Jedno letní odpoledne jsem seděl naproti Bhagavánovi ve staré hale, s vějířem v ruce, a řekl jsem mu: „Rozumím tomu, že význačné události v lidském životě, jako je místo narození, národnost, rodina, povolání či profese, svatba, smrt atd. jsou předurčeny jeho karmou. Ale je možné, že všechny detaily jeho života – do poslední minuty – jsou také takto předurčeny? Například nyní položím tento vějíř, který je v mé ruce, dolů na zem. Je možné, že bylo rozhodnuto, že toho a toho dne, v takovou a takovou hodinu se musím takto pohnout a položit zde vějíř dolů na zem?“

Bhagaván odpověděl: „Zajisté,“ a pokračoval: „cokoli toto tělo dělá a ať prochází jakoukoli zkušeností, vše již bylo rozhodnuto, když tělo vstoupilo do života.“

Nato jsem přirozeně vykřikl: „Co se pak stane s lidskou svobodou a odpovědností za jeho činy?“

Bhagaván vysvětlil: „Jediná svoboda, kterou člověk má, je usilovat o nabytí džňány (seberealizace), která mu umožní se neztotožňovat s tělem. Tělo bude procházet událostmi, kterými nevyhnutelně splácí účet podle jeho prárabdha karmy (osudu, založeném na vyrovnání událostí z minulých životů) a člověk má svobodu se buď ztotožnit s tělem a být přivázán k ovoci činů těla, nebo se s ním neztotožňovat a být pouhým svědkem jeho aktivit.“

Toto vysvětlení není pravděpodobně pro mnoho učených lidí nebo filozofů přijatelné, ale jsem si jistý, že jsem neudělal žádnou chybu při přepisu textu, který je výše uveden, a v němž je podstata rozhovoru, který se mezi mnou a Bhagavánem odehrál. Ačkoli tato Bhagavánova odpověď může převrátit naše ustálené a hýčkané úvahy a závěry, jsem přesvědčený, že Bhagaván říkal pravdu. Také si v této souvislosti vzpomínám, jak mi Bhagaván při jedné příležitosti citoval následující verše od Thajmanavara (velký džňánin, který žil nedaleko Triči v Tamilsku před 250 lety): „Toto nejsou věci, které by se měly sdělovat všem. A i když jim o tom povíme, povede to jen k nekonečným diskuzím.“

Může být vhodné čtenářům připomenout, že Bhagaván na stále se opakující otázky: ‘Může svobodná vůle přemoci osud?‘ dával svoji obvyklou odpověď, jež je uvedena v jeho díle 40 veršů: „Takovéto otázky znepokojují jen ty, kdož nenašli zdroj obojího – jak osudu, tak i svobodné vůle. Ti, kteří tento zdroj nalezli, těchto diskuzí zanechají.“

Obvyklou reakcí Bhagavána na podobné dotazy také byla úsečná odpověď: „Kdo je ten, koho se osud a svobodná vůle dotýkají? Najděte ho a pak už tyto otázky nebudou vznikat!“