Téměř celé křesťanství se vyvinulo jako cesta bhakti (lásky), jako náboženství uctívání a oddanosti. Učení Joela Goldsmithe přináší nevšední připomenutí skutečné cesty džňány, kterou křesťanství rovněž obsahuje. To jen dokládá skutečnost, že cesta džňány neboli cesta poznání nepředstavuje filozofii nebo učenost, ale že je jak jednoduchá, tak i hluboká. Někteří stoupenci Ramany Mahárišiho, praktikující cestu džňány a považující tuto cestu za rovnou sebezkoumání, mohou shledávat metody Joela Goldsmithe, totiž koncentraci na biblické texty, za podivné. Měli by si však vzpomenout, že tyto metody jsou velmi blízké Mahávákyas (rozjímání nad 4 velkými výroky z Véd), které doporučovat Šrí Šankara.

Tento článek je napsaný zvlášť pro The Mountain Path, a to krátce před úmrtím Joela Goldsmithe v červnu tohoto roku. Jak jsme již zmiňovali v červencovém čísle časopisu, Joel Goldsmith nám poslal sérii článků pro náš časopis, tímto počínaje. Tyto texty budou zveřejněny v pořadí, v jakém byly uspořádány. Využíváme tuto příležitost, abychom vyjádřili hluboké uznání velkému křesťanskému mystikovi, který své hluboké poznání dokázal vyjádřit jednoduchým jazykem, a tím usnadnil následování pravdy pro všechny. (Arthur Osborne)

Kontemplativní (rozjímavá, hloubavá) meditace je přípravným stupněm pro čistou meditaci beze slov nebo myšlenek a jejím hlavním účelem je přidržet mysl u Boha, nedovolit jí se od něj vzdalovat. Mysl musí vzít na vědomí, že On je vším ve všem, takže v tichu a s důvěrou můžeme říci: „Buď tich a znej, že já jsem Bůh.“ (Žalm 46.11).

Víme, že „Běžní lidé nepřijímají věci z Ducha Božího, jsou jim hloupostí. Ani o nich neví, protože se dají chápat jen Duchem“ (1. Korintským 2.14) Proto jen kontemplativní meditací, vědomi si biblických pravd, se můžeme připravovat k dosažení našeho Synovství neboli Buddhovy mysli. Je slíbeno: „Zůstáváte-li ve mně a má slova zůstávají ve vás, pak budete-li si přát, stane se vám.“ (Jan 15.7) Jinými slovy – zůstáváme-li ve Slovu a necháme-li Slovo přebývat v nás, přinese nám to bohatě ovoce.

Rozjímajíc takto o Pravdě, dosáhneme daru rozlišování, skrze nějž dospějeme k Pravdě – kterou „běžní lidé“ nemohou rozeznat. Toto je prohlášeno i v Bhagavadgítě: „Se smrtelnýma očima mě nemůžeš vidět. Obdaruji tě proto božským pohledem. Spatři nyní moji slávu.“ (kap. 11, verš 8)

Důkladně rozjímejte o následujícím – abychom vyvinuli schopnost ke cvičení meditace, je nezbytné porozumět jistým principům duchovního života. Bez rozjímání, které vede k uvědomění si duchovních principů, nebudeme mít úspěch. Můžeme se dobrat jedině duševního klidu, v kterém však není žádná schopnost nést duchovní ovoce. Proto musíte znát nejenom, proč rozjímáte, ale také musíte znát jisté principy, které do vašeho rozjímání zahrnete.

Vezměme si hlavní životní princip, jež je podkladem harmonického žití, jak jej jen lze zažívat: Jsem, který jsem. Toto prohlášení směřuje k nám samotným, protože bezesporu nejsme nic jiného – jsme sami sebou – jsme „Jsem, který jsem“. Toto velké ponaučení nám poskytlo židovská písmo, kde se Pán ptá chudé vdovy, která hledala zaopatření: „Co máš ve svém domě?“ Neptal se jí, co by chtěla nebo kolik by čeho chtělo. Ptal se: „Co máš právě teď ve svém domě?“

Podívejme se, jak můžeme toto ponaučení použít v naší denní praxi. Při četní tohoto článku se nad časopisem sejde dost lidí a snadno můžete cítit mír, který vládne mezi námi. Je zde ticho a důvěra a bezpochyby zde nenajdeme nenávist, fanatismus, předsudky či žárlivost. Položme si nyní tuto otázku: „Jak zde vznikl onen mír? Jak došlo k vyloučení předsudků, fanatismu a nenávisti?“ Odpověď je zřejmá. Mír, který tu je, jste přinesli vy. Veškeré ticho a důvěra, jež je tu přítomná, veškerá láska mezi námi, všechno jste přinesli vy. Zášť, žárlivost či svár zde chybí proto, že jste ho sem nevnesli.

Co máte ve svém domě? Co máte ve svém vědomí? Máte tam lásku, život, bratrství a mír. Co jste přinesli do našeho chrámu? Tento chrám je chrámem Božím, ale čí je to zásluha? Vy sami jste sem přinesli atmosféru lásky a sounáležitosti. Není to tak, že tento časopis je chrám Boží, vy sami jste chrám Boží! „Což nevíte, že vy jste chrámem Božím?“ (1. Korintským 3.16) Jste chrámem Božím jen tehdy, když necháte své osobní pocity stranou, jen tehdy, když se oprostíte od svého lidského omezení, které vzniká z hněvu, obav a žárlivosti, jen tehdy, když přinesete do vašeho vědomí lásku a mír, který zde pociťujeme. Protože jsme to my, kdo vytváříme pociťování lásky a míru. Jsme to my, kdo důvěrně známe mír v našem nitru, kdo dokážeme rozeznat neohraničenost, kterou jsme sem přinesli. Jinými slovy – úroveň míru, lásky a radosti, kterou cítíme – úroveň hojivého vědomí, které je tu s námi – je úroveň, kterou jste sem přinesli ve vašem vědomí.

Nemůže existovat větší míra hojivého vědomí, než ta, kterou jste vzali sebou, nemůže být větší míra zdraví, než ta, kterou jste přinesli, a nemůže existovat větší zaopatření, než to, které přinášíte. A množství, které jste sebou vzali, závisí na 1) kolik Pravdy znáte o vašem vědomí, 2) co tvoří vaše vědomí (uvědomování), 3) kdo skutečně jste.

Pán Ježíš Kristus se zeptal: „Za koho mě lidé považují?“ Obyčejní lidé, bez duchovního rozlišování, budou tvrdit, že je židovský prorok nebo vzkříšený židovský prorok či kdosi, kdo se sem navrátil, ale Ježíš se ptá: „Za koho mě považujete?“ a Petr odpovídá: „Ty jsi Kristus, Syn živoucího Boha.“ (Matouš 16.16) Ježíš pak odhalil svoji a naši skutečnou totožnost, když řekl: „Nevzývejte vašeho pozemského otce. Jediný je váš Otec – Otec na nebesích,“ (Matouš 23.9) a odvolával se tak na své a naše vědomí. Vlastně celé Ježíšovo působení bylo jen odhalení lidské spirituality jako Synovství. Proto můžete do skupiny čtenářů přinést nekonečnou lásku, bezmeznou harmonii, nekonečné hojivé vědomí a veškeré zaopatření, ale můžete to vykonat jedině, když víte, že „já a můj Otec jedno jsme“, (Jan 10.30) a že „Synu, jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.“ (Lukáš 15.31)

Uvažujte, co by se stalo, kdybyste si každé ráno vyšetřili deset minut, abyste se uzavřeli před vnějším světem, a rozjímali o Bohu a Božích záležitostech. Uvažujte, co by nastalo, když byste si našli deset minut na duchovní poznání. Ale jen ti, kteří byli do jisté míry dotčeni Duchem svatým, budou schopni si každé ráno na deset minut usednout v kontemplativní meditaci. Přemýšlejte o tom!

Já a můj Otec jedno jsme. Můj Otec mi řekl: „Synu, jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé.“ Proto vlastním vše, co je Boží. Vše, co je Boží, je i mé. „Země je Pána a je plností Jeho“ (žalm 24.1) V této jednotě není mé pravé Já nic jiného než můj Otec a vše co Otec má, je mé: „Dávám ti Svůj mír.“ (Jan 14.27) Neexistuje žádné omezení pro mír, který mám, protože jsem obdržel Kristův mír – je to Můj mír. Byl mi dán Kristův mír.

Proto, jste-li tázáni: „Co máte ve svém domě?“ můžete odpovědět: „Jsem plný Kristova míru. Mám vše, co má můj Otec, protože Otec mi dal veškerou svou celistvost. Bůh do mě vdechl svůj život, takže ve svém vědomí mám život věčný. Kristus přišel, abych žil a abych žil v hojnosti. Proto v mém domě – v mém vědomí – je požehnaný život, nekonečný život, život věčný, protože Kristus prohlásil: „Já jsem život věčný,“ takže mám věčný život ve svém vědomí jako dar od Boha. Mám nekonečnou hojnost všeho, protože Kristus řekl: „Váš nebeský Otec ví o všem, co potřebujete,“ (Matouš 6.32) a také: „Otci se zalíbilo dát vám království.“ (Lukáš 12.32) Mám tedy v sobě království Boží, které je královstvím všeho, co kdy budu potřebovat. V mém vědomí je život věčný, nekonečná hojnost a boží mír. Obdržel jsem mír, který mi přináší porozumění.

Budete-li o těchto principech rozjímat pět či deset minut denně, přinesete si do svého světa uvědomění o tom, co všechno Bůh je a co všechno Bůh má. Toto uvědomění k vám přijde jako dar věnovaný Boží Milostí.

Vaše rozjímání o těchto pravdách je důvodem, proč mezi námi vládne mír. Vy jste přinesli „Boží mír, který přináší uspokojení.“ (Filipínským 4.7) Je-li mezi námi láska, přinesli jste ji vy – lásku, která nemá hranic. Je-li v časopise The Mountain Path hojnost všeho, přinesli jste to z Boží pokladnice. Vše, co je Otcovo, je vaše a přinesli jste to sem. Pamatujte si: co jste přinesli, aby z tohoto časopisu vznikla chrám Boží, to jste také darovali svým záležitostem či vašemu domovu. A to vše je výsledkem ranního rozjímání. Takto přeměníte svůj domov na chrám Boží. Nehledejte lásku ve vašich domovech, přineste lásku k vám domů, protože lásku naleznete, jen když ji vyjádříte. Jinak řečeno – nalezne-li vaše rodina lásku, bude to jen proto, že vy – naladění na Boha – jste ji přinesli. Byli jste vedeni k nějakému duchovnímu učení a z Boží Milosti jste obdrželi poznání této Pravdy. Zatímco třeba členové vaší rodiny nebo kolegové ze zaměstnání, kteří představují „Běžné lidi, kteří nepřijímají věci z Boha,“ mír a harmonii do svých vztahů přinést nemohou.

Dětmi Božími jsou jen ti, v nichž přebývá Duch Boží. Jen v těch, kteří obdrželi vnitřní dar Ducha Božího, dostali také „mír, který přináší uspokojení.“ Proto si zapamatujte: co zde a nyní v sobě naleznete, to jste si přinesli. Stejně jako to, co naleznete ve vašich domovech, ve vašem zaměstnání a ve světě, je to, co jste do svého domova, zaměstnání a světa přinesli.

Co máte ve svém vědomí? Toto budiž motem pro vaše rozjímání – co mám ve svém vědomí?

Sám ze sebe nemám nic, vše je jen Milostí Boží. „Vše, co má Otec, je i mé.“ (Jan 16.15) „Země je mého Pána a z ní mě sytí.“ (Žalm 24.1) Proto mír, který jsem obdržel – Kristův mír – a vše, co mi bylo přidáno, pochází od mého nebeského Otce, který ví, že to potřebuji a naplňuje mě ze své dobré vůle. Jsem zcela naplněný Boží Milostí a z Boží Milosti a vše, co je Otcovo, je i mé.

Požádáte-li Mě, dám vám chléb; jezte jej a nikdy nebudete hladovět. Dám vám napít živé vody; pijte ji a nikdy nebudete žíznit. Tato slova stále pronášejte doma, v zaměstnání ve světě – avšak jen tiše a v skrytu. Nikdy je nevyslovujte nahlas, protože příkaz našeho Mistra je, abychom se modlili v skrytu, kde nás nikdo nemůže slyšet nebo vidět. Modlíte-li se skrytě ve vnitřní svatyni – ve vašem vědomí, váš Otec to zří a slyší, jako byste volali ze střechy domu. „Tvůj Otec, který vidí skryté, odmění tě otevřeným.“ (Matouš 6.4) Tiše a zbožně se ptejte sami sebe: „Co mám ve svém domě?“

Mám Milost Boží. Všechno, co je Otcovo, je i mé – obdržel jsem klid, jistotu a ticho. Obdržel jsem svůj mír. Otec do mě vdechl svůj život, proto mám život Boží, který je věčný a nesmrtelný. Mám mysl, jež je ve mně a která byla přijata Ježíšem Kristem, a tak nemám žádné lidské touhy a o nic nežádám. „Já a můj Otec jedno jsme.“ Přijmu vše, co je nutné, protože můj Otec zná mé potřeby a ze své dobré vůle mi daruje své Království. Protože mám vše, jen se modlím, abych směl toto vše sdílet se svým Otcem – dárcem všeho.

Všimněte si, co ve vašem domě, zaměstnání a ve světě vyjde najevo, když si budete tiše, zbožně a v skrytu sám sobě připomínat: Chvála Bohu, že ničeho nežádám, chci jen sdílet naši lásku. Přeji si jen milost sdílet Boží Celistvost, která však i má. Proč bych měl vypadat jako „člověk, jehož dech je jen v jeho chřípí,“ (Izajáš 2.22) když jsem po právu Syn Boží? Jsem dědicem vší nebeské hojnosti.

Nevidíte, proč panuje mezi námi ovzduší míru? Přišli jsme sem proto, abychom přebývali v přítomnosti Boha a ve svatostánku Ducha Božího, který je uvnitř vás i uvnitř mě. Jsme dohromady spojení, abychom sdíleli Milost Boží, duchovní Přítomnost Boží a duchovní Lásku Boží. Proto je mír s námi; a proto nemůže tento mír být tam, kde lidé přišli, aby něco získali. Když si sednete k meditaci, stočte se v tichosti do svého nitra a uvědomte si: Jako je větev vždy jedno se stromem, jako je vlna vždy zajedno s oceánem, tak také já jsem jedno s Bohem. Nekonečná Celistvost vylévá sebe sama do stvořeného jako individuální bytost, jako mé individuální vědomí, jako můj individuální život. Tuto Celistvost přijímám z Boha a chci ji jen sdílet.

I když vás zaměstnají vnější činnosti, co nejčastěji si vzpomeňte a třeba jen deset sekund rozjímejte: Milost Boží je při mně. Duchovní pokrm, duchovní chléb sdílím se všemi, kteří jsou zde, a kteří přijali, že nikdy nebudou hladovět. Mohu světu poskytnout duchovní vodu, a ti, kteří ji přijmou, nikdy nebudou žíznit. „Já a můj Otec jedno jsme,“ a Otec vlévá svoji Celistvost vám, světu, a to skrze mě.

Kontemplativní meditace má v sobě něco jako skrytou a zjevnou vlastnost. Vlastně říkáte Otci: „Děkuji, Otče, že Tvá Milost je se mnou. Děkuji, Otče, že mi dáváš Tvůj mír. Potřebuji-li trochu naděje, víry, odvahy, chvátáš mi ji věnovat. Sám o sobě nejsem ničím, takže mám-li jakoukoli míru naděje, víry, důvěry či míru, vše je darem Otce, který je v mém nitru. Děkuji Ti drahý, za Tvojí přízeň, za Tvůj mír, za Tvoji hojnost.“ A když se pak odmlčíte, jakoby tichý, nepatrný hlas k vám promlouval. Je to jen jakýsi postoj – „Mluv, Pane, tvůj služebník Ti naslouchá.“ (1. Samuel 3.9) Vytrváte-li v tomto způsobu života, nakonec odhalíte, že Otec s vámi bude mluvit, obvykle v tomto smyslu: Synu, byl jsem s tebou dříve, než Abrahám byl. Věz „Jsem vždy s tebou, až do konce světa.“ (Matouš 28.20) Věz „Nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu.“ (Židům 13.5) Stoupáš-li k nebi, jsem s tebou. Obrať se a poznej Mne! Vyznávej Mě a najdeš mě dokonce i v pekle. Půjdeš-li údolím stínů, údolím smrti – neopustím tě. Stoč se dovnitř a hledej Mě. Vyznávej Mě uprostřed vás a změním smrt v život, stáří v mládí a nedostatek v hojnost. Stačí pouze přebývat v tomto Slovo a vědomě Mě nechat přebývat v tobě. Kam bys mohl utéct před Mým Duchem?

Otevřete vaše vědomí a pociťujte mír, který přináší porozumění – zde, mezi námi. Svůj Mír přidám k vašemu – Svůj Mír. Mé království, království Celistvosti, je uvnitř vás. Přebývejte v této Pravdě a nechte Pravdu přebývat ve vás. Vědomě se upamatovávejte, že Syn Boží přebývá ve vás a je vám bližší nežli dech, bližší nežli ruka či noha. „Skrze Krista, který ve mně zesílil, mohu učinit cokoli“. (Filipínským 4.13) „Už nežiji já, ale Kristus žije ve mně.“ (Galatským 2.20) Dovol Mi, vnitřnímu Synu Božímu, přebývat v tobě.

Pokud jste byli vedeni k nějakému duchovnímu způsobu života, pak nebudete zapomínat na vaše desetisekundové meditace a desetiminutové kontemplativní meditace. Když ve vás přebývá Duch Boží, není možné, abyste jen tak procházeli hodinami dní a nocí, aniž byste si vědomě nepřipomněli přítomnost Boha, asi jako byste nebyli schopni být bez jídla. A stejně, jako je jídlo nezbytné pro „běžné lidi“, tak vědomé připomenutí Boží přítomnosti je nevyhnutelné pro lidi ducha. Duchovní pokrm je Syna Božího podstatný.

Tiše a skrytě čiňte ve vaší rodině, v zaměstnání a u všech blízkých následující vyznání: Mohu ti dát napít živé vody. Buďte svědky, nakolik to změní sklony vašich myšlenek od „člověka země“, který stále usiluje o získání něčeho – k bytí Synem Božím, který touží darovat svůj podíl. „Hledej Mě a dám ti mír, který přináší porozumění. Mohu s tebou sdílet vnitřní Kristův mír, který mi daroval Otec.“

Buďte svědkem, jak se vám tímto mění zaměření vašeho života. Zatímco běžný člověk nepřijímá věci z Boha, protože je příliš zaměstnaný sbíráním marností „tohoto světa“, duchovní člověk nejenom že vždy přijímá věci z Boha, ale také je sdílí. Dokáže postřehnout, že tyto duchovní poklady není možné hromadit. Musí být vždy vyjádřeny a musíme jim dovolit proudit z vnitřku ven. A tak je v skrytu a zbožně přineste do vašich domovů a do vašeho zaměstnání a pak udělejte další krok a nechte je proudit k vašim nepřátelům. „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.“ (Lukáš 23.34) Žádáte-li Mě, dám vám napít živé vody a již nikdy nebudete žíznit, dám vám pokrm a již nikdy nebudete hladovět. Přináším vám život v hojnosti.

Když cvičíte kontemplativní meditaci, proudí skrze vás cosi, co pomáhá upevnit mír na zemi. Nebude míru na zemi, dokud většina jedinců usiluje o získání něčeho a jen pár se jich snaží mír vyjádřit, přinést jej a sdílet je. Má-li nastat mír na zemi, pak nám Mistr jasně odhalil, že já sám jej musím přinést – a toto já je Tvoje Já – Tvůj Boží Syn. Má-li nastat mír na zemi, my ho musíme přinést – právě tak, jako jsme ho přinesli sem, a jak se učíme přinést ho do našich domovů nebo zaměstnání. Mír zde není, dokud jej nepřineseme. Co máš ve svém vědomí?

Mám mír, který přináší porozumění a mohu jej přinést kamkoli půjdu a kdekoli budu, protože v mé přítomnost je završení. Místo, kde stojím, je posvěcenou zemí, protože Kristus dlí ve mně. Přebývání Krista v nitru je plností, a kde je Kristus, tam je mír. Proto přináším mír svému tělu, přináším mír a klid své mysli a přináším mír, klid, lásku a hojnost vám všem. Ať jste kdokoli, přináším vám to vše z Milosti Boží. Jděte a čiňte tak!