Realizace je úplné vstřebání ega svrchovaným Já. Ego je vědomí, které se ztotožňuje s tělem a zažívá ideu „já jsem tělo“. Ego vidí svět duší a neživých objektů, které jsou ve světě zahrnuty, zažívá různé libosti a nelibosti, trpí obavami a nadějí, v krajnostech úzkostí a zoufalstvím, a dovolává se Boha o pomoc v nouzi s různým stupněm úspěchu, který je závislý na jeho oddanosti vůči svrchované Moci. Bezesný hluboký spánek, který je volný od myšlenek, těla, duše, světa a Boha, je nasycen radostným mírem, na který je možno si jasně vzpomenout po probuzení. Radost trvá tak dlouho, dokud ji ego nezkazí svou činností.

Šrí Ramana Mahariši prohlašuje, že blaha plný mír, zažívaný v hlubokém bezesném spánku, je naší přirozenou podstatou, a že je možné ji vědomě zažívat při vědomí, pokud se vynaloží usilovná snaha vykořenit ego sebezkoumáním s pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Pokud se hledání já provádí v nitru, zmizí sice všechny myšlenky, ale ego se může ponořit do stavu ztrnulosti (lája stav), který je podobný spánku, aby se posléze vynořilo snící nebo v bdělém stavu, spolu se všemi předchozími myšlenkami o těle a světě. Opakovaným zkoumáním „Kdo jsem já?“ se tento stav může kontrolovat. Schopnost ega vytvářet myšlenky, a také jeho sklon sklouznout do lája stavu a jeho ztotožňování se s tělem, se takto postupně zeslabují. Po dlouhé a usilovné praxi sebezkoumání je ego eliminováno spolu s myšlenkami, které jsou s ním spojené a zůstává pouze zkušenost Bytí – Vědomí – Blaha, která je prostá úsilí. To je Seberealizace. Je to nejintimnější zkušenost oproštěná i od nejmenší myšlenkové stopy, která je nad každým vyjádřením a je nabitá veškerou mocí a blahem, jak je zřejmé u Bhagavána Šrí Ramany Maharišiho. Tato živoucí zkušenost pozvedla Ramanu v Sad Gurua.

Ramana Sad Guru je mocný a živoucí ve svém samádhi neboli hrobce s jeho ostatky v Ramanášrámu. Přebývá jako mocná síla v srdcích svých uctívajících. Vzýváme-li Jeho milost, jakožto Sad Gurua, se vší naší láskou a pokorou, pak naše úsilí při sebezkoumání dostává mocnou pomoc. Všechny vzácné filozofické knihy, napsané od nejdávnějších dob až do dnešních dnů, a všechny složité a jemné intelektuální akrobacie velkých učenců, které jsou v nich obsaženy, nemohou zaujmout místo Sad Gurua. Je možné prolistovat celé tuny této literatury, která pochází z papírové filozofie, a přece neobdržíme ani nejmenší kapku duchovní zkušenosti, ať se o to jakkoli snažíme. Podstatnou podmínkou Seberealizace je tvrdé úsilí utišit toulavou mysl. Nezbytnou pomocí je pomoc Sad Gurua, odevzdáme-li Mu své srdce.

Co mají sádhakové dělat, myslí-li to co nejupřímněji? K Sad Guruovi Ramanovi se máme přiblížit podobni dětem. Seďme tiše před Jeho samádhi. Nejsme-li natolik šťastní mít k dispozici prostředky, volný čas a příležitost jet do Jeho ašramu v Tiruvannamalai, pak nechť tiše sedíme ve svém pokoji s obrazem Šrí Bhagavána před sebou. Uklidněme svou mysl zkoumáním „Kdo jsem já?“ vždy, když najdeme možnost, kdy můžeme na chvilku odložit denní zaměstnání.

V jednom ze svých spisů Bhagaván prohlašuje: „Jsou-li aktivity těla, řeči a mysli vědomě podmaněny (podobně jako je tomu nevědomě při hlubokém spánku), pak svrchované Já vyzáří v celé své slávě.“ K tomu je zapotřebí, jak Bhagaván zmiňuje, milost svrchovaného Boha (Arunáčaly), vtěleného v Sad Guruovi. Ta je nezbytná a sádhak ji musí pilně a vytrvale vzývat.

S vroucí modlitbou k Sad Guruovi Ramanovi se snažme být tiší a zabíjet všechny myšlenky, které se vynořují, otázkou „Kdo jsem já?“. Dále usilujme eliminovat různé vásany, tj. dehavásany, které jsou myšlenkami, týkající se těla, lokavásany, týkající se světa, šastravásany, týkající se knižních znalostí a které vedou k nekonečným intelektuálním diskusím, zatímco se se svým tělem omezeně věnujeme určitému vedlejšímu zaměstnání. Milostí Sad Gurua zjistíme, že Seberealizace není nemožné během života dosáhnout. K tomu je Guru bhakti základní podmínkou. Velký náboženský učitel Šrí Šankara toto líčí nesmrtelnými slovy v Guruaštakam: „K čemu, k čemu, k čemu (jsou všechny ty sádhany, s jejich vším dosažením), není-li mysl spoutána oddaností k lotosovým nohám Sad Gurua a nepřebývá-li mysl navždy ve zjevených slovech Sad Gurua.“