Následující rozhovor s Ramanou Mahárišim se uskutečnil v lednu 1942, kdy Ramanášram navštívili lidé ze severní Indie, kteří byli dobře obeznámeni s hinduistickým písmem.

Tázající: Je-li poslední Skutečnost jedna a absolutní, proč se svět jeví jako viděný objekt, který je odlišný od subjektu. Kdo je ten, kdo vidí objekt jako odlišný od sebe, subjektu?

Ramana: Kdo je ten, kdo klade tuto otázku?

Tázající: Jeden, co hledá Pravdu.

Ramana: A kdo je on?

Tázající: Ten, kdo touží poznat Pravdu.

Ramana: Kdybyste měl příslušný prožitek, takové otázky by vůbec nevznikaly. Ale vy máte pouze touhu poznat pravdu.

Tázající: Ano, po realizaci nemohou vznikat. Dokud hledajícímu chybí prožitek, nemá jen touhu po něm, ale i určité nejistoty pokud se týče nejzazší Reality. Proto vznikají otázky, proč se svět projevuje jako objekt odlišný od subjektu, který ho vidí. Připouštím, že otázka má svou důležitost pouze pokud se nenaplní touha po Realizaci. Avšak do té doby otázka zůstává a dlužno na ni odpovědět.

Ramana: Jedinou odpovědí na vaši otázku je, že na ni není žádná odpověď, protože otázka ve skutečnosti nevzniká. Abyste poznal Pravdu, vy, který ji hledáte, měl byste existovat jako takový, jaký vy sám skutečně jste, jako prvotní bytost. Proto byste nejprve měl znát sám sebe. Z vás vychází názor, že nevědomost a poznání jsou vám přisouzeny. Řekl jste, že neznáte Pravdu, ale že ji toužíte poznat. Namísto toho, abyste zaměstnával svou mysl myšlenkami typu „já vím“, „nevím, jsem nevědomý“, měl byste mysl stočit ke zkoumání co to „já“ samo o sobě je. Takovým zkoumáním budete nalézat zkušenosti a ne něco myšlenkového, o čem se dá argumentovat. To, co zůstává samotné a existuje absolutně, to je Svrchované, átman – Svrchované Já. Takže vaše otázka, proč se svět jeví jako objekt viděný subjektem, vůbec nemůže vzejít. Otázka, která nemůže vzniknout, nemůže mít odpověď.

Tázající: Jak bych tedy mohl toto „já“ poznat?

Ramana: Zkoumáním samotné otázky a tím dosáhnete oné zkušenosti. Žhavá touha poznat Pravdu je velmi užitečná a napomáhá, dokud takový prožitek nezažijete.

Tázající: Mentální aktivita, která vystupuje během meditace, se nesbíhá do jediného bodu, jak by měla, to jest k objektu meditace, aby se tam zastavila. Ale rozptýlí se do množství myšlenkových proudů. Proč tomu tak je? Jak můžeme mysl přimět, aby překonala sklon k rozptylování myšlenek a dosáhli jsme prvotní stav, který je od myšlenek volný?

Ramana: Připoutanost mysli k objektům tvoří ne-Já, což způsobuje, že mysl během meditace odbíhá. Proto je třeba mysl odtáhnout od ne-Já a vyvinout úsilí směřující k upevnění pozornosti na sebezkoumání. Všechny cizí myšlenky se účinně odstraňují, když svou mysl naladíte na otázku: „Kdo je ten, který zkoumá?“.

Tázající: Navzdory tomu, že jsem na základě zkoumání došel k jasnému závěru, že „Já“ nemá základní vztah k ne-Já, to jest s tělem, smysly a objekty, které smysly vnímají, mysl přetrvává v tom, že směřuje stále ke stejným věcem, které tvoří ne-Já. Proč tomu tak je a jak je to možno napravit?

Ramana: Je to z důvodu nedostatku praxe a odpoutanosti. Když se stálou praxí upevní sebezkoumání a elán odpoutanosti, pak se vaše mysl osvobodí od sklonu myslet na ne-Já.

Tázající: Jak mohu dosáhnout vytrvalost v praxi?

Ramana: Jedině, když budete provádět více praxe. Sebezkoumání zajisté není prázdnou formulí, představuje víc než opakování jakékoli mantry. Kdyby zkoumání „Kdo jsem já?“ bylo jen mentálním dotazováním, nemělo by velkou cenu. Hlavním záměrem sebezkoumání je zaostření celé mysli na její zdroj. Proto se nejedná o případ, kdy jedno já hledá druhé já. Sebezkoumání je neomylným prostředkem, jediným přímým, kterým se realizuje nepodmíněné absolutní Bytí, kterým ve skutečnosti jste.