidíte sami sebe. Jste zřeni sami sebou. Vidíte se v bodu, kam jste během vašeho vývoje dospěli. Tam, kde se díváte na umírající osobu nebo hledíte na člověka s potížemi, tam mudrc nemá tento problém.

Mudrc, který se jeví, že umírá na nemoc, si z toho nic nedělá. Není tam nikdo, kdo má tento problém. A dokonce ani nemůžeme říci, že tímto prochází tělo mudrce; toto není mudrc. Co se týče mudrce, vysvětlí vám to a řekne, že nemá žádné tělo. Neexistuje tělo, které trpí. Neexistuje tělo, které má problém. Není žádné tělo, které na tomto světě prochází nějakou skutečností. A vy stále říkáte: „No dobře, ale já to stále vidím.“ Zkuste poslouchat sami sebe a uvědomte si, co říkáte. „Já“ toto vidím je já-myšlenka, která vidí.

Jak se na cestě vyvíjíme, musíme se naučit přistihnout sami sebe, když takto mluvíme. Ne jen tak žvanit a pokračovat v tlachání. Mluvte méně a zkuste si pamatovat slova, která užíváte. Říkáte: „Vidím to, takže to musí být pravda.“ Toto „já“ vám ukazuje na ego, myšlenky, mysl. Je to mysl, která vidí chorobu a smrt. A dospěje k názoru, že je to strašné, hrozné. Když si začnete uvědomovat, že mysl neexistuje. Když začnete vidět, že ego není. Pak není nikoho, kdo cokoli vidí nebo cítí nebo má nějaké problémy. Musíte pracovat s vámi samými. Vždy chytit „já“ při akci.

Dokonce, i když se cítíte špatně. I když se vy sám cítíte špatně, nebo někdo jiný nebo je něco špatného ve světě. Zkuste si uvědomit, kdo to takto pociťuje. Vy to nejste. Vaše pravá podstata je čisté vědomí. Je to něco, co se pociťuje jako vy, něco, co se jeví jako vy, cosi, co vypadá, že je skutečné, takže to nebudete odmítat. Neodmítnete to, když trpíte, když máte bolesti, nevolnost či nějakou chorobu, anebo tím trpí někdo jiný. Takže vy to vidíte, slyšíte, mluvíte o tom, cítíte to – jděte od tohoto pryč. Jděte pryč. Začněte si uvědomovat svoji Buddhovu podstatu. Uvědomte si, že nejste mysl. Jinými slovy, nejste mysl, která by měla sílu vám v životě způsobit všechny uvedené problémy. Jste to vy, kdo dává zrod egu, mysli a myšlenkám. Co to je? A kdo jste vy? Stále si toho buďte vědomi. Nechte své tělo, ať vykoná, co má. Nepleťte se mu do toho. Buďte jen sami sebou. Pravé Já je čistý jas a záře.

Neklamte však sami sebe. Cítíte-li, že je nemoc mimo vaši kontrolu, pak musíte jít k doktorovi. Znejte pravdu a dělejte to, co musíte, abyste o sebe pečovali. Existuje mnoho křesťanských vědců, kteří denně umírají proto, že za doktorem nikdy nepůjdou. Je pravdou, že pokud budete chápat křesťanskou vědu, budete schopní léčit sebe i druhé. Ale existuje jen málo lidí, kteří mají takto vysoké uvědomění.

Nedělejte si se sebou starosti a nevztekejte se na sebe. Je hloupé pociťovat vinnu, pokud musíte k doktorovi. Nemyslete si, že děláte něco špatného nebo že se snad dopouštíte duchovního hříchu, jdete-li k doktorovi, chiropraktikovi apod. Hrajete hru. Žijete smrtelný sen, a tak cokoli, co se má stát, čímkoli máte projít – konejte tak se štěstím. Nesuďte to, nepřemýšlejte o tom, neanalyzujte. Jen to vykonejte. Například jenom se najezte. Když jíte, nerozebírejte vaše jídlo, neposuzujte ho. Prostě ho snězte. A tak je to s vaším zdravím. Cítíte-li, že je něco špatně a duchovně to nedokážete kontrolovat, jděte k doktorovi. Všechno je to na relativní úrovni.

Mluvím s vámi o tom, protože mi mnozí z vás volají a hovoří o problémech, které možná mají. A opravdu odmítají lékařské ošetření. Chtějí se uzdravit duchovně, přirozeně. Musíte si pamatovat, že vše je duchovní. To mnozí z vás zapomínají. Sami sebe oddělujete. Vše rozdělujete do různých kategorií.

Jednáte-li spontánně a žijete-li teď a tady, budete si vědět rady. Nic neplánujte. Zlomíte si prst, jdete k doktorovi a nepřemýšlíte o tom. Doktor váš prst zafixuje a vše je v pořádku. Není o čem přemýšlet, dělat si s něčím starosti, znepokojovat se. Prostě jen konáte.

To platí pro váš veškerý život. Když se ráno vzbudíte, uvědomte si pravdu o sobě samém – že jste absolutní skutečnost, čisté uvědomění, nirvána, nejzazší jednota – takto začněte svůj den. A přiznejte si, že ať se má stát cokoli, tak se to stane.

S některými z vás je potíž, že o tom všem moc přemýšlíte. Rozebíráte události, které zasahují do vašeho života, přemýšlíte o nich, strachujete se a trápíte. Zatímco je máte pustit a udělat to, co se udělat má. Zde – ve skutečnosti – není absolutně nic špatně. Vše je v pořádku a je to dobré. A skutečnost je zde a nyní. Toto je skutečnost. V tomto se někteří z vás zamotali.

Ale když vám říkám, jaká je skutečnost, vy přesto cítíte svoji lidskou smůlu, vaše bolesti, stres. Cítíte se tak, jak se cítíte. Říkám vám, že je to skutečnost, tak jak to může být ona skutečnost, když se cítím mizerně, vnímán to či ono? Necítíte se dobře, už jen když o tom přemýšlíte. Důkladně tento pocit sledujte. Začnete-li žít v zlomku sekundy, ve kterém k vám hovořím, v tento okamžik, pak se nebudete cítit špatně.

Začnete-li vše pociťovat v absolutním okamžiku, pociťovat, že jste absolutní skutečnost, čisté uvědomění, tehdy se budete cítit skvěle. A tento okamžik se překloní v další okamžik a v další okamžik a v další okamžik. Tohle mám na mysli, když říkám: „Vše je na správném místě. Vše se vyvine, jak má. Teď jste dokonalí. Jste dokonalí – v teď.“ Nikoli však ve vašich myšlenkách, když začínáte přemýšlet. Právě teď jste dokonalí! Právě teď! Skutečně s vámi není nic špatně! Vše je tak, jak má být, a to právě teď.

Když začnete o potížích mluvit, začnete o nich přemýšlet a rozebírat je, pak vyvstane něco jiného. Je to podobné fata morgáně. Voda ve fata morgáně vypadá skutečná. Snažíte-li se problém uchopit, stává se pískem. Vaše nemoci a choroby, vaše deprese, stres a dokonce i štěstí, všechny události vašeho života, to co vás na světě dělá šťastným, je jako fata morgána, jako voda ve fata morgáně. Zkusíte-li to opravdu uchopit – neexistuje to.

Říkám-li: „Zkusíte-li to opravdu uchopit,“ myslím tím, když zkusíte v tento okamžik, v tomto zlomku sekundy. V tomto zlomku sekundy existuje jen Bůh. Není zde prostor pro myšlenky ani pro cokoli dalšího. Ale v momentě, kdy začnete myslet, se to pokazí a vy se znovu stáváte člověkem.

To je důvodem k provádění sebezkoumání. Právě proto je sebezkoumání překrásné. Začnete pozorovat – já jsem nemocný, já mám problém. „Já“ je ten, kdo dává vznikat problémům. Kdo je tento „já“? Musíte uchopit sami sebe. Vždy uchopujte sami sebe.

Když říkáte – ve skutečnosti není žádná choroba, neexistuje nemoc, tak pro koho nemoc neexistuje? Pro toho, kdo zná pravdu, žije v pravdě a je pravdou. Proto se zdá, že lidé, jako Kristus, Krišna, Rámakrišna, Ramana Maháriši, Milarepa a mnoho dalších, trpí. Popravdě řečeno – nikdo nikdy netrpěl. Nikdo nikdy nezemřel a nikdo nikdy nežil. Zkuste porozumět tomu, že vaší pravou podstatou je duch. Z nějakého neznámého důvodu jste na sebe vzali tuto formu, kterou nazýváte tělo a které se rodí. Zatímco bylo tělo zrozeno, vy jste stále skutečné Já. Skutečné Já se nerodí.

Lidé dávají hloupé otázky: „Kdy při zrození vstupuje duše do těla? Třetí měsíc, čtvrtý měsíc, pátý měsíc?“ Zkuste porozumět těmto slovům, že není žádná duše, která by do něčeho vstupovala. Stále existujete. Pravé Já je pravé Já. I když se chopíte těla, stále jste pravým Já. I když tělo roste skrze zkušenosti, vy jste stále pravé Já. Zdá-li se, že tělo prochází nemocemi, chorobami, různými situacemi zde na světě, vy jste stále pravé Já. Když tělo zestárlo a zdá se, že zemře, vy stále zůstáváte beze změny. Pravé Já existuje dříve, než se tělo narodí.

Je to podobné tabuli. Tabule existuje a vy na ní nakreslíte dítě, jak se narodí. Pak na tabuli nakreslíte jeho růst. Pak nakreslíte obraz dítěte, které má rakovinu anebo jak se stává mužem či ženou. Pak na tabuli nakreslíte obraz, jak člověk umírá. Od samého začátku zde existovala tabule. Tabule byla stále zde. Obrázky se měnily, ale tabule byla neustále zde. Ve skutečnosti jste podobni tabuli. Jste pravé Já, čistá inteligence. Pravé Já nemůže zemřít a nikdy se nezrodilo. Neexistuje nemoc, která by na něj mohla zapůsobit. Je všepronikající. A vy jste tím.

Musíte to začít vnímat. Musíte opustit své těsně přiléhající tělo. Opuštěním těla myslím, abyste se jím necítili obtěžování, takže se budete moci smát, až se vám přihodí něco špatného. Nemůžete mít nějakou chorobu či nemoc. Neustále se tomu pokoušejte porozumět, když něco takového přijde. Komu se to přihodilo a co? Obrázek na tabuli. Problémy má obraz, vy ne. Vy jste naprosto svobodní. Vždy jste byli svobodní a vždy svobodní budete. Neexistoval čas, kdybyste nebyli svobodní. Jenom jste se chybně ztotožňovali. Ztotožňujte se se skutečností.

Například řekněme, že máte kýlu. Jdete k doktorovi. Není nic špatného na návštěvě doktora. Na tom všem není nic špatně. Doktor vám řekne, že musí kýlu operovat. Po celou dobu si buďte vědomi, že nejste tělo, že nejste obraz na tabuli. Jste čiré pravé Já. Ale přesto projdete operací kýly. Nepřemýšlejte o tom. Nediskutujte. Přijměte to, co se má stát. A tělo se bude jevit, že je opět v pořádku. Po celou dobu si uvědomujte, že se nic nepřihodilo, že není nikoho, kdo by touto zkušeností prošel. Takto byste měli nahlížet i na vaše každodenní záležitosti, třeba ve vašem zaměstnání. Dívejte se takto na váš rodinný život. Stejným způsobem nahlížejte na svět, na cokoli, co se v něm děje.

Obrázky, všechno jsou obrázky. Světlo pravého Já způsobuje, že tyto obrázky nabývají formy a konají, co se má odehrát. Ale existuje jen pravé Já, to je skutečnost a obrázek nikdy neexistoval. Přesto říkáte: „Zdá se, že existuje.“ Pokud si myslíte, že existují, dáváte jim hodnotu, dáváte jim sílu. Věříte v ně, jakoby to byla skutečnost.

Proto si musíte položit otázku: „Pro koho tyto jevy existují? Pro koho existují tyto obrázky? Existují pro mě. Já je cítím.“ Jakmile takto promluvíte sami k sobě, odpověď by k vám měla přijít. Je to „já“, já-myšlenka, která vnímá obrázky, nejste to však vy. Vy jste svobodní a čistí, nemáte absolutně nic do činění s já-myšlenkou. Když jste takto postupovali, oddělili jste od sebe samých nemoci a problémy, které se vám jevily, že se týkají vás, je to tak? Protože já-myšlenka je nyní jakoby venku na určitém místě. Už to nemá s vámi nic společného. Já-myšlenka cítí slabost, cítí bolest hlavy. Já-myšlenka pociťuje na tomto světě štěstí, když se vám přihodí něco dobrého. Všechno to vnímá já-myšlenka. Takže vy jen pozorujte. Sledujte sami sebe.

Držíte-li se tohoto a rozumíte-li nějakým způsobem tomu, co říkám, všimnete si, že bolest mizí. Konec konců, kdo vlastně má bolesti? Já-myšlenka, nikoli vy. Dívejte se na sebe jako na dvě rozdílné entity. To vám pomůže. Díváte se však na sebe jako na já-myšlenku, která se pohybuje ve světě a zažívá všemožné druhy zkušeností – dobro a zlo, bohatství a bídu, nemoc a zdraví. Ale pravé Já, které je absolutní skutečností, je svobodné a volné od všeho.

Jednoduše to znamená, že to, co nazýváte chorobou či nemocí nebo problémem je mimo vaši kompetenci. Zdá se to existovat samo sebou, nejste to vy. Vy s těmito záležitostmi nemáte absolutně nic do činění. Nesuďte podle vzhledu a dojmu. Nepokoušejte se to rozebírat nebo vyřešit. Když to uděláte, tak se do toho hluboce zamotáte. Ani debatovat o tom není správné. Týká se to vás jako já-myšlenky a vás samotných jako pravého Já. Není tu nic k diskuzi. Není o čem mluvit.

Pamatujete si na příklad s tabulí. A uvědomte si, že jste vždy byli a vždy budete. Nebylo, abyste neexistovali a všechny okolní jevy byly prostě obrazy, které se zdály navrstvené na pravé Já. Takže neztotožňujte nemoc s vámi samotnými. Neztotožňujte se s problémem nebo s čímkoli. Raději se ztotožňujte s pravým Já. S Tím, kdo vždy byl. Já jsem To!

Vlastně to není tak tvrdé. Když procházíte dennodenními zážitky, stále se držte sebe sama. Uchopte sebe sama, když myslíte. Uchopte sebe sama, když máte starosti nebo obavy. A ihned si uvědomte, že jste tabule. Jste absolutní skutečnost, která nepodléhá změnám. Vždy byla a vždy bude. Jste dokonalí.

(ticho)

Robert Adams:...mír

Návštěvník F: Onehdy jsme mluvili o soucitu. A já jsem z toho pochopil, jak řekl Maháriši, že jeho zdravotní potíže k němu přišly, ze soucitu, který měl ze svými žáky a stoupenci.
Robert Adams: Ano
Návštěvník F: Cože?
Robert Adams: Ano, je to tak.
Návštěvník F: Díky. Před pár měsíci jsem se zmínil o tom, jak ode mě přes noc odpadl návyk na alkohol. Chtěl jsem vědět, jestli jsem správně pochopil, co se vlastně stalo. Dalo by se říct, že to byla má karma. Ale neexistuje nic takového jako moje karma nebo nějaká jiná karma. A pak se tato zvláštní věc stala mému psychosomatickému aparátu. Měl jsem i jinou podobnou věc, ačkoli podle mě s tou předchozí neměla nic společného. Nedá se říci, že bych byl potrestaný, ale měl jsem dvě špatné zkušenosti, dva srdeční infarkty a s tím spojené dvě operace srdce. Dalo by se to možná považovat za daň alkoholu. Se mnou to tedy nemá co dělat? Není to skutečná událost? Je to takto přesný popis toho, co se mi přihodilo?
Robert Adams: Svým způsobem ano. Ale v prvé řadě si pamatujte, že neexistuje nějaká karma. Nejenom vaše karma, prostě žádná karma. Karma vůbec neexistuje. Nedávejte tomu žádnou sílu tím, že v to věříte. To je však něco, co máme ve zvyku. Užíváme toto slovo, abychom vysvětlili lidem situace, kterým nerozumí. Takže prohlásíme: „To je karma.“ Ale ve skutečnosti žádná karma neexistuje.
Návštěvník F: Karma je ve dvojnosti.
Robert Adams: Ano, karma je ve dvojnosti. A s vámi to nemá absolutně nic společného. Takže pochopením této pravdy může dojít k uzdravení. Jakmile si to budete stále připomínat, tak se to stane samo od sebe.

Návštěvník D: Roberte, nemám ani tak otázku, jako spíše chci něco sdělit a okomentovat. Týká se to relativní úrovně, jako když jste hovořil o uzdravování. Když jsem se před dávnou dobou léčil, nepředpokládal jsem, že bych si tím prodloužil život, ale spíše jsem chtěl zmírnit bolest a utrpení s tím spojené. Na relativní úrovni je to jistě v pořádku, stejně jako když Jóganánda řekl – spíš z hlediska jogína nežli mudrce – že je mnohem snazší prožívat duchovní události ve zdravém těle.
Robert Adams: Ano, to je pravda. Když vám říkám, abyste se zabývali porozuměním vaší pravé podstaty, pak to, co nazýváte bolestí, se zmenší. Čím více porozumíte pravdě o vašem pravém Já, tím méně budete vtažen do bolesti, nemoci či smrti. A to, i když to bude vypadat, že těmito zkušenostmi prochází vaše tělo. Je to paradoxní. Ale přesto je to pravda. Porozumíte-li pravdě o vás samých, že jste absolutní skutečnost, že jste čisté vědomí, čisté bytí, pak toto porozumění odstraňuje takzvanou bolest z vašeho takzvaného těla. Pro absolutní skutečnost neexistuje nějaká bolest. Žádná bolest neexistuje.
Když bez ohledu na bolesti pokračujete v pozorování sebe sama, když vidíte sebe sama jako úplně odlišnou bytost, pak, nehledě na ohnisko bolesti, na místo odkud bolest pochází, od ní oddělíte sebe sama s vědomím pravdy o sobě samém a pak už nebude žádná bolest. Ale je paradoxní, že se ostatním bude jevit, jako že trpíte bolestmi. Stejně jako se jim zdá, že mluvíme o Ramana Mahárišim, Rámakrišnovi a dalších.
Kristus byl přibit na kříž, ale ve skutečnosti neměl bolesti. Nebyla tam žádná bolest. Ostatním se jevil, že má bolesti. Toto je cesta, které si povšimněme. Ale když chápeme sebe sama jako smrtelníka, jako běžného člověka? Dokud si o sobě myslíte, že jste omezená lidská bytost, pak musíte procházet bolestí, utrpením a trampotami. Ale i když sebe sama pozvednete a překročíte bolest a nemoc a zdraví a všechno ostatní, může se znovu zdát, že procházíte všemi druhy zkušeností. Ale mimo stín pochybnosti už víte, že ničím neprocházíte. Jinak řečeno, jste od toho volní, třebaže vás jiní lidé mohou vidět trpět a v bolestech.
Jak je to možné? Je obtížné tomu porozumět či vysvětlit to. Nicméně, je to pravda. Rámakrišna chřadnul, úplně se ztrácel. Nebyl nic než kost a kůže. Rakovina ho zničila, úplně jej strávila, ale Rámakrišna neměl bolesti, byl zcela svobodný. Kdo umírá? Kdo trpí bolestmi? Jsme to my, protože to tak vidíme. Všímáme si toho.
Jak může čisté pravé Já trpět bolestmi? Může mít absolutní skutečnost bolesti?

Návštěvník G: (klade otázku, která na záznamu není slyšet, hovoří o soustředění pozornosti)
Robert Adams: Soustřeďte svoji pozornost na skutečnost. Na já-jsem. Když soustředíte svoji pozornost na skutečnost a skutečností se stanete, pak bylo překročeno vše ostatní.
Návštěvník G: Na druhou stranu musím připustit, že hodně čtu o zákonu karmanu. Domnívám se, že vrazi, násilníci, mučitelé, lidé, kteří se tohoto dopouštějí, musí být vskutku potrestáni.
Robert Adams: Vidíte to ze svého pohledu, z místa, odkud přicházíte, z pohledu lidské bytosti, z pohledu mysli. Pokud už nejste myslí, když už nejste člověkem, jak byste se mohl stát vrahem? Stanete se světcem, stanete se celým vesmírem. Jste pravým Já všech. Nebude zde žádný rozdíl mezi vrahem a vámi. Jste to vy! Jste pravým Já veškerého projevu. Jste veškerou lílou (boží hrou), jste veškerou májou (boží iluzí). Znamená to, že vše se děje uvnitř vás a vy jste to! Přesto necítíte nic než blaženost. Jste čistým – všepronikajícím – vědomím. A celý vesmír, všechny hry, které jsou ve vesmíru hrané – vrah, zavražděný – všechno je to uvnitř vás.
Vzpomeňte si na Bhagavadgítu. Když Ardžuna odmítl bojovat, Krišna mu poradil: „Jdi a bojuj.“ Protože ve skutečnosti nikdo neumírá, nikdo není zabit, nikdo nezabíjí. A to je pravda o nás. Vše, co vidíme, je hra máji či líly. Nemá to absolutně nic společného s vaším pravým Já. Ale pokud se na to díváte z hlediska své mysli, pak to, co jste řekl, je skutečné a pravdivé. Karma existuje, trestá. Existuje odplata, trestá. Bude se zdát, že existují všechny tyto jevy. Ale existují pro koho? Pouze pro smrtelnou bytost. Pro já-myšlenku. To jste vy? Jste já-myšlenka nebo jste pravé Já?
Jste-li pravým Já, pak nejsou žádné myšlenky. Není nikoho, kdo by chtěl odplatu. Není nikoho, kdo by požadoval trest. Není nikoho, kdo by měl potřebu dobra. Není nikoho, kdo chce být šťastným. Se vším tím jste už skončili. Pozvedli jste se nad to. Jste svobodní.

Návštěvníci se baví o Kenovi, který navštívil předchozí satsangy, a o němž se Robert zmínil, že tento týden odešel. (Nahrávka je nezřetelná.)

Robert Adams: To je dobré. Všechny tyto záležitosti jsou v pořádku. Není na tom zcela nic špatného. Jsem si jistý, že vše v pořádku splyne s nekonečnem a že vše je dobré.

Návštěvník I hovoří o transcendenci těla. (Nahrávka je nezřetelná.)
Robert Adams: Ano, rostete výš. Pustil jste se do toho do té míry, že jste schopen se vědomě pozvednout k vyšší úrovni. A jste schopen vidět, že nejste nemocí, že nejste tělem, které se zdá nemocné. Jste čistá skutečnost. A v té míře, jak jste pozoroval tělo, jste spatřil, že to bylo tělo, které onemocnělo, nikoli vaše skutečné pravé Já. Pokud byste byl schopen to vidět zcela jasně, pak by tělo zmizelo a byl byste uzdraven a především by už neexistovala nemoc. Tehdy byste mohl vidět sebe jako absolutní inteligenci, jako naprostou skutečnost. Veškerá skutečnost se stává vašim pravým Já, je to vaše pravé Já, vždy to bylo vaše pravé Já. Takže to, co jste vykonal, bylo, že jste na moment, na chvíli vyšel ze svého smrtelného snu o nemoci a dostali jste se výš, kde už nemoc neexistuje. To je zkušenost, kterou jste měl.

Návštěvník F: Když pokládám někoho nebo něco za zlo, tak odsuzuji?
Robert Adams: Ano.
Návštěvník F: Říkali jsme, že nemáme posuzovat.
Robert Adams: Samozřejmě. Tak to je. Dokonce nemáme posuzovat ani sami sebe.
Návštěvník F: Co, prosím?
Robert Adams: Dokonce nemáme posuzovat ani sami sebe.
Návštěvník F: Stále však pociťuji rozdíly.
Robert Adams: Nechte se být.
Návštěvník F: Platí to pro mé vlastní pravé Já. To je Já s velkým „J“., ale ne pro já s malým „j“.
Robert Adams: Nechte to všechno být. Odkloňte se od světa, odkloňte se od svého těla, odkloňte se od ostatních. Tím nemyslím, že se máte izolovat. Jednoduše to znamená odklonit se ve své mysli. Opusťte vše, co je vaší mysli. Zaostřete ji tak, aby přebývala v Srdci. Pak budou vaše vztahy s ostatními překrásné. Zjistíte, že jste šťastní a všechno se vám podaří. Ale učte se opustit všechny záležitosti. Nezasahujte mentálně do života jiných lidí.
Návštěvník F: Říkal jsem vám o dámě, která byla celá nesvá z toho, co bylo napsáno v novinách Tazatel? Byl tam titulek na přední straně: „Socha Elvise nalezena na Marsu“. (smích) Měli tam ještě jeden titulek. Ten byl opravdu skvělý: „Přeživší z Titaniku nalezeni na ledovci. Oblečení měli ještě mokré.“ (smích)
Robert Adams: Proč takové věci čtete? (smích)
Návštěvník F: Nečtu. Jen jsem se na to podíval, abych se zasmál.
Robert Adams: Aby prodali noviny, udělají cokoli.
Návštěvník F: Elton řekl – manželství tvoří titulky v novinách a sex s manželkou.
Robert Adams: To dává smysl. (smích)

Návštěvník J: Roberte, váš dnešní proslov byl hodně pro lidi, kteří jsou na pokročilé úrovni porozumění, jsou dále na cestě k sobě samému, rozumíte mi, co myslím?
Robert Adams: Lidé, kteří co?
Návštěvník J: Váš dnešní projev byl pro lidi, kteří dokáží rozumět, co jste říkal, a tímto způsobem na sobě pracovat.
Robert Adams: Ano.
Návštěvník J: Existuje mnoho lidí, třeba léčitelé, kteří pomáhají ostatním tišit jejich zmatek a klamnou identifikaci, tak aby se lidé opravdu mohli přiblížit ke své pravé podstatě.
Robert Adams: Pravda, místo je tu pro všechny. Ale my tu hovoříme z hlediska advaita védánty.
Návštěvník J: Jo, to si uvědomuji. Je relativní pravdou, že Srdce se nachází na pravé straně hrudi?
Robert Adams: Je to přesně tak, jak jste to řekl – je to relativní. Je to relativní pravda. Lidé chtějí vědět, kde je umístěné duchovní Srdce, které se nachází na pravé straně hrudi. Chtějí vědět, kde v těle přebývá pravé Já. Takže říkáme, že pravé Já přebývá na pravé straně hrudi. Díky tomu, když mluvíte o sobě, ukážete na toto místo. Přece neukazujete na pravou stranu těla, jedině snad, že jste levák.
Návštěvník J: Ne.
Robert Adams: Takže ukazujete na sebe.
Návštěvník K: Slyšel jsem mnoho lidí, kteří používají stejná argument, když říkají – neukazuj na mě a ukazují si na střed hrudníku.
Návštěvník J: Ale jsou i tací, kteří si ukazují na hlavu.
Robert Adams: Jasně, ale ti se nepočítají. (smích)
Návštěvník J: Dobře, je tu nějaký jiný důvod, ukazovat takhle na sebe?
Návštěvník H: Vsadil bych se, že je to dáno kulturou.
Robert Adams: Mudrci dali lidem porozumění, že Bůh sídlí v jejich duchovním Srdci a ne ve fyzickém srdci.
Návštěvník J: Mluvil o tom někdy Ramana?
Robert Adams: Ano.
Návštěvník J: Mluvil?
Robert Adams: Ano, mluvil?
Návštěvník J: Aha, takže si tedy myslím, že na tom svým způsobem něco je.
Robert Adams: Není na tom vůbec nic.
Návštěvník J: Je to stále ještě relativní?
Robert Adams: Ano, je to relativní, protože mnoho lidí … zvláště v Indii máte hodně nevědomých lidí, kteří, když se dozvědí, že Bůh je v uvnitř jich samotných, tak se ptají – kde Bůh přebývá, když je uvnitř mě? Nemohou porozumět, že není žádné tělo, že tělo neexistuje. Takže jim řekneme – Bůh přebývá ve vašem Srdci. A kde je to Srdce? Nemůže být na levé straně, protože tam je fyzické srdce.
Takže je zde místo nazývané srdeční centrum, které je na pravé straně hrudi a v němž přebývá Bůh. Je to místo, kde je pravé Já. Pokud svou pozornost zaměříte na srdeční centrum, to se rozšíří – někdy a některým lidem – a celé centrum se stočí ke světlu a celé tělo se stává světelným tělem, a to vše meditací na srdeční centrum na pravé straně vaší hrudi.
Návštěvník J: Zdá se to být účinnou technikou.
Robert Adams: To skutečně je, protože na to zaměřujete pozornost. A svoji roli hraje také víra, že Bůh je uvnitř, na pravé straně vaší hrudi. Takto získáte všechny tyto zkušenosti světla.
Návštěvník J: Dobře. Tady je několik lidí, kteří zakusili, o čem hovoříte, a pak další, kteří to chtějí poznat.
Robert Adams: Ano, tak to je. Je to dobré.
Návštěvník J: Je to dobré pro mysl jako třeba procházka v parku?
Robert Adams: Jistě.

(Návštěvnicí hovoří o svých zkušenostech.)

Robert Adams: Měli byste mu říct, jak zahájit setkávání se sebou samým. Vše je krásné. Přeji si vážně s vámi sdílet radost, krásu a blaženost, která opravdu existuje. Pokud prohlédnete skrze vaše tělo a překročíte jej a uvidíte skutečnost sebe samých, pak se už nedokážete starat o záležitosti, kterými tělo prochází. Ale také stačit vědět, že všechno je v pořádku a vše se rozvine tak, jak má.

To je další věc, kterou můžete použít. Když se zdá, že to nejde dobře, nebo když se cítíte nemocní, řekněte si: „Vše je v pořádku,“ a skutečně se budete cítit lépe. Nesmíte mít k tomu žádné výhrady – všechno je dobře, celou dobu. Vše nastane ve správný čas a na správném místě. Neexistují chyby. Nikdo nedělal chyby, nikdo je nedělá a dělat ani nebude. Vše je skutečně překrásné.

Návštěvník K: V mojí povaze je všechno blažené?
Robert Adams: Vše je zaručeně tímtéž
Návštěvník K: Blažeností?
Robert Adams: Blažeností.
Návštěvník K: Blaženost, blaženost, blaženost.
Robert Adams: Blaženost. (smích) Vše je v pořádku. Vše je blaženost. Vaší pravou podstatou je blaženost. Od nynějška ti budeme říkat Tom Blažený.
Další technikou, kterou můžete cvičit, zvláště ti z vás, kteří se mnou sedí ráno od šesti do devíti a od dvanácti do patnácti, a je to osvědčená metoda ke cvičení, je meditace „já jsem“. Či spíše meditace „kdo jsem já“. Tím se přerušuje vaše ztotožňování „já jsem tělo“. A cesta, jak cvičit, je tato – znovu to uděláme společně – zavřete své oči a dýchejte přirozeně, mírumilovně. A současně s dechem, jak vdechujete, tak se zeptejte: „Kdo jsem já?“. Předtím, než vydechnete, řekněte: „Já jsem To.“ A když vydechujete, řekněte: „Nejsem tělo.“
„Kdo jsem já? – Já jsem To! – Nejsem tělo.“ Dýchejte přirozeně, nenuťte se do dechu. Tak to zkusme. Vdechujte slova „Kdo jsem já?“ Před výdechem řekněte: „Já jsem To.“ A při výdechu říkáte: „Nejsem tělo.“

(dlouhé ticho, pak Robert pokračuje)

Robert Adams: …šánti, óm, mír. Máte nějaký dotaz k této formě meditace? Pro praxi je to velmi důležité.

Návštěvník L: Když sedíme v meditaci, měli bychom opakovat „já jsem“ nebo co bychom měli dělat?
Robert Adams: Můžete-li sedět v tichu, pak je nejlepší nedělat nic. Ale když se mysl potuluje, bude vám opakování „já jsem“ pomáhat.

Máme něco, co bychom měli oznámit?

Návštěvník M: Máme hodně přepisů, ty poslední. A jeden je velice krásný, jmenuje se to „Za tichem, za nicotou.“

Robert Adams: Také tu máme nějaké lahodně vyhlížející koláčky. Mary, proč je nepodáte, Máme nějaké…

(konec magnetofonové pásky)