Lidská bytost není fyzickým tělem, ale je souborem tří těl, které disponují různou hustotou hmoty, od hrubohmotných prvků až po nejjemnější vrstvy mysli. Za oněmi těly přebývá pravé Já-Self (átman), které je nad veškerým projevem, jak mentálním tak fyzickým. Tato tři těla proto nejsou těly v běžném slova smyslu, ale jsou spíše různými obaly duše.

Když jóga zmiňuje člověka a jeho potřeby, pak tím míní lidskou bytost se třemi těly, nikoli jen fyzické tělo, které samo o sobě je pouhým souborem masa a kostí. Také tím nemíní vyšší Já či čiré Vědomí, jež je nad veškerým vtělováním a které není podrobeno utrpení a nevědomosti, a proto nepotřebuje žádnou pomoc. Jóga usiluje o to, aby odhalila mysteria jemnohmotných těl a příčinného těla. Všechna slouží jako mosty k vyššímu Já. Bez rozvoje těchto vnitřních obalů není možné dosáhnout Božství v nás, nalézt skutečnou celistvost.

Kauzální čili příčinné tělo – magnetická sféra duše
Pojem duše se týká naší hlubší životní identity, která se nazývá různě. Ve smyslu starých véd duše znamená vtělující se entitu, která je zahalena tělem a myslí, a která přetrvává všechna vtělení. V sanskrtu se nazývá džíva, ve smyslu životní síly, nebo také džívátman. Pojmem džívátman se myslí individuální Já-Self nebo vtělenou duši, v protikladu k parátmanu, což je svrchované Já-Self či Bůh nad všemi projevy.

Džíva – neboli duše – je základní jednotkou či monádou stvoření. Je nejzazší nedělitelnou jednotkou, stavebním kamenem za veškerou hmotou vesmíru, ať hrubohmotnou či jemnohmotnou. Všechna stvoření vznikají skrze duši, která je příčinnou silou za kosmickým projevem. Naše vlastní duše je sama o sobě božskou tvořivou silou a naše různé životy jsou její tvořivou hrou, jejími sny a meditacemi. Duše je božským plamenem či jiskrou, která do hmoty sestupuje, aby dala tvar světům, když stvořuje struktury, tvary a život. Přímo zná všechna naše zrození a zůstává v intimním kontaktu s Božstvím a pracuje jako sluha, který rozvíjí božskou vůli.

Duše není vyhrazena jen pro lidské bytosti. Existuje v celé přírodě. Nejen zvířata, ale i rostliny mají duši. Duše je skryta i ve skalách. Je však pravdou, že není ve všech bytostech individualizovaná. U méně vyvinutých forem udržuje jejich existenci z pozadí. I ve vývojově pokročilejších formách, než jsou lidské bytosti, existuje duše, např. v bozích, mudrcích a andělech. Může existovat i v temnějších stvořeních, jako jsou např. asurové. Negativní životní formy nemají vždycky duši a mohou být jen fikcí našich představ.

Přirozenost inteligence duše řídí všechny činnosti ve vesmíru a je odpovědná za podivuhodný řád stvoření. Volně se pohybuje za velkými silami země, atmosféry i hvězd. Síly vesmírné duše působí pomocí prvků a udržují přírodní zákony. Duše Země podporuje všechen život na planetě. Atmosférické, solární a planetární duše působí na světový proces jako vedoucí duchové. Duše je jako slunce neboť je zdrojem světla. Každý jedinec má takové skryté slunce ve svém srdci. Je to síla duše z pozadí bytosti.

Duše zejména představuje sílu vůle a motivace. Zrcadlí tvořivou sílu. Z duše vystupují nejrůznější touhy a usilování a vše se děje pod dohledem našeho karmanu. Jakožto síla vůle, duše vlastní magnetickou energii, která k nám přitahuje to, co si v srdci opravdu přejeme. Magnetizmus drží pohromadě duši, různé části bytosti i jejich propojení. Plodí energii, která udržuje tělo a mysl pospolu s různými systémy a schopnostmi.

Světová Duše drží pohromadě podobně i svět a podporuje nejrůznější energie a procesy stvoření, od elementární říše až po království vyšší mysli. Magnetizmus duše je odpovědný za organický soulad nejen naší vlastní bytosti, ale všech bytostí vůbec. Tento speciální magnetismus duše existuje v hloubce našeho vědomí, je nad běžnou myslí a smysly a udržuje naši existenci i ve spánku a smrti.

Duše přebývá v srdcích všech bytostí a je zdrojem citu a poznání. Není to fyzické srdce, ale je to jádro naší bytosti, které můžeme zažít v oblasti srdce fyzického těla. Magnetická síla duše působí v našich srdcích a udržuje nás na takové úrovni, že nás žádné rušení nemůže zasáhnout. Řídí tlukot srdce tvorů. Příčinné tělo, nebo také sféra duše, existuje v podobě zlatého vejce v srdci.

Tři síly duše
Duše má tři základní síly: život – světlo – lásku, z kterých pochází schopnost vnímat, pohyb a cit. Vůle duše je trojí: vůle být, vůle vidět a vůle být šťastný. Magnetická síla duše plodí život, lásku a vědomí. Od těchto tří sil duše mají všechny bytosti přirozené touhy: žít navždy, znát absolutní pravdu a pociťovat dokonalé štěstí. Když vystoupí tyto touhy, pak je to znamením, že se v nás duše probudila.

Duše má především sílu žít. Je to magnetická síla, která nás spojuje s životem a způsobuje, že se cítíme živými, což nám dovoluje dýchat a pohybovat se. Život je proud energie, která je plodem magnetické síly duše.

Za druhé, magnetizmus duše představuje moc světla, vhledu, moudrosti a porozumění. Světlo přitahuje naši mysl asi podobně, jako všechny bytosti přitahuje slunce. Duše disponuje mocí osvícení. Její přirozeností je čiré světlo. Naše vnitřní slunce osvětluje mysl a smysly. Její magnetizmus má přitažlivou sílu, stejně jako přitažlivá síla pocházející ze slunce. Magnetická síla je mocností lásky. Vynucuje si lásku ke všem bytostem a miluje život. Láska je nejmocnější silou světa vůbec. Právě ona je připoutávající silou. Žádná síla není tak mocná, aby spojovala bytosti a sjednocovala je v úrovni srdce.

Tyto tři síly – život, světlo a láska – jsou v duši odrazem Bytí, Vědomí a Blaha (míru), tj. sat-čit-ánanda, trojího Božství nebo také absolutna. Z tohoto vychází energie, světlo a hmota, jakožto hlavní síly fyzikálního světa. Vznikají tu tři velké vitální síly – vitalita (ptána), udatnost (tapas) a vytrvalost (ojas). Z nich vycházejí aktivní elementy, vzduch, oheň a voda.

Charisma a moc charakteru
Každá duše promítá magnetickou sílu, úměrně podle její úrovně rozvinutí, tj. duševní úrovně. Magnetizmus duše můžeme pozorovat tehdy, když se setkáme se vzájemným ovlivňováním. Mluvíme o magnetických osobnostech, které mají sílu přitahovat lidi. Takoví jedinci mívají zpravidla velkou sílu osobnosti. Nicméně síla osobnosti nemusí vždy pocházet z duše. Může být předmětem přesvědčení, sexu či manipulace. Jen probuzená duše, která si je vědoma svého božského poslání, seberealizace, má zcela zdravou magnetickou sílu. Duše, která není rozvinutá, může vytvářet silnou energii ega, zvláště, když má mnoho přívrženců, čímž mívá svůj vlastní druh magnetizmu.

Jsme přitahováni k tomu, s čím je naše duše spřízněná. To je způsobeno magnetickou povahou duše. Přitahujeme k sobě osoby a prostředí, které jsou s ní v souladu, včetně typu projevu, který hledáme.

Když se duchovně vyvíjíme, pak Božstvím magnetizovaná duše přitahuje k sobě božský vliv božstva, učitele a zkušenosti. To vše napomáhá našemu vnitřnímu vývoji. Magnetizmus naší duše, kterou je moc lásky, nám přivádí různé vztahy a spojení s jinými dušemi, které podporují kvalitu naší duše a pomáhají nám růst. Moc duševního magnetu je základem jógového zdůrazňování významu gurua, a satsangu (společenství moudrých). Někdy se však stává, že duše nás přitahuje k lidem a situacím, které jsou zkouškami a vyžadují růst duše, podobně jako horolezec si vyhledává strmé svahy pro šplhání.

Proto je spojení hlavním faktorem, který magnetizuje duši. Existuje celá věda o spojeních a osobním magnetizmu, kterou jóga zná. Lidé, ke kterým jsme v životě přitahováni, jsou zrcadlem povahy našeho magnetismu duše. A tak lidé, se kterými se v životě sdružujeme, vykonávají na naši duši magnetický vliv, který může mít i hypnotizující nebo osvěcující vliv. Právě z toho důvodu klade jóga důraz na správné společenství jako základ jógové praxe. Dokud nevneseme harmonii do našich vztahů, tak se naše zdraví a duchovní růst nemění. Špatné vztahy způsobují etický neklid, ba vedou i k nevhodným činnostem těla, mysli a smyslů. Vše, co děláme, jíme, se zrcadlí na těch, s nimiž se stýkáme.

Chcete-li poznat povahu své duše a úroveň jejího rozvoje, pak prozkoumejte své vztahy, nejen fyzické, ale i ty, které se týkají vašeho srdce, a které jsou pro vás modely v chování. To, co známe, se v duši ani tak neodráží, ale tvoří spíše sílu charakteru, která je živena lidmi, ke kterým vzhlížíme. Čestný charakter představuje nejvyšší magnetickou sílu, která sjednocuje nejen naši vlastní bytost ale má vliv i na jiné.

Magnetické síly poznání a nevědomost
Magnetická síla Stvořitele vymezuje vesmírné projevení. Jako všechny magnetické síly, i tato má dvojný charakter neboli polaritu. Je tu jak kosmická síla přitahující, tak i odpuzující. Síla přitahující má zvnitřňující neboli duchovní účinek a pozdvihuje naše vědomí. Odpudivá síla má ztvárňující či materializující účinnost a snižuje naše vědomí. Přitahující síla podporuje soulad uzdravení a sjednocení. Odpuzující síla způsobuje spor, nemoc a rozdělení.

Kosmická odpudivá síla ovládá sestup ducha do hmoty a stvořuje vnější svět jmen a tvarů. Kosmická přitahující síla je silou evoluce a vábí vtělenou duši zpět k božskému Já-Self – tj. k jejímu zdroji. Obě síly jsou protichůdné a vzájemně odpudivé. Přitahující či duchovní síla zapuzuje odpudivou nebo také světskou sílu. Odpudivá síla neboli protiduchovní síla nejenže odpuzuje božské, ale přitahuje i neduchovní energie. Odpudivá síla k božskému přitahuje vnější svět a nazývá se mája, síla iluze nebo také síla nevědomosti (avidjá). Síla božské přitažlivosti se nazývá milostí, nebo také božskou šakti, božskou Vůlí čili moc poznání (vidja).

Duše je magnetizována jedním z těchto směrů. Uvnitřnění ji přitahuje k Božství, vnější vytočení ji vede k zevnímu světu požitků. Duše vnímá jak magnetickou sílu božské přitažlivosti, tak i sílu božského odmrštění, takže se pohybuje buď směrem k duchu nebo se od něho oddaluje. Božská přitažlivost nás povzbuzuje, abychom hledali Boha, věčnou pravdu. Božská odpudivost utváří připoutanost k vně orientovaným lidem a záležitostem, a vtahuje nás do pomíjivé angažovanosti.

Síla božské přitažlivosti naši duši probouzí a způsobuje, že si uvědomujeme sami sebe, jakožto nesmrtelnou část Božství, a usilujeme o duchovní růst v evolučním cyklu znovuzrození. Když síla božské přitažlivosti a odpoutanosti od světa vstupuje do hry, pak je jejím cílem dokončit cyklus stvoření tím, že se duše přitáhne zpět k Božství, které je jí vlastní. Božská odpudivost pak stvořuje ego (ahamkara) neboli pocit našeho já, jakožto vnějšího či tělesného ztotožnění, jehož hlavním cílem je hledat potěšení ve vnějším světě. Síla božské odpudivosti nebo také světské přitažlivosti, přivádí duši do vtělení a způsobuje, že hledá štěstí venku. Tím dochází ke stvoření vnějších tvarů a sil vesmíru.

Oba tyto magnetické proudy jsou vesmírné povahy a mají vesmírnou působivost. Podobají se dvěma mocným proudům, jejíž energii nelze odolat. Ať se otevřeme kterémukoli, strhne nás a budeme jako kus dřeva, který je prudce unášen proudem. Na úrovni duše máme jen dvě volby: na který z těchto dvou typů jsme vnímaví? Do kterého proudu bychom měli vstoupit? Budeme fungovat jako duchovní bytost, která hledá rozvinutí vědomí ve vesmíru, či jako ego, které hledá své osobní dominující postavení a potěšení ve vnějším světě? Pozorováním můžeme zjistit, do jakého stupně je naše duše magnetizována k Božství nebo naopak k nebožskému, ke spirituálním nebo světským silám. Můžeme si tak uvědomit, zda naše láska a pozornost jsou přirozeně nasměrovány dovnitř k vědomí, nebo vně, ke světu forem. Můžeme zjistit, zda je v naší povaze hledat vnitřní mír nebo vnější potěšení, zda hledáme vnitřní rozvoj vědomí nebo vnější rozšíření majetku. Protože naše současná lidská společnost není příliš duchovně rozvinutá, zjistíme, že většina z nás jsou chyceni v proudu nevědomosti a že to jsou jenom okamžiky, kdy jsme schopni vnímat božskou milost. Avšak můžeme pěstovat vnitřní sílu a s její pomocí změnit běh svého života. Vnitřní proud může přemoci vnější, pokud se otevřeme proudu milosti.

Guny – magnetické kvality přírody
Magnetická síla máji, nevědomosti, má tři roviny působení. Každá má svou vlastní charakteristickou kvalitu a aktivitu. Naše vědomí má sklon se magnetizovat jednou z těchto tří úrovní. Jsou to tři guny přírody, a to sattva, radžas a tamas, tři síly přírody – poznání, vitality a vtělení.

Z hutné nevědomosti je nejtemnější a nejtěžší tamas. Přitahuje síly překážek, úpadku a rozkladu. Je to největší odpudivá síla. Je energií, která slouží k tomu, aby objekty měly tvar. Tamasu je vlastní, že odporuje božské vůli a nevnímá vyšší růst. Musíme tamas nechat, aby se ubíral vlastní cestou, dokud rány života nevyvolají změnu.

Radžas je, co se týče hutnosti, prostřední. Stvořuje iluzi, fantazii, přemýšlení a představivost. Vtahuje nás do zápletek, komplikací a nekonečné činnosti. Radžasická síla může poznávat božskou vůli, ale pokroutí ji ve svůj prospěch. Radžas můžeme přeměnit v duchovní sílu, ale jde to jen ztěžka a bez zápasu to nejde.

Sattva představuje nejjemnější hodnotu v přírodě a je tím, co je schopné zrcadlit sílu božské přitažlivosti. Přitahuje vše čisté a ušlechtilé – krásu přírody, umění, filozofii, náboženství, služby a dobročinnost. Má jen nepatrný odpor k božské vůli. Někdy však, když je ven orientovaná, je chycena ve vnějších formách dobroty. Je třeba ji nasměrovat dovnitř. Snadno se z ní stává duchovní síla, když k tomu použijeme vědění, dovednost a odpoutanost. Čirá, dovnitř zaměřená sattva rozvíjí božskou sílu. Je jednobodovou myslí jógové myšlenky.

Radžas a tamas reprezentují nižší magnetické síly – sílu kosmické odpudivosti, která váže duši k vnějšímu světu. Tamas působí nevědomostí a radžas zapříčiňuje přitažlivost k vnějšímu světu. Vyšší orientace guny se projevuje hlavně u sattvy, i když je možné, že božská vůle použije i radžasu a tamasu.

Tři guny tvoří magnetické pole pro duši. Jedna z gun zpravidla převládá a polarizuje mysl a život podle její kvality. Duše se tak stává svou povahou sattvická, radžasická či tamasická. Je ovšem pravda, že v nevytříbeném poli lidské povahy málokdy převažuje jen jedna z gun. Po nějaké chvíli se ostatní guny také začnou hlásit o slovo. Naše životy jsou souhrnem tuposti, rozptýlenosti mysli, se střídavými proudy dobra a zla, pravdy a falše.

Bytosti, které jsou totálně ovládány jedinou gunou, jsou velice vzácné. Takovými extrémními typy jsou zatvrzelí zločinci, případně zcela tamasické typy, workoholici, což jsou zcela radžasické typy a dále jsou to nesobečtí světci, kteří bývají zcela sattvickými typy. Ale i tyto typy mohou mít příměsi jiných gun. Je úmyslem jógy zmenšit vliv tamasu a radžasu, protože jsou příčinami mentálních a fyzických potíží. Jsou v zajetí nevědomosti, a proto se jóga snaží jejich vliv odstranit.

Kauzální tělo neboli jádro mysli je vytvořeno z nejhlubších myšlenek, tužeb a úmyslů. Tyto se sanskrtsky nazývají samskárami nebo vásanami a jsou magnetickými otisky obsahu naší mysli a podobně jako DNA, představují genetický kód našeho těla. Samskáry jsou otisky a týkají se semen našich motivací a chování. Vásana je něco jako vůně a týká se způsobu, jak je naše hlubší mysl, její nálady a mentální stavy utvářena. Tyto tendence mají magnetické síly, které podporují rovinu našeho uvědomování.

Vyšší spirituální magnetizmus nebo také síla božské přitažlivosti tvoří a skládá sílu duše (átmašakti), která je silou poznání (vidjášakti). Nižší, neduchovní magnetizmus, moc božího odpuzení, vytváří sílu ega, čili sílu nevědomosti (mája). Síla duše je síla, která stojí za rozvinutím pravého charakteru a osobnosti. Síla ega je silou charakteru bez osobnosti. Sílu duše rozvíjí čestnost, pravdivost, etické ctnosti, zvláště jemná vnímavost a péče o jiné. Není možné ji rozvinout toužícím přemýšlením a citovou výší a občasnými zkušenostmi. Vytváří ji naše každodenní činnosti, zvláště naše nejčastější myšlenky a projevy. Fungovat v rovině naší duše v mezilidských vztazích je skutečně obtížné, ale stojí to za úsilí.

Jóga a duše
Jóga jako duchovní praxe je vhodná pro toho, kdo probudil své duchovní tužby a který touží po tom dostat se nad cyklus zrození a smrti. Jóga jako duchovní praxe není pro neprobuzené nebo nezralé ego, které ji užívá k zvětšování vlastní moci či majetku, zkrátka pro osobní potěšení. V jógové praxi je probuzení na úrovni srdce prvním krokem a předchází zákazy a příkazy (principy sociálního chování). Pro spirituální praxi je uvědomění duše zcela zásadní důležitostí. Chcete-li provádět jógu, musíte se sami sebe zeptat: Mám natolik probuzenou duši, že je připravena se vrátit k Božství?

Jemnohmotné nebo také elektrické tělo
Z magnetizmu automaticky vzniká elektřina. Magnetická polarizace čili náboj srdce, vydává elektrické proudy a vtahuje jiné proudy z okolního světa. Z duše, srdce, vznikají různé elektrické proudy, které podporují úrovně naší přirozenosti. Duše plodí sílu, která tvoří a motivuje mysl, smysly a tělo. Tato elektrická síla se nazývá vidjutšakti, což v sanskrtu doslovně znamená „blýskat se“. Magnetická sféra duše nechává vzniknout elektrické pole, které stvořuje jemnohmotné čili astrální tělo, což je sféra našich životních energií a smyslů.

Dvě základní polární energie duše dávají podnět ke vzniku dvou základních prán, tj. prána a apána, které stvořují přitažlivost a odpor, vdech a výdech, přijímání jídla a jeho vylučování. Tyto dvě prány vytvářejí elektrické pole, které se samo rozděluje na pět prán:
1. prána s pohybem dovnitř,
2. apána s pohybem ven a dolů,
3. samána, která udržuje rovnováhu,
4. vjána, která má rozšiřující působnost,
5. udána, s pohybem vzhůru.
Vzájemné působení pěti prán, spolu s myslí, nechává vznikat pěti smyslovým orgánům (ucho, pokožka, oko, jazyk, a nos), pěti hybným orgánům (řeč, ruce, nohy, genitálie, konečník) a konečně pěti typům vyjádření (zvuk, hmat, zrak, chuť, čich). Tyto činitelé jsou zamapovány ve schématu kosmické evoluce v systému sánkhja.

Tyto elektrické síly fungují vztažně ke každé z pěti magnetických úrovní vědomí duše, od tamasu k čiré sattvě. Jsou-li naše smysly v úrovni tamasu, pak jsou tupé a těžkopádné. V úrovni radžasu přitahují rozptýlení mysli a zapletení se. Na úrovni běžné sattvy, slouží jako nástroje poznání a pro vlastní rozvoj. Úroveň čisté sattvy funguje jako síla vhledu. Na transcendentní úrovni jsou elektrické síly vtaženy do vnitřních sil poznání.

Na nižší úrovni elektrické síly působí v nízké frekvenci. Jejich činnost je pomalá a vytvářejí jen málo spojů. Na vyšší úrovni frekvence vzrůstá. Vytváří mnoho spojů a nakonec mohou pronikat všemi rovinami vesmíru, mysli a hmoty. Pravý jógin prožívá tyto síly ve svém vědomí, ve formě neustálého blýskání, které se šíří všemi směry. To ukazuje na úplné rozvinutí.

Elektrické tělo se nazývá jemnohmotným, protože je obalem daleko jemnějších energií, než je fyzická hmota. Nazývá se astrálním tělem, protože je polem světla, zlatitého pole mysli a smyslů. Jelikož však světlo se zrcadlí z duše, která je jako slunce, nazývá se lunární tělo. Jemnohmotné tělo je vybudováno esencí energie a dojmů, což jsou elektrické energie. Jakožto elektrické pole je vysoce aktivní, pořád se pohybuje a stále se mění, tančí s každým zavlněním smyslových orgánů, pohybových orgánů a mysli, která nemůže být ani na vteřinu klidná.

Jemnohmotné tělo má podobný tvar jako fyzické tělo, které samo stvořuje, které existuje však spíše jako dojem než specifický objekt. Jemnohmotné tělo energetizuje a dodává vitalitu fyzické tělo, které ho obklopuje pomocí nervového a dýchacího systému. Všechna fyzická onemocnění mají svůj původ v nevyváženosti životní energie jemnohmotného těla.

Vztah mezi kauzálním tělem a jemnohmotným
Jak jemnohmotné tělo, tak kauzální jsou různými výrazy entity, kterou zpravidla nazýváme myslí a která má více rovin a sil, než které běžně zažíváme, i když se bude jednat o vysoce intelektuální život. Kauzální tělo je hlubší, podprahovou vnitřní myslí, která je nad tvarem a pocity, zatímco jemnohmotná mysl je formálním výrazem mysli a je vnější vrstvou, která vytváří náš běžný, vně nasměrovaný způsob myšlení.

Probuzené a vědomě fungující kauzální tělo je polem vědomí, které je nad formami a je ideálním polem vnímání. Probuzené jemnohmotné tělo je polem podvědomí, je říší čistých forem, krásy a potěšení. Kauzální a jemnohmotné tělo si jsou velmi příbuzné a proto někdy mluvíme o jediném těle. Kauzální tělo přetrvává po celý cyklus znovuzrozování. Prochází evolucí k seberealizaci, ale samo o sobě není zrozeno ani neumírá. Při každém zrození se vytváří nové jemnohmotné tělo z kauzálního těla, čímž se vytvoří základ pro fyzické tělo, které vstoupí do dělohy.

Kauzální tělo je proto semenným tvarem jemnohmotného těla. Jemnohmotné tělo je projevenou formou kauzálního těla. Všechny možnosti jemnohmotného těla tkví v kauzálním těle. Jako želva, když vystrkuje své údy, tak kauzální tělo rozvíjí astrální tělo.

Fyzické neboli elementární tělo
Kauzální tělo vytváří magnetickou energii, která dává vznikat elektrické síle jemnohmotného těla. To zase stvořuje jakýsi druh „deště“, který zhutní v hrubohmotné neboli fyzické tělo. Elektrická síla jemnohmotného těla se stává životní silou fyzického těla. Magnetická síla kauzálního těla se stane vědomím či duší, která je v těle. Fyzické tělo svou hutností zakrývá jak světlo, tak magnetismus kauzálního těla i elektrickou sílu jemnohmotného těla. Zaclonění kauzálního těla, které samo o sobě je jemnější, je proto mohutnější, než je tomu u jemnohmotného těla. Toto zaclonění lze překonat jógovými očistami.

Fyzické tělo se vyvíjí jak z jemnohmotného tak kauzálního těla. Kauzální tělo poskytuje základní model i zákony, kterými se má fyzikální tělo řídit. Genetický kód, magnetický vtisk, který je ve fyzikálním těle, je ve spojení s kauzálním tělem. Jemnohmotná mysl, prána, smysly a pohybové orgány vytvářejí vlastnosti fyzického těla. Fyzické tělo obsahuje mysl, smysly a pránu hutnějším prostředí svých tělesných tkání.

Fyzické tělo se skládá z hrubohmotných elementů. Je ovládáno biologickými projevy prány na hrubohmotné úrovni – vzduchem (vata), ohněm (pita) a vodou (kapha). Chceme-li změnit základní úroveň fyzického těla, musíme změnit síly, které ho vytvářejí, jeho energetické, elektrické či astrální pozadí i jeho magnetický otisk čili kauzální základ. To je klíčem k omlazení.

Tři stavy vědomí (bdění, snění a hluboký spánek) zrcadlí proces smrti a znovuzrození. Při smrti se fyzické tělo odtahuje a funkce astrálního těla vystoupí do popředí, podobně jako při spánku a snění. Prána opustí fyzické tělo a počne fungovat v astrálním. Dojmy shromážděné během života se odhalují a skrze ně se prožívají šťastné či nešťastné stavy, které se mohou při extrémní intenzitě stát nebeskými či naopak pekelnými. Jakmile se tyto dojmy odehrály, astrální tělo se stahuje a do funkce vstupuje kauzální tělo. Prána a inteligence stažené z astrálního těla se vstřebají do kauzálního těla. Hlubší kvality, jako příkladně láska a moudrost, které byly v životě získány, se odhalí a pomocí nich se prožívá beztvarý stav uvědomování. Jakmile je tento stav vyčerpán, pak se z kauzálního těla vysune nové astrální a fyzické tělo pro další vtělení, které je založeno na karmanu, který právě nese ovoce.

Fyzické, astrální a kauzální těla se společně skládají z 5 pochev. Tři hlavní funkce mysli tvoří 3 nejjemnější pochvy. Naše nejvnitřnější pocity, tvoří ánandamája pochva, lásku v jádru naší bytosti. To je také základem mysli či její vnitřní aspekt. Inteligence nebo jak se jógově nazývá buddhi, je naše schopnost posuzovat, a tvoří pochvu inteligence. Vnější smyslová mysl se nazývá manas a její emoce tvoří emocionální pochvu.

Pochva annamája tvoří fyzické tělo. Skládá se z potravy, ale odráží také ostatní pochvy: pránájama pro oběhový a dechový systém, manomája pro nervový systém a smysly, vidžňánamája pro mozek a ánandamája pro plodící systém. Pránická pochva má dvojí povahu. Nižší, kde tvoří fyzickou pránu, pro úroveň annamája a plodí život fyzického těla, a její vyšší aspekt, plodí jemnější prány pro manomája pochvu, vnější mysl. Pochva pránámája sama představuje sféru, kde se projevují prány či vitální energie, které zabalují fyzické tělo a energetizují mysl pomocí smyslů.

Prána však působí i jemnější činností. Semeno prány existuje i na kauzální úrovni (pochvy ánandamája a vidžňánamája), jakožto energie hlubší mysli a duše. Opravdu nejvyšší formou prány je ánanda, což se překládá jako „blaho“ nebo prostě „mír“.

Vidžňánamája pochva je též dvojí povahy. Její nižší funkce je intelekt či rozlišovaní namířené k vnějšímu světu a dovoluje nám utřídit dojmy na poli poznání. Její vyšší funkce je pravá inteligence čili rozlišování nasměrované k věčnému. To nás spojuje s vesmírným zákonem či dharmou. Je částí kauzálního těla a překračuje smysly. Radost a Mír přicházejí skrze buddhi poznání a fungují skrze pochvu ánandamája. Těmito pěti pochvami lépe rozumíme třem tělům duše.