Jóga a meditace

Jóga v klasickém slova smyslu představuje proces, pomocí kterého utišujeme mysl a posléze ji překonáváme. Není to pouze soustava fyzických pozic nebo duchovních cvičení. Její hlavní metodou je meditace a ne vnější činnost, i když tato má v rozvinutí bytosti také své náležité místo.

Jógové pozice přinášejí tělu klid a vyrovnanost. Jógové dýchání uvádí vitální sílu do harmonie a energie. I když toto představuje velkou hodnotu, samo o sobě nás to nemůže přivést nad myšlenky.

Jako základ je třeba použít meditaci, jinak je používání těchto metod neúplné. Mentální techniky, jako např. opakování manter nebo vizualizace, jsou pro meditaci také důležitými pomůckami. Stabilizují myšlenkový proces, jehož ustání je nezbytné. Když však při nich nehledíme nad ně, tj. k Božskému Vědomí v nás, mohou se nakonec stát překážkami.

I když bylo nalezeno mnoho pomůcek a praxí, jak usnadnit praxi jógy, hlavní jógový postup je velmi prostý. Říká, aby sádhak nadále již nesměřoval svojí pozorností ven ve snaze tam najít pravdu či štěstí, ale že má spočívat ve své pravé přirozenosti, kterou jóga nazývá puruša neboli vyšší Já, které je volné od všech úvah. Takové vnitřní přebývání vyžaduje zkoumání a podrobení se, což jsou dva hlavní aspekty jógové praxe. Zkoumání znamená, že zkoumáme náš myšlenkový proces zpátky k jeho zdroji, kterým je ve vědomí. Podrobení se znamená víru ve vnitřní skutečnost, spolu se zanecháním našeho vnějšího hledání.

Bez učitele jógové praxe, kterou představuje meditace, se nemůžeme dostat nad naše lidské problémy. Všechny ostatní praxe, ať jsou jakkoli užitečné, nakonec nepostačují a nezpůsobí v nás skutečnou změnu. Proto se musíme vrátit k vědě a praxi jógy, jakožto základu naší kultury. Jak již bylo řečeno, jóga není pouhé provádění jógových pozic někdy v ranních hodinách, ale vyžaduje, aby celý náš život kořenil ve vědomí a meditaci.

Meditace na nás požaduje, abychom poskytli prostor rozvinutí tomu, co je nad jmény a tvary, a to tím, že opustíme naše vžité názory a začneme přijímat věci tak, jak jsou. To je však možné jedině tehdy, když překonáme naši víru v hmotu a znalosti a poskytneme nejvyšší hodnotu uvědomování si sebe sama. Meditací vstupujeme do nové dimenze existence, kde naplnění spočívá ve spatřování – pozorování. Nadále již nepožadujeme, aby nám pocity či myšlenky říkaly, že žijeme. Stav spatřování nám dovoluje, abychom se ponořili do celého vesmíru, a to je pravým cílem jógy.

Pránajáma a meditace

Existuje přímé spojení mezi energií dechu a myšlenek. Jak se pohybuje dech, stejně tak se hýbou myšlenky, což si můžeme sami ověřit. Když je mysl rozrušená, dech je také vzrušený. Podobně, když je vzrušený dech, mysl je též vzrušená.

Když kontrolujeme dech, můžeme v podvědomé úrovni ovládat myšlenky. Když rozvíjíme energii dechu, můžeme tím zvýšit energii soustředění a pozornosti. Z tohoto důvodu se za účelem zlepšení meditační praxe vždy uplatňovaly různé praxe dechových cvičení či stylů pránájámy. Když je dech klidný, je snazší dosáhnout stavu meditace, neboť ten závisí na míru v mysli.

Pohybem dechu směřují naše myšlenky ven do vnějšího světa. Uvědomování si dechu obrací životní energii dovnitř a zároveň uděluje myšlenkám opačný směr. To má za následek, že se mysl stane introvertní, takže se můžeme jasně a bez připoutanosti pozorovat. Dech je spojovacím článkem mezi vnitřním a vnějším světem a může nás vést oběma směry. Když prohloubíme dech, pak nás vede dovnitř. Je-li vzrušený, vytahuje nás ven.

Při dýchání vdechujeme nejen vzduch vnějšího světa, ale dostáváme se do styku i s životní silou v nás, jejímž nejzazším zdrojem je vědomí. Životní síla má mnoho hojivých a přeměňujících sil. Vědomým dýcháním se spojujeme s vědomím, které je za dechem, což nám dovoluje, abychom se dostali nad tělo a mysl.

Zvládnout naše myšlenky je velmi nesnadné, neboť ony ani na chvilku nepostojí, snadné je však pracovat s dechem, avšak do nekonečna cvičit dechová cvičení, aniž bychom své nitro zkoumali pomocí meditací, to nedostačuje. Proto se kombinace pránájámy a meditace velmi vhodně doplňuje.

Pranajáma sama může být i sebezkoumáním. Pomocí dechu můžeme zkoumat procesy našeho života či vitality, které jsou základem mysli. Prána, naše vnitřní životní síla, má přirozenou inteligenci, která překračuje běžnou mysl. Pomocí ní se můžeme v nitru napojit na kosmickou inteligenci kolem nás a přivést krásu a sílu přírody do našich životů.