Když byl Ramana Maháriši dotazován, která z ásan je nejlepší, odpověděl: „Každá ásana je dobrá, například Sukhásana (tzv. Krejčovský sed). Pro džňánina, pro cestu poznání, je to však nepodstatné.“ Na to následovala otázka: „Doporučuje Maháriši nějakou speciální ásanu pro Evropany?“ Jeho odpověď zněla: „Je možné některou pozici doporučit. Nicméně, mělo by se jasně vědět, že meditace není zakázaná, nejste-li v nějaké pozici, ásaně, nebo že by se měla provádět jen v určitém vymezeném čase a za určitých okolností.“

Vzpomínám si, jak jsem byl nesmírně potěšen, když jsem před lety četl tyto názory Ramany Mahárišiho v Hovorech s Ramanou Mahárišim. Jeho slova mi zněla jako paprsky právě vycházejícího slunce, které rozptylují temnotu. Pochyby, které mou mysl dlouho sužovaly, byly najednou ty tam.

Ramanův názor zasluhuje pečlivé zkoumání, obzvláště v dnešní době, kdy se na západě jóga stala módní. Školy jógy rostou jako houby po dešti. V některých zemích se učení jógy stalo výnosným obchodem a existuje i množství knih o józe.

Ramana kategoricky neříká, že duchovní pokrok se dostavuje jen u těch, kdo jsou připraveni určitými ásanami, jejichž zvládnutí vyžadovalo mnoho trpělivosti a sebekázně. Na druhé straně však neříká, že by tato cvičení postrádala hodnotu. Je příznačné, že ásanám nepřikládal přílišnou důležitost. Zabýval se tímto problémem spíše okrajově, jako by nám chtěl říci, že bychom se měli raději zabývat závažnějšími věcmi. Ramana neodsuzoval hathajógu. Ale i když souhlasil s vykonáváním ásan, přesto však poukazoval na to, že nejsou nezbytné, protože „v nepřítomnosti ásan, meditace není zakázána“. Co toto Ramanovo prohlášení obsahuje? Troškou úvahy lze z něho odvodit následující:
1) I když můžeme provádět ásany a zároveň meditovat, tyto dvě činnosti nejsou navzájem propojeny a není nezbytné je současně provádět.
2) Člověk může meditovat ve dne, v noci, kdykoli a ať se nalézá kdekoli, v tiché místnosti či plně obsazeném kupé ve vlaku. Praxe meditace se nevymezuje časem či místem, a je možné meditovat, i když pasivně ležíte na písčité pláži nebo když procházíte frekventovanou ulicí. Každý čas je pro meditaci vhodný.
3) Meditace je slučitelná s fyzickými pohyby a činností. Tento bod je třeba vyzvednout, neboť někteří zenoví Mistři zdůrazňují naprostou nehybnost těla jako nezbytnou podmínku, kterou nutno splnit dříve, než meditace začíná. Jejich požadavek pochází z mylné víry, že nepohnutost těla je nutnou předehrou pro nepohnutou mysl. Dokonalí jóginové, kteří jsou ponořeni ve svrchovaném Já, mají schopnost zůstávat v sobě v blahaplné meditaci, třebaže vykonávají činnosti, jež mohou vyžadovat i značné svalové vypětí.

Sukhásana, kterou Ramana Mahárši pro meditaci doporučuje, se tradičně považuje za velmi vhodnou. Mnoho Indů a jiných lidí Asie, vykonávají své púdži (bohoslužby) právě v této pozici. Technika pozice je zcela jednoduchá: posadíte se pohodlně na zem, s nataženýma nohama a pak složte nohy tak, aby pravá noha byla pod levým stehnem a levá noha spočívala pod pravým stehnem. Pozice, která se poněkud liší od pozice právě popsané, je lotosový sed. Tehdy spočívají nohy na stehnech, namísto aby byly pod nimi, takže se nohy podobají rozvinutým květním lístkům kvetoucího lotosu. Lotos je bohatý na náboženskou symboliku. Má mnoho významů a často znázorňuje čistotu a osvícení. Ramana někdy sedával v polovičním lotosovém sedu, kdy jen jedna noha je umístěna na stehně. Existuje fotografie, kdy jako jednadvacetiletý mladík sedí v této pozici.

Mou nejmilejší pozicí je poloha mrtvoly (šavásana). Je příjemné ležet na zádech se zavřenýma očima. Je to vhodná chvíle, abychom stočili svou pozornost dovnitř. Tato poloha je výtečná pro meditaci. Uvolňuje celý systém. Lidé trpící stresem, vysokým krevním tlakem a srdečními potížemi by měli tuto pozici provádět, protože z této polohy mohou mít velký prospěch.

Jeden starší pán navštěvoval mé hathajógové lekce. Jednou se smíchem poznamenal: „V mém věku je nejlepší cvičení spát v posteli!“ Tak jsem s ním promluvil o povaze spánku. Je běžné, že při našem tzv. spánku mysl pokračuje ve své aktivitě. Naše sny o tom svědčí. Krátké chvíle ticha jsou přerušovány výlevy myšlenek. Rozpuštění myšlenek má samočinně za následek, že zmizí to, co se nazývá myslí. Je třeba stáčet svou mysl do nitra a usilovat, aby se ponořila v jejím prapůvodním zdroji. Pokud se toto nestane, nemůže dojít k základní transformaci.

Vyučoval jsem hathajógu v různých zemích po mnoho let. Vyučování však pro mne nikdy nebylo věcí živobytí. Vykonával jsem to jako službu společnosti. Často jsem byl žádán, abych předepsal kombinaci ásan pro léčbu různých nemocí. Ačkoli jsem měl v léčbě diabetu, astmatu a bolestech zad u několika lidí úspěch, přece jsem vždy zdůrazňoval, že se nemá přehlížet duchovní rozměr hathajógy. Bylo by nesmírným omezením pokládat jógu jen za prastarou terapii. Na dobré zdraví by se spíše mělo pohlížet jako na vedlejší produkt jógy.

I Pataňdžali uznával hodnotu ásan. Je významné, že ásany jsou třetím krokem osmičlenné stezky kázně jeho aštangajógy, která vrcholí v samádhi, tj. v dokonalém pohroužení.

„Hathajóga Pradípika“, slavné autoritativní sanskrtské dílo, uvádí stať, nad kterou je třeba se zamyslet, zní: „Jako kafr se rozplyne v ohni a sůl se rozpustí ve vodě, tak i mysl ztrácí svou totožnost, je-li spojena s átmanen.“ Všechny praxe, které jsou v tomto díle uvedeny, mají v dosažení samádhi svůj nejzazší cíl.

Jakýsi muslimský návštěvník se jednou zeptal Ramany Mahárišiho na jeho názor na ásany. Ramana odpověděl aforizmem: „Přebývání v Bohu je jedinou pravou ásanou.“ Jak pravdivé! Kdejaký blázen může zvládnout nesčetná zkroucení lidského těla, ale jen velmi málo moudrých je schopno realizovat svrchované Já a přebývat v něm.