Jiným pojmem pro „život“ je „problémy“. Bůh je však milostivý, protože jiným slovem pro „problémy“ jsou „lekce“. Bůh nás nechává prožít vše možné, aby podpořil náš duchovní vývoj. Když to bereme jako problémy, pak se tyto věci stanou problémy a my trpíme. Když se ale na vše díváme jako na lekce, stanou se z problémů prostředky, které vedou k vyšším duchovním stavům. Volba je na nás.

Dokud nevěříme, že Bůh je milostivý a že dělá vše, aby podpořil náš duchovní pokrok, dotud budeme trpět. Dokud máme touhy, dotud budeme trpět. Buď máme víru v boží vedení ve všech aspektech našeho života, nebo naopak věříme, že některé věci jsou pro nás dobré a jiné špatné. Tento způsob náhledu vede k nekonečnému sledu obtíží a znovuzrození. Předchozí náhled v boží vedení vede k radosti, míru a nesmrtelnosti.

Víra v existenci Boží není u většiny aspirantů pevná a nepřerušovaná. Změní se to, až prožijí Jeho opravdovou přítomnost. Pak se však už nejedná o víru, ale o skutečné vnímání Pravdy, která předtím hledajícímu unikala. Dokud nezažijeme a nevnímáme Pravdu, je víra v Jeho existenci naprosto nutná. Musíme považovat Pravdu za to, co nám o ní říkali osvícení mudrci, jako Ramana Mahariši a Šrí Rámakršna. Tito mudrci chtějí jen to, abychom byli osvícení a zbavení smutku a pochyb. Musíme jim věřit, sledovat jejich učení a žít podle jejich příkladu. To je cesta, která je pro nás otevřená. Děje se tak skrze Milost Boží.