Mysl je jako knot olejové lampy, poznání je jako plamen a oddanost je olejem. Bez paliva oddanosti se stává meditace suchou, negativní a nedostává se jí radosti. Proto, když toužíme po opravdové meditaci, musíme vyvinout nezbytnou oddanost a rozvinout ji. Ale co opravdu je oddanost?

Pravá oddanost není pouhé slepé uctívání Boha nebo gurua. Je to poznání, že světlo uvědomění v našich srdcích je také světlem božské lásky. Vědomí samo nese sebou soucit a vztah. V podobě Velké Matky nás živí a činí opatření pro všechny bytosti.

Většina našich psychických problémů vzniká z nedostatku oddanosti. Vznikají z toho, že spíše hledáme, abychom byli milováni, než abychom chtěli lásku dávat. Když budeme živit oddanost nebo lásku k Bohu, naučíme se věnovat lásku všem bytostem. Usilujeme dosáhnout vyšší božský zdroj lásky a nechat ji či dovolit, aby námi protékala. Nikoli však jen pro naše vlastní dobro ale pro dobro všech.

Skutečně oddaný člověk se nemůže nikdy pociťovat osaměle. Zbožnost nás přivádí do božské přítomnosti, ať jsme kdekoli a vybavuje nás pocitem přátelství i ke skalám a obloze. Vyzdvihává nás z úzkoprsých zvyků mysli a oddělujících tlaků ega a umísťuje nás nad sebe až do většího vesmírného Vědomí. Pravý uctívající spatřuje milované Božství všude a je v míru s celým světem.

Klasická jóga učí, že oddanost je nejrychlejším prostředkem k dosažení seberealizace. Ale taková oddanost se nepodobá myšlence ani nějaké emoci. Jakmile se v nás probudí, podobá se uvědomování si pohybu srdce v nás. Láska je přirozeným stavem sjednocení, a tím je jóga.