Slabika ÓM

Pro jogína neexistuje mocnější symbol, než je slabika ÓM. Svědčí o tom i slova z Mudakla Upanišady: „ÓM, toto věčné slovo je vše; vše co bylo, je a bude.“

Písmeno ÓM, napsané v sanskrtu, má dlouhé spodní zakřivení a označuje tak snový stav. Horní zakřivení pak označuje bdělý stav a čárka vycházející ze středu symbolizuje hluboký bezesný spánek. Půlměsíční křivka označuje Máju, roušku iluzí a tečka transcendentní stav. Když duch člověka projde sítí iluzí a spočine v transcendentnu, pak se osvobozuje od všech tří stavů a jejich vlastností.

Pranava ÓM k poslechu

Tančící Šiva

Tančíčí Šiva se nazývá Natarádža a je označován jako "král tanečníků". Tradice tančícího Šivy je známá po celé Indii. Nejrozšířenější je pak na jihu Indie.

Šiva drží ve zdvižené horní pravé ruce bubínek, který má tvar přesýpacích hodin a kterým vytváří prvotní zvuk, ze kterého se rozvinul projevený vesmír. Od tohoto zvuku se odvozují všechny jazyky, hudba, umění atp. Tón, vydávaný bubínkem, je nositelem řeči, která zprostředkuje co je zjevné, ale i skrytou boží moudrost. Tón je v Indii asociován s éterem (prostorem), prvním z pěti prvků. Éter je prvopočáteční a představuje manifestaci božské substance, která vše proniká. Spolu s ním jsou vytvořeny i všechny zbývající prvky vesmíru - vzduch, oheň, voda a země. Tón a prostor tedy představují první, pravdou těhotný okamžik stvoření, který energie absolutna promítá jako začátek síly, formující kosmos. Bubínek se skládá ze dvou kónických tvarů, které jsou spojeny špičkou, což reprezentuje čiré vědomí a energii, jejichž kombinacemi vzniklo veškeré stvoření. Zdá se, že všechno vychází z kolmice a zase se tam noří.

Horní levá ruka je držena ve tvaru půlměsíce a drží plamínek. To znamená, že stvoření a zničení jsou protikladnými vlastnostmi bytosti Šivy. Oheň je prvkem zániku světa. Na konci kalijugy (doby nevědomosti) stráví oheň tělo stvoření, aby nakonec v oceánu prázdna sám vyhasl. V rovnováze obou rukou je tak vyjádřena vyrovnanost kosmického tance - tvoření a smrti. Transcendentno zde vystupuje v nemilosrdenství protikladů - neustálé tvoření, proti nenasytnému hlasu záhuby, zvuk proti ohni.

Pravá dolní ruka je zepředu držena v nádherné pozici ochrany a míru a ujišťuje hledajícího – boží milost je věčně s Tebou! Gesto zaručuje ochranu a mír. Levá spodní ruka pak ukazuje cestu. Míří přes tělo a usměrňuje pohled na zvednutou levou nohu. Tato noha je znamením vysvobození a je útočištěm a spásou věřících. Její uctívání vede k dosažení absolutna. Levá noha je zdvižena a sděluje hledajícímu, že podobně jako tanečník zvedá nohu, tak i hledající se může sám pozvednout a nalézt osvobození. Ruka, která na ni ukazuje, je v poloze sloního chobotu a znázorňuje rozlišování, jelikož chobot slona je schopen zvedat těžká břemena stejně tak dokáže hýbat i s drobnými věcmi. Tato ruka nám také připomíná Ganéšu, syna Šivy, odstraňovatele překážek.

Zatímco jedna noha je zdvižená, pravá noha, která drží rovnováhu celého vesmírného těla, nespočívá na pevné zemi, ale na těle vzpínajícího se trpaslíka, který reprezentuje klamné ego. Když je ego zdupáno, vytěsněno, pak zažíváme svrchovanou radost. Tento trpaslík či démon se nazývá apasmára puruša, neboli démon zapomínání či nepozornosti. Symbolizuje život člověka, který je zaslepený a nevědomý. Poznání pravého vědění, které přináší osvobození z pout světa, je podmíněno podrobením tohoto démona.

Zatímco tělo Šivy se hýbe ve strhujícím pohybu, podobně jako svět se svým ryčným děním, Šiva sám je nevzrušený a nedotčený aktivitou stvoření a ničení. Kruh plamenů a světla vychází z Boha a obklopuje jej. Má znázorňovat živoucí procesy kosmu a jeho bytostí, tj. tanec přírody, jak je tančícím Šivou uváděn v pohyb. Zároveň však znázorňuje energii moudrosti, transcendentní světlo poznání pravdy, které vyzařuje z pesonifikace všehomíra.

Šiva, tančící kosmický tanec, je projevem a ztělesněním věčné energie a pěti činností: 1) stvoření, 2) udržení, 3) zánik, 4) zahalení (skutečnosti - absolutna hrou máji - klamu) a 5) milost (podpora usilujícího jógína, poskytnutí míru a poznání).

První tři a poslední dvě činnosti jsou spojeny ve skupinách jsou v protikladu. Bůh je všechny představuje, nikoli však najednou, ale postupně. Tři horní ruce jsou stvoření - udržení - zničení. Noha, postavená na démonu zapomětlivosti, představuje zahalení a zvednutá noha milost. "Slonní" ruka je spojením trojice a dvojice a slibuje mír všem bytostem, které toto spojení realizují.

Tajuplná tvář Šivy kraluje víření, které je naplněno pohybem čtyř paží. Spočívá vnořena v hluboký klid a není dotčena rytmem, který vydupávají lýtka tanečníka, určujícího tempo vesmíru. Tvář je zasněna v nadřazeném mlčení. Je to maska věčné božské bytosti. Je nepohnuta rozpínáním vlastní energie, vesmírem, jeho během a tokem času. Maska představuje nezúčastněného diváka, který je v transcendentní odpoutanosti. Jeho lehký úsměv je stočen dovnitř a spočívá v klidné blaženosti. S jemnou ironií zamítá pohyby rukou a nohou, které tak překypují svými významy. Mezi zázrakem tance a klidnou bystrostí této výrazné-nevýrazné tváře je napětí. Tímto napětím je rozpor mezi věčností a časností, paradox mezi mlčícím absolutnem a světem jevů, mezi nesmrtelným Já a pomíjejícící m egem.