V průběhu 54 let, která Bhagaván Šrí Ramana Maháriši prožil v Tiruvannamalai, jej navštívilo mnoho lidí, kteří přicházeli z celé Indie i ze zahraničí, když hledali duchovní vedení, útěchu ve svém zármutku nebo jen přišli s přáním zažít jeho živoucí přítomnost. Bhagaván Šrí Ramana během těchto let příliš nepsal. Zato však nejbližší žáci Šrí Ramany zaznamenali a zapsali velkou část jeho rozhovorů s návštěvníky a později byly tyto záznamy vydány Ramanášramem.

Bhagaván Šrí Ramana nebyl filozof nebo někdo, kdo se pokouší zavést nový duchovní řád. Byl realizovanou bytostí, jejíž řeč a chování pramení z přímé zkušenosti. Občas se někomu, kdo je na duchovní cestě – ať už je pokročilý či nikoli – přihodí, že ve zlomku sekundy přijde dočasné uvědomění si Svrchovaného Já, a tak definitivně pozná, co je jeho duchovní a věčnou podstatou. Podobná zkušenost nastala i u Ramany, když byl pouhým šestnáctiletým mladíkem, ale s tím rozdílem, že byla trvalá. Okamžik, kdy bylo ego jednou provždy vykořeněno, je popsán v kapitole „Prožitek smrti v šestnácti letech“ (není součástí tohoto překladu – pozn. LH). Krátce po této změně chlapec, kterého později nazvali Maháriši, utekl z domova a stal se sádhuem. Přišel ke svaté hoře Arunáčale a zůstal zde až o konce svého života.

Nějakou dobu setrvával ponořený do duchovní blaženosti. Velmi málo jedl a zanedbával tělo, se kterým se již nikdy více neztotožňoval. Mezitím se kolem něj pomalu shromáždili stoupenci, a aby zodpověděl jejich dotazy, vrátil se k normálnímu způsobu života. V důsledku toho, že jim objasňoval pasáže duchovních knih, stal se – téměř náhodně – zcela učeným, třebaže nepřikládal knižním znalostem cenu. Jeho učení, které je spojeno s nedvojností, bylo jen potvrzením toho, co trvale prožíval ve stavu uvědomění si Svrchovaného Já. Sám to vysvětli takto: „Nečetl jsem žádné knihy s výjimkou Periapuránam, Bible a částí Tajmanavar. Má představa Íšvary byla stejná jako v Puránách. Neslyšel jsem o brahman, samsáře nebo čemkoli dalším. Neměl jsem pojem o jednotě, která je podkladem všeho, kde Íšvara a já jedno jsme. Později v Tiruvannamalai, když jsem naslouchal Ribhugítě nebo při četbě jiných svatých písem, jsem zjistil, že popisují nebo rozebírají to, co jsem již intuitivně vnímal, aniž bych o tom přemýšlel.“

Základem učení Šrí Ramany Mahárišiho je hledání „Kdo jsem já?“ neboli sebezkoumání. Tato metoda zkoumání je velice jednoduchá a univerzální. Metodu můžeme v krátkosti vyjádřit takto: Zavřeme oči (jsme-li začátečníci) a když vyvstanou myšlenky, položíme si otázku: „kdo myslí?“ nebo „komu vyvstávají myšlenky?“. Logická odpověď je „mně“. Pokračujeme s dalším dotazem: Vyvstávají-li mě (ať už to formulujeme či nikoli), pak „Kdo jsme já“ a „Kde jsem já?“, což nám umožňuje (při druhé otázce) soustředit se na duchovní Srdce na pravé straně hrudi a přebývat zde během hledání. Po určité praxi můžeme zkoumání shrnout do dvou otázek: „Kdo jsem já?“ a „Kde jsem já?“. Důležitým aspektem není intelektuální znalost této metody, ale její praxe. Na začátku to může vypadat obtížně, ale s postupnou praxí se hledání stává snazší. Nejlepší je praktikovat tuto metodu tak často, jak často myslíme a po co nejdelší možnou dobu. Cílem je, aby se ego čím dál tím méně projevovalo ve formě myšlenek a často a po nejdelší možnou dobu se navracet ke své pravé podstatě, kterým je Svrchované Já (Self). Šrí Ramana Maháriši obvykle říkal, že celá Védánta je shrnutá ve dvou větách Bible (ve starém zákoně):
1) JSEM, KTERÝ JSEM
2) BUĎ TICH A VĚZ, ŽE JÁ JSEM BŮH
A ještě může být doplněno:
3) BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ DUCHEM (ti, jejich duch – mentální oblast – obsahuje málo myšlenek a mentálních konceptů), NEBOŤ JEJICH JE KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ.

Nebylo boží jméno odhalené Mojžíšovi jako „Já Jsem“ proto, abychom se vrátili k tomuto „Já Jsem“ v hlubině sebe samých? Není otázka „Kdo jsem já?“ tím nejlepším způsobem?

Možná si můžeme říci několik slov o způsobu, jakým Maháriši odpovídal na otázky. Mluvil svobodně, často s humorem, nedělal rozdíl mezi sebou a tazatelem, a pokud ten nebyl spokojen s odpovědí, mohl vyslovit námitky nebo se ptát na jiné otázky. Často se říká, že Maháriši učil Tichem; to neznamená, že by neposkytnul nějaké ústní pokyny, ale že nepředstavovaly základ jeho učení (nebo přinejmenším mělo toto ústní učení menší význam). Taková byla zkušenost účinku ticha v Srdci. Síla jeho přítomnosti byla záplava Milosti; nepopsatelným způsobem vyzařoval božskost, přesto však byl velmi prostý, snadno přistupoval ke každému, byl přirozený a skromný. Tento tichý vliv můžeme v Ramanášramu stále pociťovat u jeho samádhi a ve svatyni jeho matky, která byla k samádhi později připojena.

Poznámka: Všimněme si, že otázka „Kde jsem já?“ není v publikacích ášramu vyjádřena. V některých textech se však objevuje dotaz „Odkud já pochází(m)?“. Pokud dáváme přednost otázce „Kde jsem já?“, pak je to proto, že se jedná o stejně přímý dotaz, jako „Kdo jsem já?“. Otázka „Odkud já pochází(m)?“, která je nepřímá, má větší vztah k otázce „Z čeho (koho) já pochází(m)?“. Křesťan by například řekl: „Pocházím z Ježíše Krista.“ A odkud pochází On? „Ze srdce Ježíšova,“ dalo by se s výhradou odpovědět. Toto je jakýsi nevyhnutelný prostředník, máme-li se spojit s Bohem, máme-li s Ním navázat vztah; zde je myšleno s Ježíšem Kristem. Ale u átmavičáry (sebezkoumání) není žádný prostředník, protože Guru (Šrí Ramana Maháriši nebo jakýkoli další sebe realizovaný mudrc), Svrchované Já (Self) a Bůh jsou totožní a získat kontakt s jedním znamená automaticky získat vztah se zbylými dvěma (protože tito tři jedno jsou). V prvním případě – Z čeho (koho) já pochází(m)? – je vztah k Bohu nepřímý, ve druhém – Kdo jsem já? – je přímý.

Jestliže se zkoumání „Kdo jsem já“ zdá být významnější, je to proto, že nám Šrí Ramana Maháriši ve svém učení vždy připomínal, že se máme vrátit ke zdroji „já-myšlenky“, že máme zjistit kde „já-myšlenka“ vyvstává (a v tomto místě přebývat). K dosažení tohoto cíle je dozajista zkoumání „Kdo jsem já“ nejlepší způsob. Je to zcela přímá cesta ke zjištění, kde vyvstává „já-myšlenka“. Dotazovat se „Kde tato myšlenka vyvstává“ je to samé; odpověď zní „ve mě“ a vede od onoho „mě“ (ať už jej formulujeme či nikoli) druhé otázce: „Kde jsem já?“. Je to jediná adekvátní metoda, do níž se nezaplétá mysl (míněno nečistá mysl v tvaru ega, což je vždy příčinou omylu).

Lze udělat srovnání těchto dvou způsobů hledání:
V kom tato myšlenka vyvstala? Odpověď: Ve mně. Dotaz – (vycházející z onoho mě): „Kdo jsem já?“.
Kde tato myšlenka vyvstala? Odpověď: Ve mně. Dotaz – (vycházející z onoho mě): „Kde jsem já?“.

Navíc se zdá, že lidé, kteří střídavě praktikují obě dvě otázky, se snadněji ponoří do zkoumání, neopouští ho nějak rychle, zůstávají lehčeji soustředěni ve svrchovaném Já (Self) a že jim to přináší ustálenou introverzi. Srovnáme-li to, pak praxe zkoumání „Kdo jsem já?“ je více abstraktní, více kolísavá. Zajisté je tomu tak, protože není tak dobře nasměrována ke svému kotevnímu bodu v Srdci, jak je tomu o zkoumání „Kde jsem já?“.

Užitečnost zkoumání „Kde jsem já“ (ve spojení se zkoumání „Kdo jsem já?) si jistě zaslouží, aby nebyla opomíjena, protože musíme objektivně uznat, že sebezkoumání vyžaduje značné úsilí, které má být trvalé.

Pokud bychom měli závěrem něco zdůraznit, pak je to faktor času při zkoumání: kdy trvá nebo kdy se odehrává seberealizace. A bezpochyby nejlepší odpověď nalezneme v otázce „Kdy jsem já? (Kdy existuji?“, která nás směřuje k uvědomění „ZDE A NYNÍ“ – ve Věčné Přítomnosti. Uvedený dotaz, který nebyl publikován v žádném textu (ačkoli nějaké vedlejší otázky v tomto smyslu se našly), je součástí učení Šrí Ramany Mahárišiho a chceme-li shrnout význam toho, oč Šrí Ramana Maháriši usiluje, abychom si uvědomili, pak to jistě bude pokyn: „Copak neexistujete?“ nebo „Copak svrchované Já (Self) si není sebe vědomo?“ Takže ve skutečnosti není okamžik, kdybychom již nebyli TO. („Není větší záhady než toto – jsouce sami Skutečností, snažíme se Skutečnosti dosáhnout. Jak legrační. Až si to uvědomíte, sami se budete smát vlastnímu úsilí. To, co bude existovat v den vašeho smíchu, je již ZDE a NYNÍ.“ – Hovory s Ramanou Mahárišim č. 134)

Následující esej, pokorně složená ke svatým nohám Šrí Ramany Mahárišiho, objasní výše uvedené.

Pomůcky (potenciální) k prodloužení átmavičáry – sebezkoumání – při užívání internetu.

Existují tři dotazy, pro uvědomění si JÁ JSEM, V SRDCI, ZDE A NYNÍ. Bez dotazů: „KDO JSEM JÁ?“, „KDE JSEM JÁ“, „KDY EXISTUJI (KDY JSEM JÁ)?“ nelze získat odpověď.

Dvě poslední otázky směřují k poznání:
• kde je místo pro Já – V SRDCI,
• kdy je místo pro Já – ZDE a NYNÍ (ve věčné přítomnosti),
když cílem je pevnost v introverzi. Otázka „Kdy existuji (kdy jsem já)?“ zabraňuje vzniku pocitu, že realizace není součástí tohoto okamžiku. (Otázka úplně vykořeňuje klamnou představu, že realizace se dostaví jen ve vzdálené budoucnosti.)

Tyto tři otázky mohou být zkráceny na „KDO, KDE, KDY“, což jsou první slova otázek. Je však nutné zmínit, že Šrí Ramana Maháriši radil těm, kdo nebyli schopni držet se otázky „Kdo jsem já?“, aby opakovali závěr těchto dotazů – tedy „JÁ, JÁ, JÁ“. Šrí Ramana Maháriši říkal, že to rovněž vede ke svrchovanému Já (Self).

Uvedené zkratky můžeme střídat s plným zněním otázek, ale pokud máme obtíže, které nám brání na sebezkoumání myslet (pamatovat si) nebo když chceme držet zaostřenou pozornost co nejvíce uvnitř, pak použití slov „kdo, kde, kdy“ je v praxi snazší.

Další a ještě zhuštěnější zkratka, kterou lze vymyslet, je K. K. K. (kdo, kde, kdy). Vypadá to, jako bychom to měli opakovat, ale to by bylo absurdní… Ale pokud tato tři písmena (v angličtině: W.W.W. – who, where, when – pozn. LH) použijeme jako prostředek ke znovuobnovení sebezkoumání pokaždé, když otevřeme, používáme nebo jsme poblíž počítače, pak nám to bude velice prospěšné.

Závěrem lze říci, že W hláskujeme jako „dvojí ty“, což ve skutečnosti označuje vaše já a Pravé Já – svrchované Já – Self…

VZÝVÁNÍ

Ramano, náš drahý Guru, Čiré, Věčné a Nekonečné Svrchované Já v Srdcích nás všech, věnuj nám svůj něžný pohled naplněný Milostí, jako si jej věnoval své oddané matce, která se k Tobě připojila. Polož svoji levou ruku na naši hlavu a svoji pravou ruku na naše Srdce. Vše učiň v přítomnosti posvátné scenérie Hory Arunáčaly, která Ti pomáhá s veškerou svojí silou Tiché Přítomnosti jako Matka nás všech. Ať tak můžeme ochutnat Blaženost sebeuvědomění.

Cožpak nejsme členy Tvé rodiny, Tvé děti?