Robert Adams: Dobré odpoledne. Je příjemné být opět s vámi, v Henryho milém domě. Ve psí boudě. Všichni jsme v psí boudě.

Opravdu existuje karma? Vím, že můžete říci: „Ne, neexistuje.“ Ale dokud věříte, že jste tělem a myslí, dokud pociťujete vesmír jako skutečný, tak se nemůžete klamat. Nelžete sami sobě. Pokud vás svět ruší, pokud vás lidé obtěžují, jestliže vás trápí okolnosti, a když reagujete na situace, pak to znamená, že věříte, že jste tělo, které prochází těmito zkušenostmi. A dokud procházíte zkušenostmi, tak dotud jste pod vlivem karmy. Zakoušíte karmu, která vás sem postavila jako tělo. Jen když si uvědomíte Self (pravé Já), tak karma neexistuje.

Proto nechoďte do světa s prohlášením, že karma neexistuje. Tím by se lidem povolilo dělat cokoli, co se jim zlíbí. Byli by přesvědčení, že neexistuje žádná odplata a žádný účinek za jejich činy. A dokud věříte, že jste tělo, tak existence karmy je pravdivá. Existuje zákon vesmíru, kterým vesmír reaguje na vaše činy. Karma znamená akci. A dokud jste přesvědčení, že jste konající, tak musíte zakoušet výsledky karmy.

Takže v tomto jednotlivém životě zakoušíte výsledky nejenom karmy tohoto života, ale i předchozích životů. Předchozí životy získají účinnost kdykoli, když uvěříte, že jste tělo. Existují jen dva způsoby, jak zničit karmu. Jeden je zkoumáním: „Ke komu karma přichází? Kdo je zakoušející této karmy?“ a druhý způsob je zcela se odevzdat Bohu. Svůj život naprosto přenechejte Bohu. Bůh je uvnitř vás jako vy sám. Proto tedy všechno odevzdejte Self (pravému Já). Tím se to stane. Začnete pozorovat, že dokud se držíte Boha, abyste se mu odevzdal, nemusíte si dělat starosti, nemusíte se bát. Všechno bude v pořádku.

Tento vesmír je naplněný absolutní láskou, absolutním mírem, absolutní radostí, naprostou svobodou. Přesto se vám zdá, že zažíváte něco jiného. Mnoho lidí nebo spíš většina lidí nejsou skutečně šťastní. Jsou šťastní, jen když dostanou něco, co chtějí. Jsou šťastní, když se stane něco, co se jim hodí, ale většinu času nejsou ve svém srdci skutečně šťastní. Cítí, že něco je někde špatně. Tito lidé jen paběrkují na štěstí, bez uvědomění si vesmíru i světa. Shromažďování věcí je smysl jejich žití. Ale podvědomě vnímají, že to není v pořádku. Proto obvykle reagují negativním způsobem, cítí lítost vůči sobě, nerozumí tomu, že jsou zcela a kompletně svobodní.

Vše je na správném místě. Všechno je v souladu s vesmírem a vaším životem. Cokoli se vám stane, ať procházíte dobrým či zlým, tato dnešní zkušenost je vaše karma, kterou jste nashromáždili v minulých vtěleních. Pokud se chcete od karmy odpoutat, nesmíte na ni reagovat. Nereagujte na cokoli z tohoto světa. Jednejte spontánně. Pozorujte události, aniž byste na ně působili. Sledujte, dívejte se a vždy jděte do nitra. Úkryt před nevědomostí a před májou je ve vašem nitru. Je nádherné, když se můžete ponořit do nitra a dotknout se prázdnoty, pravdy a skutečnosti. Pak se skutečnost, které se dotýkáte, stává pro vás vnějším světem. Jednoduše – to, co dnes vidíte ve světě, je vaše realita. Cokoli sledujete a čehokoli si všímáte – to je vaše osobní zkušenost. Proto se nezkoušejte měnit podmínky, ale raději poznejte pravdu. Pravda je – vše je v pořádku, všechno se odehraje tak, jak má. Jak budete přebývat ve vnitřním, tak vnější svět se změní podle vás.

Vše na tomto světě, ve vesmíru, je v neustálém pohybu. Veškerý zjevený vesmír není nic pevného. Je to energie, čistá energie. Energie se projevuje jako lidé, jako zvířata, jako stromy, jako hory, jako ptáci, energie se projevuje jako vesmír. Ale tato energie se projevuje (krystalizuje) ve shodě s vaším myšlením. Vy jste ti, kdož formují energii do podoby, po jaké touží. Všechno ovládáte. Mysl je velmi silná. Mysl ovládá většinu lidí na tomto světě. Mysl přijímá myšlenku a myšlenky se nakonec stávají skutečností. Myšlenky jsou předměty. Mysl je jako půda, z níž vše vyrůstá.

Farmář má dvě semena. Jedno je blín, druhé je obilí. Blín je smrtelně jedovatý. Srovnejte semena s vaším myšlením. Přirovnejte mysl k zemi. Farmář zasadí obě semena. Myslíte si, že země řekne blínu: „Nepřeji si tvůj růst, protože jsi jedovatý!“ Stejně jako poroste obilí, tak poroste i blín. A pokud nevykopete blín i s kořeny, tak ty se stanou hlubší a rozrostou se. Rostlina se stane silnější a rozmnoží se.

Pokud jste jako farmář bezděky zasadil blín a uvědomil jste si, co jste udělal, a chcete místo něj pěstovat obilí, pak můžete hned vzít lopatu a vykopat jej. Ale pokud čekáte celé měsíce nebo dokonce roky, pak se kořeny rozšíří všude. A k tomu, abyste vykopali jedovatou rostlinu, budete potřebovat buldozer.

A tak je to s našimi myšlenkami a našimi životy. Dovolíme sami sobě myslet určité myšlenky o lidech, místech a věcech. A tyto myšlenky jsou jako semena. Jsou zasazeny do naší podvědomé mysli. A nakonec se náš svět stává produktem naší mysli.

Takže svět, který zakoušíme a který každý z nás zakouší odlišně, je vytvořen myslí, protože jste jí dovolili dělat to, co ona chce. Nezastavili jste mysl, ale dovolili jste jí dělat to, co ona chce. A v důsledku toho vás zcela ovládá a přinesli jste si ji do vašeho života, do vašeho osobního světa, do světa, který dnes pro vás existuje.

Jak se z toho dostat? Opět se musíte zeptat sami sebe: „Ke komu mysl přišla? Ke komu přišla tato zkušenost? Ke komu přišel tento život?“ Uvědomte si, že tato zkušenost nejste vy. Vy nejste člověk, který má problémy. Nejste člověk, který je nemocný. Nejste člověk s nedostatkem nebo omezením jakéhokoli druhu. Nejste člověkem, který by trpěl. Nejste člověk, který cokoli zakouší. Nejste člověk.

Začněte na to takhle nahlížet. Vzdejte se veškeré vaší existence, všeho vašeho smýšlení, celého vašeho života. Vzdejte se všeho co jste, co jste byli. Pusťte to. Nedovolte vaší mysli, aby vám stále vládla. Ve skutečnosti žádná mysl neexistuje, neexistuje karma ani reinkarnace, prostě nic z tohoto neexistuje. Ale znovu a stále vám musím připomínat, pokud věříte, že jste tělo, věříte, že jste mysl, pak to vše existuje, jeví se to jako existující. Probuďte se z veškerého snění. Nedovolte, aby vám sen máji vládl už ani minutu. Jste za tím vším. Jste nad tím. Vaší skutečnou podstatou je čisté uvědomování.

Toto zde je satsang. Pobýváním zde se uvnitř vás začne něco odehrávat, začnete duchovně růst. Staré zvyky odpadnou. Zmizí přesvědčení, že všechno existuje ve vnějším světě. Přestanete se domnívat, že vás vnější svět může zranit, nebo vám přinést něco dobrého či špatného. Poprvé si uvědomíte, že vše dobré i špatné pochází od vás. Dobré či špatné samo od sebe neexistuje; jste jen vy. Existuje jen Bůh, jen Absolutní Skutečnost. Všechno toto se ve vás rozvine, pokud se budete jen dívat na svět a nebudete na něj reagovat.

Proto si zcela vážně položte otázku: „Proč jsem přišel na satsang? Co tady vlastně dělám?“ Někteří z vás sem přišli, protože v neděli není kam jít. Už jste viděli všechny filmy. Na bowling se necítíte, tak jste přišli sem. Někteří pro zábavu. Někdo chce slyšet přednášku a jiný zase vtipy.

Na psychiatrii přijde chlapík a na hlavě má papouška. Psychiatr se zeptá: „Můžu vám nějak pomoct?“ A papoušek odpoví: „Jasně, nějak dostaňte toho zatracený chlápka pryč z mých pařátů.“ (smích) Tohle chcete slyšet – vtipy.

Návštěvník F: Taky přidám jeden. Číňan přijde do baru s papouškem na rameni a barman řekne: „Kde jste ho sebral?“ A papoušek odpoví: „No přece v Číně. Jsou jich tam milióny.“ (smích)
Robert Adams: Tenhle je stejně dobrý, jako byl ten můj. (smích)

Návštěvník B: Roberte, můžeš nám říct ten vtip o dámě, která letěla do Izraele, a v letadle jí chtěli odebrat pejska?
Robert Adams: Už jsem zapomněl, jak to bylo. A to jsem se chtěl stát komikem.
Návštěvník B: Vždyť jsi komik. Směješ se své cestě k osvícení.
Robert Adams: Život je vtip. Není snad vtipem? Ale vy ho berete tak vážně. Věříte všemu, co vidíte. Zbavte se všech nesmyslů celého světa. Nejste svět. Jste naprostá svoboda, štěstí, radost.
(ticho)
Co se děje ve vašem nitru? Co cítíte, když sedíte v tichu? Jaké myšlenky vstupují do vaší mysli?
Návštěvník F: Zkusil jsem to – v pátek večer. Sedl jsem si na dvacet devět minut. Zapálil jsem svíčky, kvůli atmosféře a jen tak jsem seděl. A objevily se všechny druhy myšlenek, ale nepřemýšlel jsem o nich. Nechal jsem je přijít a zase odejít. A potěšilo mě, že mě tyto myšlenky nerozčilovaly. A minulou noc jsem takto seděl dvacet pět minut a neobjevila se žádná nechuť k těm zatraceným myšlenkám.
Robert Adams: Hm…
Návštěvník F: Má to význam nebo ne?
Robert Adams: Samozřejmě, je to velmi dobré.
Návštěvník F: Bylo to příjemné. Ani to množství myšlenek nestrhlo moji pozornost.
Robert Adams: Celé je to jen představa. Ale když už vás přicházející myšlenky neruší, nelekají, neobtěžují, nenutí vás věřit, že je něco špatně a že musíte něco udělat, pak jste ušli dlouhou cestu. Vaše myšlenky nemají žádnou sílu, s výjimkou síly, kterou jim dáte vy. Vy, jako vědomí, dáváte myšlenkám sílu. Místo, abyste se ztotožnili s vědomím, ztotožňujete se s myšlenkami. A tak se stávají čím dál silnější. Takto se upevňuje ego. Vyvolávají ve vás pocit, že jste lidskou bytostí, která musí něčeho dosáhnout. Že zkrátka musíte něco činit. Že se musí něco udělat, aby se něco stalo. Ale zkrátka není vůbec nic, co by se mělo dělat. Je to zvláštní, že si většina z nás myslí a věří tomu, že musíme být činní. A když nejsme činní, pak se domníváme, že je cosi špatně.
Samozřejmě, že nedokáže nic nedělat. Budete vykonávat činnosti tak dlouho, dokud jako tělo budete na tomto světě. Budete konat. Avšak je možné dospět tak daleko, kdy budete cítit, že nejste konající a dočista nic neděláte. Ale bude se to jevit, jako byste něco dělali.
(ticho)
Kdybyste si jen byli schopni uvědomit, že největší štěstí na světě, jaké si vůbec dokážete přát, je uvnitř vás. Už to jste. Na tomto světě není nic, co by vám mohlo přinést štěstí. Na krátký čas se může zdát, že k vám z vnějšího světa přišlo štěstí, ale pak se to změní, jak už to vždy bývá. Opravdové štěstí jste vy. Vy jste to štěstí. Skutečné štěstí je ve vás. Naprosté štěstí, naprostá radost, naprostý mír, naprostá láska. Všechno toto jste. To je vaše skutečná podstata.
Lidé běhají po celém světě, aby nalezli štěstí, mír, lásku. Kdyby jen věděli, že vše, co mají udělat, je sednout si a ponořit se hluboko do nitra sebe sama, a že tak najdou vše, co hledali, že je to uvnitř nich.
Návštěvník F: Pane, říkali jsme si, že království nebeské je v nás. Takže tohle je jiná cesta nebo ne?
Robert Adams: Jsme v nebeském království? Obojí je správně. Království nebeské je uvnitř nás a my jsme v nebeském království.
Návštěvník F: Všechno se to točí dokola.
Robert Adams: Všechno je to jedno jediné, není zde žádný rozdíl. Jediným rozdílem je to, jak vidíte sami sebe. Existuje jedna síla, jeden Bůh, jedna nejzazší realita, jedno absolutní uvědomění, jedna nirvána, jedna sat-čit-ánanda. Všechno jsou to synonyma, všechno označuje jedno a to samé, a to jste vy. Po celou dobu jste to byli vy. A teď tu věříte, že to musíte najít v knize, že to musíte najít v nějakém učení, že to musíte najít u nějakého Gurua, ale po pravdě – ve skutečnosti jste to po celou tu dobu byli vy. Jste to vy. Jste jedno jediné.
Návštěvník L: Opravdu není nic, co bychom se měli učit?
Robert Adams: Není nic, co by bylo k učení. Kdo se musí učit? Vždyť osoba, která se má učit, vůbec neexistuje. Je to ego, které se chce učit. Mysl se chce učit. Ego věří, že se musí naučit poznání. Že musí získat moudrost. Ale moudrost, to jste vy. Moudrost je vaše skutečná podstata. Když ego odejde, pak to víte, protože jste vesmírem. Ale jediné, co chce něco znát, je ego.

Návštěvník F: Takže existuje něco, co někdy v budoucnu způsobí realizaci, ale vlastně to neexistuje.
Robert Adams: Jenom ego dělí čas na minulost a budoucnost.
Návštěvník F: Existuje jen přítomnost.
Robert Adams: Dokonce ani přítomnost neexistuje.
Návštěvník F: Tak musí být něco mimo mysl.
Robert Adams: Přítomnost pochází z mysli. Mysl chce věřit, že existuje přítomnost. Avšak není žádná přítomnost, protože takto to neexistuje. Co se v tuto chvíli jeví jako existující, není skutečné. Jediné, co tento okamžik zažívá, je ego. Jestliže zde existovala přítomná chvíle, pak musí následovat další přítomná chvíle a další. Ale nic takového není. Učili jste se, že máte existovat v této sekundě, v tomto okamžiku, ale popravdě – vy nemusíte vůbec existovat. Opravdu neexistujete – za žádných okolností. Přese všechno však cítíte, že musíte existovat. A proto stále něčemu věříte, protože pokud byste neexistovali, pak nic nebudete.
Návštěvník H: Má pravdu, tak je to správně. (smích)
Robert Adams: Ano, tak to je. Ale vy se obáváte ničím nebýt. Takže chcete existovat jako něco. Myslíte si, že neexistuje nic, co by vás zcela vymazalo, ale že přesto budete jako nic ve všem. Ale nic ve všem je skutečnost. Nicota je výborná. (smích) Pokud nejste nic, pak jste něco, a pokud jste něco, nemůžete být nic. Když jste něco, pak trpíte a procházíte zkouškami a potížemi života. Když jste nic, pak není nikdo, kdo by měl čímkoli procházet. Buďte sami sebou, buďte nicotou. Nicota vážně znamená, že jste nic. Jakkoli o tom budete přemýšlet, tak to stejně nezachytíte. Ať už do vaší mysli vstoupí cokoli – vy to nejste. Nejste to. Všechno musí odejít.
(ticho)
Podívejte se na advaita védántu, nemá žádné hluboké učení, protože nic neexistuje. V advaitě není nic hlubokomyslného. Neobsahuje žádné zvláštní učení, které by vyžadovalo nějaké odpovědi, protože nemá otázky.
Návštěvník F: Učení může vyvstat jen v mysli, ale když mysl neexistuje…
Robert Adams: Všechno učení náleží mysli.
Návštěvník F: Ale tamto je za učením.
Robert Adams: Ano, za učením.
Návštěvník F: Takže je to jen takzvané učení.
Robert Adams: Je to ticho.
Návštěvník F: Cože?
Robert Adams: Je to ticho.
Návštěvník F: Ticho?
Robert Adams: Naprosté utišení.

Návštěvník V: Zapomněl jsem už, kdo mi to říkal, ale slyšel jsem, že existující je malé, ale nicota je velká, protože každé existující má omezení, kdežto nicota je bez omezení.
Robert Adams: Ano, je to tak. (následuje hluk na nahrávací pásce) Proč nenahráváte ticho? Nemuseli byste ho pak přepisovat.
Návštěvník B: Nikdo by si to nekoupil, Roberte. Nikdo nechce nic.
Robert Adams: To je trefné. Ale možná, že cosi hluboko uvnitř některých lidí způsobí, že si uvědomí, že opravdu nic neexistuje. A ti si pak skutečně koupí pásku, aby poslouchali nic.
Návštěvník B: Máme ale jenom jednu, tak si myslím, že by to byl problém.
Robert Adams: Všechno děláme podvědomě. Ale když ego vstoupí do hry, kterou si myslíme, tak mu musíme dát zprávu na pásce.
Návštěvník B: Co takhle koupit pásky s hudbou, vymazat hudbu a poslouchat to jen tak bez hudby?
Robert Adams: Ano. Pak uslyšíte skutečné poselství. Pak uslyšíte hudbu sfér. (smích)
Návštěvník B: Roberte, mám pocit, že mysl se dokáže zaměřit na nic docela důkladně. A zaměřením se současně otáčí i pozornost. Vědomí se pak zdá jako rozptýlené nic, dokud mysl nesoustředí svoji pozornost. A pak do toho vstoupí emoce, které tam dříve nebyly.
Robert Adams: Tak za prvé – není žádná mysl. Tak jak může mysl toto všechno konat? Nedávejte mysli přílišnou důvěru. Když si myslíte, že mysl koná všechno to, co jste teď zmínil, pak se vám to jeví skutečné a drží vás to v otroctví. Kdykoli vám mysl říká o tomto či támhle o tom, jakmile se zdá, že něco se zdá být, ihned to překročte.
Návštěvník H: Mysl sama o sobě neexistuje, je to jen pojem, který poukazuje na neexistující věc. Existují však myšlenky, které přicházejí, vyvstávají a zase mizí a my to nazýváme myslí. Opravdu tedy neexistuje mysl sama o sobě?
Robert Adams: Mysl sama o sobě neexistuje. Mysl – to jsou myšlenky.
Návštěvník B: Ale myšlenky jsou určitý druh energetických vibrací. Jsou subtilní, jsou tak jemné, že je dokonce ani necítíme. Konáme podle nich a ještě do nich přidáváme energii svým vědomím. Ale jsou to jemné vibrace. A proto je velmi těžké je kontrolovat, protože jsou nám blízké a jemné.
Robert Adams: To je důvod, proč musíme zkoumat „Pro koho existuje mysl?“. Pak zjistíte, že nikdy žádná mysl nebyla.
Návštěvník D: A objevíme také, že jsme nikdy neměli žádné myšlenky?
Robert Adams: Kde není žádná mysl, nejsou žádné myšlenky. Obojí povstává spontánně – mysl i myšlenky. Neexistuje myslící sám o sobě. Myslící povstává s myšlenkami.
Návštěvník H: To je přesně ten bod, ze kterého pramení iluze veškeré máji. Je to tak?
Robert Adams: Ano.
Návštěvník H: Vyletí to jako čertík z krabičky.
Robert Adams: Stane se to okamžitě.

Návštěvník V: Můžou být někdy myšlenky bez myslícího?
Robert Adams: Bez myslícího neexistují žádné myšlenky. Kdo by myslel? Odkud by se myšlenky vzaly, kdyby tu nebyl myslící. Myslící a myšlenky – obojí přichází současně. Jsou jedno a to samé.

Návštěvník B: Roberte, když nebudou myšlenky ani myslící, jeví se to jako nepoznané.
Robert Adams: Co je to nepoznané?
Návštěvník B: Nevím, prostě nepoznané nebo nepoznatelnost. Nejenom nepoznané, ale nepoznatelné.
Robert Adams: Musí existovat někdo, kdo zná nepoznané, kdo zná nepoznatelnost.
Návštěvník B: Je tam nějaké pociťování. Pociťování bytí.
Robert Adams: Bytí čeho?
Návštěvník B: Prostě jen bytí. Je tam nějaký druh cítění. Myslím tím, že když prostě zavřete oči a přestanete myslet, tak je pořád ještě jistá vlastnost, nějaký problém, který se musí rozplést…tajemství.
Robert Adams: Kdo to celá dělá? Ten, kdo celé toto dělá, by měl být odstraněn.
Návštěvník H: Sbohem Bobe. (smích) Přeji pěkné poznání.
Návštěvník B: Je to těžké vyjádřit. Když se ego začne stávat nekonajícím, pak nekonající dělá činnosti. Rozumíte mi, co tím míním?
Robert Adams: Ego nemůže být nekonajícím, protože ego neexistuje.
Návštěvník B: Když se pokoušíme napodobit nekonání, pak si řekneme: „Dobře, ego je příčinnou všech potíží.“ Takže nyní ego, jako v maškarním převleku, říká: „Teď budu provádět nekonání, nebo budu úplně tichý, či budu meditovat,“ ale za tím vším je pořád ego. Je to tak kluzké, tak jemné. I když ego dělá nekonání, tak je pořád celé za tím vším, celá iluze.
Robert Adams: Kdo to říká?
Návštěvník B: Asi potřebuji transplantaci mozku. (smích)
Robert Adams: Jo, ta by se hodila.
Návštěvník Z: Taky jeden ze způsobů. (smích)

Návštěvník F: Občas bývám překvapen, kolik existuje různých způsobu ve výslovnosti slov. Hodně lidí říká Ramana a hodně zase Ramaná. Jiní říkají Aržuna, další Ardžuna. A už jsem tu zmiňoval, jak jsem říkal, že se Šiva radil s Chudobou (v angličtině „poverty“) a pak mi bylo řečeno, že to byla Parvátí (Šivova manželka). Existují zatraceně velké rozdíly ve způsobu, jak vyslovit různá slova.
Robert Adams: Všechny ty rozdíly nic neznamenají.
Návštěvník F: Cože?
Robert Adams: Nevzniká tím žádný rozdíl.
Návštěvník F: Díky za vysvětlení. Dělal jsem si starosti, protože když jsem Šivovu manželku nazval Chudoba, tak to vypadalo, že po mě někdo skočí.
Robert Adams: Kdo na tebe chtěl skočit?
Návštěvník F: Na tom nezáleží. Ostatně, jestli se říká Vivékanánda nebo Vaveikánanda – slova nejsou nic než symboly, dokonce i jména jsou jen symboly, je to tak?
Robert Adams: Jen významní učenci se hádají mezi sebou o výslovnost slov.
(ticho)
Uchopte vaše pocity, uchopte vaše myšlenky. Pozorujte vaši mysl, vaše myšlení a uvědomte si, že není třeba myslet.
Návštěvník F: Domnívám se, že džňánin má snad také myšlenky, ale nemá žádný sklon je rozvíjet, protože ví, že jsou něco jiného než jeho skutečná podstata. A tak se do nich nezaplétá a více méně jim nedává žádnou pozornost.
Robert Adams: Že má džňánin myšlenky se jeví tomu, kdo ho pozoruje. Ale u džňánina není prostor pro vznik myšlenek.
Návštěvník F: Aha, takže žádná mysl? Já to chápu tak, že existuje něco, co bych nazval fungující myslí, která má určité znalosti a která je užitečná, takže třeba při otázce „Kde bydlíte?“ fungující mysl musí vědět, že tam a tam. Mohlo by to takhle být?
Robert Adams: Tohle všechno vyvstane spontánně.
Návštěvník F: Nic takového neexistuje? Žádné takové jednání, žádné vznikání něčeho? Je to prostě spontánní?
Robert Adams: Neexistují myšlenky, které by měly být nějak vypuzeny. Nejsou myšlenky, které by trvaly. Když nejsou žádné myšlenky, tak to znamená, že není nic. Zkrátka žádné myšlení.
Návštěvník F: Dokonce i vědomost o tom, kde bydlíte, není nějak podchycená?
Robert Adams: Není myšlení, je jen vyjadřování. Prostě to tam je a vy to jen uděláte. Nemusíte o tom přemýšlet.
Návštěvník F: Přichází to automaticky.
Robert Adams: Domníváme se a věříme, že musíme myslet, abychom existovali, abychom přežili. Ale skutečnost je jiná. Pes nepřemýšlí, ale přesto existuje. Jsme to jen my, lidské bytosti, kdo věříme, že musíme myslet, že nemůžeme fungovat bez myšlení.
Návštěvník H: Zdá se, že myslíte, ale ono to tak není?
Robert Adams: Proč si myslíš, že se zdá, že já myslím?
Návštěvník H: Protože mluvíte. To je ústní vyjádření myšlenek.
Robert Adams: A ty posloucháš.
Návštěvník H: Ano, to co říkáte.
Robert Adams: Takže se zdá, že mluvím. Ale není nikdo, kdo by mluvil, nikdo kdo poslouchá.
Návštěvník H: Vy tam už jste. Teď tam ještě musím dojít já.
Robert Adams: Díky.
Návštěvník H: Bylo mi potěšením.
(smích)

Návštěvník B: Není ego jedna velká závislost? Míním tím, že je to něco víc než alkoholismus a drogová závislost. Nejsme v tom ponořeni všichni, celé lidské pokolení?
Robert Adams: Všechny tyto věci dělá ego. Ego je viníkem.
Návštěvník B: Takže my všichni jsme závisláci?
Robert Adams: Mluvte sám za sebe.
Návštěvník B: Jo, já sem.
(smích)

Robert Adams: Máme tu psaný vzkaz od Freda.
Návštěvník S: Ouha, tak on to napsal. Tušil jsem, že to napíše.
Robert Adams: (čte:) Řekněme, že myšlenky určitých lidí seřadíme do skupin, které nazveme beta, alfa, théta. Ve skupině beta jsou ty nejrychlejší myšlenky – měřeno v cyklech za sekundu – a ve skupině théta ty nejpomalejší. Můžeme říci, že myšlenky ze skupiny théta jsou blíž k nemyšlení než myšlenky ze skupiny beta? Někteří lidé se trénují v tom, aby jejich mysl fungovala v módu alfa. Někteří z nich možná dosáhnou sféry théta. Otázka je, zda, když budeme pokračovat za stav théta, tak jestli se dostaneme k nemyšlení. (Robert odpovídá:) Beta, théta, schémata… (smích) Co to všechno je?
Návštěvník H: To je všetečná mysl. (smích)
Robert Adams: Nezajímáme se o psychologickou hantýrku. Všechno toto je součástí mysli. Mysl přináší pojmy jako beta, théta, schémata. (smích) Mysl těmto věcem dává jména. Především – není žádné myšlení. Takže opravdu nemusíte dosahovat stavu nemyšlení. Vy už jste ve stavu nemyšlení. Zjistěte, kdo říká, že není. Hledejte uvnitř sebe, k čemu vůbec potřebujte všechny beta, théta, schémata. K čemu vám to je? Kdo to potřebuje? Kdo tím vším musí procházet? Cožpak nevidíte, že celá tato psychologická hantýrka nám brání v porozumění pravdy a drží nás ve svázanosti? Tímto se ego rozpíná, to je výsledek. Když přijdeme s beta, théta, schématy, tak nás to nutí uvažovat o tom, co máme dělat, abychom se toho zbavili. Ve skutečnosti se není čeho vzdávat a tyto pojmy neexistují.

Návštěvník D: Roberte, chtěl bych tě požádat, když jsi příležitostně mluvil o čtvrtém stavu vědomí, jiném, než stavy bdění, snění a spánku, tak vlastně už nejsou žádné jiné stavy vědomí?
Robert Adams: Správně.
Návštěvník D: Takže mluvíte o relativních úrovních?
Robert Adams: Správně.
Návštěvník D: Tak čím má být čisté vědomí? To by nemělo být stavem, ale mělo by to být…
Robert Adams: Čisté vědomí jsou slova. Jsou to slova, která se nás snaží přimět k chápání, že je něco za nimi.
Návštěvník D: Takže užíváme slov, Roberte, abychom poznali nepoznatelné?
Robert Adams: Zkuste porozumět nepoznatelnému. A to tady vlastně žádné nepoznatelné není.
Návštěvník H: Je to jako když se oči pokoušejí spatřit samy sebe.
Robert Adams: Ano.
Návštěvník H: Je to nemožné.
Robert Adams: Přesně tak.
Návštěvník H: Zbytečná snaha.
Robert Adams: Proto se nám ve svatých písmem říká, že máme být jako malé děti. Malé děti se neznepokojují s beta, théta, schémata, s nepoznatelným a poznatelným, s tímto a s tamtím. My se pokoušíme zbavit myšlenek, ale malé děti to prostě svedou. A my posíláme malé děti do škol a plníme jejich malé hlavy všemi druhy myšlenek, naprogramujeme je a oni potom vyrůstají tak, že jsou jako my.
Návštěvník H: Škoda slov.
Robert Adams: Zapomeňte všechny tyto pojmy, buďte svobodní. Buďte sami sebou.

Návštěvník B: Roberte, co je učení Kašmírského Šivaismu? Oni nazývají ego Self či Self-stažení. Stažení (smrštění) na poli uvědomování.
Robert Adams: Co mi to zase chcete udělat? (smích)
Návštěvník B: Proč používají slovo stažení (smrštění)?
Robert Adams: Protože se jim stahují těla. Když je zima, tak se smrsknou, a když je horko, tak se roztáhnou. (smích)
Návštěvník B: Může v mysli nastat nějaké stažení čistého uvědomování? Je tohle důvod, proč používají výraz stažení?
Robert Adams: Vaše mysl dosáhne stažení čistého uvědomování tehdy, když ji k tomu budete stále pobízet, ale jestliže žádná mysl není, tak co by se mělo zkrátit? Co chcete stáhnout? Zkrátit cosi mezi vámi a myslí? Když se nebudete bránit a sami sebe odevzdáte nemyšlení, pak budete svobodní.
K dispozici jsou obsáhlé knihy se všemi druhy učení. Komu je toto učení určeno? Lidé chtějí zaplnit sami sebe svým životem. Ale život, to je vesmír, a to vše je projevem máji. Vy však chcete sami sebe vyprázdnit. Nepřejete se více se učit, studovat další knihy. Chcete se od toho všeho naprosto osvobodit.
Jediný způsob, jak se vůbec můžete probudit, je, když se úplně vyprázdníte od veškerého učení, od všech vědomostí, když budete zcela prázdní. Pak následuje svoboda. Ale dokud máte nějaké znalosti, tak zkrátka zůstáváte opodál. Lidské vědění je jako zvonění umíráčku pro duchovnost. Veškeré vědomosti musí být překonány.
Návštěvník F: Mohlo by existovat cosi, co bychom nazvali znalostí, ještě předtím, než se to stane konkrétní znalostí něčeho? Podobně jako uvědomění si něčeho, předtím, než si cokoli vědomě uvědomíme, než se o to začneme zajímat. I když všechny tyto slova jsou jen slova.
Robert Adams: A právě pronášíš jen víc a víc slov.
Návštěvník F: Více slov?
Robert Adams: Ano, jen další slova. Přidal si další slova ke zmatku.
Návštěvník F: Vezmu je všechna zpátky.
Návštěvník H: Díky kamaráde, takhle jsi prospěšný. (smích)

Návštěvník V: Roberte, není to tak, že existují některé výrazy či termíny, které mají sklon mysl vyprázdnit, jako třeba „Kdo jsem já?“ nebo „jsem nezrozený“ či „já jsem brahman“… ty víš, jaké výrazy mají tendenci k …
Robert Adams: Tato slova mají tendenci k tomu, aby nás uschopnili pocítit to dobré. Dokáží nás trochu pozvednout.
Návštěvník V: Zpomalit naše myšlení?
Robert Adams: Zpomalit naše myšlení. Ale aby nastalo úplné probuzení – k tomu slova nestačí. Probuzení – to nejsou slova. Například sebezkoumání vás přivádí k místu, kde zkoumáte: „kdo jsem já?“, ale není to toto „kdo jsem já?“, co vás probudí. Je to ticho, nastávající po té, co pronesete: „kdo jsem já?“. „Kdo jsem já?“ a zůstaňte tišší. Pak přijde okamžik, kdy vás ticho vzbudí, a stanete se volní.
Návštěvník V: Používám výraz: „vynořování se v Self“ a otázku se zaměřením – kdo ví, co je vynořování se v Self? Zkrátka, když tomu věnuji pozornost, tak myšlenky mají tendenci se zpomalovat. Vy budete vědět, o čem mluvím a o čem uvažuji. Proces myšlení se zpomaluje a cokoli se stane, vím, že to znamená, že inteligence Self směřuje k tomu, aby mi s tímto procesem pomohla.
Robert Adams: Všechno tohle pomáhá utišit mysl. Dělá to mysl jednobodovou. Takže můžete sedět a být tišší. Popravdě – veškeré učení vesmíru je tu prostě proto, abyste byli tišší. Být tichý. Pak se všechno rozvine samo od sebe. Veškeré učení, cvičení, všechen mentální zmatek se používá proto, abyste ztichli.
Návštěvník V: Takže existují konkrétní pojmy, které v tomto smyslu působí?
Robert Adams: Jsou určité výrazy, které vás utiší více než jiné, jako třeba slova směřující k sebezkoumání. (pauza) Buď tich a věz, že já jsem Bůh.
(ticho)
Když sedíte v tichu, pak uchopte svoje myšlení. Zachyťte sami sebe, jak myslíte. A všimněte si věcí, o kterých přemýšlíte. Jsou opravdu důležité? (dlouhá pauza) Věříte, že když zcela zatavíte myšlení, tak nebudete schopni fungovat? Domníváte se, že musíte myslet?

Návštěvník F: Řekl si, že „my nežijeme, ale jsme žiti“ nebo také „my neřídíme toto představení“.
Robert Adams: Kdo řídí představení?
Návštěvník F: Jak to můžu nazvat? Bůh či Self?
Robert Adams: Jste od toho oddělen? Nebo nejste?
Návštěvník F: Zní to jako dvě různé věci. Je to tak?
Robert Adams: Opravdu existují dvě různé věci?
Návštěvník D: Existuje vůbec nějaké představení?
Návštěvník F: Co tím myslíš?
Návštěvník D: Iluzi.
Návštěvník H: Máju, velkou máju.
(ticho)
Robert Adams: Při setkáních, jako je toto, si uvědomíme, na světě dočista nic není, že celý vesmír nám nemá co dát nebo ukázat. Že jsme to my sami. Celý vesmír je vyzařování naší mysli. Mysl vyrábí vesmír, který se nám jeví. Vše ve vesmíru je projekcí naší mysli. Všechno! Takže v něm nemůžete být vy a ještě něco druhého. Není tu žádný prostor pro vás, kteří jste skuteční, a ještě něco jiného. Vy jste skutečně všepronikající, všudypřítomní.
Návštěvník M: Roberte, existuje světová mysl? Jsme my všichni…
Robert Adams: Univerzální mysl existuje do té míry, dokud věříte, že existuje.
Návštěvník M: Mě spíš zajímá, jestli každý tvoří tento vesmír ze své vlastní mysli nebo existuje jedna mysl, která ho vytváří?
Robert Adams: Existuje jedna mysl. Je činná jako vznikání a zanikání. Tato mysl, o které mluvíte, může být nazvána Bohem. Absolutní skutečnost je mysl, jak jste to uváděl. Avšak přesto to musí vyjít z nás, protože odkud by to jinak vzešlo?
Návštěvník M: Správně, správně.
Robert Adams: My jsme ten, kdo poznává světovou mysl. A jsme-li poznávající, pak jsme tvůrce.

Návštěvník D: Občas jsi mluvil o kolektivním vědomí. Například, když jsem se ptal, jestli se dokážeme na něčem shodnout, pokud každá z nás vytváří oddělenou iluzi. Je to ta samá mysl, o které teď mluvíte, a o níž z nejvyšší úrovně může být řečeno, že neexistuje?
Robert Adams: Správně! Z nejvyššího hlediska není nic než Self, a je také velmi pochybné to nazývat jako Self. Ale nazvěme to Self. Je to jméno, které je propůjčeno lidskou řečí.
Návštěvník D: Takže je to ne-věc?
Robert Adams: Nazýváme to Self, protože nemáme nic jiného. Ale popravdě, v nejzazší skutečnosti není nic, co by mohlo být označeno jako Self (samo sebou jsoucí). Není nic, co by mohlo být světovou myslí.
Návštěvník D: Jinými slovy říkáte, že neexistuje jméno, které lze použít?
Robert Adams: Ano, je to tak. Dokud to nějak nazýváme, tak to neexistuje. Pojmenujte to a pak na to můžete uplatnit svůj nárok. (smích) Prostě buďte šťastní a všechno zapomeňte. Přestaňte myslet. Radujte se.
Máme tu nějaký prašád. Dáte si prašád nebo tomu budeme říkat peršád?
(smích)