Nejúčinnějším způsobem, jak zeslabit mysl, je, vedle meditace, pronášení manter. Nicméně je to jak uměním, tak i vědou a vyžaduje to proto správný způsob užití. Mantra není něčím, co bychom měli provádět mechanicky a očekávat přitom, že to bude účinné. Matra závisí také na správnosti úmyslu. Musí vyvstávat z cíle, který je zaměřen na rozvinutí uvědomování a nikoli ze zaměření na osobní moc a zisk, jinak bude mysl jen posilovat.

Matra má původ v pohybu mysli, který vznikl při vnímání pravdy. Mantra představuje vibraci pravdy, kterou vnímáme. Představuje vryp v mysli, který se vytvořil při stavu spatřování. Vnímání pravdy zvláštním způsobem energetizuje naše myšlenky a dodává jim zaostření, jas a sílu. Mantra je stav soustředěné pozorné mysli.

Mantra se uvádí v souvislosti s opakováním určitých posvátných zvuků, zpravidla semenných slabik (bidža mantra) jako např. Óm, Hrim apod., které mají vibrační příbuznost se stavem spatřování, poznání. Takové prvotní zvuky jsou spojeny s vyššími úrovněmi vědomí, které v sobě obsahují klíče ke všemu stvoření. Používání takových manter čili slov pravdy a moudrosti s hlubokým záměrem mohou přeměnit mysl až do jejího původního stavu uvědomování, který je nad myšlenkou a egem.

Správná mantra není jen zvukem, který mysl opakuje, i když praxe pronášení manter takto začíná. Je třeba mantru v sobě uvést do pohybu a pak jí naslouchat s tím, že jí dovolujeme zrcadlit hlubší uvědomování. Tím se naučíme vnímat mantru jako vibraci pravdy ve všem, co pozorujeme.

Mysl se skládá z roztěkaných myšlenek, čímž se energie vědomí rozptyluje ve vnějším světě. Není vždy možné uklidnit zmatenou masu myšlenek. Abychom mohli myšlenky kontrolovat, musíme rozvinout sjednocenou sílu pozornosti. To vyžaduje, aby naše vědomí bylo soustředěno na jediný bod.

Myšlenka se skládá ze zvuků a slov, pomocí kterých se ztotožňujeme s vnějšími objekty a kvalitami. Všechna slova a zvuky jsou určitými druhy manter nebo zaktivovanými zvuky. Mantrou je mysl soustředěna na specifický zvuk, který z hlediska času a prostoru, či běžné reality nemá vnější význam. Mantra je tím schopná přerušit naše ztotožnění s vnějším světem a přivést nás k naší realitě ve vědomí, které není připoutáno k nějakému tvaru.

Mysl má mechanickou povahu. Mantra přímo působí na mechanickou mysl. Způsobuje, že mění uvažovací a opakovací postupy mysli v prostředek, který vytváří energii pozornosti. Opakování mantry je způsob, jak zaměstnat myslící mysl tak, aby se zaměřila na pravdu. Jakmile se myslící mysl vstřebá v mantře, vnější svět pro mysl ztrácí přitažlivost a může se tak ponořit do koncentrace a meditace.

Jak tedy provádět opakování mantry? Je třeba soustavně vracet mysl k jediné myšlence nebo mantře, která představuje vzpomenutí si na pravdu o naší pravé přirozenosti. Můžeme použít kterékoli Boží jméno, neboť tato jména jsou odrazem našeho spojení s naším vnitřním vědomím. Měli bychom mantru nabídnout Božství čili přirozenosti našeho nitra s tím, že vydáváme pozvání, aby do mantry vstoupilo. Měli bychom se naučit vnímat mantru jako odhalené bytí, jako dveře k tichu.

Takové mantry je třeba dlouho a dlouho opakovat, jinak jejich energie do podvědomé mysli nevystoupí. Je výhodné, když mantru opakujeme zároveň s uvědomováním si dechu. Dech sám je neprojeveným zvukem a je základem veškeré řeči. Kombinace mantry a pránajámy spojuje mysl s vitální energií, čímž mantra získává větší mohutnost.

Nabízí se otázka, jak můžeme použít mantru k negaci myšlenek, když ona sama je založena na myšlence? Než můžeme myšlenku vyvrátit, musíme ji napřed sjednotit. Mantra sjednocuje myšlenku energetizací zvuku a významu. Pozornou – sjednocenou – mysl pak lze rozpustit meditací. Z toho vyplývá, že dokud jsme nuceni kontrolovat svou pozornost, je praxe pronášení manter neopominutelná.

Nejvyšším příbytkem všech manter je duchovní Srdce, které je jádrem naší bytosti a odkud vystupují všechny myšlenky a slova. Nejvyšší mantrou je zvuk svrchovaného Já – Self. Ono „Já Jsem Vše“ je hlasem duchovního Srdce, které se projevuje jako ÓM.