Nejsme jen příbuzní se vším, co vidíme. My jsme vším, co vidíme. Pocit svrchovaného Já je univerzální a není majetkem určité bytosti nebo druhu bytostí. Pocit pravého Já, který sami pociťujeme, pociťují všechny bytosti. Všechny nás spojuje uvědomování si Sebe Sama. Při hledání společného mezi lidmi usilujeme ve skutečnosti objevit sebe mimo hranice fyzického těla. Ostatní jsou v externím světě pouze odrazem našeho pravého Já. Celý vesmír je projevem našeho vlastního hlubšího Bytí. V našem bytí jsme přirozeně jediné ve všem. Příbuzností usilujeme o znovuobjevení jednoty. Tuto jednotu však na fyzické úrovni nemůžeme nikdy dosáhnout, protože jsme rozděleni a odděleni fyzickými těly. Jednota je možná jedině ve vědomí, které není omezeno časem a prostorem.

Pravé příbuzenství vidí sebe ve všech bytostech a všechny bytosti v nás samých. Pravé Já je přítomno nejen v lidských bytostech, ale i v rostlinách a zvířatech. Je v řekách, horách, mracích i hvězdách. Vědomí je ve větru, ohni a dešti. Slunce a měsíc jsou také živé bytosti. Duch je v přírodě všudypřítomný. Božská osoba vidí všema očima a pohybuje se všema nohama. Když si to jednou uvědomíme, nemůžeme nikdy být osamoceni a ztraceni. Spojení najdeme všude, i v tichu a o samotě.

Když navážeme styk s pravým Já, pak končí veškerý smutek, osamělost a oddělení. Znamená to objevení naší pravé příbuznosti, jejíž náplní je být jedno se vším. Jsme-li otevřeni k tomuto pravému Já ve všech bytostech, svět bude jednou rodinou a bude tepat jediným srdcem.