1)

Sádhana představuje sérii výstupů a pádů. To zpětné, nebo lépe zdánlivě zpětné, můžeme použít jako stavební kostky pro další postup. Bojujte s malomyslností vírou a modlitbou. Říká se, že když uděláte jeden krok směrem k Jednotě s Ním, On učiní 99 kroků k vám. Guru je jediný, i když má mnoho jmen! Kristus, Buddha, Bhagaván, … vždy přebývá v našem srdci, ať o tom víte, či nevíte. On je skutečné „Já Jsem“ a jeho fyzický tvar je pouze dočasným projevem, který nás vede dovnitř k věčnému, vnitřnímu, živoucímu Guruovi. Když po všech vašich neúspěších jste nakonec přitahováni k učení Bhagavána, je to znamení jeho milosti. Jeho učení je nejpřímější a nejúčinnější stezkou, pokud ji ovšem sledujeme s opravdovostí a vírou.

Na začátku této cesty je nezbytné se držet pravidelných hodin meditace, jakkoli krátkých. Mimo zkoumání „kdo jsem já?“ můžete používat vše, co vám pomáhá a vyhovuje vaší povaze, např. modlitby nebo prosté pozorování dechu. Nauka je vysvětlena v knize „Učení Ramany Mahárišiho jeho vlastními slovy“. Tato kniha je velmi užitečná. Ale i mnoho dalších knih objasňuje jeho učení. Máte-li nějaké nejasnosti, neváhejte a vždy se obraťte k Bhagavánovi. Na upřímnou modlitbu v Srdci vždy odpoví. Časem se cesta stane snadnou. Je tak jednoduchá a přímá, že se zdá až obtížná.

I když je váš současný život výsledkem vašich předchozích karmanů, přece jen máte svobodnou možnost všemu ulehčit tím, že budete provádět sádhanu. Trápit se nikdy nepomáhá. Je dobré, když v duchu pozitivního podrobení se dovedeme přijímat vše, co přichází, a vykonávat vše, co se zdá potřebné, jak nejlépe jsme schopni a bez napětí. Skutečnost, že nabýváme na vnitřní opravdovosti, se bude zrcadlit i ve vnějších okolnostech.

2)

Kdo hledá spiritualitu, tomu se radí, aby se zabýval jen takovými činnostmi, které k němu přicházejí jako jeho úděl a dále takovými, které jsou jeho každodenními povinnosti. Přestanou samy od sebe, až bude připraven pro život čisté kontemplace. Bude-li se zabývat pojmy, myšlením a naukami, které leží mimo okruh toho, co považuje za svou povinnost, pak je nutné si uvědomit, že tyto činnosti nebudou přispívat k utišení mysli. Avšak nesobecké provádění činností, např. pro rodinu nebo jako pomoc těm, kdo jsou v nouzi, očišťuje mysl a přivádí sádhaka blíže k cíli.

Šrí Bhagaván uváděl kontrolu dechu jako metodu vhodnou pro ty, kdo nemají sílu či schopnost provádět sebezkoumání. Pouhé pozorování dýchacího procesu je formou pránájamy a pomáhá uklidnit mysl. Tato metoda nepředstavuje žádné nebezpečí ani při absenci gurua, který jinak vede řízené a silou kontrolované dýchání. Bhagaván řekl: „Pozorujeme-li myšlenky, tj. zdroj, ze kterého vycházejí, pak také nevyhnutelně pozorujeme zdroj dechu, jelikož „já myšlenka“ a dech pocházejí ze stejného zdroje.

Sádhak může neustále opakovat Bhagavánovo jméno a bude mít z toho užitek. Ještě lepší je však připomínání si Bhagavána v Srdci. Bhagaván neposkytl žádnou mantru, ani nedoporučoval soustřeďování mezi obočí, a ani to, aby se mezi obočí umisťovala mantra. Naopak od soustřeďování mezi obočí odrazoval a poukazoval na to, že může vést ke zbytečným komplikacím.

Duchovní Srdce nemá fyzické umístění. Z relativního hlediska je použitelné jako bod soustředění na pravé straně prsou, dokud tento bod není překonán uvědoměním si jeho všepronikavosti. Vičára je zcela dostačující, ale je možno ji doplnit pozorováním dechu nebo připamatováváním si Bhagavána v Srdci, dokud tlak myšlenek v hlavě nezmizí nebo se nezmírní. Je to Bhagavánova milost, která osvěcuje naši duchovní cestu různými způsoby a pomůckami. Máte-li pocit, že máte provádět sebezkoumání, pak je to znakem Jeho milosti a současně vás to sebezkoumání uzpůsobuje.

ÓM je podkladem všech zvuků a může se kdykoli opakovat, nahlas či potichu. Tím se udrží nezbytná kontinuita duchovního ladění a současně to přispívá k uvolnění napětí v mysli. Bhagaván říkal, že ÓM je vším. Je to jen jiné jméno pro brahman.