Sebezkoumání podle Šrí Muruganara
Šrí Muruganar byl dlouletý žák Ramany Maharišiho, autor několika knih o Ramanovi a jeho učení.

1) Pokud neprovádíte sebezkoumání v sobě, skrze sebe, do sebe sama, bude pro vás nemožné, abyste se spojili v jediné s vaším vlastním átmanem.

2) Mimo pravého sebezkoumání není žádného působivého prostředku, pomocí kterého byste mohli dosáhnout stav svrchovaného blaha.

3) Dokud neprovádíme sebezkoumání a nepoznali jsme pravou vlastní povahu, neustane vzrušení mysli, které zažíváme.

4) Ti, kteří neuskuteční svou pravou přirozenost pomocí pečlivého sebezkoumání – obětováním mysli, ti nemohou dosáhnout blaha.

5) Abyste váš pravý stav ponořili do svého Srdce, jakožto do své vlastní přirozenosti, musíte zkoumat a znát svůj pravý stav.

6) Ti, kteří zanechávají cestu sebezkoumání – cestu k osvobození a putují myriádami lesních cest, ti dojdou jedině ke zmatku.

7) Stav átmanu se dosahuje tím, že se vracíme po cestě, kterou jsme přišli. Ať jdeme jakoukoli jinou cestou, nakonec se musíme vrátit do sebe, a to jedině tak, že vezmeme útočiště v sebezkoumání.
Bhagaván Šrí Ramana Mahariši: „Tato cesta (tj. pozornost věnovaná „já“) je přímou cestou a všechny ostatní jsou nepřímé. První vede k átmanu, druhé cesty vedou jinam. A i když druhým způsobem dosáhneme átmanu, je to jenom proto, že nakonec vedou k první cestě, která je přivede k cíli. Takže nakonec aspirant musí přijmout za vlastní první cestu. Proč to neudělat hned? Na co marnit čas?“

8) To, z čeho já-myšlenka, prvotní myšlenka, vystupuje, je Srdce, átman, vědomé bytí.

9) Provádějte v Srdci zkoumání: „Kdo je to Já, které je zdrojem projevení ega a všeho ostatního?“

Věnec svědectví

Sv. Augustín, ve svém Vyznání, sepsaném ve 4. století, říká: „Otočil jsem se dovnitř a spatřil jsem věčné, neměnné světlo Boží. Pravda je věčným světlem a osvěcuje mne. Má duše je jen v Tobě bezpečná. Ty vedeš mou duši k oceánu nevyjádřitelného blaha, které přesahuje všechno štěstí pozemského světa.“

Sv. František z Assisi (12. století): „Jste-li nešťastní, oblékněte se modlitbou a stůjte před zářícím obličejem Boha, dokud se vaše srdce nerozradostní.“

Hildegarda (12. století), abatyše z Bingen, říkala svým přátelům, že často viděla zářící světlo třpytící se jako oblak v slunci a že jednou slyšela slova, která říkala: ,,Já jsem zářící světlo, které svítí v temnotách.“

Tomáš Kempenský (14. století), autor Následování Krista nabádá, když říká: „Zanech za sebou všechno co pomíjí. Nehledej nic jiného než věčné.“ A dále připojuje: „Pouze Bůh může utišit duši člověka tím, že ji osvobodí od zlého a naplní ji Božstvím. Stáčím se v tichu dovnitř a hledám spásu jedině v Tobě, ó pane! Dej mi Sám Sebe a má duše bude mít vše.“

Mistr Eckhart (přelom 13. a 14. století), velký dominikánský kazatel a mystik prohlašoval: „Bůh je bližší, než já jsem sám sobě. Ať jsem tichý, aby Bůh mohl mnou mluvit a jednat.“

Jeanne Guyon, křesťanská mystička 17. století: „Nehledej Boha vně, ale jen uvnitř.“

Rabiah, muslimská světice, když slyšela, jak jeden uctívající volá Boha, řekla: „Proč Ho voláš, je zde!“

Angelus Silesius, křesťanský mystik 17. století, řekl: „Kam jdeš? Nebe je uvnitř tebe. Budeš-li ho hledat jinde, vždy mineš svůj cíl.“

Dr Federsen, německý buddhista, nám připomíná: „Chceme-li vidět, musíme zavřít oči. Abychom dosáhli, musíme být prázdní. Jenom když jsou naše smysly tiché, jsou brány věčnosti otevřené.“

Joel Goldsmith, americký mystik prohlašoval: „Věnujte veškerou svou pozornost realizaci Boha a mějte stále na mysli, že království Boží je ve vás.“