Když se hlouběji zamyslíme, pak zjistíme, že naší největší starostí v životě je, abychom byli materiálně zajištění. Chceme mít dostatek prostředků, chceme, aby naše zaměstnání či vztahy byly zabezpečeny, abychom na tom byli dobře se zdravím apod. Tyto problémy na nás stále dotírají a způsobují nám nepokoj. Problém někdy ustoupí do pozadí, zvláště při našich šťastných chvílích, avšak posléze se na povrchu znovu vynoří různé potíže, které s sebou život nese. Abychom tyto obavy utišili, snažíme se vylepšit své postavení ve světě tím, že získáme lepší zaměstnání, ušetříme více peněz, uzavíráme pojistky, shromažďujeme majetek apod.

Ať však sebevíce hromadíme, přece se nám nedostává sil zlikvidovat tuto základní obavu. Větší příjem znamená větší výdaje, zatímco větší majetek je spojen s většími starostmi. K tomu vystupují stálé překážky a nepřátelství z jedné či druhé strany. Na jedné straně získáváme a na druhé ztrácíme. Získáme například majetek a ztratíme přátele.

Většina z nás přemýšlí o tom, jak své postavení ve světě vylepšit, aby dosáhli větší jistoty. Spoléháme na přátele, rodinu, zaměstnavatele, banky a vládu, že nám náš stav zabezpečí nebo že nám pomohou, budeme-li na tom špatně. Hledáme v životě útočiště v něčem, co je mimo nás. Je jedno, jak zdánlivě dobře jsou někteří z nás zabezpečeni. Stále tu zůstávají ekonomické deprese, války, revoluce a přírodní katastrofy, vše spojeno se strachem před nemocemi, stářím a smrtí, a to poslední je nevyhnutelným údělem.

I ti z nás, kteří mají duchovní sklony, se snadno znepokojí při finančních, právních, politických nebo zdravotních problémech. Náš osobní zdar ve vnějším světě je naší nejpřednější hodnotou. A když je ohrožen, je v nebezpečí celý náš život. Jenom tehdy, když se cítíme hmotně zabezpečeni, pak nalézáme klid pro vyšší zájmy, jako např. meditaci, ba dovolíme si být i dobročinnými.

Nutno však zdůraznit, že vnější síly, na které spoléháme, že nás zabezpečí, samy o sobě nejsou bezpečné. Vláda, pojišťovny, naše rodina, kdokoli, koho jsme si vybrali za naše útočiště – každý se může stát pro nás nakonec hrozbou. Naše hledání bezpečí v hmotném světě nás umisťuje pod vládu vnější moci. Způsobuje se tím naše nevyrovnanost vůči změnám a nestálosti, které jsou pro život přirozené. Naše hledání bezpečí vně nás plodí nejistou, protože bezpečí vně nás ve skutečnosti neexistuje. Způsobuje, že jsme závislí na vnějším, které je nespolehlivé, čímž ztrácíme na vnitřní celistvosti a nezávislém uvědomování.

V hmotném světě není jistoty. Rozklad je povahou hmoty, stejně jako závislost a podmíněnost. Přechodné nám nemůže poskytnout stálou podporu. Hledání bezpečí nemá konce, protože se zevně nemůžeme ničeho přidržet. Jedinou vnější jistotou je smrt. Ale většina z nás se o smrt nezajímá. Děláme si starosti, jak si ve stáří budeme počínat, jestli o nás bude naše rodina nebo někdo jiný pečovat, zda-li budeme churavět. Zřídkakdy uvažujeme o skutečnosti, že smrt vymaže všechno naše osobní štěstí, ale i smutky.

Život podporuje toho, kdo si to uvědomuje. To je zákon života. Všechny bytosti podporují toho, kdo pociťuje jednotu s nimi. Taková podpora neznamená spolehlivý příjem nebo svobodu od všech strastí, ale mír a lásku, která překračuje smrt a smutek. Duchovní život je nezávislý na hmotném zabezpečení a stojí na rozvinutém sebepoznání. Naše pravé Já se nesklání před těmi, kdo mají moc, bohatství či prestiž. Ti, kdo se drží vnější moci, nejsou ničím jiným, než loutkami na jevišti, kde se pohybují pomocí nitek, které sami nevidí.