Jógové učení klade důraz na uvědomování si zde a nyní, jinými slovy na bytí v přítomném okamžiku. Tomu bývá často špatně rozuměno. Pro většinu z nás představuje přítomnost „bytí v událostech, které jsou kolem nás“. To znamená zažívání měnícího se okamžiku a jej doprovázející libosti a nelibosti. Je tedy jasné, že v tomto případě jsme hnáni proudem událostí jako list ve větru. Být bytostí takového současného okamžiku znamená, že nemáme žádné trvající hodnoty v životě.

Pravá přítomnost se netýká času. Přítomnost, která je mezi minulostí a budoucností je nehmotným okamžikem, který nemá vlastní realitu. Ze všech věcí je tou nejvíce přelétávající a zároveň nejméně významnou. Pravá přítomnost je přítomností vědomí, které plní čas, ale které se jím nemění. V oné přítomnosti se obrázky v čase jeví jako bubliny či mráčky, které však postrádají opravdovou hodnotu.

Cesta k pravdě nespočívá v tom, že se snažíme podržet přítomný okamžik, který ani na okamžik netrvá, ale znamená, že máme zůstávat ve věčné přítomnosti vědomí. Pravá přítomnost nemá tvar ani pohyb, ačkoli se zrcadlí ve všech věcech. Otevřít se přítomnosti, znamená nebýt nadále rušen přechodnými událostmi kolem nás a neustále se zabývat procesem vnímání.

Pravá meditace nevyžaduje přebývání v přítomném okamžiku, ale přebývání v přítomnosti. Přítomnost je Bytí, které je ve všech věcech, po všechen čas, ba i nad ním.