Úvod
Edward Muzika: Existuje to, co někteří lidé nazývají „debatní školou“ o advaita védántě. Její hlasatelé věří, že naslouchání absolutní pravdě samo o sobě dostačuje, a tvrdí, že praxe a sádhana jsou zbytečné. Nicméně jak Ramana, tak i Robert, i když nikdy nepraktikovali nějakou techniku od doby, kdy byli oba spontánně osvícení, přece vždy naléhali na své studenty, aby prováděli sebezkoumání nebo se aktivně podrobili. Proč? Protože věděli, že praxe byla a je zapotřebí pro 99,99% všech studentů, třebaže se ví, že část závěrečné Realizace nevyžaduje žádnou praxi, protože máme dosáhnout to, co již jsme. Samotné debatování si často plete porozumění pro absolutno s vlastním osvícením a nikdy tak nic nedosahuje. Jeden Mistr „debatní školy“ na konci svého života prohlásil, že jeho učení nikdo nikdy neporozuměl. Jeho tázací technika nebyla účinná.

Představte si například nový druh televizoru, který se vždy sám zapne, jakmile vstoupíte do obýváku. Prázdnou obrazovku nemůžete nikdy spatřit, vždy jen měnící se barevné obrázky. Představte si, že to je jediná televizní obrazovka, kterou jste kdy viděli. Jste schopni si vytvořit představu prázdné obrazovky, když jste ji nikdy neviděli?

Podobné je to s uvědomováním. V okamžiku, kdy se probudíte, svět se ihned projevuje. Nikdy si nic neuvědomujete, není-li nějaký objekt, který je tlumočen smysly a přítomnou myslí. Proto si nejste schopni představit uvědomování bez objektů. Pták je objektem, který můžeme slyšet a dotýkat se ho. Když jej budeme mít u nosu, můžeme k němu čichat. Podobné je to se všemi předměty, včetně našeho těla. Co však uvědomování samo o sobě? Jaké může mít kvality? A může být i samo objektem? V tomto satsangu Robert hovoří o čirém uvědomování a o technikách, jak jej objevit. Přibližuje nám to ve vyprávění ze svého mládí, kdy byl s Ramanou Mahárišim. Pro Ramanu není skutečnost umístěna ve světě, ale v tom, kdo si svět uvědomuje. Takový však nemá žádnou charakteristiku, kterou by bylo možné vnímat, a je proto nepochopitelný a nepoznatelný tradičními způsoby.

Satsang
Robert Adams: Chtěl bych poděkovat Šankaranandovi, že přišel a pomohl nám s hudbou. Dnes je opravdu výborný den. Máme příležitost, jak uvítat Nový Rok. Chtěl bych vám říci, že vás mám každého rád, takového jaký je. Když mně bylo 18 let, dojel jsem do Bombaje. Tehdy ještě nebyla trysková dopravní letadla, pouze vrtulová. Obstaral jsem kytici a koš ovoce pro Ramanu Mahárišiho. Vzal jsem si rikšu do ašramu. Dojel jsem asi v půl deváté ráno. Vstoupil jsem do haly a tam seděl na pohovce Ramana a pročítal poštu. Bylo již po snídani. Květiny a ovoce jsem položil k jeho nohám. Před pohovkou byl ochranný plůtek, který chránil Ramanu před fanatiky a jejich citovými projevy. Pak jsem se před ním posadil. Podíval se na mne a usmál se. Já jsem se také usmál. Navštívil jsem mnoho učitelů, mnoho světců a mudrců. Byl jsem s Nissargadattou a Ananda Mayi Ma, s Papa Ram Dassem, Nim Karoli Babou a dalšími, ale nikdy nevyzařoval z nikoho takový soucit a láska a blaho jako z Ramany Mahárišiho. V místnosti bylo asi 30 lidí. Ramana se na mne podíval a zeptal se mne, zdali jsem snídal. Odpověděl jsem: „Ne.“ Řekl něco tamilsky sluhovi a ten přinesl dva velké listy. Na jednom bylo ovoce a na druhém kořeněná kaše. Když jsem snědl jídlo, lehl jsem si na podlahu, neboť jsem byl nesmírně unavený.

Nadešla doba, kdy zpravidla chodil na procházku. Trpěl artritidou nohou, a tak se ztěžka pohyboval (r. 1947). Sluhové mu pomohli vstát a Maháriši vyšel ven. Když byl venku, řekl něco sluhům a ti přišli pro mě. Ramana mě zavedl k malé chatě, kterou jsem měl přidělenou na dobu mého pobytu. Vstoupil se mnou dovnitř. Myslíte si, že jsme mluvili o nějakém hlubokém tématu? Nikoli, on byl přirozený. Byl Self celého vesmíru. Zeptal se mne na cestu, odkud přicházím a důvod, proč jsem přijel. Pak mi řekl, abych si odpočinul. Lehl jsem si na lůžko a Maháriši odešel.

V pět hodin odpoledne mě někdo probudil – byl to opět sám Ramana a přinesl mi jídlo. Dovedete si to představit? Krátce jsme spolu hovořili. Snědl jsem jídlo a spal. Druhý den ráno jsem šel do haly. Po ranním zpívání se podávala snídaně. Každý tam pak seděl a díval se na Ramanu, který se zabýval svou běžnou rutinou. Prošel došlou poštu, předčítal ji nahlas, hovořil s některými stoupenci, a já jsem prostě na vše hleděl. Jeho klidné chování se nikdy nezměnilo. Nikdy jsem neviděl tolik soucitu a lásky.

Pak se začali scházet lidé a počali mu klást otázky. Jeho odpovědi byly stručné a jasné. Nebyly takové, jak je čteme v knihách. Je zřejmé, že to, co čteme v knihách, jsou odpovědi, které dal třem nebo čtyřem různým lidem. Obyčejně se však zhušťují v jednu otázku a odpověď. Lidé se obyčejně na něco ptali nebo něco prohlásili. Když souhlasil, přikývl, přikývl nebo řekl ano. Pokud nesouhlasil, přidal vysvětlení jednou nebo dvěma větami.

Když jsem byl v ášramu, byli tam cizinci všech možných národností a ras, muslimové i katoličtí duchovní. Stoupenci Ramany seděli a nic neříkali, ale hledající a jeho žáci kladli otázky. Když jsem tam byl asi týden, dva z jeho žáků se s ním v žertu přeli. Zeptal jsem se tlumočníka, o čem se vede řeč. Sdělil mi, že na pohovce jsou vši, Ramana že však odmítá, aby je zabili. Lezou mu po jeho nohách a těle, on však o to nedbá. Tlumočník říkal, že by pohovku rádi zbavili hmyzu, že však to nechce dovolit. Druhý den ho však obelstili. Když vyšel na svou obvyklou procházku, posypali pohovku DDT. Když se vrátil, přičichl k pohovce, usmál se a v žertu řekl: „Někdo mě napálil.“ Nikdy se nerozzlobil a nerozhněval. Nemyslím si, že věděl, co ta slova znamenají.

O několik týdnů později byla v ášramu jakási žena z Německa, která zřejmě ášramu poskytla nějaký finanční dar, ale z nějakého důvodu nebyla spokojená. Stěžovala si Ramanovi, který však zůstával tichý a nic neříkal. Zase jsem se zeptal tlumočníka „Co chce ta paní?“ a on mi odpověděl, že požaduje navrácení svých peněz, a že se vrátí do Německa. To vše se odehrálo v přítomnosti Ramany. Žena se začala přít s někým z vedení ášramu a Ramana pouze přihlížel. Pak Ramana řekl anglicky: „Vraťte jí její finanční obnos a přidejte k tomu ještě 50 rupií.“ Když žena peníze obdržela, odešla. Taková byla jeho povaha. Nikdy neviděl nic špatného. Ze své lásky nikoho nevyjímal, ať učinil cokoli nebo byl čímkoli a jaké kdo měl ego. Každému rozuměl a každého stejně miloval.

Dnes je prosinec. Tento měsíc oslavujeme také narození Ježíše. Sice se v tomto měsíci nenarodil, ale my to tak slavíme. Ramana někdy citoval z Písma Svatého. Ježíš a Ramana zásadně říkali stejné. Ježíš prohlásil: „Království Boží je ve vás.“ Ramana řekl: „Pravé Já – Self je uvnitř vás. Hledejte ho, nalezněte a probuďte se.“ Ježíš řekl: „Jsem s vámi navždy a všechno, co mám, je vaše.“ Ramanova slova: „Nikdy vás nemohu opustit, jsem vždy s vámi.“ Jeho soucit ho nikdy neopouštěl.

Půl roku předtím, než opustil své tělo, jsem odešel do Bangalore, abych tam navštívil Ram Dasse. Když jsem se dozvěděl, že Ramana své tělo opustil, vrátil jsem se zpět do Tiruvannamalai. Přicházely tam davy lidí. Z tohoto důvodu jsem šel na horu, kde jsem 5 dní přebýval v jedné jeskyni. Když jsem sestoupil dolů, davy se už rozptýlily, neboť Ramanovo tělo už bylo pohřbeno. Mluvil jsem s jedním z jeho blízkých, který byl u něho až do konce a zeptal jsem se, jaká byla jeho poslední slova? Dostal jsem odpověď: „Když opouštěl své tělo, začal na zdi křičet páv. Ramana se zeptal okolostojících: „Nakrmil už někdo toho páva?“ To byla poslední slova, která pronesl.

Nyní si pojďme povídat o vás. Vzpomeňte si na problémy, kterým věříte, že je máte. Myslete na nesmysly, které s vámi jdou a pokračují každý den. Myslete na to, jak se vztekáte, když se zastáváte vašich práv, jakoby jste nějaké měli. Problém je v tom, že myslíte. Kdybyste tak přestali myslet. Namítnete: „Jak bych mohl, či mohla fungovat, kdybych přestal myslet?“ Velmi správně. Pravda však je, že byste fungovali daleko lépe než nyní, protože o vás je a bude stále postaráno. Vesmír vás totiž miluje. Vždy vám opatří vaše potřeby. Zapomeňte na jiné lidi, co dělají nebo nedělají. Nezúčastňujte se žvanění a neposlouchejte ho. Buďte sami sebou. Pochopte, co ve skutečnosti jste. Jste absolutní Skutečností, nepodmíněným Vědomím. Z toho hlediska vycházejte ve vašem působení. Nevystupujte z pozice vašeho problému. Neztrácejte se v bezvýznamném povídání. Rozumějte vaší pravé přirozenosti, buďte sami sebou.

To, co Ramana Maháriši učil, nebylo nic nového. Ramana jednoduše učil upanišady. Otázka „Kdo jsem já?“ je známá od nepaměti. Když vám nějaký učitel povídá, že má pro vás něco zcela nového, buďte opatrní, protože není nic nového pod sluncem. Ramana prostě filozoficky revidoval otázku „Kdo jsem já?“ a zjednodušil ji pro lidstvo 20. století. Co učil? Prostě že nejste komplex těla a mysli. Jednoduše učil, máte-li problém, nebuďte smutní, nechoďte k psychiatrovi a neodsuzujte se, nezatracujte se, ale jednoduše se zeptejte: „Komu ten problém nastává?“ Odpověď bude samozřejmě, že „problém vzešel vám“. Podržte to vaše, to mě a sledujte to „mě“ až k jeho zdroji, k podkladu veškeré existence.

Jak to uděláte? Jak se budete držet toho „mě“? Jak podržíme „já“? Prostě položíme otázky „Kdo jsem já? Co jsem já?“. Ptejte se sami sebe znovu a znovu: „Kdo jsem já?“ Nehleďte na čas, zapomeňte na něj, na prostor, na všechno a chraňte se přemýšlení. Když myšlenky přijdou, zeptejte se: „Komu ty myšlenky vzešly?“ A odpověď zase bude že „přišly mě“, a tak se držte toho „mě“ – „já myslím ty myšlenky. Kdo jsem já? Kdo ty myšlenky myslí? Kdo jsem já?“.

Zjistil jsem, že je také jednodušší způsob, říkejte prostě „já – já – já – já“. Když toto budete říkat, tak zjistíte, že to já – já jde hlouběji, hlouběji a hlouběji dovnitř, do našeho centra srdce, přímo do zdroje. Pro nás, lidi ze západu, domnívám se, je pronášení já – já lepší a užitečnější, než „Kdo jsem já?“ Ale opět, nehleďte na čas a neptejte se sami sebe, kdy se co stane.

Jeden uctívající přišel k Ramanovi a prohlásil: „25 let jsem pronášel „Kdo jsem já?“ a doposud se nic nestalo.“ Ramana odpověděl: „Provádějte to dalších 25 let a uvidíte, co se stane.“ Tak. Zapomeňte na čas. Zapomeňte na to, že se má jednou něco stát. I když se v tomto životě nic nestane, jste to vy, kdo má ve hře náskok. Pokud jste byli opravdoví a pracovali na sobě, vrátíte se do prostředí, které bude prospěšné vaší realizaci. Tehdy, v čase realizace, vám bude třeba 12 – 13 let, protože jste si to vysloužili. Když však budete jako většina lidí, kteří tu stále sem tam pobíhají a starají se o své věci a prohlašují, že na to nemají čas, nebo říkají: „Dělal jsem to dvě hodiny a nic se nestalo“, pak se budete muset vracet znovu a opět a ještě, procházeje všemi možnými zkušenostmi, až jednoho dne, třeba za tisíc let, dosáhnete onen bod praxe a začnete na sobě pilně pracovat tak, jak byste si měli počínat nyní.

Co vlastně se sebou děláte celý den? Od okamžiku, kdy vstanete z postele, jak se váš den vyvíjí? Myslíte. Myslíte ale vůbec na Boha? Cvičíte nebo myslíte na své záležitosti nebo na své tělo? Buďte sami k sobě upřímní. Jestliže v duchovním životě neděláte žádný pokrok, pak je to proto, že do něj nic nevkládáte. Musíte přijít na to, že cokoli vidíte ve světě, je to jen odraz vás samých. Jsou-li na vás zlí, jestliže se na vás utrhují, pak je to proto, že vypadáte jako ti lidé. Jinými slovy, tyto vlastnosti jsou také ve vás.

Vzpomínám si na tu historku o Ramanovi a jedné paní z Německa, které vrátil, na její požádání její dar a přidal ji ještě pár rupií navíc. Druhý den se jeden stoupenec zeptal, proč si tak počínal. Ramana to vysvětlil: „Když dala dar, komu si myslíte, že dar dala? Dala ho sobě. Je jen jedno Self, Já. Když chtěla dar zpátky a vzala obnos, pak si jej odejmula. Až se vrátí do Německa, jsem si jist, že bude mít finanční problémy, dokud nepochopí, že všechno, co dáváme, dáváme jen sobě, protože tu nejsou dvě nebo tři Já, je pouze jedno Já.“ Toto vysvětlení mluví za všechno, co v životě děláme, to, jak se díváme na jiné. Jednoduše vidíme pouze sebe.

Proto jedinou věcí, kterou pro vás mohu udělat, je mít vás rád, milovat, protože miluji své vlastní Já a vy jste mým Já. Když říkám, že miluji své Já, nemluvím o Robertovi. Používám-li slovo Já, mluvím o nekonečnu o všudypřítomnosti. Obsahuje v tomto vesmíru vše, takže když miluji své Já, zřejmě miluji každého a vše co existuje. Také si uvědomuji, že každá věc, která existuje, je projekcí mé vlastní mysli, takže se s těmi obrázky neztotožňuji. Ztotožňuji se se zdrojem, s Vědomím, s absolutní Skutečností, se svrchovanou Jednotou, s nirvánou, s prázdnem. Zatímco k vám mluvím, mám na mysli, že mluvím sám k sobě, protože je jen jedno Já. Kdybyste si jen na toto mohli vzpomenout, když s někým jednáte. Ať s nimi jednáte o čemkoli, děláte to pro sebe. Chápete teď asi, že Ramana nikdy nedokázal někoho nenávidět nebo se na někoho zlobit. To prostě nebyla jeho povaha.

Jak reagujete v životě? Co děláte, když se vám někdo nelíbí? Nadáváte mu, rozčílíte se nebo se rozzlobíte? Jak to zvládáte, jak reagujete? Buďte k sobě upřímní. To je jediná cesta. Začněte tam, kde jste. Žádná lidská bytost není dokonalá. Všichni děláme chyby. Nebuďte však nad sebou smutní. Začněte tam, kde jste. Kdo jste? Jste Vědomí. To je vaší pravou přirozeností. Naučte se vše milovat. Naučte se vidět jen dobré. Pochopte, že všechno má svůj důvod. Jestliže se vám někdo nelíbí, dívejte se jinam nebo na něj zapomeňte. Naučte se zastavovat myšlení a udělejte to okamžitě tím, že zachytíte ten stav a začnete sama sebe zkoumat „Kdo se to začíná zlobit? Kdo tu je mrzutý? – Já“. Uvědomte si své zacházení s osobnostním já a také, že všechen hněv, všechno zklamání, všechen karman se týkají osobnostního ega. Proto zbavíte-li se osobnosti, vše ostatní s tím zmizí. Proto se nesnažte luštit své problémy. Nesnažte se stát lepší osobou, ani utéct před světem. Jednoduše se podívejte, kdo to utíká a kdo chce být lepší. Kdo má všechny ty problémy? Já, já a zase já. Držte se toho já, celou silou, ale nesoustřeďte se na něj. Soustřeďte se na jeho zdroj, kterým je Vědomí, to je Bůh.

Kdekdo se mě ptá, jak se má držet toho já. Odpovídám, tím vším, že se ptáme „Kdo jsem já?“ nebo jen pronášením „já, já, já, já“. Při tom si sami všimnete, že jdete stále hlouběji a hlouběji do vašeho srdce a jednoho dne budete osvobození. Ale vy už jste volní. Proč se k tomu hned neprobudíte? Je pravda, že každý je jiný.

Jestliže vám to připadá příliš těžké, obtížné, tak bude pro vás lepší, vzdáte-li se zcela Bohu. Podrobte se, vzdejte se všeho, vašich problémů, vašeho ega, těla a mysli, vaší práce, vašeho světa. Řekněte: „Zde, Bože, si to vezmi, já už to nechci. Jsem tvůj, tvá, dělej si se mnou, co si přeješ. Tvá vůle ať se stane“. To znamená, že už nemáte nic, nad čím byste se měli trápit. Pokud se skutečně a opravdově vzdáte, budete okamžitě šťastní, protože jste své ego odevzdali Bohu. Nemáte žádné tělo ani mysl. Nemáte žádnou práci a nemáte problémy. Ego vás mělo celou tu dobu za blázna a mělo vás k tomu, že je něco špatné, a vy jste si hráli na slepou bábu a snažili se hledat Boha tam či onde, zatímco Bůh byl a je po celou dobu uvnitř vás, jako vaše vlastní pravé Já.

Začněte spatřovat Pravdu. Vstaňte a narovnejte se. Přestaňte se obávat. Staňte se silnými. Nechte světu jeho problémy. On se o sebe postará. Existuje mysteriózní síla a ta vede svět k jeho správnému osudu, který je mu určen. Od vás nepotřebuje žádnou pomoc. Máte-li ve světě vykonat určitou práci, pak bude vykonána, ale vy s tím nemáte nic společného. To neznamená, že máte snad opustit svá zaměstnání nebo se odebrat a žít někde v nějaké jeskyni nebo se vzdát vašeho života. Tam, kde jste právě teď, jste tam, kde a jak máte být. Máte však pociťovat „nejsem konající“ a vaše práce bude pokračovat. Nebuďte k ní připoutaní. Nereagujte na nějaký stav či situaci. Buďte sami sebou. Zaostřete svou pozornost na vědomí a vaše tělo bude pokračovat v provádění toho, k čemu bylo posláno na zem a proč přišlo. Všechno je předurčeno. Nebuďte tak egoističtí a nevěřte tomu, že máte nad někým nějakou moc, nebo že jste konající. Narodit se zde na této zemi je velkou předností a důvod, proč jste se zde narodili, je, abyste našli své pravé Já. To je důležité, tak to dělejte a buďte volní.

Nevím, proč toho tolik namluvím. Moc vám to nepomáhá. Vždycky chci sedět v tichu, ale míváme tu občas nějaké nové lidi a ti tichu ještě nerozumí, tak mluvím. Jsou nějaké dotazy?

Otázka: Jaký je vztah mezi úsilím a realizací, když jedině ego vyvíjí úsilí. Jak může ego toto úsilí vykonávat?
Robert Adams: Co nazýváte úsilím, bylo předurčeno.

Otázka: Úsilí při sebezkoumání vyvíjí ego?
Robert Adams: Sebezkoumání znamená, že se snažíme nalézt ego jako pravé Já, takže úsilí nastává skrze náš karman, směřující k tomu, abyste mohli dosáhnout Seberealizaci. Je to velká výsada, že jste byli schopni nalézt v tomto životě metodu sebezkoumání. Proto bylo předurčeno, abyste vyvinuli úsilí nalézt sebe sama.

Otázka: Když Bůh nebo realizace je něco jako samozřejmá přítomnost, pak nerozumím tomu jak to je...
Robert Adams: Když vstoupíte správně na cestu, stane se zakrátko snadnou, samozřejmou. Na začátku však musíte vyvinout trochu úsilí, protože se rozcházíte s vaším starým způsobem chování, ale jak pokračujete, stává se vše snadnější a lehčí. Začne být příjemná. Stane se radostí a budete na ni pokračovat se samozřejmostí. Úsilí je jen v počátečních stádiích. Nejedná se však o opravdové úsilí. Chcete-li zavést nový zvyk, pak starý způsob se jen tak nevzdává a chce tu pořád být a mít převahu. Musíte jej porazit tím, že zkoumáte: „Komu se to děje? Kdo se cítí bídně?“ Když si budete takto počínat a takto cvičit a cvičit, stane se to samozřejmostí a brzy nebudete muset dělat vůbec nic. Všechno se bude dít samo od sebe. Budete šťastnější a šťastnější, více naplnění mírem a váš život se stane radostí pro jiné i pro vás.

Otázka: Pletu si nepravé já s pravým.
Robert Adams: Je pouze jedno Já, ale pro účely hovoru říkáme, že existuje osobnostní já, kterým je vaše ego. Jediný zmatek vzniká při ztotožňování se s osobnostním já, namísto s pravým. Pravé Já je absolutní Skutečností, čirou Inteligencí, parabrahman, satčitánanda. To je pravé Já a vy máte volbu: „S čím se budu ztotožňovat?“. Když se budete ztotožňovat sám se sebou, s vědomím, pak nebudete mít problém s dvěma já. Ale opět, když budete začínat, bude to vaše ego, s kým bude pracovat na: „Kdo jsem já? Kdo je to ego, odkud přišlo? Kdo mu dal zrození? Proč existuje?“. Pak si uvědomíte, že jste mu sami dali zrození tím, že jste v něj věřili. „To ego jsem stvořil sám“. To se brzo začne měnit. Vaší osobnosti ubyde na síle, zato sílu nabere vědomí, až nakonec osobnost zmizí a vy budete svobodní. Neztotožňujte se se svou osobností. Držte se toho, že se budete ptát: „Co je já? Kdo jsem já?“.

Všechna učení a všechny úrovně jsou výrony mysli, protože tu musí být někdo, kdo úrovně zažívá. Vičára neboli sebezkoumání jde přímo k jádru věci. Vyhýbá se každému systému a popírá každý systém a přímo vás probouzí. Mysl, jakožto já, nám dělá problém. Když mysl, jakožto já, odejde, vše ostatní s ní také zmizí, Zmizí všechno, co jsme se kdysi naučili – svět, vesmír, Bůh, reinkarnace, karman. Budete volní od celé té porce a budete probuzení.

Znovu si uvědomte, že každý systém je projekcí mysli. To, co máte udělat, je být v přítomnosti a dělat tu práci. Tímto učením se zbavujeme toho já, které pracuje, Jestliže já odešlo, tak tu není žádná práce k vykonání. Jinými slovy – kdo má meditovat? Nikdo tu není přítomen, kdo by měl za vás meditovat. Namísto abyste meditovali, zeptejte se sami sebe: „Kdo medituje?“ a odpověď bude: „já“. No, ale pak „Kdo jsem já?“. A světla se rozsvítí a jste volní. Jakmile jednou „já“ odejde, už tu není nikdo, kdo by mohl vykonávat nějakou duchovní práci, protože jste se stali vědomím. Stáváte se absolutní Skutečností, všudypřítomnou a nekonečnou. Přímá stezka je vičára. Obcházíte vše.

Otázka: V případě toho muže, který byl s Ramanou 25 let, neprocházel on určitými stádii?
Robert Adams: Ne, on je jen zde. Je v míru sám se sebou, a když bude jeho čas, probudí se. Nejsou žádná stádia, kterými by se mělo procházet, pokud je zde přítomen.

Otázka: Přijde-li sem někdo, kdo tu nikdy předtím nebyl a o tomto učení nikdy neslyšel a začne to provádět, pak první věcí, co má udělat, je poznat, že má mysl a poznat její neklid. Aby átmavičára, tj. „Kdo jsem já?“ fungovala, musí onen úprk mysli zpomalit tím, že na ni působí nějakým systémem. To je určitý vývojový stupeň, protože jsou tu účastny emoce a různé pocity, které vyvstávají. Aby se umožnilo člověku tím projít a vyvinout se, tak musí na této úrovni pracovat.
Robert Adams: Jak to víte?
Návštěvník: Protože jsem tím prošel.
Robert Adams: Znamená to, že každý tím musí projít?
Návštěvník: Když se dívám na průměrného člověka, řekl bych ano, absolutně ano.
Robert Adams: Někteří lidé se pouze probudí, jiní procházejí stupni, jiní udělají zase spoustu práce. Někteří lidé meditují a používají mantry po celý den, jiní nedělají nic a jen se probudí.
Návštěvník: Ano, ale takových lidí je velmi málo, jako např. Ramana, který byl výjimkou.
Robert Adams: Dobře, tak se naučte to dělat a staňte se Ramanou. Provádějte to, co dělal Ramana, a můžete se stát výjimkou. Proč byste se měli ztotožňovat s jinými? Ztotožňujte se s praxí Ramany. Říkal stejnou věc. Proč brát na sebe problémy jógové praxe? Vracíte se život po životě a pořád cvičíte jógu. Najděte, kdo to cvičí, a buďte volní. Copak to není rozumné? Vše, co máte udělat, je zjistit, kdo cvičí. Kdo to potřebuje všechny ty věci? Já. Kdo jsem já? Odkud jsem přišel? Já – já, zbavte se toho já a budete konečně volní.

Otázka: Co se týče toho ztotožňování s tělem, tak pokud máme někde bolest v těle, jsme bolestí zahrnuti. Copak to není skutečné?
Robert Adams: Bolest není Skutečnost. Tělo je v bolesti, ale vy nejste tělo. Když se budete držet vašeho pravého Já, těžko budete cítit bolest. Ať se tělo stará samo o sebe, nestarejte se o tělo. Tělo bude stále jíst, bude chodit do koupelny a sprchovat se, bude stále o sebe pečovat, ale vy s tím nemáte co dělat. Nejste tělo, tak proč se ztotožňovat s bolestí? Ztotožněte se s vědomím a pravým Já a uvidíte, co se bude dít.

To je také odpověď na otázku, proč lidé jako Ramana nebo Rámakršna zmírají. Obzvláště Rámakršna se doslova vytratil a lidé mu říkali stejné, jak říkali Ramanovi: „Mistře, uzdrav se. Viděli jsme, jak si uzdravil jiné, uzdrav se.“ Odpověď byla vždycky stejná: „Vy blázni, co vidíte? Kdo vidí nemocné tělo? Zde není nikdo nemocný.“

Na co se díváte. Změňte své ztotožňování a dívejte se na pravdu. Proto byl Ježíš schopen říci – „Jsem s vámi navždy, až do konce světa“. Realizoval, že je Vědomí a ne tělo. Většina lidí, když se na něco dívají, dívají se na jevnost. Ta však není pravdou. Je jiný svět Skutečnosti, kde je jedině dokonalost, láska, blaho, radost. S čím se ztotožňujete? Volba je na vás.

Otázka: To „já“ je zřejmě velice hluboko zakořeněný zvyk. Vypadá to jako základní sklon. Zdá se, že všechny ostatní sklony vycházejí ze sklonu „já“. Je to zřejmě základní sklon. Problém je, že tu je vytvořen hluboký návyk.
Robert Adams: Správně. Když se vracíte k sobě a říkáte „Kdo jsem já“, pak se já stane slabší a slábne dále. Nakonec musí zmizet a pak jste volní.
Návštěvník: I když vidím, jak se myšlenky pohybují, a vidím, jak se s nimi ztotožňuji, přece to vypadá, jako kdyby si v tom ego libovalo. Libuje si v odporování míru, tichu a inteligenci. Je tomu tak zvyklé, že to vypadá, jakoby se mu vlastní utrpení líbilo.
Robert Adams: Mluvíte z hlediska ega nebo svrchovaného Já?
Návštěvník: Z ega.
Robert Adams: Tak se sebe ptejte „kdo toto všechno prožívá, kdo trpí?“ Ztotožněte se se zdrojem, ne s egem. Nechoďte do všech detailů, jak to činí ego. Všimněte si detailů o svrchovaném Já, čiré inteligenci, absolutní uvědomování, satčitánanda, parabrahman. Mluvte o těchto věcech a ego ať se stará samo o sebe.
Návštěvník: Nezdá se, že by ego toto všechno chtělo.
Robert Adams: Ne, to vše nechce, protože se odmítáte ztotožňovat s oněmi vyššími věcmi. Pořád jen mluvíte o egu, znovu a znovu, jakoby to byla síla. Ale ono ani neexistuje, není bytností.
Návštěvník: Já si myslím, že jsem posedlý.
Robert Adams: Jste posedlý Bohem. Boha se nemůžete nikdy zbavit, ať se budete snažit jak chcete.
Návštěvník: Snažím se ze všech sil.
Robert Adams: Možná, že to bude váš problém. Jen se dívejte a pozorujte a přestaňte usilovat. Dívejte se na aktivitu vaší mysli. Pozorujte svoje myšlenky. Staňte se svědkem a pak řekněte: „A hele, co se to se mnou děje. Jsem toto já?“ Samozřejmě že ne. Pak to bude pro vás snazší.
Návštěvník: Pozorovat svou mysl je trapné, cítím se přitom, jako bych měl jít do psychiatrické léčebny. Je to bláznivost.
Robert Adams: Opět, komu je to trapné? Trapné je to egu. Ego pozoruje a egu je to trapné. Ego se brání, ale nereaguje na to. Pozorujte, dívejte se a ptejte se „Komu to přichází?“. To je vše, co máte dělat, a vše ostatní nastane samo od sebe.
Návštěvník: Díváním se také přerušuje ztotožňování?
Robert Adams: Pozorováním.
Návštěvník: Když se zapomenu pozorovat, sklouznu snadno do ztotožňování. Je výborné, že sebezkoumání přerušuje ztotožňování.
Robert Adams: Nezaplétejte se do přílišných detailů. Udělejte to jednoduše, co nejjednodušeji.
Návštěvník: Pro mne je problém, že nevěřím, že se mi to podaří. Myslím si, že se to málokomu podařilo, jen vyvoleným jako jsou Ježíš, Buddha nebo vy. Na co usilovat, když se to stejně nestane.
Robert Adams: No, když cítíte, že se to nestane, co se dá dělat, běžte třeba do kina. Ale měl byste si uvědomit, že jste znamenitější, než si myslíte a máte v sobě stejnou sílu jako každý jiný. Může se zdát, že ona spí, budete-li na sobě pracovat, na sobě pracovat a na sobě pracovat, probudíte ji a jednoho dnes síla bude silnější, než vy a převezme vás a vy budete osvobozený. Musíte však na sobě stále pracovat. Přestaňte se snižovat. Nejhorší věc, kterou můžete dělat, je podceňovat se. To je rouhání, protože podceňujete a snižujete Boha. Myslete na sebe jako na vznešenou osobnost, mějte lásku k sobě, uctívejte se, sklánějte se před sebou. Jste daleko vznešenější, než si myslíte.
Návštěvník: Před chvílí jste říkal, že máme věci zjednodušovat a provádět sebezkoumání „Kdo jsem já?“ a jindy jste říkal, nedělejte z toho mantru. Když říkáme pořád „já – já“ nebo „Kdo jsem já?“ – „To jsem já“, copak nejsme potom chyceni v kruhu otázek a odpovědí, který je podobný bezvýznamné mantře?
Robert Adams: „Kdo jsem já?“ není nikdy mantrou. Vy se pouze pozorujte a ptejte se otázkou „Komu ty věci přicházejí?“, „Mně“ a pak říkejte „Kdo jsem já?“ nebo „já-já-já“ a to není mantra. Když to budete dělat, probudíte se.
Návštěvník: Když budu v kruhu používat tyto tři otázky a tři odpovědi, pořád dokola, copak to není mantra?
Robert Adams: Ne, není. Vy si však musíte položit otázku „Ke komu přicházejí tyto tři otázky s třemi odpověďmi?“ Zbavte se té osoby a budete volný. Sebezkoumání je zkoumání ega.
Návštěvník: Ale já mám velké ego.
Robert Adams: Držte se praxe, držte se praxe a rozdrtíte ho.
Návštěvník: Říkal jste, když si kladete otázky, neodpovídáte, protože všechny odpovědi pocházejí z mysli. Když se ptáte „Kdo jsem já?“ a spočíváte v pocitu já, je to vědomí, které pozoruje sebezkoumání?
Robert Adams: Vědomí je samonosné, soběstačné a nemá nic co do činění se sebezkoumáním, to provádí pouze ego.
Návštěvník: Tak proč máme dělat sebezkoumání?
Robert Adams: Protože máte používat ego k tomu, abyste se zbavili ega.
Návštěvník: Takže vědomí si všímá veškerého sebezkoumání?
Robert Adams: Ono si ničeho nevšímá. Když provádíte sebezkoumání, vaše mysl mizí a vaše pravé Já samo od sebe vystupuje.
Návštěvník: Copak pravé Já tu nyní není?
Robert Adams: Ano, jste k tomu probuzen, ale vy tomu nevěříte, proto musíte provádět sebezkoumání.
Návštěvník: Co míníte tím, když říkáte, že sebezkoumání vstupuje do Srdce?
Robert Adams: Jiná forma Srdce je vědomí, takže Srdce je opravdu vědomím. Vy se jednoduše ptejte „Kdo jsem já?“ a to se samo o sebe postará. Ego takto slábne, slábne a slábne, až nakonec zmizí.
Návštěvník: Naše pozornost by se tedy měla zaostřit na zdroj. Když se držíme já, je to ono zaostření pozornosti na zdroj, ze kterého já vystupuje?
Robert Adams: Ano, když se takto držíte já, to jest když mu svědčíte a pozorujete kde je, odkud vychází a kam zapadá.
Návštěvník: Když říkáte, že Vědomí neboli Bůh, přebývá ve vás, jakožto vy(já), pak To (Vědomí), jakožto vy, se netýká ega?
Robert Adams: Nikoli týká se Vědomí.
Návštěvník: Je tedy nadbytečné.
Robert Adams: Ano. Vědomí je naší pravou existencí a nic jiného. Vše o čem mluvíme, vše co děláme, směřuje k tomu, abyste si uvědomili, že vaše pravá přirozenost je Vědomí. Pak se vše stane přebytečné, ale my musíme takto hovořit, protože věříme, že jsme lidmi. Vy věříte, že jste tělo. Kdy ve vás přestane tato vaše víra?
Návštěvník: Když někdo věří, že je šťastný v tomto domnělém vědomí, od kterého máme všichni podíl, myslím tím vaše studenty, je to stejná věc? Milovat přírodu a milovat život. Je to stejné ve vašich očích?
Robert Adams: Všechny věci, které líčíte, jsou projekcemi vaší mysli. Stvořujete svůj vesmír a svět a stvořujete ptáky, stromy a vše ostatní. Zbavte se své mysli a vše ostatní s tím také zmizí.
Návštěvník: To už nebudou žádné stromy?
Robert Adams: Budete stromem, budete čímkoli chcete.
Návštěvník: To znamená, že veškerou krásou je vskutku ego?
Robert Adams: Ano, dá se to tak říci. Ale krása je dočasná, mizí v jednom okamžiku. Přinesete čerstvé květiny do místnosti, ale ty v několika málo dnech zmírají. Jak to může být skutečné? Ať se do čehokoli zamilujete, vše zestárne a zemře. Jak můžete říkat, že to je skutečné? Vstupte ve styk se Skutečností a budete vždy šťastní. Tak, a pro dnešek skončeme.