Úvod
Edward Muzika: Robert často říká, že vaše mysl není vašim přítelem, a že musíte podniknout všechno možné, abyste zastavili její činnost. Co to znamená? Slyšeli jste o osvícení, pravém Já, prázdnotě, sat-čit-ánanda. Tyto ideje vám dávaly v minulosti útěchu. Minulé je však minulostí a tyto pojmy neposkytly trvalý mír.

Stejné je možné říci o mnohých technikách, které jste zkoušeli, a které nepřinesly trvalé výsledky. Všechny nauky a cvičení prohlašují, že jsou pomůckami, jak zastavit vaši mysl a ukázat vám směr vaší pravé přirozenosti. Oni však nejsou absolutnem, tak se jimi nenechte zmást.

Robert také hovoří o třech úrovních duchovní zralosti, tj. hledajícím, žáku a oddaném uctívajícím. Přirozeností hledajícího je zkoumat všechny vhodné a prospěšné prostředky a učitele. Hledající však nemají klíč či stopu k tomu, co hledají nebo kde to mají nalézt, tak chodí všude, kam se jenom dá. Žáku záleží na učiteli nebo na způsobu. Žák pociťuje, že jedna hluboká studně je cennější než sto mělkých. Oddaného uctívajícího nerozptyluje učení nebo praxe, neboť pociťují blízkost Boží. Nemívají zjevného vnějšího Gurua, který by spolupracoval s vnitřním. Jim nezáleží příliš na tom, zda jim vnější Guru doporučuje sebezkoumání, mantru nebo aby jedli banány.

Jak nejlépe užít moudrá slova Robertova? Chovejte se jako oddaný uctívající a nic neznejte. Čtěte, jako byste byli totálně hloupí a dívejte se na věci, jako byste je poprvé viděli. Budete-li se snažit najít smysl slov, uvězníte absolutno ve vaší mysli a „TO“ vás nemůže eliminovat.

Pravé Já nemá skutečně co dělat s myslí, tělem a vnímáním. „TO“ nelze nalézt ve cvičeních, ideách, porozumění, zbožnosti nebo kdekoli jinde. Jak tedy nalezneme naši pravou přirozenost? Buďte tiší, neznejte nic, naslouchejte jak Robertovým slovům, tak i tomu, kdo slova poslouchá. Pak to k vám přijde.

Šestý indický buddhistický patriarcha to vysvětloval následovně: „Hejno nemá žádnou tvář ani fyzické rysy, přece se však bez přestání pohybuje. Podobná je vaše mysl. Neustále je v pohybu a projevuje se jako pokožka, maso, kosti a morek. Funguje jako hmota, vnímání, činnost a vědomí. Jeví se jako květiny, stromy a uvědomuje si osvícení jako svit mysli. Dokud se s ní neutkáte jednou provždy, budete pomateni materiálními smysly a nikdy nepoznáte své vlastní pravé Já.“

Satsang
Robert Adams: Zeptejte se sami sebe: Co dělám tady na satsangu? Zeptejte se, proč jsem sem přišel? Přišli jste, abyste viděli řečníka a srovnali ho s jinými řečníky, nebo jste se už dost nahráli hry života a jste unaveni, nebo v ní ještě chcete pokračovat? Co je pravý důvod, že jste dnes večer přišli? Neměli jste kam jinam jít? Všechny filmy a televizní programy jste už viděli? Chcete spatřit nové tváře? Zeptejte se sami sebe. Váš život je velmi krátký. Co s ním děláte? Dokud se v tomto životě neprobudíte, budete se znovu a znovu vracet, a budete hrát tuto hru znovu a zase, dokud nepřijde den, kdy se probudíte. Jedinou svobodu, kterou máte, je stočit se dovnitř a nereagovat na okolní podmínky.

Normálně o sobě nemluvím, ale měl jsem dnes zajímavý telefonát s jednou paní z Pensylvánie. Řekla mi: „Roberte, jestliže neřeknete něco o sobě, nikdo nebude vědět, odkud pocházíte. Budou si myslet, že ty znalosti máte z knih nebo od jiného učitele. Nebudou vědět, že to přichází přímo od Self.“ Tak jsem se nad tím zamyslel a řekl jsem si, že budu trochu mluvit o svém životě, do mých čtrnácti let.

Narodil jsem se 21. ledna v Manhattanu, v New Yorku. Když jsem byl v dětské postýlce, pamatuji si, že se mi objevoval malý mužíček s šedivými vousy a bílými vlasy na druhém konci postýlky. Byl asi dvě stopy vysoký a podivně na mne mluvil. Myslel jsem si, že je to normální, a že každý má takovou zkušenost. Tím, že jsem byl dítě, nerozuměl jsem mu ani slovo. Teprve později, když jsem začal číst knihy, jsem si uvědomil, že ten muž byl Šrí Bhagaván Ramana. Objevoval se mi do mých 7 let a pak to přestalo. Později se mi stalo něco velmi zajímavého. Kdykoli jsem něco chtěl, sladkou tyčinku nebo hračku, řekl jsem 3-4 krát boží jméno a věc se odněkud objevila. Chtěl jsem například tyčinku, tak jsem řekl Bože, Bože, Bože – a někdo mi tu tyčinku přinesl nebo se odněkud objevila.

Když jsem chodil do školy, nikdy jsem se neučil. Když jsem byl zkoušen, řekl jsem Bože, Bože, Bože a odpověď přišla. Jednou jsem chtěl začít hrát na housle, ale matka mi řekla, že je to příliš těžké, a že mi žádné nekoupí. Tak jsem řekl Bože, Bože, Bože, a za několik hodin k nám přišel strýček, kterého jsme 5 let neviděli, a přinesl mi housle. Myslel si, že potřebuji housle. Dokud jsem chodil do školy, tak se toto stále dělo. Když mi bylo 14 let, stala se podivná věc. Ve třídě nás bylo 35. Učitelka se jmenovala Rileyová. Měla asi tak 150 kg, a když se rozčílila, poskakovala. Samozřejmě jsme ji rádi zlobili. Já jsem si vždy vypůjčil vlásenku a na opěradle sedadla byl čep. Tam jsem strčil vlásenku a brnkal na ni. Učitelka se z toho málem zbláznila. Nevěděla, odkud hluk přichází a tak skákala a poskakovala, bylo to úžasné.

Končil nám semestr a my jsme psali závěrečný test. Byl to test z matematiky. Matematiku jsem se nikdy neučil a tak jsem nic neznal. Řekl jsem Bože, Bože, Bože, ale namísto odpovědi se místnost zalila světlem, zářivým jasným světlem, které bylo tisíckrát jasnější než sluneční záře. Bylo to jako atomová bomba, ale nebylo to světlo, které pálilo. Bylo nádherně jasné, svítící, teplé. Když si na to vzpomenu, tak zadržuji ještě dnes dech v úžasu. Celá místnost byla zalitá světlem, každý a všechno. Všechny děti vypadaly, jakoby byly z miliónů světelných částeček, až nakonec jsem zjistil, že se také roztékám v zářivém bytí, ve Vědomí. Vnořil jsem se do Vědomí. Nebyla to mimotělní zkušenost.

Výpadek máte, když vaše duše opustí vaše tělo. Toto bylo ale úplně jiné. To, co se jevilo jako mé tělo, nebylo skutečné. Uvědomil jsem si, že nejsem tělo. Šel jsem nad světlo do čirého zářícího Vědomí. Stal jsem se všudypřítomný. Má individualita se ponořila do čirého absolutního blaha. Rozšířil jsem se. Stal jsem se vesmírem. Byl to nepopsatelný pocit. Byl jsem veškerým blahem, celou radostí. Další věc, kterou jsem si uvědomil, byla učitelka, jak se mnou třásla. Všichni žáci už odešli. Byl jsem jediný ve třídě. Učitelka se mnou třásla a já jsem se vrátil k vědomí, lidskému vědomí. Ten pocit jsem nikdy nezapomněl.

A co to má dělat s vámi? Úplně všechno. Protože když řeknu, že jste absolutní Skutečností, absolutním Blahem, nebo „toto vše je Self a Já jsem To“, pak zahrnuji každého a všechny. „Já jsem To“ zahrnuje celý vesmír. „Já jsem To“, čirá inteligence a nejposlednější Skutečnost, sat-čit-ánanda, para-brahman. Mluvím ze své zkušenosti. Smrt se stane vtipem. Taková věc není. Vaší pravou přirozeností je nesmrtelnost. Vaší pravou přirozeností je nezkalené štěstí, svrchovaná jednost. To je to, co skutečně jste. Probuďte se k tomu a budete volní.

Jak se máte probudit? Ve skutečnosti už jste probuzení, ale sníte a nevíte o tom. Je to jako když spíte a ve snu se vám zdá o zemětřesení. Kdekdo okolo vás umírá. Já k vám ve snu přijdu a řeknu, že to není skutečné, že sníte, copak to nevíte? A vy mi na to odpovíte: „Roberte, jsi blázen. To není sen, ale skutečnost. Copak nevnímáš zemětřesení a umírající okolo nás?“ A já vám řeknu: „Ne, to je sen.“ Vy mi odmítnete věřit. Pak se z ničeho nic najednou probudíte a zjistíte, že jste v tomto světě. Jediný rozdíl mezi tímto světem a snovým je, že tento svět trvá trochu déle, ale je to sen. Světu, jemu samotnému, chybí skutečnost.

Svrchovaná Skutečnost, čirá inteligence, prázdno, prostor – to je Skutečnost. Podobá se obrovskému projekčnímu plátnu, které zabírá celý vesmír. Plátno je vědomím a všechny světy, planety. Slunce jsou jen obrazy na plátně. Kdyby tu plátno nebylo, obrazy by nemohly být. Proto nemůžete říkat, že obrazy jsou skutečné. Jsou skutečné, jen pokud existuje plátno. Je-li odtaženo, pak není, kde by se mohly obrázky promítnout.

Stejně tak je vaší pravou povahou Vědomí, čiré Vědomí. Vaše tělo je nabaleno na Vědomí. Učinili jste chybu, že jste se ztotožnili s tělem a myslí. Proto se zdá, že vaše tělo a mysl ovládají váš život. Ovšem jakmile přesunete ztotožňování a ztotožníte se s Vědomím, všechno se pro vás změní. Budete šťastní, plní míru, radostní a plní blaha. To se stane samo od sebe. Vše, co máte udělat, je přesunout ztotožnění. Ztotožněte se se Skutečností.

Jak to máte udělat? Odmítněte každý obrázek, který vstoupí do vaší mysli. Uvědomte si, že to není pravda a položte si otázku: „Komu toto přichází?“ Odpověď bude: „mně“. Držte se toho „mně“ a najděte jeho zdroj. Zdrojem není nic jiného, než vaše pravé Já. Jakmile chápete svou totožnost a probudíte se ke svému pravému Já, všechny vaše problémy přestanou. Myslete na problémy, které máte právě teď. Kdo má problém? Vaše pravé Já nemůže mít problém, protože Ono je blažené vědomí. Problém má ego. Jenom ono a nic jiného. Vše ostatní je volné a šťastné, bez problémů.

Najděte, kdo jste. Objevte sami sebe. Skočte do sebe. Buďte sami sebou a buďte volní. Ať se jeví cokoli, nic neexistuje, vše je Vědomí a vše je obrazem položeným na vědomí. Všechny vaše myšlenky, cokoli prochází vaší myslí, nemá základ, příčinu, žádné ego. Vše, co vidíte, je projekcí vaší mysli. Můžete to zastavit, najdete-li pramen vašich myšlenek. Odkud vycházejí vaše myšlenky? Najděte to a jděte dovnitř, zeptejte se sami sebe.

Začněte ráno, když vstanete z postele a pozorujete své myšlenky. Dívejte se, na co myslíte a co děláte. Cokoli vstoupí do vaší mysli, ať se střetne s otázkou: „Komu to přichází? – Já to myslím.“ Sledujte „já-myšlenku“ ke zdroji. Držte se toho „já“ a čekejte. Nic nedělejte, absolutně nic. Buďte zticha. Když jiná myšlenka přijde, použijte stejný postup. Komu přichází? Mně. Kdo jsem já? Opět sledujte „já-myšlenku“ ke zdroji. Nic nedělejte. Zůstaňte v tichu. Nesnažte se nic analyzovat. Nesnažte se docházet k nějakému závěru. Začne-li vaše mysl argumentovat, zeptejte se: „Kdo tady argumentuje? – Já.“ Všechno se týká já. Celý vesmír je k já připoután. Naleznete-li zdroj já, vše ostatní zmizí. Najděte zdroj já a buďte volní.

Život je ve skutečnosti jednoduchý. Proč bychom ho měli komplikovat? Proč máme dovolovat všem možným myšlenkám, aby nás kontrolovaly? Proč si připouštíme své myšlenky? Chcete-li být volní, musíte naprosto zastavit myšlení. Když k vám přijdou myšlenky, je jedno co říkají, musíte se zeptat: „Ke komu tato myšlenka přichází? Kdo jí dal zrození? Já to byl. Dobře, tedy: „kdo jsem já?“ A nedovolte, aby myšlenky byly vašim pánem. Co nazýváte realizací je jen prázdná mysl. Když je vaše mysl prázdná, vše se děje samo od sebe. Všechno vyzařuje. Když je vaše mysl plná odpadu, stanete se agresivní, arogantní, divocí a neznáte mír. Pozorujte se. Dívejte se na své myšlenky a všimněte si, kam vás vedou. Kontrolujte se a buďte volní. Pokud jsou nějaké otázky, budu šťastný, budu-li umět odpovědět. Klidně povídejte o čemkoli, co máte na srdci, o duchovním životě.

Dotaz: Roberte, je-li všechno stvořením mysli, co se potom stane s rozpuštěním, s velkým rozpuštěním?
Robert Adams: Velké rozpuštění je také vaší myslí. Všechno co se děje, vše je projekcí a projevem vaší mysli. Když si uvědomíte, že nejste tím jevem těla a mysli, vše se zastaví. Celá hra se zastaví a jste volní. Pro takového nejsou věci jako zrození a smrt. Vše zůstává tiché a klidné, vše se zastaví. Není žádné rozpuštění. Je pouze mír. Ale vy musíte svou mysl zastavit a přestat myslet. Nejlepší a nejrychlejší metodou je sebezkoumání. Pokud vím, je to nejrychlejší cesta. Zeptejte se jednoduše: Pro koho je rozpuštění? Kdo zažívá tyto věci? Najděte to a zjistíte, že jste konečně volní. Byli jste ale vždy volní. Vždy jste byli pravé Já, plni blaha a šťastní. To je vaše pravá přirozenost.

Zatímco s vámi mluvím, dívejte se na všechny myšlenky, které se ve vaší mysli prohánějí. Proč jim dovolujete, aby vás ovládaly? Proč? Pouze vás zraňují, vás a nikoho jiného. Pouze myslící trpí. Je samozřejmě těžké zastavit myšlení, ale tím, že se ptáte: Komu myšlenky přicházejí?, tím se vaše mysl začne zpomalovat a nakonec se mysl ponoří do vašeho Srdce. Pak už nebudete kontrolováni myslí. Už vás nic nekontroluje. Vaše individuality se ponoří do nekonečného a vy budete volní.

Dotaz: Roberte, jak je možné, že tyto malé a jemné myšlenky mají moc překážet?
Robert Adams: Nepřekážejí, naše myšlenky nepřekážejí. Jak by mohly mít sílu? Pouze skutečné má sílu, a tím je Vědomí, absolutní Skutečnost, dokonalé uvědomování. Myšlenky nemají sílu, jenom tak mocně vypadají. Vy jste ten, kdo jim dal sílu tím, že v ně věříte a uctíváte je tím, že děláte to, co přikazují. Vaše myšlenky vám řeknou, že máte zabíjet a tak jdete zabíjet. Řeknou vám, že máte ječet a vy ječíte. Řeknou vám, že máte být agresivní a vy jste. Vaše myšlenky vás ovládají. Moudrý se zastaví, zamyslí se, podívá se dovnitř a zeptá se: Komu ty myšlenky vzešly? Odkud přicházejí? Hledejte a uvědomte si, že především nikdy neexistovaly. Vše je optickým klamem. Podobně jako had a lano, jak jste slyšeli. Myslíte si, že lano je had, protože je příšeří a vy dobře nevidíte. Jakmile však jednou zjistíte pravdu, že to je jen lano, už se nenecháte nikdy nachytat. Nemají sílu, ale obáváte se svých myšlenek, a proto jim dáváte sílu. Když si jednou uvědomíte, že nejsou entitami, že nic nejsou, pak budete sami sebou a volní.

Dotaz: Říkáte, že problémy existují jen pro ego. Copak ego není tím, kdo se ubírá duchovní cestou a cvičí?
Robert Adams: Ego vypadá, jako když cvičí a jde duchovní cestou, je zde však něco hlubšího než ego. Pravé Já samo tlačí z vnitřku. Ego se pokouší klást odpor. Jedině když chcete své ego zničit, použijete své ego, aby to učinilo. Jedině k tomuto účelu slouží. Jinak vás úplně a naprosto ovládá. Ego a mysl jsou synonyma. Mysl je jen shlukem myšlenek, vzpomínek na minulost a obav z budoucnosti. To je celá mysl. Ego zvyšuje hodnotu mysli, ale oba jsou stejní. Ego je něco jako světlo pro mysl, ale sebezkoumáním světlo zhasne, takže mysl sama od sebe zmizí a jste volní.

Neposkytujte svému egu sílu tím, že v něj věříte a budete věřit. Dívejte se na něj jako na oblohu. Když řeknete, že obloha je modrá, každý s vámi bude souhlasit, že je modrá. Když však budete zkoumat, zjistíte, že není oblohy a že není modrá. Je jen prostor. Stejně tak každý věří v ego. Po zkoumání však zjistíte, že nikdy neexistovalo a neexistuje. Nevěřte ani slovo z toho, co říkám. Zkoumejte, prověřujte a najdete.

Dotaz: Co mám dělat, když vidím ve světě samou bídu a utrpení? Co je dobrého na tom, soustřeďovat mysl? Neměl bych se vzdát tohoto hovění si v sobě, spojeném s pozorováním, a raději pomoci lidem ve světě?
Robert Adams: Jste Skutečností, která je všudypřítomná, a jste soucitní. Jenom když znáte sebe sama, můžete být jiným užiteční. Stanete-li se vtělením lásky, které je také vědomé, bude to kolem vás každý pociťovat, a tím pomůžete k zlepšení života na zemi. Na začátku byste z toho však neměl mít zmatek. Chcete-li pomoci světu a ostatním, tak napřed najděte pravdu o sobě. Pokud to neuděláte, je to stav jako když slepý vede slepé, každý spadne do jámy. Tak znovu, naleznete-li pravdu o sobě, totiž že nejste jedinec, ale že jste všudypřítomní, stanete se vesmírem. Proto můžete říct, že to všechno je Self a Já jsem To.

Podívejte se na své sny. Spíte a přitom sníte. Všechno vystupuje z vaší mysli a v tom snu letíte v letadle, od jedné země, do druhé, pak hrajete golf a také vstoupíte do manželství, máte děti, zestárnete a zemřete. Všechno to se stane ve snu. Odkud vlastně přišel sen? Z mysli. Stejné je to ve skutečném životě. Kdo sní o válce, kdo to pociťuje a vidí, kdo se bojí? Zeptejte se sami sebe, najděte, zkoumejte a budete překvapeni tím, co najdete.

Když mluvíte o lásce a soucitu, mají normální lidé lásku a soucit? Milují, jen když jim někdo něco dá. Když vás někdo miluje, říkáte, že ho milujete. Jestliže vás opustí kvůli někomu jinému, nenávidíte ho. Láska a nenávist jsou dvě strany jedné mince. Skutečná láska je nad lidskou láskou. Skutečná láska je nekonečno a nemůže být popsána. Je to Vědomí. Je to naprostá Skutečnost. Skutečná láska je vaší skutečnou přirozeností a nikdy se nemůžete naučit jak opravdově milovat, pokud nepoznáte, kdo jste.

Dotaz: Když cvičím, jdu nad mysl a jsem v míru. Jak vlastně jdu nad mysl?
Robert Adams: Jestliže jste se opravdu díval na svou mysl a ona opravdu zmizela, pak by nevystoupila nutnost klást otázky, protože byste pocítil nejvyšší mír. Co se však opravdu nám některým stává, je, že si myslíme, že jdeme nad mysl a věříme, že se díváme na mysl, ale něco je špatně, protože my se nedíváme. Pokud opravdu pozorujeme mysl a uvědomujeme si, že není, pak jsme již nad ní a jsme volní a šťastní. Ale jak bylo řečeno, někdy se stává, že se nám zdá, že to děláme, ale my to neděláme.

Jakmile jednou zachytíme záblesk Seberealizace, už se zpátky nikdy nevracíte. Nikdy žádné vracení. Buďto jste to dosáhl, či nedosáhl. K tomu nevedou žádné kroky. Je to jako když jste v temné místnosti a našli jste vypínač. Temnota prostě zmizí. Při tom nejsou žádné postupné kroky. Není, že by temnota postupně světlala a stávala se světlejší. Světlo jen přišlo a tma zmizela. Je-li vaše mysl opravdu prázdná, realizace nastává samovolně.

Dotaz: Když říkáte, že máme pozorovat mysl, pak to pozorování provádí myšlenka?
Robert Adams: Ano, myšlenka. Vaše mysl je myšlenkou.
Dotaz: Když se díváte na myšlenky, tak zmizí.
Robert Adams: Když pozorujete myšlenky tak zmizí, ale přijdou další a více a když s nimi skončíte, přijdou z předchozího života. To nikdy nekončí. Jedině se musíte pořád dotazovat – Kdo to vnímá? Komu přišly? Stále pozorujte a držte se „já-myšlenky“. Nemusíte nic jiného dělat, a jednoho dne to bude pryč a budete volní. Musíte však mít trpělivost a vytrvalost. Vzpomeňte si, co let to stálo, než jsme na této cestě, co omylů, pobláznění, a nyní to vypadá ještě na dlouhý čas a že to možná překonáme.

Ať tak či onak, netrapte se. Spějeme krkolomnou rychlostí do nebe, ať se nám chce či nechce. Každý se tam dříve nebo později dostane. Máme být uvolnění, tiší, plní míru, sebepozorující a nereagující na okolnosti. Pamatujte, že každý stav, který na nás spadne, je způsoben karmanem. Není to náhoda. Budete-li na nějaký stav reagovat, nabíráme další karman a nebude ho nikdy konec. Tajemství je, že máme pouze pozorovat, dívat se na situaci a nereagovat.

Až pojedete dnes v noci domů, možná, že se s někým srazíte, protože pojede na červenou. Pak, i když to on fyzicky zavinil, ve skutečnosti to není nikoho vina. Budete-li hněvivě reagovat a budete-li agresivní, pak děláte vše, abyste hromadili nový karman. Budete nuceni tuto situaci znovu a znovu podstupovat, tj. čelit situacím, které jsou podobné této, dokud to nevzdáte a nepřestanete reagovat. Pak bitvu vyhrajete a podobná situace vás už nikdy nepotká.

Dotaz: Taková situace už nikdy v životě nebude?
Robert Adams: Nikdy, budete-li před ní stát, nebudete reagovat. Takto jste s tím skončili. Skončili jste se vším, na co nereagujete. Je to jako když máte přítele, který na vás mluví. Pakliže na to nereagujete a nic mu na to neřeknete, váš přítel odejde. Je to tak. A stejně je to s oněmi stavy. Jestliže na ně nereagujete, stav vás opustí. Odejde a nikdy se nevrátí.

Dotaz: Abychom dosáhli úplnou svobodu, je třeba postupně eliminovat reakce?
Robert Adams: Pouze se pozorujte. Hlídejte, jak reagujete na podmínky momentálního stavu. Neudělejte nic, pouze pozorujte. Procesem pozorování se vaše mysl zpomalí. Bude slabší a slabší, až nakonec úplně odejde, zmizí a budete svobodní.
Dotaz: Takže se nemusíme tázat „já-myšlenky“, ale pouze pozorovat mysl?
Robert Adams: Když pozorujete, automaticky se dotazujete. Když pozorujete, budete se dotazovat – Komu to přichází? Zjistíte, že to k vám vůbec nepřichází. Přichází to k vašemu egu. Tak se tedy dívejte na ego a ptejte se – Ke komu ego přišlo? Odpověď bude mně, držte se toho mně. Najděte zdroj toho mně. Nemá žádný zdroj, je tu jen prázdno, klid a vy začínáte být volní.

Pro toho, kdo ví, že není tělo nebo mysl, pro toho není prárabdha karman. Diváku to však tak připadá. Pro adžňánina se zdá, že tu je prárabdha karman, ne však pro džňánina. Adžňánin může vidět problém, což je však karman, který přichází k svému závěru. Pro džňánina však nejsou žádné problémy. Rozumíte tomu? Na co myslíte? Proč se tak trápíte? Jsme pořád plni starostí s něčím, co nejsme. Proč? Svět se pohyboval a byl tolik miliónů let bez vás. A až odejdete, bude pokračovat dál. Zatímco žijete, jste tak zvanou existencí, zde ve svém těle. Proč se trápíte, čeho se bojíte, z čeho máte strach? Buďte v míru a buďte tiší. Naučte se milovat jeden druhého. Mějte soucit. Pěstujte milující laskavost. Buďte sami sebou. Stále si uvědomujte, že vaší povahou je absolutní inteligence, svrchovaná jednost, božská harmonie, vědomí blaha, sat-čit-ánanda – parabrahman. To je to, co opravdu jste. Ztotožněte se s tím a buďte volní. Tak co si o tom myslíte?

Dotaz: Postavení ega je jen vědomí, které si dočasně hraje, že je určité ego?
Robert Adams: Ne tak zcela.
Dotaz: Odkud tedy ego přichází?
Robert Adams: Vědomí je samoobsažné, proto ego není ve skutečnosti části Vědomí. Je to optickou iluzí, neexistuje. Zdá se, že existuje. Odnikud nepřichází. Přichází z naší představivosti, ale Vědomí tomu nikdy nedalo zrod.
Dotaz: Vytvoří se ego ztotožněním Vědomí s tělem a myslí?
Robert Adams: Vypadá to tak, ale doopravdy tomu tak není. Vědomí se s ničím neztotožňuje, protože je samoobsažné. Vědomí zná jedině Vědomí. Všechno ostatní je jen optickou iluzí, která neexistuje. I když je jev silný, přece neexistuje.

O těchto příkladech můžete pořád přemýšlet. Když jste na poušti a umíráte žízní a spatříte fata morgánu vody, pak lezete k vodě, ale nacházíte jen písek. Ale ten písek se vám jevil jako voda. Stejně tak všechny věci se zdají být opravdové, ale jsou jen optickou iluzí, jako ta fata morgána, jako modré nebe, jako písek, který se jevil jako voda. Je to klamná představa, klamné ztotožňování. Obraťte se a jděte dovnitř, hluboce se pozorujte a ponořte se do sebe, ztotožněte se s pravým Já a osvobodíte se jednou provždy.

Jsem toho názoru, že někteří z nás čtou příliš mnoho knih a pak děláme vše velmi technicky a domníváme se, že máme nějaké věci udělat. Máme udělat to a máme udělat ono, a všemu dáváme jména a říkáme, že vědomí je světlem a svítí jako ego. Nemusíte tyto věci znát. Co máme vědět je, že nejsme tělo – mysl, ale že jsem absolutní Skutečnost. To je vše, co máte vědět. Sledujte absolutní Skutečnost, staňte se jí a udělejte vše, co byste měli udělat, abyste se jí stali. Cvičte sebepozorování, buďte pamětliví, pozorujte své myšlenky, meditujte a provádějte sebezkoumání. Cokoli, co máte dělat, udělejte, abyste uklidnili svou mysl. Zjistíte něco zcela nového. Uvědomíte si, že jste se nikdy nenarodili, že nemůžete nikdy zemřít. Jste volní.

Dotaz: Nad vědomím nic neexistuje?
Robert Adams: Nic neexistuje nad vědomím. Dáváme mu jména jako čiré vědomí.
Dotaz: Když nic jiného nad vědomím neexistuje, pak myšlenka – mysl by měla být uvnitř vědomí.
Robert Adams: Nikoli doopravdy, protože myšlenky a mysl neexistují. Kdyby existovaly jakožto entita, byly by částí vědomí.
Dotaz: Jsou tedy iluzí, a podle definice iluze nemá existenci.
Robert Adams: Přesně tak. Nikdy skutečně neexistovaly, proto nemohou nikdy být částí vědomí. Kdyby byly částí vědomí, znamenalo by to, že existovaly a vědomí jim poskytlo zrod a nyní se jich snažíme zbavit. Avšak není tu nic, čeho bychom se měli zbavit, protože neexistují.
Dotaz: Iluze, podle definice, je mimo vědomí, ano?
Robert Adams: To by bylo nic, žádná věc. Nikdy neexistovala a nikdy nebude existovat. Je to částí naší klamné představivosti. Odkud přichází? Odnikud, protože přece nikdy neexistovala.
Dotaz: Pak uvědomování fata morgány také neexistuje.
Robert Adams: To je pravda, ano. Vědomí také neexistuje. Všechno je jen konceptem. Omezené nemůže nikdy znát neomezené. Abychom to popsali, k tomu nám chybí slova. Máte se ponořit do sebe a znát to pro sebe. Nejsou žádné definice. Cokoli říkáme; je předjímanou ideou, konceptem. Běžte nad to. Běžte nad to tím, že zastavíte své myšlenky. Zastavte myšlení. Tak se dostanete nad to. Přestaňte myslet sebezkoumáním a pozorováním, uvědomováním a bděním, bdělostí se stanete svědkem.

Dotaz: Asi existuje možnost, že mnoho z nás, možná, že všichni, co si můžeme z dětských let vzpomenout, jsme měli vždy určitou část stranou, která pozorovala, a čas od času jsme měli pocit, že naše životy jsou neskutečné, že jsme v těle uvězněni a přesto žijeme své životy a máme tyto silné pocity, že tu není všechno, co existuje, že tělo není všechno, co je.
Robert Adams: Dobře, ale kam míříte?
Dotaz: Mířím k tomu, že i když toto cítím, a většina z nás to pociťuje, přece jsme ve dvojnosti prožívání života, zvláště když jsme mladí, máme silné touhy, a když stárneme, jsme stále uvězněni v těle.
Robert Adams: Proto se musíte sám sebe ptát – Kdo je uvězněn? Kdo má tyto myšlenky a pocity? Ke komu přicházejí? Jděte nad vše, co jste právě řekl. Běžte nad to. Zeptejte se sám sebe: Komu vystupují myšlenky o uvěznění, o tom, že je mladý, či starý, o myšlenkách? Nic z toho neexistuje. Běžte nad vše tím, že kladete otázky – Komu ty myšlenky přicházejí, mně? Kdo jsem já? Co je zdrojem já? Studujte zdroj a budete volní. Studujte zdroj v srdci a nedělejte nic, než pozorujte a buďte bdělí. Zjistíte, že tu není žádný zdroj. Nikdy tomu nebylo jinak. Byli jste vždy volní. Vždy jste byli jasní a zářící. Všechno jiné je nesmysl.
Dotaz: Míníte tím, že to je jen pomalování?
Robert Adams: Samozřejmě je to pomalování, je to představa, je to předjímaná myšlenka. To platí pro všechny tyto věci. Nepřemýšlejte však o tom. Zapomeňte na to, co a jak o nich víte a jak k vám přišly. Uvědomte si, co jste teď. Nejsem tělo, nejsem mysl ani ony myšlenky. Nejsem tím stavem či situací. Kdo tedy jsem? Pak zastavte a dotazujte se – Kdo jsem já? Budete-li takto pokračovat v dotazování, zjistíte, že prostor mezi jednotlivými otázkami „Kdo jsem já?“ se stává delší a vy najdete v tomto prostoru osvobození. (Dlouhá přestávka)

Dotaz: Jakou známku jste obdržel při písemné zkoušce z matematiky? (Smích.)
Robert Adams: Pětku. Já nic nenapsal.

Dotaz: Zažívá každý Skutečnost takto, to jest se světlem?
Robert Adams: Není žádný speciální způsob, jak se to přihodí. U každého je to jinak. Skutečnost přichází po všem tom světle, po zkušenosti. Skutečnost je prázdnost.

Dotaz: Mám problém s tím, že vše je iluzorní. V relativním slova smyslu to beru, ale nemohu spatřovat celý fyzický vesmír jako iluzi, že nemá žádnou existenci.
Robert Adams: Dobře, představme si, že sníte a my takto rozmlouváme ve vašem snu. Ukážete na židli a řeknete: Nedovedu si představit, že to je klam. Říkáte mi stejnou věc, stejnou, jako mně právě říkáte, a pak se probudíte. Rozumíte mi, co říkám? Je to stejné.
Dotaz: Ano, diskutovali jsme s manželkou o snění. Ve snu vnímám věci, přesněji řečeno, vidím věci. Zřejmě však při tom nepoužívám tělesné oči. Jediné, co z toho mohu usoudit, je, že v každé z těchto situací je logicky různý způsob vnímání. Ve snu, většinu toho co vnímám, možno přisoudit tvořivé představivosti, ale mnoho věcí, které jsem snil, se také promítlo ve skutečnosti. Zřejmě to nejsou náhodné výmysly o tom, co leželo v mé mysli, jako třeba snop slámy nebo klempířská hračka, kterou jsem sestrojil.
Robert Adams: A jak zní otázka?
Dotaz: Otázka zní: Není mi jasno jak je možno rozpustit tuto dvojnost. Zdá se, že dvojnost je všude. Jsem zde a sedím v místnosti, která je zřejmě velmi konkrétní, pevná. Tak mi to připadá.
Robert Adams: Věci není možno rozpustit, dokud si myslíte, že jste tělo nebo mysl.
Dotaz: Jsem si toho zcela vědom. Úplně.
Robert Adams: Kdybyste si toho byl úplně vědom, nebyl by žádný problém. Neptal byste se.
Dotaz: No, není to problém, netrápí mne to.
Robert Adams: Tím, že se ptáte, vychází najevo, že v tom nemáte jasno. Kdybyste si to opravdu uvědomoval, nevyvstala by žádná otázka.
Dotaz: Dobrá, je to vaše Skutečnost, ne má.
Robert Adams: (směje se) Jinými slovy, sen i bdění jsou jen projekcí vaší mysli. Když teď mluvíme, můžete zažít probuzení a vše to okolo zmizí. Viděl byste zcela jiný vesmír. Když sníte, vaše mysl promítá sen a zažíváte nejrůznější zkušenosti. Oba stavy jsou stejné. Není rozdílu, až na to, že jeden stav trvá trochu déle, To je vše.
Dotaz: Ale když sním, zdá se nám to skutečné. Troja byla pohřbena po mnohá staletí a byla doba, kdy o celé ideji Troji nikdo nevěděl. Nebylo jisto, jestli to bylo opravdu město, či nikoli. Pak někdo popadl lopatu a krumpáč, začal kopat a našel ji. Z toho vyplývá, že existence něčeho nevyplývá z mého vědění o ní. Existenci něčeho pro mne, záleží na mém pozorování toho. Nicméně existence jako taková, se mi nezdá, že by záležela na tom, zda ji poznávám, nebo že si ji vůbec uvědomuji.
Robert Adams: Toto má jedinou skutečnost a tou jsou slova, která jsou řečena, ve snaze vysvětlit. Tolik, co se týče skutečnosti. Mohli bychom mít sen a hovořit o stejném tématu, o Troji, a mluvit o tom, co jste předtím řekl. Všechno by mohlo být ve vašem snu. Je to stejné a není v tom rozdílu. Co se má udělat je, že se nato má zapomenout a sám sebe se zeptat – Kdo to sní? Ptejte se sami sebe, komu se zdá sen. Zkoumejte v sobě a nalezněte. Najděte, co je sen a co není. Ptejte se sami sebe, odpovědi jsou ve vás. Já sám tu odpověď nemohu poskytnout. Je ve vás samých. Netrvám však na tom, že máte věřit tomu, co říkám.
Dotaz: Já to zřejmě nedělám, ale nepochybuji o tom.
Robert Adams: Dobrá, najděte to pro sebe.
Dotaz: Musím mít víru ve způsob, jak myslím, zda-li je myšlení iluzí nebo ne?
Robert Adams: Kdo co má? Kdo to všechno má dělat? Zeptejte se sami, kdo to má vše dělat, a zjistíte, že tu není nikdo, kdo by měl co učinit.
Dotaz: Je to pravda, když se sami zeptáte – Kdo je nešťasten?, že to pak to zmizí?
Robert Adams: Ano, to funguje. Jenom Já zůstává. Já je prázdno a je totální radostí a mírem. Ale vy sám to musíte pro sebe objevit. Na konci našich setkání míváme meditaci, aby se vám pomohlo při cvičení meditace. Tak se uvolněte.

Udělejte asi 10 hlubokých vdechů, abyste uvolnili svou bránici a dýchejte hluboce, pomalu a jemně. S každým výdechem pociťujte jak se vaše tělo víc a více uvolňuje.

Nyní začněte normálně dýchat. Nezvýrazňujte dech. Staňte se svědky vašeho dýchání. Pozorujte svůj dech a všímejte si svých tělesných pocitů. Pozorujte pocity vašeho těla. (Dlouhá přestávka)

Pokud se vaše mysl toulá, jednoduše ji přiveďte zpět. (Ticho)

Pozorujte své myšlenky, svou mysl, své pocity. Pouze pozorujte své myšlenky. Nesnažte se je měnit, pouze se na ně dívejte. Ať vám vaše mysl říká cokoli, nereagujte na to. Pouze pozorujte své myšlenky a tělesné pocity.

Nyní si položte otázku – Kdo je pozorující? Kdo se dívá? Kdo pozoruje? A odpověď přichází – já, já pozoruji. To je ta meditace. Při dýchání, při vdechu řekněte „já“ a při výdechu „jsem“. „Já – jsem“, s vašim dechem.

Nesnažte se něco analyzovat, pouze vdechujte a říkejte při vdechu „já“ a s výdechem říkejte „jsem“. Já jsem. (Dlouhé ticho)

Všimněte si, jak se stáváte plni míru, když toto děláte. Óm, šánti, šánti.