Pojem „summa iru“ znamená „být tichý“, „zůstávat tichý“ nebo také „pouze buď“. Toto byla vynikající instrukce Ramany. Říkával: „Vaší povinností je být a ne být to či ono. Výrok „jsem, který jsem“ shrnuje celou pravdu a metoda k tomu je obsažena ve slovech „buď tich“.

Co znamená být tichý? Znamená „znič sám sebe“, protože každé jméno a tvar je příčinou potíží. Samotné „Já jsem Já“ je átmanem. „já jsem toto“ je ego. Když je já podrženo jako pouhé Já, pak je to átman. Když se já projeví a říká: „já jsem to nebo ono, jsem takový či onaký“, pak se jedná o ego.

Átman je Bůh. „Já jsem“ je Bohem. Kdyby Bůh byl oddělený od Já, musel by být Bohem bez Já, což by bylo absurdní. Vše, co se vyžaduje k realizaci pravého Já – átmanu, je být tichý. Co může být snazšího než toto. Proto je átma-vidja čili sebepoznání, to nejsnazší k dosažení.

Zůstávat tichý je jak prostředkem, tak cílem, kterého se má dosáhnout – tedy být upevněný ve stavu pravého Já. Toto vyvolávalo otázky návštěvníku, kteří se Ramany např. ptali: „Co má člověk učinit, aby zůstával volný od myšlenek, tak jak to doporučujete? Vede k tomu zkoumání: kdo jsem já“?

Ramana odpovídal: „Máte být pouze tichý. Učiňte to a uvidíte.“

Návštěvník: „To je nemožné.“

Ramana: „Správně, a z tohoto důvodu se doporučuje zkoumání: Kdo jsem já. Všechny letité vásány - mentální tendence - vynášejí mysl ven k vnějším objektům. Všech podobných myšlenek je třeba se vzdát, aby se mysl stočila dovnitř. Z tohoto důvodu je úsilí pro většinu lidí potřebné. Samozřejmě každá kniha říká: buďte v míru nebo zůstávejte v tichu. Ale to není snadné. Proto je úsilí zapotřebí.“

Ticho je naprostým vzdáním se, bez nejmenší stopy osobnosti. Když převládá ticho, pak odpadají všechny vzruchy mysli. Tyto vzruchy jsou příčinou tužeb, pocitu konajícího a osobnosti. Když toto ustane, pak je ticho.

Muruganar, který byl velkým básníkem a největším žákem Ramany, k tomu sděluje následující: „V extázi uctívání a oddanosti může člověk zpívat a tančit, ale je to ticho, které je pro osvobození užitečné.“

Ticho je utišení se ve stavu osvobození, když byl povrch mysli překročen. Ticho, které samotné září jako vědomé bytí a kterému je vlastní sláva bytí, je nejvyšší a nejmocnější spirituální praxí. Ticho není jen prostředkem k osvobození, ale je také tím, co přebývá jako pravá přirozenost samotného osvobození. Ticho je nádherné a není nic, co by se mu vyrovnalo.

Když se budete držet cesty ticha, prostředku k osvobození, pak přestane každé utrpení. Svrchovaná Skutečnost, kterou je osvobození, se zažívá jen v dokonalém tichu.