Denis Hartel:

Abychom zažili zkušenost boží milosti, je třeba víry ve slova Ramany Mahárišiho, víry v jeho všudypřítomnost a víry, že můžeme realizovat plnost jeho učení a jeho přítomnosti.

Běžně jsem se setkával s nedorozuměním při provádění praxe učení Ramany Mahárišiho. Mnoho hledajících se například nadchne pro dotazování „Kdo jsem já?“ a po nějaký čas provádějí sebezkoumání s velkým nadšením. Když se však nedoberou svrchovaného stavu, nechají toho a přejdou k jiné meditační praxi nebo přestanou vůbec meditovat. Aspiranti si často neuvědomují, že jen málokdo je zralý k tomu, aby dosáhl k nejvyššímu bodu. Zpravidla je třeba použít i pomocné metody, abychom uklidnili mysl, očistili a zeslabili ego. Bhagaván toto aspirantům příležitostně vysvětloval. Pomocné metody, které zmiňoval, byly uctívání božství, pránajáma, rozjímání apod.

Když člověk není schopen zklidnit mysl pomocí zkoumání „Kdo jsem já?“, neměl by se praxe vzdávat. Měl by ji doplňovat jinými duchovními praxemi, které jsou schopny přitáhnout uzdu ven směřujícím sobeckým tendencím mysli. Když se stálou a vytrvalou praxí sádhany stane mysl pro sádhanu vhodnou, pak automaticky klesne do Srdce. O tom není pochyb.

Zda správně provádíte praxi, to poznáte hloubkou prožívaného míru. Obecně je však nesnadné zjistit, zda děláte pokrok. Bhagaván to často zdůrazňoval.

Odpoutanost a praxe jsou prostředky, které tvoří náplň pro dosažení cíle. Buďte připraveni cokoli obětovat pro dosažení ideálu. Když si takto počínáte, nesmíte však přitom jiným způsobovat utrpení. Vyhledávejte společnost aspirantů, tj. lidí podobného zaměření. Služte všem, dívejte se na sebe jako na prostého sluhu božského stvoření, který nemá jiný cíl, než aby v Něm přebýval.

U Bhagavána nebylo rozdílu v tom, co učil a jak žil. Od nikoho nic nechtěl. Sloužil všem svým milostivým pohledem. Miloval všechny a zažíval všechny jako Já-Self.

Já-Self není fikcí. Skutečně existuje. Všechny vědomé bytosti to znají. Všechny vědomé bytosti však netouží po tom, aby rozuměly přirozenosti podstaty Já-Self.

Pochopení nebo zažití přichází jedině praxí. Když nemáme víru, že duchovní praxe, kterou provádíme, nám přinese výsledky, pak bychom s tím měli přestat. Jestliže cítíme, že jsme nedosáhli touženého cíle, musíme se k Bohu modlit. Pokud nemáme víru v existenci Boha a postrádáme víru v působivost naší praxe, pak je nejlepší, když se odvrátíme od takových způsobů a užijeme života tak, jak si myslíme, že nás učiní šťastným.

Nakonec, když si uvědomíme marnost intelektuálního přístupu, jsme všichni pokořeni. Bhagaván říkal: „Dveře realizace jsou stále otevřené, ale vchod je velmi nízký a člověk musí sklonit hlavu, hodně ji sklonit, než může vejít.“

Daleko lepší je uvědomit si omezenost intelektu a pokorně pocítit – Pane, nic neznám, prosím, zachraň mě – než hledat a stále se zabývat odpověďmi na množství pochyb, které vstupují do mysli. Vždyť je to mysl a myšlenky, které samy zastírají všudypřítomnou zkušenost Pravdy.

Jean Klein:

Hledáte zkušenost Boha, krásy. To znamená, že to, co hledáte, je objekt. Radil bych jednoduše zkoumejte kdo hledá. Budete-li opravdu zkoumat, pak zjistíte, že hledající je tím, co ve skutečnosti hledáte. To je nejkratší cesta, pokud se vůbec může o cestě mluvit.

Uvědomte si jasně, že to, co hledáte, nemůže být nikdy objektem. Protože vy jste tím co hledáte, takže to nikdy nemůžete spatřit ani pochopit. Co jedině můžete, je tím být. Být znamená nemít o tom žádnou představu, žádnou myšlenku o tom. Musíte být oproštěni od všech pojmů. Když to mysl pozoruje, zastaví se. Jste tišší. Všechny vaše myšlenky o vás, všechny vaše schopnosti se musí zastavit. Pak se naleznete v jakési nahotě. Vy jste onou nahotou, oproštěnou od všech podmínek. Tak buďte tou skutečností. Buďte s tím v naprostém souladu.