Když je dosažena nejzazší Pravda, svrchované Já, pak tato Pravda sama je naprosto schopná dosvědčit svou vlastní Skutečnost. Žádný lidský dovětek, inteligentní vysvětlení nebo ověření nejsou schopny vyjádřit Pravdu a její svrchovanou autentičnost. Čiré uvědomování vznešené Skutečnosti, zkušenost vždy neposkvrněného, pravého či svrchovaného Já je jediným kriteriem. Tato Pravda je každému přístupná. Každý ji může nechat mocně nasáknout do svého vědomí, či zůstávat plný pochyb nebo ji zcela přehlížet. Není důležité, kdo, jak nebo co tuto Pravdu v našem vědomí odhalí. Dostačuje, že je odhalena. To nejlepší, co může nějaké sdělení o Pravdě způsobit, ať jakkoli důmyslně a obratně sestavené, je, že v nás vzbudí ryzí touhu zažít zkušenost Skutečnosti v nejčistším uvědomění, jakožto neposkvrněné, nádherné, svrchované Já. Tato dlouhá cesta prozkoumávání všech úrovní a plání, kterými ve skutečnosti jste, zkoumání, odkud jste přišli a proč jste tak hluboce zabrousili do tohoto světa jevů, vede skrze úplnou očistu mysli, k jejímu uklidnění, ke stupni, ve kterém se vytratí vše, co bylo v mysli nahromaděno. Jakmile jste se jednou usadili na cestě očisty mysli, zjistíte, že vám na vaší cestě pomáhá božská síla, která vás mistrně vede. Vede vás bez jediné chyby, když jí nepřekážíte nebo nekladete odpor. Jak zanecháváte své představy, které jste si předem vytvořili a které ve formě předsudků spoutávají vaši cestu k blahaplnému míru, tak úměrně tomuto dojde k vaší očistě. Tato nebeská síla, jejíž moudrosti nebývá vždy porozuměno, je božskou prozřetelností, která vychází přímo z vás – vždy milujícího pravého Já. Nikdy nezapomínejte, že milující Svrchované je vždy s vámi a řídí vás tak, abyste se pustili s vervou do každé překážky, která se vám na cestě vyskytne. Mějte na mysli, že i utrpení je převlečeným požehnáním a je tu jen k tomu, aby vám zkrátilo (zdánlivé) množství času, které se rozprostírá před vaším osvobozením. Zatímco jste ještě na cestě k osvobození, nejednejte tak, aby to bylo s ní neslučitelné a v rozporu s ní. Žádné živé bytosti neubližujte úmyslně nebo z nedbalosti nějakým politováníhodným počínáním, nevraživostí nebo pohrdavým postojem. Osvícený a osvobozený mudrc má ohled ke všem stavům kterékoli bytosti, ať je v jakémkoli postavení, když se domnívá, že jí přísluší. Mudrc zůstává zde na zemi z jediného důvodu, aby očistil mysli všech bytostí od nahromaděných tendencí.

Kontemplativní modlitba

Ó, ty můj svrchovaný Pane, mé nejvnitřnější pravé Já, kéž otevřeš mou mysl, aby se naučila vnímat a chápat hluboký význam Tvého slova. Umožni mi očistu mysli, aby našla otevřené dveře moudrosti! Kéž se zjemní mé uvědomování a ať je připravené, jakmile se uvolní cesta ke zkušenosti čistého a neposkvrněného uvědomování a přebývání v absolutním Já. Kéž jsou vyhlazeny všechny mé sklony a jsem připraven pro svaté ponoření se ve svrchované, čiré a neproměnné Já. Amen.

Prolog

Já, neposkvrněné, neproměnné, neomezené, neporovnatelné, svrchované, absolutní a jediná Skutečnost, jsem ustavičně v nebeské blahaplné volnosti. Má absolutně čistá Existence přebývá v neustálé radostné blaženosti. Hle, jaká potěšení jsou v mé naprosté, nepodmíněné, požehnané volnosti. Žádný dojem času mě neváže ke zrození či smrti. Nezasahuje mě žádný pocit prostoru. Já, vždy volné, bezvadné, svrchované Já – nejsem vymezeno jménem, které by mě pojilo k určitému významu. Žádná forma ani tvar mě nemohou svazovat omezením. Z jakého důvodu bych mělo svou neomezenou a nespoutanou nezávislost vtlačit do těžkopádného těla, aby bylo uboze udržováno naživu, zdravé a rozumné? Kdo ho potěší v nemoci a utrpení? Ó, ty svatý, laskavý, věčný, požehnaný míre! Ó, požehnaná spokojenosti, nikdy rušená či přerušovaná neuvědomováním ve spánku či obtěžovaná snem nebo těžce dosažitelným či nedosažitelným přáním. Absolutně není žádná nutnost nést nějaké břímě. Nikdy mě neskličuje trýzeň, není žádné nutnosti se chopit nějaké činnosti, aby se odstranilo valící se neštěstí. Neexistuje žádná klamná moc, která by svým strašným tvarem zakrývala vznešené, nikdy nekončící blaho šťastné volnosti. Já, neporovnatelné, radostné, svrchované Já netrpím smutkem, žalem, ztrátou. Já jsem nezávislé, bez starosti, nepodmíněné, božsky volné. Hle! Absolutní Existence je plnost mého požehnaného míru. Hle! Já s potěšením odhaluji své tajemství tobě. Věnuj tomu pozornost. Já jsem vždy bez touhy, v sobě spokojené.

V tomto bezvadném blahu volnosti, v mé všudypřítomné, vševědoucí Existenci, bezpříčinná všemohoucnost odráží od svého uvědomování všemocnou inteligenci, která je prožívána jako šťastná idea. Vědomí o zářícím štěstí ve formě myšlenky získává dojem nezávislosti, zapomínajíc, že nic nemůže být nezávislé na bezpodporyjsoucím podporovateli – svrchovaném Já. Já, neposkvrněné, nepřetržitě šťastné samo se sebou, nedbám o to, co se děje. Udržovaná představa, ve formě radostné myšlenky, se rozvine v hromadu mentálních obrazů, formuje se v opětovných myšlenkách, některé části třídí, jiné odmítá, zbytek pak zesílí, vzroste, znásobí a tento shluk se narodí jako mysl, která neví, že je jiskrou života a že je zcela závislá na mé milosti. V tvořivé představivosti posléze mysl rozvine představu oddělené totožnosti.

Aby tato zrozená entita mohla opět nalézt svou cestu zpět, Já, milostiplné pravé Já, nechávám všemohoucí inteligenci promítat v jejím vědomí. Úroveň chápání entity odpovídá kapacitě uvědomování, kombinované s její inteligencí. Vůbec nezáleží na tom, na kolik si myslí, že pronikla do hloubky tohoto zjevného stvoření. Záhy si uvědomuje, že pomocí zdrojů své mysli nemůže porozumět úplnosti. Inspirací čiré inteligence se začne zajímat o svůj vlastní původ a jedině pak je možné ji přivést zpět k bezpodporyjsoucímu podporovateli – k svrchovanému Já. Pro tuto dlouhou zpáteční cestu, Já, soucit mající, nechávám uspořádat všechny nezbytné prostředky a způsoby pro každou potencialitu inteligence v systému spasení. Tento výklad je připraven pro odvážné duše, které jsou inspirované čirou inteligencí.

Nebeská volnost

Všudypřítomná milost neposkvrněného svrchovaného Já sama o sobě inspiruje vroucího aspiranta čirou inteligencí, aby zkoumal absolutní Pravdu. Jednobodová mysl, podobná rychlému šípu, vede jeho nebo ji k nebojácnému provádění očisty – uvědomování vlastní mysli, aby byla vědomě vedena k blahoslavené realizaci pravého Já. Makro a mikrokosmos existují jako voda v zrcadle. To je esencí svatých písem. Já, absolutně čisté, jsem jedinou Skutečností, která je. Nemějte jiné bohy mimo mne. Ve vašem srdci je jiskra této Skutečnosti. Proč neusilujete, abyste ji nalezli? Nenechte si od mysli namluvit, že to není možné. Jsem oproštěn od subjektu i objektu. Mysl nemá schopnost si mě představit. Copak je možné říci: „Svrchované Já se musí realizovat?“ když je v jeho či jejím srdci vždy svobodné? Je nutné tuto moudrost přijmout, chceme-li osvobodit mysl.

Rozbije-li se prázdná nádoba, pak prostor, který v ní byl, se vstřebá do nekonečného prostoru. Je-li mysl očištěná, vnoří se do svého původního zdroje, do Srdce. Rozdíly přestanou, s nimi obtíže života a usadí se Mír.

V absolutní Skutečnosti není Písem, nejsou bohové, andělé, démoni ani jiné bytosti citné či necitné. Kde může existovat temnota či světlo? Já, bez poskvrny jsoucí jediná Existence, jsem. Jsem známo pod mnohými jmény, avšak je ustanovená Pravda, že není žádné jméno, které by mě mohlo popsat. Já Jsem Který Jsem.

Proč mluvíte o evoluci a involuci? Ta končí ve složité vázanosti. Jste s tím nyní šťastnější? Osud ve Skutečnosti není. Proč věříte, že jste jím vázáni? Ó mysli, nač máš takovou představivost?

Já, neposkvrněné, svrchované, nepotřebuji žádné pokyny či učitele. Jsem stále šťastné, bez hromadění věcí, protože ty se stanou za čas břemeny. Pouze Ticho je v neposkvrněném Já. Žádné vibrace se v něm nevyskytují. Jak by někdo mohl toto vylepšit? Já, bezchybné, jsem nad stvořením a přece bezpodporyjsoucí podporovatel všeho. Prázdno je pro nevědomce. Moudrý si je vědom blahaplného vědomí Svrchovaného Já.

Svou existenci sleduj k jejímu zdroji a původu, a sebezkoumáním zkoumej to, co je „za“ tím. Pak se mysl ponoří do pravého Já, když získala milost Sebe Sama. Pak se rozpustí mystérium života i toho, kdo v něm žije.

Za pouhou fata morgánu považuje Osvícený bohatství, chudobu, slávu, hanbu, ráj či nebe, protože to vše nespadá do absolutní neměnné Skutečnosti. On či ona ví, že představa nemůže odhalit Pravdu.

Mudrc, který je upevněn v milujícím svrchovaném Já, nepotřebuje nic, neboť Všemohoucnost pečuje o tělesné potřeby. Nesrovnávejte jeho nebo její pohyby se svými. Mudrc, žijící ve svrchované Pravdě, je v nechybujícím poznání pravého Já a není nikdy ovlivněn či rušen svým prostředím. On či ona jsou navždy ve mně, absolutním svrchovaném Já. On či ona, když jim odpadlo tělo na jakémkoli místě – zámku či chatrči – se o to nestarají a ani si toho nejsou vědomi. Uvědomují se nepřetržitě v nádherném pravém Já, ve věčném, svrchovaném. Já Jsem Který Jsem.

Pokyn

Buď pozdraven drahý, prozíravý. Nepřivol, aby se tvá mysl stala neodůvodněně spokojená sama se sebou. Domýšlivost je nebezpečnou léčkou a je proto velikou překážkou. Všechny bytosti, které žijí v dojmu, že mají vlastní existenci, jsou na různých příčkách nebeského žebříku. Čím entita méně sestoupila do vnějších říší, tím je nevinnější, i když dlí v nevědomosti. Má svou podporu ve mně, v bezzákladové základně všeho, co je v existenci. Touhy se mohou naplnit jedině skrze mou milující Milost, hojností tolerancí oplývajícího svrchovaného Já. Když se nejvyšší inteligence promítne do svého vědomí, pak neomezený duch – jako prostor, rychlý vzduch, jako podněcovatel života, přívětivý anděl, hrůzostrašný a mocný démon, dobrotivý král nebes, třpytivý kámen, kvetoucí rostlina, majestátné zvíře, pečlivý člověk a toužící duše – tyto citné nebo zdánlivě necitné entity si začnou ve svém vědomí uvědomovat určité zkušenosti a otevřená mysl z nich může brát poučení.

Lidské vědomí je přivázané k mysli a tělu. Lidská mysl vytváří představy, že člověk je pánem osudu, že je schopen dobýt svět, že však má pečlivě skrývat své nedostatky. Jeho vytrvalé hledání štěstí se může naplnit jedině očistou mysli, když se naučí znovuzískávat svůj původní nevinný stav. Pro ideu, že je oddělenou dusí, vázanou k tělu, zažívá nesmírné obtíže. V milující péči, Já, svrchované, uspořádám nezbytné kroky pro jeho spasení.

Já, vždy neposkvrněné, svrchované, nepodléhám nikdy zrodu ani smrti. Mou všemohoucnost nelze zdůvodnit, je bez příčiny a pouze se děje a žádný zákon ji neovládá. Mne nikdy nic nepředcházelo. Pouze je svrchovaná Skutečnost a Existence. Proto buď tichý a bedlivě pozoruj své zatížené vědomí, dokud není dosaženo očisty, aby byla zažita spokojenost. Trénuj svou mysl když medituješ a kdykoli můžeš, aby odpočívala v čirém uvědomování. Obětuj mně, svrchovanému Já, své ideje, mentální obrazy a myšlenky, vyhlaď je a nedopusť, aby tvá mysl na něčem prodlévala. Jenom pak bude ve středu Srdce zářit „Já Jsem“, jakožto bezvadyjsoucí pravé Já.

Mysl nikdy není schopna pochopit nebeskou nehybnost a neposkvrněnost pravého Já. Toto odhalí jen duchovní Srdce. Proto během kontemplace či při posvátném vhledu pozoruj každou myšlenku, která se ze Srdce vynoří. Jakmile ji zpozoruješ, pošli ji zpět, odkud vyšla. Pak s čistou myslí zůstávej v uctivém postoji, v pokorném Sebezkoumání (s jakoby laskavým hledajícím pohledem), u vchodu jeskyňky spirituálního Srdce, Sebe Sama, jsa vyzbrojen vírou. Když je toto zvládnuto a rušení myšlenkami odpadlo, pak v patřičném čase tento stav uzraje v hlubokou svatou nehybnost a mlčení, naplněné přesvědčením, že tvoje bytí je pravé Já. Když jsi jednou usazen v tomto nepohnutém mlčení, které se podobá skále, obětuj i toto. Takto zajisté získáš Milost a Já, svrchované, tě vezmu do mé svatyně, blahoslavené nebeské volnosti, věčně neproměnného Já.

Já, všeznající, jsem si vědomo, jak nesmírně obtížné může být obětování myšlenek. Mysl je nejmocnější entitou. Její neobyčejná jemnost dovede v nejmenším okamžiku stvořit a naplnit každý tvar, formu či fantazii. Měj ve mně naprostou víru, ve mně bezposkvrnyjsoucí, vždy tebe milující svrchované Já. Nermuť se, nejsi-li schopen porozumět podivuhodnému působení mé mysteriózní všemocnosti. Přebývej ve mně, jediné Skutečnosti, která je vždy překračující a je i esencí všeho. Až když jsi vyčerpal všechny své možnosti a schopnosti, srazím všechno, co ti stojí v cestě – třeba nečistoty v tvém uvědomování – a ty budeš přebývat ve mně.

V současném temné věku je pro zralou duši sebezkoumání nezbytnou podmínkou pro osvobození a pomocí tohoto vše v patřičné době odpadne. Proto buď trpělivý jak jen dovedeš, až do vyčerpání všech svých schopností. Já, vždy bdící pravé Já, se postarám o ostatní. O tom neměj pochyb!

Intensifikace

Proč je mysl tak nepokojná? Nikdy není spokojená, naříká nad potížemi každého stavu. Kdyby se sádhak mohl rozpomenout na svůj původní stav míru, pak by věděl, že k jeho úpadku vedou tendence, které směřují ven. Proto směřuj pozorností dovnitř a věz, že absolutní, svrchované Já, skutečně není obtížné pochopit. Jeho záře je v tvém nejvnitřnějším Srdci. Vymaž všechno, co je přičleněné k tvému, kdysi čistému vědomí, a to, co zůstane, je bezvadyjsoucí pravé Já. Vyhlaď vše, co tě mysl kdy učila, a zbytek je čisté, pravé Já. Rozpusť všechny činnosti a zůstane jen pravý mír.

Existence mysli je posvěcena mou láskou, která nezná hranic. Já, soucitné pravé Já, svou všemocností dopouštím, aby sádhakova mysl měla vlastní přechodnou oddělenost, aby tak nabyla svou zkušenost a přesvědčení, že je pro ni nejlepší, když uzří s nekolísavým vědomím Pravdu – pravé Já. Sádhak však teprve po mnohých, běda po kolika omylech, nakonec dojde k poznání, že byl obětí svých vlastních představ.

Neměj obavu, že ztratíš svou vlastní totožnost při procesu očisty mysli. Celá ztráta se týká jen nečistot, které se na tebe přilepily. Když jsou tato navalení odstraněna, pak jsem jen Já v jeskyňce Srdce, nikdy neposkvrněné pravé Já, vyjádřené jako Já Jsem Já. Pocit oddělené bytosti zmizel a blahaplná volnost navždy zůstává. Je to jako se vzácným kamenem, drahokamem, diamantem, symbolem čistoty. Když z něj jsou odstraněny všechny nečistoty, všechno cizí a je vybrušován a leštěn odborníkem, pak se stane průhledným, čistým bez kazu. Pak je možné se těšit z jeho čistoty. Ale mysl je zmatena ostrými odrazy světelných paprsků a zapomíná na příčinu. Proto buď moudrý a zůstávej s podstatou. Zdání nemůže zrcadlit Pravdu.

Stává se ti, že si potřebuješ někdy vyjasnit některé pochyby a otázky. Medituj o nich a jak se tvá mysl stane čistší a jasnější, najednou si ve správném čase uvědomíš, že máš ve svém vědomí odpovědi. Zjistíš, že tvá trpělivost došla naprosté odměny. Nikdo ti nemohl dát odpověď, která by tak dokonale odpovídala tvým jedinečným potřebám. A nakonec nyní víš, že všechno musíš rozluštit svým vlastním způsobem, inspirovaným božskou inteligencí, jelikož jsi entitou ve všem.

Dokonalost

Svatý a čistý mudrc, vtělený v lidském tvaru, překonal osud (jako představu), avšak vypadá, jakoby mu ještě nějaký zbýval, aby ukázal cestu ze zmatku vázanosti těm, kdo s ním nebo s ní přicházejí do styku.

Zdá se, že mudrc má za úkol znovu vyjasnit zapomenuté nebo překroucené Pravdy, vysvětlit obtížné pasáže nebo skryté významy důležitých Písem nebo špatně pochopená duchovní odhalení. Jakmile se jeho úkol naplní, zanechává své tělo, aniž by ztratil své uvědomování.

On či ona nejsou motivováni žádnými povinnostmi, emocionálními tlaky, jako jsou touhy či nutkání. Pouze bezstarostně reagují na okolnosti, ve kterých se zdají být. Mezi neoděnými se mohou pohybovat neoděni. Mezi chudými, on či ona mohou být chudí. Mají-li být mezi bohatými, nemusí být nezbytně bohatí. Ať jsou v jakémkoli prostředí, tak, jak je úkol vede, on či ona budou čistí, vnitřně volní, vědomě vždy ponoření ve svrchovaném, neposkvrněném, pravém Já.

Jejich mlčení je výmluvnější než jejich promluvy. Toto svaté, mysteriózní mlčení má v sobě moc předávat moudrost vysoce vnímavým jedincům. Jejich chování se obecně doporučuje k následování. Jeví-li se však chování diskutabilně, pak je v tom duchovní záměr.

On či ona jsou ve skutečnosti zcela bez zájmu o vlastní blahobyt, mají však největší starost, soucit a pochopení, ať zřejmé či neprojevené, pro ty, s kterými přicházejí do styku.

Epilog

Naštěstí jsme nyní v záviděníhodné situaci, když božské centrum je znovu otevřené a snadněji přístupné poutníkům, majícím duchovní sklony. Maháriši Šrí Ramana, význačný mudrc od Arunáčaly, božské vtělení dávných svatých ršiů, s absolutním uvědomováním Sebe sama, zatímco byl v lidském těle, dokončil tento gigantický spirituální úkol. Tímto vynikajícím mudrcem mudrců bylo – pro rychlejší spasení – umožněno znovuotevření prakticky uzavřené cesty duchovní moudrosti.

Z pověstného svatého centra vychází vznešeně blažená emanace jeho pokračující duchovní přítomnosti a je s námi všude na této zeměkouli ve své plné nádheře.

Jsem Který Jsem
Óm Láska Volnost