Robert Adams: Šánti, šánti, šánti, óm, mír.

Dobré odpoledne. (Dobré odpoledne Roberte, odpovídají návštěvníci.) Miluji vás z celého svého srdce. Miluji vás bezpodmínečně. Což prostě znamená, že mi můžete hodit do tváře koláče, hanobit mě, dělat, co se vám zlíbí, a já vás stále budu milovat, protože je to má přirozenost. Nemůžu přestat milovat. Není pro mě rozdíl v tom, co děláte nebo neděláte, nemá to s tím nic společného.

Láska je všeprostupující. Miluji svrchované Já. Miluji svrchované Já ve vás. Existuje jen jedno svrchované Já. Vy tím jste. Svrchovaným Já, kterým jste vždy byli a vždy budete. Chcete-li, můžete toto svrchované Já nazývat Bohem. Není rozdíl v tom, jak to nazvete. Existuje svrchované Já; učíte-li se jej milovat, stanete se šťastnějším člověkem na zemi a budete přijímat lásku z každého člověka. Bez ohledu na to, co se na světě děje. Lidé jsou k sobě nehumánní. Na světě se dějí podlé věci. Pokud však umíte dostatečně milovat, dostanete zpět lásku. Odkud láska přichází? Je všudypřítomná. Jste to vy. Učte se lásce.

Všimněte si, že neříkám: „Milujte sami sebe nebo já se mám rád.“ Sám o sobě jsem zabedněnec. Nic nevím. Robert je absolutní nic, ale svrchované Já je Bůh. Svrchované já je podkladem vší existence. Je to vaše pravá podstata, svrchované Já. Poznejte svrchované Já, milujte svrchované Já – jako svrchované Já, ne jako ego. Co vidíte, tím se stanete. Co cítíte, tím se stanete.

Spatřujte a pociťujte záři svrchovaného Já a záře bude svítit všude. Kamkoli se podíváte. Kamkoli půjdete. Bude vás následovat. Bude vás provázet. Pro lásku k jedinému svrchovanému Já to o vás převezme péči. Otevřete tomu své srdce. Nedovolte světovým událostem, aby z vás udělaly cyniky, nafoukance, bázlivce. Žijeme v báječném vesmíru – tak se to jeví. Jsme vesmír. Vše je v pořádku. Nejsou zde žádné chyby.

Nikdy nedovolte svému egu, aby vám říkalo, jaké věci jsou, co je správné a špatné, co je dobře a co ne. Tak se ego obrátí jedno proti druhému.

Zkuste porozumět, co je svrchované Já. Poznejte, co je svrchované Já a budete vždy šťastní. Musíte být šťastní. Jelikož svrchované Já je nekonečné štěstí, a tím jste vy.

Mám mnoho telefonátů. Někdy se o ně s vámi rád podělím.

Dneska ráno mi volala nějaká žena a ptala se mě: „Roberte, opravdu jsi džňáninem nebo jsi jen Robert? Co jsi? Nikdy neříkáš, že jsi džňánin. Nikdy se nezmíníš, že jsi osvícený. Vůbec o sobě nic neříkáš. Kým jsi, Roberte?“ Zvídavá mysl to chce zkrátka vědět. (Návštěvníci se smějí.) Podělím se s vámi o odpověď, kterou jsem jí dal.

Řekl jsem jí, že ani jedno není správně. Nejsem Robert a nejsem ani džňánin, protože oboje jsou relativní pojmy. Jsou to části světa. Slova mají pro každého různý význam a kazí celek. Dostaňte se za pojmy a za slova.

Pokud někdo říká, že je džňáninem nebo se objeví lidé, kteří tvrdí, že jsou čímsi významní a mají pro vás speciální poselství, pak si na ně dejte pozor. Není žádné speciální poselství. Nejsou žádní zvláštní lidé. Všichni jsme jednotou. Nijak se od vás neliším. To, co vidíte, je jen vaše vlastní představa.

Nyní si promluvme o vás.

Abyste odstranili problémy z vašeho života, zbavili se nepříjemných situací, strachu a zklamání, tak udělejte přesně to samé. Nepokoušejte se měnit vnější podmínky tím, že s nimi něco děláte. Nesnažte se měnit špatné na dobré, zlo na štěstí. Takto pracujete na úrovni ega. Spíše se od těchto vnějších okolností odvraťte. Opusťte oboje – dobro a zlo, štěstí a smutek. Otočte se pryč. Stočte se ke zdroji, ke zdroji veškeré existence. A zjistíte, že okolnosti se vyřeší samy od sebe. Zdroj je naprostá harmonie, úplný mír a bezvýhradná láska. Zdroj je Bůh, vědomí, čisté uvědomování.

Důvodem, proč se v tom vždycky nějak ztratíte, je, že si myslíte, že jste lidskou bytostí. Myslíte si, že jste omezení na vaše tělo. S tímto druhem myšlení jste byli vychováni. Vaše školy, kostely, prostředí, vaši rodiče zdůrazňovali skutečnost, že jste limitovaní. S tímhle moc daleko nedojdete.

Ale já vám říkám, že jste naprosto neohraničení, nikde nemáte jakékoli meze. Jste prostor. Prostor je podporovaný vědomím. Opravdu jste všude. Ve vás je konec oddělenosti. Atomy, které tvoří vaše těla, nejsou stálé. Bez ohledu na to, co děláte, tak mezi atomy existují nesmírné prostory. Je to jako se vším na tomto světě. Jednoduše jste kousíček celku. Všechno stvořené je vaší součástí.

Jste úžasní, jste stvořeni k obrazu Božímu, ale jakého Boha? Boha, kterého jste si vytvořili ve vaší mysli. Takže je-li váš Bůh dobrý, shlížíte na sebe jako na dobrého člověka. Váš Bůh může být také Santa Klausem, který má dlouhé vousy, a žije na obloze, a ke kterému se modlíte, aby vám dal, co potřebujete. Je to antropomorfní Bůh, kterého prosíte: „Bože, potřebuji toto, chci tamto.“ V jakého Boha věříte, takoví budete. Stanete se takovým Bohem, jakého uctíváte.

Nebo byste neměli Boha uctívat? Věříte-li, že jste ego či lidská bytost, která je hnaná životem jako list větrem, pak byste měli nějakého Boha uctívat. Musíte se na někoho obrátit a k někomu se uchýlit. Ale když si uvědomíte, že Bůh je uvnitř vás samotných, když pochopíte, že Bůh, kterého jste všechny ty roky uctívali, jste vy, pak je to začátek nové hry. Skončíte s uctíváním a začnete s přemýšlením. S meditací. Myslím tím, že se zklidníte. Stanete se tišší. Nadále už nebudete potřebovat slova.

Když se mysl uklidňuje, jak myšlenky ustupují, tak se ve vás probouzí božská harmonie, která byla vždy uvnitř. Bez důvodu budete zářit štěstím. Stanete se naprosto spokojenými – bez důvodu. Budete přitahováni k místům, kde máte být. Do vašeho života přijdou ti správní lidé. Všechno se stane samo od sebe. Nebude muset nic dělat.

Je to jako s ovocným stromem. Strom nese ovoce sám od sebe. Nemusí hovořit a prohlašovat: „Musím plodit ovoce.“ Nemodlí se za to, aby ovoce rostlo. Nemusí dělat vůbec nic, jen zde stojí a síla, která podporuje a udržuje celý vesmír, pečuje o strom tak, jak to má být. Tak rostou jablka, pomeranče, manga. Všechno se děje k podpoře lidstva, zvířat a mikroorganismů. Postará se to o sebe samo sebou.

Momentálně o sobě hovoříme jako o vyspělých lidech, lidských bytostech. Tím se předpokládá, že je lidstvo vyšší říší, než je říše rostlinná, živočišná a nerostná. Ale je tomu tak?

Zdá se, že my, jakožto lidské bytosti, dokážeme vyrobit problém, ať se děje cokoli. Jsme sobečtí, chamtiví, je v nás hodně pýchy, hodně egoismu. Myslíme si, že jsme sem přišli, abychom tento svět převzali. Abychom zde zanechali naši stoupu, vykonali něco velkého. Ale proto tady vůbec nejsme. Jsme zde proto, abychom spolupracovali s živočišnou říší, s rostlinou říší, s nerostnou a s lidskou říší. Jsme zde, abychom spolupracovali s celým vesmírem. Tím sami začnete rozumět míru. Nezkoušejme měnit lidi, aby se stali mírumilovnými. To není cesta, kterou by chtěli. Budete-li lidi nutit, aby sdíleli vaše myšlenky o míru, pak neuspějete. Nemyslete si, že mír prosadíte snahou. Je to možné pouze tím, že se budete držet v tichu a klidu a dovolíte božímu cirkusu, aby si prorazil cestu.

Budete-li praktikovat cestu klidu, uvidíte, že to, co říkám, je pravda. Události se odehrají samy od sebe. Už nebudete muset dál bojovat o existenci. Už nikdy nebudete muset měnit někoho, nějakou situaci, nějaké okolnosti. Jen se stanete tišší. To je vše, co musíte udělat.

Když cvičíte cestu ticha a klidu, zjistíte, že se rozšiřujete. Ne proto, že byste měli hodně jídla, ale protože se stáváte součástí všeho. A budete se sami sebe ptát: „Kdo jsem já?“ Také tímto se dostanete sám k sobě. Klidnější mysl přináší větší pátrání uvnitř sebe sama. Nechte to, ať se to přihodí samo od sebe.

Když jste příliš zaměstnaní, stále v činnosti, běháte kolem sem a tam pokoušejíc se zařídit všechno možné, s myšlenkou, že pokud něco neuděláte, tak se všechno rozpadne, pak otázka „Kdo jsem já?“ nikdy nevystoupí. A to proto, že jste příliš zaplněni sami sebou, takže o sobě ani nemůžete uvažovat. Ale když se učíte být tišší, být klidní a zastavit reakce na události, pak otázka: „Kdo jsem já?“ přijde sama od sebe.

A uvědomíte si, že „já“ není svrchované Já, ale že je to ego. Tou otázkou se ptáte: „Kdo je ten člověk, co říká tato slova? Kdo je tím vším obtěžován? Kdo je tím vším zraňován? Kdo cítí, že je něco špatně? Kdo je toto já, které to takto pociťuje? Kdo jsem já? Odkud jsem přišel? Kdo tomu dal zrození? Co je jeho zdrojem?“ Všechny odpovědi jsou uvnitř vás samých.

Když začnete zkoumat zdroj „já“, tak jednoho dne zmizí, protože to především nikdy neexistovalo. A vy zjistíte, že jste to, čím jste vždy byl. Ten, který je jednotou, nirvánou, sat – čit – ánanda. To vše je uvnitř vás a čeká, až to bude moci vyjít napovrch. Ale vy potlačujete svoji krásu tím, že se ztotožňuje se světem, s vaším tělem, s vaší myslí, jakoby to vše bylo skutečné.

Sami sebe držíte z dosahu vašeho svrchovaného Já tím, že věříte, že všechno je špatně. Nebo alespoň něco je nějak špatně. Ale jakmile od sebe poodstoupíte, když zastavíte myšlení, když se přestanete pokoušet měnit lidi, pak se hned stane zřejmé, že „já“ je ego. Uvidíte, že je to „já“, které zkoušelo měnit lidi, pokoušelo se měnit okolnosti, reagovalo na události, cítilo se dotčeno. Nejste to vy, ale je to „já“. Vy jste byli vždy svobodní. Vždy jste byli Bohem. Vždy jste byli jasem a září – to je vaše skutečná podstata. Ale je to „já“, které všechny tyto problémy způsobilo.

Pracujte na úplném, kompletním odstranění „já“ skrze sebe-zkoumání: „Ke komu toto já přišlo? Kdo dal tomuto já zrod? Co je jeho zdrojem?“ Když takto v sobě samém pokračujete ve zkoumání, události se začnou odehrávat samy od sebe. Věci se začnou měnit. Zjistíte, že nejste tou samo osobou, jaká tu byla před léty. Jste někdo úplně jiný.

Pocítíte, že jste obývali bublinu na moři vědomí. Prasknutím bubliny jste se stali vědomím. Když se vrátíte do oceánu, tak už nejste tou bublinou, které vstoupí do hry, pak zmizí, opět se objeví a zase zmizí. Takto se všechny lidské bytosti zdají být jako bublinky. Jeví se, že jste se sem narodili a po krátkém čase zmizíte. Mnoho bublinek přichází, mnoho bublinek odchází. Tak to jde věčně. Ale oceán je stále stejný. Tak je to i s vědomím. Čisté uvědomění zůstává stále stejné a vaše tělo je jen obrazem na vědomí. Celý relativní (jevový) vesmír spočívá v klínu vědomí. Trvale a neustále se mění, zatímco vědomí zůstává navždy stejné.

Takže se musíte správně ztotožňovat. Jste vědomí nebo jste bublinka či obraz? Věříte-li, že jste vědomí, pak začnete konat jako vědomí. Přestanete se starat, přestanete se strachovat, skončíte s myšlením, že něco je nějak špatně. Zakusíte, že všechno je v pořádku. Všechno se rozvine tak, jak má. Budete v míru sami se sebou a se světem. Mimo veškeré pochyby budete vědět, že jste všeprostupující. Vaše podstata je všude a vy jste naprostou svobodou, naprostou svobodou. Pravě teď! Přímo v této minutě. Jste úplně svobodní, bez jakéhokoli problému, který vás kdy obtěžoval. Jste zcela svobodní přímo v tomto okamžiku, svobodni od všeho, od všech. Jste úplně volní, úplně volní. Šáhněte si na to. Jste svobodní! Už nejste v područí nějaké osoby, místa nebo záležitosti. Jste nekonečná svoboda, nekonečná blaženost, nekonečná láska. To je vaše pravá podstata. Milujte svrchované Já. Milujte svrchované Já stále a budete stále šťastní.

(krátké ticho)

Je čas hrát hru, jak vyvést z míry gurua. Tak přihrajte nějakou těžkou otázku.

Mary čte dotaz: Když neexistujete žádná odpověď na otázku „kdo jsem já?“, tak co má být naší motivací pro kladení si této otázky.
Robert Adams: Motivací pro dotazování má být to, že se nestaráte o to, kdo jste. Kdo jste zrovna nyní? Jste už nasycení a unavení světem? Jste sytí a unavení ze všech situací, do kterých jste byli zapojení? Když si uvědomíte, že je tu cosi jiného, pak jdete a zkoumáte: „Kdo jsem já?“. Ale když si odpovíte, tak je to reagováním ega. Je to to samé ego, které vám přináší všechny problémy. Stejné ego, které přineslo vše, čeho se chcete zbavit. Chcete-li se zbavit ega, pak se ptáte: „Kdo jsem já?“. Nemůžete dostat odpovědět, protože by tak hovořilo ego. „Kdo jsem já?“ Jděte, stále jděte hlouběji a hlouběji do srdečního centra, kde ego navždy zmizí a odkud vyvěrá skutečnost. Vaše vlastní skutečnost. Takže musíte být motivovaní skutečností, že život je nestálý. Tak to je. Že jste byli zrozeni, abyste zemřeli, že je to jediným důvodem proč žijete a že můžete zemřít. Motivací jsou problémy světa, hromadící se obavy a zklamání.

Abyste pochopili, jděte při zkoumání „kdo jsem já?“ hluboko do nitra. Jděte dál mimo všechny tyto podlé věci, kterými je zaplevelen svět. Jděte za osobu, za místo a za událost. Jděte do toho místa, kde je věčný mír, kde zkoumáte „kdo jsem já?“. To je motivací. Poznávání všeho na světě je nestálé. Štěstí, to štěstí světa, žije jen krátce. Vše se musí změnit, měnit, mění se to neustále. Takže prokouknete-li život a jeho hlouposti, uvědomíte si, že zde musí být ještě něco jiného. A pokud jste byli na duchovní cestě, bez ohledu na to, jaká duchovní cesta to byla a jak dlouho, pak narazíte na někoho, kdo vás učí: „Kdo jsem já?“ A vy se začnete dotazovat, začnete praktikovat sebezkoumání. A jednoho dne, když řeknete: „Kdo jsem já?“. Jednoho dne přijde odpověď sama od sebe a vy budete zcela svobodní, budete zcela mimo celý tento nesmysl, kterým jste museli projít. To je motivace.

Tak další otázka.

Mary čte dotaz: Existuje způsob, jak zkombinovat meditaci „já jsem“ a sebezkoumání, nebo si mezi nimi musíme volit?
Robert Adams: To záleží na tom, co chcete s čím spojovat. Chcete to smíchat s láhví džinu? Co myslíte tím, že to chcete kombinovat? Kombinovat co, s čím? Když praktikujete „kdo jsem já?“, je to něco, co děláte celý den, 24 hodin denně. Pokud mluvíte o jiných duchovních metodách, tak ty závisí na tom, jak je využíváte. Předpokládám, že to chcete kombinovat s meditací. Ale „kdo jsem já?“ jde mimo toto vše. Jde to za meditaci. Za všechny další formy spirituality. Jde to přímo k jádru věci.

Takže pokud praktikujete „kdo jsem já?“ není tu další čas pro cvičení čehokoli jiného. Pokud to děláte po celý den, pak to zabere veškerý váš čas. Ale záleží to vás, jestli to chcete spojit s jinými formami duchovnosti. K práci máte pomůcku ve formě otázky „kdo jsem já?“. To je opravdu vše, co potřebujete. Nic dalšího už nepotřebujete. Samozřejmě záleží na vás, kterou cestu si vyberete. Pokud si to přejete kombinovat, pak samozřejmě můžete. Je to vaše volba. Musíte si vybrat.

Návštěvník D: Roberte, jen mě zajímá, jestli člověk, který se takto ptal, si neplete meditaci „já jsem“, kterou jste nás učil, s dotazováním „kdo jsem já?“. Protože jsi vyučoval obě metody.
Robert Adams: To je v pořádku. Meditace „já jsem“ může být také cvičena po celou dobu. Čas od času to můžete změnit. Pokud budete ze sebezkoumání nějak zklamaní, pak praktikujte meditaci „já jsem“. Sebezkoumání není meditace. Je to metoda, která popírá celý svět, a tím umožní skutečnosti, aby vstoupila do vašeho života. Takže sebezkoumání je vlastně lepší metoda. Ale když s ní poprvé začínáte, můžete být trochu zklamaní, můžete být unavení a pak praktikujte meditaci „já jsem“. Pokud se věnujete nějaké praxi, budete si nakonec vědět rady. Přijde to k vám samo od sebe.

Je zajímavé, že když máte opravdovou upřímnost a praktikujete, tak vám nitro řekne, co máte dělat. Cosi vám ukáže cestu. Řekne vám, co dělat. Ale když jen mluvíte o tom, jakou metodu byste měli praktikovat a jakou ne, pak budete vždy zmatení. Začněte něco praktikovat, buďte v tom upřímní a cosi se stane a budete znát to, co se předpokládá, že byste měli dělat. Přijde to samo.

Návštěvník: I když tvoje realizace tě potkala velice brzy, snadno a bez úsilí, jak jsem tomu porozuměl, poraď nám, kdo o to vlastně usiluje?
Robert Adams: Tahle představa, o mé bytosti zde na světě, je sama o sobě metodou jdoucí dovnitř. Když přišla ona zkušenost, udělalo mě to úplně jiným, než co jsem býval. Naprosto jiným. Uvědomil jsem si, že každý je osvícený a vše, co se muselo udělat, bylo přestat překážet. Takže to není příliš těžké. Byl jsem schopen vidět, že vědomí je vaším skutečným jménem. Čisté uvědomování je to, čím skutečně jste. Jsem schopný to vidět, pozorovat to ve vás. Takže v důsledku svého probuzení mohu vidět, že vše, co musíte udělat, je úplně a naprosto přestat překážet, pak budete svobodní. Odstraňte sebe sama z vašeho svrchovaného Já. To je to, co jsem schopný vidět. Takže hovořím z pohledu … (výměna nahrávací pásky) … a co to překrývá, nazýváte nevědomostí. K vám to vůbec nepřináleží. Je to proto, že jste zvyklí se spojovat s osobou, místem a událostí, a protože reagujete na osobu, místo a událost. Tento povlak nevědomosti musí být vámi překonán. Vše, co musíte udělat, je odvrátit se od toho a budete svobodní. To je mé poselství pro vás. Odvraťte se od všech vašich obav a nevědomostí zkoumáním „kdo jsem já?“ a pak uvidíte, co se stane. Jsem schopen to s vámi sdílet, protože to je to, co se mi přihodilo. Celý vesmír se rozpustil do nicoty. Kdybych neměl takovou zkušenost, nebyl bych schopný o tom s vámi mluvit. Nebyl bych schopný to s vámi sdílet. Ale takhle vám můžu pravdivě a poctivě říci, že jste božská bytost, duchovní bytost, jste vědomí, jste čisté uvědomování. To je vaše skutečná podstata. Jděte dovnitř a uvidíte to. Tuto radu vám dávám proto, že jsem tam byl. Udělejte to a prokoukněte to pro sebe sama.

Ohromně také pomáhá pobyt na satsangu. Jak plynou týdny, měsíce a léta, zjistíte, že už nejste tím člověkem, kterým jste býval. Zažíváte podivuhodné události. Tak buďte šťastní. Všechno je v pořádku.

Návštěvník: Pokud se ztotožníme s tvrzením, že je všechno v pořádku, tak kde najdeme energii pro konečný průlom? Není to snad nespokojenost s naším egem a světem, která je potřebná pro mimořádné úsilí.
Robert Adams: Ne tak zcela. Jste-li nespokojení, motivuje vás to k duchovní práci. Abyste dělali něco jiného. Nespokojenost vás přiměje k duchovní práci, k tomu, abyste následovali duchovní život. Ale abyste se stali naprosto osvícení, tak musíte všechno pustit. Opusťte nespokojenost. Opusťte duchovní život. Nechte jít vše, co jste kdy vůbec dělali a ještě více se zklidníte. Je to paradox.

Do jisté míry musíte něco udělat. Musíte cosi vykonat, dělat duchovní práci, ale na druhé straně se všeho pusťte, jinak ničeho nedosáhnete. Ale ono to převezme péči samo o sebe. Pokud jste upřímní, zkoušíte to a něco děláte uvnitř sebe sama, něco se stane, události se sami odehrají. Pak můžete říct: „Všechno je v pořádku.“ Když říkáte: „Všechno je v pořádku,“ vyjadřujete pravdu sami k sobě. Vaším konáním vyjadřujete pravdu, že ve skutečnosti je všechno v pořádku, nejsou zde žádné omyly. Chyby se jeví ve vztahu k vnějšímu světu, ale přesto se všechno odehrává tak, jak má. Neposuzujte nic podle vzhledu. Nechte všechno být a ono si to nakonec sedne.

Návštěvník: Učíte nás nereagovat, ale být jen svědkem špatných či nepříjemných situací. Zdá se to užitečné. Ale nemůže to také zeslabit i to, co je dobré a příjemné?
Robert Adams: To, co z lidského pohledu nazýváte jako dobré či příjemné, je jen dočasné, je to jen na chvíli. Vaše pravá podstata je pravé dobro a potěšení. Nikdy to nemůže zeslábnout, protože to nemá žádnou velikost, žádnou formu, žádnou míru. Štěstí, kterým jste, je vaše skutečná podstata. Vždy bude s vámi. Když odstraníte překrývající, skutečnost začne zářit ven sama od sebe a vy budete šťastnější, než jste kdy ve vašem životě byli. Tak si nedělejte starosti se zbavováním se vaší dobroty. Vaše dobrota se bude rozšiřovat do nekonečné laskavosti, která je nepopsatelná. Spatříte podklad vší existence – je to blaženost. Blaženost je nejvyšší štěstí, jaké si vůbec můžeme představit. Pro popis blaženosti neexistují slova. Musíte to zažít.

Štěstí, jehož ztráty se ve své otázce obáváte, je jen lidské štěstí, které především není skutečné. Ale blaženost přijde a zaujme prostor ega, když bylo toto ega zcela vyhlazeno. Nikdy neztratíte to, co jste ani nezískali. Neobávejte se ztráty štěstí ve světě. To se jen zvýší. Odehrají se ty správné události. Správná věc se vždy uskuteční. Nejsou zde omyly. Není zde nic, co by vám ublížilo nebo vás svedlo z pravé cesty. Nebojte se, vykročte s chutí, ponořte se do sebe sama. Neobávejte se ztráty štěstí. Štěstí bude vzrůstat.

Návštěvník: Můžete uvést nějaký příklad správného postoje při vzdání se sebe sama?
Robert Adams: Když se vzdáte, vzdáváte se ega. Způsob, jak to udělat, je dívat se na svět s pokorou. Dívat se na svět s láskou a mírem. Říkat si: „Ne má, ale Tvá vůle.“ Pociťujte, že nemáte ani trošičku vlastní vůle. Nemáte otázky, nemáte přání, nemáte žádné tužby, všechny je necháte rozpustit ve svém srdci. Sami to opustíte. Přestaňte se starat, přestaňte se hněvat. Přestaňte se snažit něčeho dosáhnout nebo něco změnit, a to pochopením, že je zde mocnější síla, nežli vy. Ta je vám také teď k dispozici.

Když to takto uděláte, vzdáváte se všeho vašeho chtění, všech vašich potřeb, vašich veškerých obav, prostě veškeré té veteše, s kterou jste měli po všechny ty roky pletky. Všeho toho se vzdáváte. Všechno musí odejít, všechno.

Můžete říci něco v tomto smyslu: „Vezmi si tohoto Boha. Vezmi ho. Dávám ti ho. Vezmi si můj život. Vezmi si mé bohatství. Vezmi si moji rodinu. Vezmi si mé problémy. Vezmi si má božstva. Vezmi se všechno. Chci jen tebe samotného.“ To je perfektní odevzdání se. Když dáte všechno Bohu, všechno. Nic si neponechejte a stůjte před Bohem nazí. Pak se vám přihodí něco báječného.

Ale mnoho lidí to nedokáže. Většina z vás se dokáže vzdát jistých věcí, takových, které nemá ráda. Když přijde na odevzdání toho, co máte rádi, neuděláte to. Myslíte si, že cosi ztratíte. Toto vás drží zpátky. Takže dokonalé odevzdání se je tehdy, když se vzdáte všeho, všeho pro Boha, včetně vašeho těla. Dělej si se mnou, co chceš. Dělej si, co chceš s mým tělem, s mojí myslí, s mými záležitostmi, se vším. Ne má vůle, ale tvá. Dokážete-li se takto odevzdat, pak už jste volní. Zkuste to, je to tvrdé, protože se strachujete, co se po tom všem odehraje. Věříte, že všechno vám bude odňato. To je lidské myšlení. Přestaňte být člověkem. Vzdejte se sami sebe a úplně se osvoboďte.

Návštěvník: Jak mohu poznat, že změny v mém životě, o kterých mluvíte, a kterých si povšimnu, nejsou spíše výsledkem intelektuální integrace, nežli duchovní transformace?
Robert Adams: Protože výsledek intelektuální integrace je proměnlivý. Ale nikdy nebude stálý. Cokoli intelektuálního je nestálé. Ale duchovní spojení je stálé. Stane se, že budete vědět, že jste byl transformován. Intelektuální sjednocení je jen povrchní. Duchovní sjednocení je hluboko uvnitř. Liší se to jako den a noc. Poznáte to. Poznáte to, protože budete cítit radost, budete cítit blaženost, jakou jste ještě nikdy předtím nepociťovali. Zůstane to s vámi. Pokud je to intelektuální, pak se cítíte dobře, ale budete si dělat starosti s tím, že to může zmizet. Je-li to intelektuální, budete vnímat, že je to jen na krátký čas. Budete cítit, že vám to někdo může vzít, může vás zranit, může se to pro vás změnit. Ale je-li to duchovní, budete pociťovat věčnost. Vždy to bude s vámi. Nikdy vás to neopustí.

(Robert říká sám sobě:) Toto je Robert.