Robert Adams: Šanti, šanti, šanti, óm, mír. Dobré odpoledne. Je dobré znovu se s vámi setkat v tomto krásném nedělním odpoledni.

Cesta džňány není pro každého. Je to učení pro ty, kteří se zřejmě už v dřívějších životech věnovali hluboké duchovní praxi, nebo je to pro lidi, kteří byli bhakty a v tomto životě touží po procitnutí. Pro tyto lidi má cesta džňány význam. Ale pro průměrné lidi je to jen výlet ega. Pro běžného člověka džňána absolutně nic neznamená. Pro ně je to jen nějaké intelektuální žvatlání, opřené o používání jistých výrazů, jako „já jsem vědomí“, „já jsem svoboda“, nicméně jejich mysl je kdesi jinde. Jejich myšlenky věří na něco jiného. Konec konců, kolik lidí se opravdu může dotknout džňány a zakusit toto učení hluboko ve svém srdci?

Pro mě je vážně absurdní, sedět tu a říkat vám, že neexistuje svět, neexistuje tělo, neexistuje vesmír, neexistuje Bůh a vy to přijímáte. Jak to můžete přijmout? Věc, která odlišuje džňánu od jiných učení je … (chvíle ticha) …to je to, co mám na mysli. Je to ticho. Cesta džňány se týká pouze ticha. Naprostého ticha. Mysl se ztiší. Jde dovnitř, do srdce a zmizí.

Fakticky to není učení. U nauky musí existovat učitel, nějaký objekt nauky a subjekt, který se učí. Džňána nemá objekt a ani subjekt. Nemá učení. Není to jako jóga. Džňána kompletně přesahuje vše, co chápete a čemu rozumíte.

Když běžný člověk pozoruje svět, vidí všechny podlosti, nelidskost člověka k člověku. Všude na světě jsou problémy a já jdu kolem a říkám vám: Všechno je v pořádku. Pro běžného člověka je to absurdní, směšné. Já vám tvrdím: Všechno je v pořádku a vše se rozvíjí, jak má. Vše je na správném místě, nejsou zde žádné chyby. Vy však přesto pociťuje tento svět se všemi jeho problémy.

Zapnete televizi a vidíte, jak se lidé v různých zemích zabíjejí. V Indii bojují muslimové s hinduisty. V Africe bílí proti černým. Lidé bojují po celém světě, a kde nejsou boje, tam jsou přírodní katastrofy – záplavy, zemětřesení, hurikány. Mnoho lidí se každý den snaží uhájit svoje životy. A přesto jdu kolem a říkám vám: Zapomeňte na tyto věci a stočte se dovnitř. Obraťte se na skutečnost uvnitř sebe sama a potom uvidíte úplně jiný svět. I když se díváte na svět, uzříte vaše Self a spatříte mír. Mír je uprostřed všeho toho zmatku. Je tam láska. Je tam harmonie a štěstí. Nicméně vám to nedává žádný význam. Může to tak být? Necítili jste to a neviděli. To je důvod, proč učení, jako toto, může být sdělováno jen osobou nebo mudrcem, který má zkušenost toho. Který toto všechno zažil.

Pokud nějaký učitel začíná něco podobného učit a neprožil svoji vlastní zkušenost pravdy a skutečnosti, pak každého povede do zmatku a zkázy. Žák se stane silně egoistickým. To je důvod, proč předtím, než obdržíte učení tohoto druhu, musí zde být nesmírná pokora a skromnost, milující laskavost, odpuštění a radost. Když tyto vlastnosti vyvinete, pak můžete kráčet stále výše cestou džňány. Učení vám bude naprosto jasné, prosté a bude pro vás absolutní pravdou. Nebude s tím mít naprosto žádné problémy.

Cesta džňány nepozůstává z přednášek, kázaní nebo rozhovorů. Není to nějaká záležitost, vhodná k tomu, aby byla vyučována učitelem ve smyslu tradiční výuky. Džňánin od tohoto vždy utíká pryč. Člověk, který zažívá džňánu si nepřeje být učitelem, protože není nic k výuce.

Přemýšlejte o tom. Když člověk překročí tento svět, překročí vesmír a uvědomí si bezvýznamnost všech věcí, tak co by asi tak mohl učit? Co může říkat?

Nedělám vyšperkovaná kázání či přednášky, nesestavuji hlubokomyslná učení, abych se s tím dostal do knih a sdílel je s vámi. Říkám vám pravdu – jsem absolutní nic a svoji nicotu sdílím s vámi. Přijmete tuto nicotu? Přijmete, že jste nic, že já jsem nic a nic neexistuje a nikdy neexistovalo? Už toto je obtížné sdílet s běžnými lidmi.

Toto je důvod, proč takovéto učení může být pro některé lidi nebezpečnou věcí. Pro lidi, kteří nedovedou srovnat toto učení se zvyklostmi tohoto světa. Nemůžete sem přivézt lidi z ulice a vypravovat jim o cestě džňány. Bude vám říkat: „Podívejte se do města. Sledujte, co se lidem děje. Lidé se navzájem zabíjejí, všude je nevraživost mezi lidmi. Kam se podíváte, tam mají lidé problémy – bojují, zabíjejí, ničí a vy sem přijdete a říkáte nám, že toto neexistuje?“ Tito lidé mi budou říkat, že jsem lhář. Prohlásí: „Všude je zřetelně vidět neštěstí. Násilnosti v Los Angeles. Vraždění mezi hindy a muslimy v Indii. V Jugoslávii se lidé navzájem zabíjejí po tisících.“ A pak někdo, jako já, jde kolem a říká: „Hej! Nic z toho neexistuje. Všechno je v pořádku!“ Zní to legračně, že ano, když prohlásíte něco takového. Jak můžu vůbec prohlásit: „Všechno je v pořádku,“ když vám všechny vaše smysly říkají, že to tak není?

A to je důvod, proč vám říkám, že toto učení není pro běžné lidi. Takovýto člověk se chce přít, chce bojovat, diskutovat, aby dosáhl výsledku. Ale realizovaná bytost nemá o čem diskutovat, nemá se o čem přít. Takoví lidé se stali žijícím ztělesněním skutečnosti. A chápou, že lidstvo nesdílí jejich pohled. Proto největší džňáninové vůbec nesdělují své učení a my o nich nic nevíme.

Neměli byste věřit všemu, co vám říkám. Nikdy byste neměli mé řeči přijímat. Ale také byste o nich neměli diskutovat. To, co byste měli udělat, je jít do nitra sebe sama a zjistit, jestli mluvím pravdu. Najděte, zda tuto pravdu s vámi sdílím, anebo si vymýšlím. Říkám vám, že uprostřed toho všeho zmatku, uprostřed všeho chaosu je krása a radost a láska a úplné štěstí. A to, co vidíte vy, závisí na tom, odkud to pozorujete.

Vy jste ti, kdo stvořili svůj život, svůj vesmír, svět, do kterého se díváte. Vychází to z vás. Odkud by to jinak přišlo? Nemůže se to objevit samo od sebe. Všechno se objevuje, protože jste se narodili. Před vaším zrodem nic takového neexistovalo. Narozením vše vstoupilo do existence jako místo, člověk, věc. Ale popravdě – vůbec nikdo se nerodí, nikdo nežije, nikdo neumírá. Neexistuje žádný vesmír, jak ho vidíte vy. Jednoduše máte halucinace. Byli jste zhypnotizovaní a žijete v této hypnóze, jako by to byla skutečnost.

Jinými slovy – děláte to, že dovolíte vašim smyslům, aby vám říkaly, co je skutečné a co ne. Činnost vašich smyslů je tu k tomu, aby vás nesla tímto životem v těle, dokud nezemřete. Ale jsou lidé, kteří viděli věci trochu jinak. Lidé, které zde nazýváme mudrci, svatými, jsou schopni z nějakého důvodu zažít jiný svět, jiný život, něco zcela odlišného. Těchto lidí bylo velmi málo. Jinak však můžete najít tucty duchovních učitelů. Učí systémům jógy, pravidlům, předpisům a nařízením jak byste se měli chovat, jak byste měli žít. Takto to šlo od počátku věků. Je možné svět vylepšit? Zdá se, že je svět spíš horší než lepší.

Musí existovat něco jiného. Musí být nějaká jiná skutečnost, o které nevíme. A člověk začíná na sobě pracovat, aby odstranil svůj egoismus. Dívá se na sebe pravdivě, skutečně, absolutně. Sleduje, co se v jejich životech děje. To všechno začíná uvnitř vás, nikoli vně. Nikdy nezkoušejte měnit lidi, změňte představu. Tak se začíná cesta. Sledujte sami sebe a pozorujte, co jste. Jak reagujete na lidi, místo či událost. Jakou osobnost zrovna projevujete. Musíte být k sobě naprosto poctiví.

„Co jsem to vlastně za bytost?“ ptáte se sami sebe. „Jsem nesnesitelná osoba, která se dychtivě zapojí do rozbrojů s ostatními lidmi, s argumenty; věcně žijící ve vřavě? Pokouším se napravovat lidi? Zkouším měnit události? Co na tomto světě dělám? Co je mým skutečným cílem? Přišel jsem sem něco změnit? V něčem se osvědčit? Ukázat ostatním, jak jsem dobrý? Proč jsem do tohoto světa vstoupil?“ Musíte si klást tuto otázku: „Co tady opravdu dělám? Kvůli čemu jsem sem přišel?“

Běžný člověk toto nemůže pochopit, protože věří tomu, co vidí. To, co je zde na tomto světě, to je pro ně. Co oči vidí, co uši slyší, co ústa říkají, co cítí. To je vše, co znají. Není to dobře, ani špatně, ale absolutně to nemá s vámi nic společného.

Existují lidé, kteří odžili mnoho životů duchovní prací a praxí a jsou připraveni, aby vstoupili do posledního kola spirituality a úplně se osvobodili. Tito lidé budou přitahováni ke vhodnému učiteli, vhodné knize, hoře, stromu – k čemukoli, co v tomto čase potřebují, aby to rozbilo jejich skořápku a dalo jim svobodu. Podle svých pocitů poznáte, kde máte být. Události se pro vás stávají naprosto bezvýznamné a vy z nich nejste vystrašení. Nehněváte se pro události. Nesoudíte. Sami začínáte události sledovat a jen všechno pozorujete. Tehdy víte, že jste na cestě seberealizace. Dříve, než to poznáte, budete absolutně volní a osvobození.

Ale jestliže vás lidé ruší, obtěžují, dokáží vás rozhněvat, rozčílit, pak máte před sebou ještě dlouhou cestu. Vy i já známe lidi, kteří šli duchovní cestou po mnoho let, dvacet let, třicet, čtyřicet, padesát a čím se stali? Stali se slovníky, encyklopediemi. Mohou vám říci všechno o nejrůznějších učeních. Ale nenašli žádný mír. Vůbec nenašli žádný mír. Stále dokola krouží kolem různých duchovních směrů, učitelů, knih. Zkoušejí měnit lidi. Snaží se, aby lidé uvěřili tomu, v co věří oni. Chtějí, aby lidé dělali to, co oni. A stárnou a stárnou – velmi brzy se stanou starými, zeslábnou a nemají žádnou představu o tom, co je život, jen klesají do smrti a život pokračuje.

Ale ti z vás, kdo jsou upřímní, se chtějí zcela probudit a vědět, co mají učinit. Začínáte s tím vy, nikdo jiný. Nezáleží na tom, co dělá někdo jiný. Jediný způsob, jak do tohoto světa přinést mír, je stát se seberealizovaným. Mír nemůžete způsobit zásahem zvenčí. Od počátku věků to lidé zkoušeli. Zkoušejí přinést mír do tohoto světa. Nelze to udělat. Jednoduše proto, že tento svět je světem máji. Je to iluzorní svět. V jeho pozadí není nic skutečného, nemá žádný reálný účel. Žádný začátek ani konec. Proto začnete sledovat sebe sama, pozorujete se. Zkoumáte „Kdo jsem já? Odkud pocházím?“ Stáváte se tišší, klidní. Přestanete se snahou něčeho dosáhnout.

Nedovolte vašemu tělu, aby vám říkalo, co pociťujete. Nedovolte své mysli, aby vám vysvětlovala, jak se věci mají. Nedovolte světu, aby vám sděloval, co se na světě děje. Ale všechny tyto věci si prohlédněte svým duchovním zrakem. Vyviňte v sobě laskavost, soucit, mír. Všechno se o sebe postará. Všechno to začíná vámi. Začíná to s vaší existencí. Kdo existuje? Kdo existuje? Já existuji. Co je toto já? Odkud toto já pochází? Jaký je zdroj tohoto já? Když si uvědomíte, že toto já (osobní) ve skutečnosti neexistuje, pak si s ničím neděláte starosti, nerozčilujete se. Neexistuje žádné osobní já. Když neexistuje já, jak může existovat tělo? Jak může existovat svět? Jak může existovat vesmír? Tyto věci se jen zdají, že existují, protože zdánlivě existuje osobní já.

Když vám řeknu, že všechno je krásné, můžete se mnou souhlasit? Dokážete tomu věřit? Samozřejmě, že ne. Většina z vás by lhala, pokud by řekla, že to dokáží. Pokud nedokážete vidět krásu uvnitř sebe sama, jak byste ji mohli vidět vně? Jen pokud byste opravdu věděli, co ve skutečnosti jste. Držíte se své totožnosti s vaší osobností a to je ta největší chyba, jakou kdy můžete udělat. Ztotožnění s vaší osobností. To je důvod, proč máte ty problémy, jaké máte. S lidmi, s místy, s událostmi, sami se sebou – protože s tím vším ztotožňujete, jakoby byly skutečné. A jestliže je pro vás svět skutečný, pak vás čeká velký boj o nápravu všech věcí. Zkoušíte vše uspořádat podle sebe. Proto musíte zanechat svět, opustit lidi, Boha i sebe sama.

Je v pořádku, když připustíte, že neznáte sami sebe, když si řeknete: „Nemám žádnou představu, kdo nebo co jsem.“ Přinejmenším alespoň říkáte pravdu. Když vyvinete lidskost, pokoru a to, že nevíte, kdo jste, tak to je začátek moudrosti. Ale pokud si myslíte, že víte, kdo jste, pak jste se přilepeni do prostředí, ze kterého se nemůžete dostat ven.

Když slyšíte o nelidském chování mezi lidmi, když se díváte na televizi a spatřujete přehlídku podlostí – nepředstavujte si, že to neexistuje. To je nejhorší věc, kterou můžete udělat – že si řeknete, že toto neexistuje, ale také neříkejte, že to existuje. Nemějte žádný názor, jen pozorujte. A pokud vůbec nechováte žádný názor, pak budete automaticky vedení k pravdě. Budete vedení ke skutečnosti, která vám umožní pochopit, co je život a co se to opravdu odehrává. Dokud si myslíte, že je něco skutečné, pak to znamená, že znáte tuto skutečnou věc nebo událost a že stáváte její součástí a vaše emoce jsou s ní spojeny. Pak se rozčilujete nebo jste rozčarováni.

Tak tady jsme. Nejsme nikde, ale přesto se zdá, že jsme kdesi. Myslíme si, že jsme někdo, ale přitom jsme nikdo. Proč nedokážeme všechno opustit, když to děláme pro sebe? Nepokoušejte se měnit lidi. Nikoho ani ničeho se nebojte. Nevytvářejte v mysli jakékoli závěry. Nedovolte vašim myšlenkám, aby se nekontrolovaně rozprchly. Jakmile mysl začíná myslet, okamžitě ji chyťte a myšlení zastavte. Postupně si rozvinete schopnost uvědomit si začátek rozvíjení myšlenek. Ale jak zastavit myšlení? Už, když si začínáte uvědomovat vaši mysl, zpomalí to myšlení. Problémy vyvstávají jen tehdy, když vaše myšlenky následujete, protože věříte, že jste těmito myšlenkami. Jestliže pozorováním a sledováním zachytíte ustaranou a bojující mysl, mysl, která stále o něčem přemýšlí, pak mysl musí zpomalit.

Zkuste být šťastní tak, jak teď nyní jste. Nemyslete si, že musíte váš život zlepšit nebo že se přihodilo něco, co se nemělo stát. Nestarejte se o to, co ve vašem životě chybí – když to chybí, pak to nepotřebujete. Vůbec s tím nepočítejte. Učte se žít v přítomném okamžiku, tím se stanete vystředěný. Učte se mít rád sám sebe – ne svoji lidskou osobnost, ale Self – pravé Já. Probuďte se a buďte volní. Právě teď se probuďte a osvoboďte se, proč to neudělat? Vzbuďte se z vašeho spánku, spánku nevědomosti, spánku máji. Probuďte se a buďte naprosto volní. Už jste svobodní a všechno jsme my.

(dlouhé ticho)

Robert Adams: Je čas, abychom začali hru....

(Všichni návštěvnici volají společně – nachytejte gurua!)

Robert Adams: Dobře, tak jaké tu dnes máme chytráky?
M: Mám pro tebe novinku. Nemáme žádné chytráky.
Robert Adams: Žádné chytráky? (směje se)
M: Ani jednoho. Všechny jsme vyhodili.
Robert Adams: Tak to jste skvělá parta!
V: To znamená, že můžete v klidu odpovídat na dotazy.
Robert Adams: Dobře, dobře, tak nějaké otázky.
K: Mám jednu otázku. Bhagavadgíta hovoří o tom, že jen jeden z tisíců má zájem o duchovní cestu a že jen jeden z tisíců, kteří jdou duchovní cestou, uspěje. A vy jste říkal, že tyto rozdíly jsou zřejmě dány tím, že někteří lidé šli duchovní cestou už v minulých životech. Čtu si životopisy svatých a jeden z nich již ve dvaceti letech žil v jeskyních, postil se, plakal a projevoval velmi intenzivní oddanost k cestě. Tohle se zdá jako bezúhonný způsob života. Ale co my ostatní, už nám není dvacet, a to ani nemluvím o těch jeskyních. Můžete nám dát nějakou radu? Můžeme v tomto životě také něčeho dosáhnout nebo jsme odsouzení k reinkarnaci? Možná, že toho dosáhneme v okamžiku smrti. Proč je dosažení takové nepoddajné? Jaké máme šance? Já mám dojem, že jsem jako karbanící, kteří v pokru berou další kartu, protože v sázce je Bůh. (smích)
Robert Adams: Budete mít problémy tak dlouho, dokud budete tímto způsobem myslet. (smích) Podstata všeho je v tom, že, musíte zanechat všech tužeb, chtění a přání. Musíte se stát opravdovým stoupencem. To znamená, že se přestanete starat. Nebudete se zajímat o dosažení něčeho nebo zkoušet něco udělat. Tím akorát v učení zabloudíte. Nehledejte odpověď, neusilujte o osvícení. Neříkejte – musím udělat toto nebo tamto. Jen prožívejte každý moment, okamžik za okamžikem s oddaností, láskou a v radosti a nemyslete si, že se chystáte dosáhnout osvícení. Bez ohledu na to, zda to v tomto životě uděláte nebo ne – člověk již je osvícený, je osvobozený.
Zbavte se všech otázek, všech pochybností, obav, všech názorů o duchovním životě a žijte jen v přítomnosti. Buďte nebojácní, naplnění radostí a štěstím a mírem. A uvidíte, že jste vždy byli osvícení, že už jste osvícení a že všechno je v pořádku. Ale pokud si budete dělat starosti s tím, kdy se to stane, tak si budete říkat: „Ještě jsem toho nedosáhl, asi je něco špatně. Nejsem osvícený a musím se jím stát.“ Opravdu už jste to. A protož ve skutečnosti už jste osvícení, není nic, co musíte udělat a není kam jít. Buďte sami sebou. Buďte takoví, jací jste – zcela a úplně. Vaše bytí není tělo, ani mysl ani prožitky. Vaše bytí nesouvisí s konáním.
Musíte být inteligentní. Dívejte se na vše, pozorujte představení a držte mysl tichou. Přestaňte si o cokoli dělat starosti, zastavte přemýšlení o čemkoli. Úplně se vzdejte Self a uvědomte si, že vy jste odpověď na všechny vaše otázky. Když máte problém sami se sebou, tak ten problém pochází od vás a může být vymýcen jen vámi. Vy jste řešení všeho. Nikdo, kromě tebe, neexistuje. Jste úplně a naprosto volní, již teď. Není nic, co byste museli udělat.
Zkrátka přijďte na satsang a nechte vše být. Zkuste opustit sami sebe. Buďte zcela prázdní od představ, myšlenek, chtění a tužeb, a když se to stane, pak uvidíte, že jste již seberealizovaní. Už jste probuzení, už jste osvobození. Je to velmi jednoduché. Stále žijte v přítomném okamžiku. Nestarejte se o sebe, včerejšek nebo zítřek. Teď přebývejte ve středu. V přítomnosti je všechno v pořádku a všechno se patřičně rozvine.

X: Mám na vás otázku. Jak se máme držet představy, že nejsme konající? Když nic nekonáme, tak to znamená, že můžeme někomu ubližovat?
Robert Adams: To je chybný postoj. To je to, o čem jsem hovořil na začátku – že se s tímto učením můžete stát sebestřední a egoističtí.
X: Takže máme odstranit reakci na výsledky? Jinými slovy – myslím „nejsem konající“ a sleduji tento proces. A když se něco stane, tak se takto zbavím zodpovědnosti za výsledek. Takže třeba válka mezi dvěma zeměmi nemá co do činění se mnou a odpovědnost leží na zúčastněných lidech.
Robert Adams: Pokud opravdu nejste konající, pak není třeba něco odstraňovat. Když nejste konající, pak jste volní a nemusíte se zbavovat nějaké odpovědnosti. To, co jste, budete o vše náležitě pečovat.
X: Myslíte, že události se přihodí jen konajícím?
Robert Adams: Všechno se o sebe postará svým vlastním způsobem. Nemusíte se o to vůbec starat. Ale i když nejste konající, tak to neznamená, že se vyhnete zodpovědnosti, pokud se nebudete o nic starat. To neznamená, že mi do čehokoli absolutně nic není. To znamená, že nejsem tělo. Nejsem mysl. Nejsem člověk, který sem přišel něco udělat, já jsem věčné Self, vědomí, čisté uvědomování. A toto se o všechno – co je s vámi spojené – postará ve vhodný čas a vhodným způsobem. A vy zjistíte, že vaše tělo dělá věci, které má dělat, že dělá to, pro co sem přišlo.
X: To je zajímavá myšlenka, že co se mi stane, je určeno jen pro mě, a že je něco, co o mě bude pečovat. Vypadá to, jakoby tu byl někdo, kdo bude něco konat – bude konajícím. A proč mám takový zájem, abych sebe zakoušel ve tvaru?
Robert Adams: Protože jste zcela v úchopu mysli. Způsobila to mysl. Abyste porozuměl tomuto učení, k tomu nesmíte mysl vůbec pustit. Nesmíte dovolit mysli, aby byla konajícím. Konajícím je pouze Self – v pravém slova smyslu. Pečuje o všechno. Všechno začíná a končí ve vaší mysli, ve vašich myšlenkách. Pozorujte vaše myšlenky, zkoumejte je. To je způsob, jak přestat být konajícím. Zeptejte se sami sebe: „Kdo toto dělá? Kdo je konající? Kdo je za toto zodpovědný?“ a zjistíte, že nejste konající. Nikdy jste jím nebyl. Vše jde svojí správnou cestou. Sledujete, co říkám?
X: Myslím, že ano. Jen bych se zeptal, jaká je to metoda? Měl bych zájem o to, co popisujete. Je tam zajímavá hranice mezi tím, že se něco stane a že nemám nad tím žádnou kontrolu a zároveň vím, že bych se do tohoto procesu neměl ani zapojit ani z něj vystoupit.
Robert Adams: Tak dlouho, dokud o tom budete přemýšlet, tak budete stále přicházet k nějakým závěrům. Pokud o událostech přemýšlíte, pak budete mít vždy nějakou volbu pro své rozhodování.
X: Vy taky přemýšlíte.
Robert Adams: Zanechejte tohoto myšlení. Jděte do nitra sebe sama. Ponořte se hluboko dovnitř sebe sama, odevzdejte se Self a potom se vše o sebe náležitě postará. Ale přemýšlet o rozhodnutích, která musíte udělat nebo o variantách, které musíte zvolit – to je opět myslící mysl. Někdy zvolíte správnou volbu, někdy ne. Ale když se ponoříte do Self a zaměříte se jen na Self – toto vědomé a skutečné – pak zapomenete na všechno ostatní a naleznete sami sebe, jak činí správná rozhodnutí a dělá to, co musí dělat.
Vezměte si takovou jabloň. Jabloň nikomu neříká – chystám se pěstovat jablka. Je to příroda, která dá růst jablku. Jabloň je zde kvůli tomu a prostě to dělá. Ale kdyby byla jabloň schopná myslet jako my, pak by řekla: „Nemám dost slunce. (smích) Rostu příliš blízko u ostatních jabloní. (smích) Lidé se v mých jablkách nějak přehrabují, asi jsem něco zkazila.“ Jabloň vymyslí všechny možné výmluvy, proč nedat růst jablku. A jablka nebudou. Ale protože jabloň nemůže jako my myslet a ani mluvit, tak na ní rostou krásná jablka, protože to je přirozeností jabloně. Vaší přirozeností je Bůh. Vaší přirozeností je absolutní skutečnost. To je vaše podstata. Ale když začnete přemýšlet o tom, že to nějak kazíte…
X: Ještě mám dotaz. Když jste mi řekl, že mám sledovat, jak se mé sny uskutečňují, myslím, že nám to pomáhá se dostat do jisté úrovně vědomí. Já neprovádím pozorování, nepotřebuji získat nějakou oddělenost.
Robert Adams: Pro koho je oddělenost?
X: Co jste to říkal?
Robert Adams: Pro koho je oddělenost?
X: No, je to zajímavá otázka, že se dostanu zpět pozorováním.
Robert Adams: Na tyto věci se ptejte sám sebe. Vždy zkoumejte své nitro: „Kdo to zažívá? Kdo to zakouší? Kdo trpí? Kdo má tento problém? Kdo tímto vším prochází?“ všechny odpovědi jsou uvnitř vás. Hledejte a naleznete. Všechno se objeví ve vás, svým podivuhodným způsobem.

G: Roberte, mám otázku. Chtěl bych objasnit jednu věc. Chápu, že primární je pro nás pozornost. A pozornost, když ji ztratíme, se přesouvá na nějakou formu nebo objekt. Maháriši hovořil o tom, že máme pozornost odtáhnout do smyslů zaměřit ji na pocit našeho bytí, na sebe sama. Nevím, jestli je to správný pohled. Mám pocit, že by to mělo být více bezmyšlenkovité. Pocit bytí sebe sama je dejme tomu nějaký pocit, který máme, protože víme, že jsem. Ale mohli bychom se držet nějakého bezmyšlenkovitého pocitu příbuznosti ke všemu okolo? Nemohl by to být způsob, jak překročit subtilní formy já-myšlenky?
Robert Adams: Kdo cítí tyto pocity, když se pokoušíte na něco soustředit? Pocity musíte překročit. Pocit, že o něčem mluvíte, musí odejít. Nesmí zůstat nikdo, kdo by něco pociťoval. Jen pozorujte, jen buďte a nezkoušejte něco pociťovat.
G: Jak máme rozeznat okamžik, kdy se naše pozornost začíná zvolna odchylovat? A jak s jistotou poznáme, že jsme v bytí? Už když to říkám, tak se má pozornost začíná odchylovat.
Robert Adams: Kdo to poznává? Není tam nikdo, kdo poznává. Není nikoho, kdo by měl zanechat poznávání. Stane se to samo od sebe a vy jen buďte, tak se tím stanete. Stanete se prázdnější a prázdnější a prázdnější. Nejsou tam myšlenky, které byste měli opustit, není tam nic, co by se mělo dělat.
G: Máme se soustředit na pocit prázdnoty?
Robert Adams: Existují nejrůznější pocity prázdnoty. Vy si jen buďte vědomí toho, že to pociťujete. Buďte vědomí, že jste to vy, kdo je vědomý, a buďte tišší. Jak se mysl zklidňuje, tak mizí vše ostatní a pak se stáváte úplně sami sebou. Ale nezkoušejte to udělat. Jen buďte. Je nesmírný rozdíl mezi usilováním a bytím. Buďte tím, čím už jste. Nepokoušejte se se sebou něco dělat. Protože když to zkoušíte, tak používáte mysl. A mysl vás vždy oklame, když ji vezmete sebou. Spíše jen buďte. Jako hodinky, když je sledujete. Ať se stane cokoli, stane se to a vy budete na správné cestě. Buďte Self – to je způsob, cesta – to jste vy.

Robert Adams: Máme nějaké zprávy o Marii?
M: Jen že tu bude každou středu, místo dosavadních čtvrtků.

Robert Adams: Dneska nemáme žádný prašád. Snědli jsme ho ve čtvrtek. Bylo ho tolik, že by to zadusilo koně. Tak si teď můžeme jen olizovat prsty.

Do té doby, než se znovu potkáme, žehnám vám, buďte šťastní, pamatujte na lásku k sobě samému, sklánějte se před sebou, uctívejte sebe sama pro Boha, který dlí ve vás, jako vy sám jako mír…