Nikdy nevíme, co je pro nás dobré. Bůh to zná lépe, protože je vševědoucí. Kdyby Bůh nevěděl, co potřebujeme, bylo by nutné se vždy modlit o zvláštní dar. Řecké přísloví říká: „Když se bohové na nějakého člověka hněvali, dali mu vše, co si přál“. Mnozí z nás mají vlastní zkušenost, kdy byli vděční, že jejich modlitby nebyly vyslyšeny.

Přitažlivost a půvab, kterým Bůh na bhaktu působí, nechává všechny ostatní půvaby zakrnět do bledých stínů nedůležitosti a marnosti. Když se srdce bhakty naplní uctíváním Boha, pak není místo pro přitažlivost jiné lásky. To však neznamená, že bhakta ostatní nemiluje. Naopak, začne se dívat na každou jednotlivou bytost jako na Pána v konkrétním tvaru. Proto se jeho láska stává univerzální. Tím, že miluje Boha, miluje celý vesmír.

Nedostatek víry je hřích, kterého bychom se neměli nikdy dopouštět. Pán prohlásil, že přebírá zodpovědnost, když se mu člověk oddá. Proto bychom měli svoji víru vložit v Něho a zůstat volní od starostí, jelikož je jisté, že nám přijde na pomoc. Vůz neví, zda silnice před ním je volná či zahýbá, stoupá nebo klesá. Jede tam, kam je řízen. Jen řidič ví, co má dělat.

Jste-li ryzí v lásce k Bohu a učiníte-li jeden krok k Němu, Bůh jich udělá deset. Dosáhnout Boha je náš cíl. Cíl je jen jeden, i když způsoby, jak jej dosáhnout, se mohou různit. Krávy se liší svojí barvou, ale mléko z nich je bílé. Jsou mnohá náboženství, avšak Bůh je jediný. Každé náboženství má jistou přednost. Pokud se zabýváme rozdíly jednotlivých cest, jak dosáhnout Boha, pak to jen ukazuje na míru naší nevědomosti.

Poznání pravého Já se nedosahuje čtením knih, ani vykonáváním činů zbožnosti, ale pouze prováděním intenzivní praxe sebezkoumání. Intelektuální zdatnost ve znalosti písem přináší jen pomíjivé výsledky, nepřináší však nesmrtelnou Seberealizaci. Katha upanišada říká: „Ne učením, ani slyšení.“ Vzdání se – v jazyku Ramany Maharišiho – znamená vzdát se zdroji Sebe sama. Zdroj je v každém z nás a měli bychom do tohoto zdroje ponořovat svou mysl – pozornost.

Osvobození je vyhasnutí mysli. Když je mysl zbavena myšlenek, stane se čirá a dosahuje zdroje. Pak se nazývá čirým Vědomím a ne myslí. Jsme-li v tomto stavu, pak ať přijde z vnitřního zdroje cokoli, vždy je to přímo od Self.

Když je mysl bezpečně spoutaná a přivedena do klidu, pak už není další vzrušování, neboť získá vlastnosti sattvy až nakonec beze zbytku zmizí.

Očista mysli je nezbytnou podmínkou Seberealizace. Bez očisty nemůže být oddanosti.

Praxi sádhany nutno brát jako přímý útok na ego. Neberte však sádhanu jako část svého života, berte raději vlastní život jako sádhanu, a to tak, že žijete jen duchovní život. Musíme však přitom zabraňovat mentálnímu rušení našeho vrozeného míru. Způsobují to myšlenkové vzruchy. Výsledkem utišení je pak setrvání v našem přirozeném stavu – v Míru.

Člověk nahromadil v nesčetných zrozeních nesmírné množství karmanů, protože byl připoután k tělu, kterým není a ani mu nepatří a které je jako voda fata morgány. Podle povahy činů, dobrých a špatných, zrozuje se lidská bytost ve vyšších či nižších sférách. Potká-li svatou bytost, kterou uctivě přijme za svého Sadgurua, pak se skrze jeho milost a požehnání stane tím, kdo si vybral Moudrost a odhodlal se k ní vykročit. Tím dosahuje pravý cíl lidského života.

Kdo je v blaženosti Sebe Sama, nekoná žádné činy, protože nepociťuje konání činů. Tím, že se stal vždy spokojeným. Jelikož stále udržuje uvědomování si Sebe Sama, je nazýván tím, kdo je upevněn v Moudrosti.

Rozdíl mezi džňáninem a jogínem spočívá v tom, že džňánin si zůstává stále vědom absolutního Vědomí, zatímco pro jogína to není možné. Džňánin v závěru cesty překonal zaclonění nevědomosti a také jeho vzruchy mysli naprosto přestaly. Pro jogína je však uvědomování si Sama Sebe pouze občasné, tím jak kontroluje dech a pomocí jiných fyzických disciplín. I vzruchy jeho mysli jsou též jen dočasně utišeny. Jeho číhající mysl se vždy znovu vztyčí k nové hře.

Je zcela možné, aby hospodář, který hledá osvobození splňoval své povinnosti, které mu jsou přiřčeny životem, bral je bez připoutanosti, přičemž se stále držel nejvnitřnějšího přesvědčení, že je pouze nástrojem v rukách Božích.