Dr. Kršnasvámí nám líčí své zkušenosti, které zažíval jako „oficiální fotograf“ ášramu. Jak Šrí Bhagaván sám potvrdil, božství zaujímá z milosti viditelnou fyzickou formu, aby stoupencům poskytlo útěchu a vedení. Důležitost a význam snímků Šrí Bhagavána je proto naprosto zřejmý.

Dr. Kršnasvámí: Žil jsem v Madrasu život naplněný prací, a tak jsem mohl v Tiruvannamalai strávit jen několik hodin nebo den. Samozřejmě jsem vždy sebou bral svůj fotografický aparát a celý čas jsem trávil s Mahárišim a učinil s ním tolik snímků, co jsem mohl. Obával jsem se, že bude mou vytrvalostí znechucen, on však nikdy nebyl. Vyfotografoval jsem ho, jak se prochází, sedí, jí, utírá si nohy. Zachytil jsem ho, jak se usmívá a směje, mluví a je zticha, a jak je v samádhi. Jednou když vyšel na horu, tak začalo pršet a někdo mu nabídl podomácku vyrobený deštník z palmových listů a mně se podařilo ho takto zachytit. Na jiném snímku je s normálním deštníkem a široce se usmívá, jak to bylo jeho zvykem.

Někdy jsem si myslil, zda to není ode mne směšné, že fotografiím věnuji tolik pozornosti, když jeho učením bylo „já nejsem tělo“. Nehonil jsem tady stín, který se snažím zvěčnit? Tehdy jsem však jeho učení věnoval malou pozornost. Přitahovala mne pouze krása jeho milosti, jeho osoba. Pro mne bylo snímkování nesmírným potěšením. Byl důležitější, než jeho učení.

Později, když s námi v těle už nebyl, začal jsem se věnovat jeho učení. Pak jsem se setkal s milostí jeho Přítomnosti, kterou měl pro mne přichystanou. Byl jsem k němu přitahován, jako je dítě připoutáno k matce, aniž bych věděl proč. Bral jsem od něho výživu tak, jak to činí dítě od matky. Tehdy jsem byl rád, že jsem mohl užívat jeho přítomnost, když byl v těle s námi. Následující malá příhoda vypravuje, jak on sám vyjadřoval souhlas s těmi, kteří uctívali fyzickou formu božství.

Jednoho dne jsem šel s Mahárišim po Arunáčale, když Maháriši zvednul malý kamínek z cesty a držel jej přede mnou se slovy: „Někdo mi napsal z ciziny s prosbou o kamínek z nejsvětější části hory. On neví, že celá hora je svatá, že je to sám Šiva. Podobně jako se ztotožňujeme s tělem, tak Šiva zvolil své ztotožnění s horou. Arunáčala je čiré uvědomování ve tvaru hory. Stalo se tak ze soucitu k těm, kteří ho hledají. Zvolil si sám se odhalit ve formě hory, aby byla oku viditelná. Hledající obdrží vedení a útěchu, bude-li v blízkosti hory zůstávat.“