,,Arunáčalo! Ty jsi átman, který tančí v Srdci jako Já. Srdce je tvé jméno, ó Pane!“ (Bhagaván Ramana Maháriši – Pět hymnů na Arunáčalu, verš 2).

Purány zmiňují Arunáčalu jako nejstarší horu světa a považují ji za srdce vesmíru. Vědci též uvádějí názor, že východní horský hřeben náhorní plošiny Indie, známé jako Dákhin, je pravděpodobně nejstarší část zemské pevniny. Arunáčala má mnoho jmen – Arunagiri, Sonagiri, Sundarasanagiri, Annamalai, abychom jich alespoň několik uvedli. Také se nazývá Tejolingam, lingam záře, což je beztvarým symbolem Šivy.

Tvar hory se podobá Šrí Čakramu, symbolu vesmíru a šaktové považují tuto horu za Šrí Čakram samu o sobě. Je známo, že Bhagaván Ramana se intenzivně účastnil instalace Šrí Čakramu, který je umístěný v chrámu zasvěceném jeho matce.

Šivovi stoupenci považují tvar božské hory za formu Šivy, která se objevila mezi Bráhmou a Višnuem jako sloup ohně, který neměl začátek ani konec, za účelem rozptýlení jejich nevědomosti. Oba se bezúspěšně pokoušeli dosáhnout konce tohoto sloupce, tedy uvědomit si – pochopit jeho přítomnost a k tomu vyvinuli největší fyzické úsilí. To ukazuje neschopnost mysli či intelektu, vystoupit nad sebe. Arunáčala se v tradici ztotožňuje se Sudaršanou (kolem či diskem Višnua). Ve formě božství se Sudaršana jeví jako divoký aspekt, vyzbrojený ničícími zbraněmi. Když hledající pronikne skrze zdání toho, co hrozného se v něm jeví – totiž dolů směřující náchylnosti vlastní psychiky – pak se odhalí milost jako láska a soucit. Podobně se vyjadřuje Dr Mees, který je autoritou ve výkladu symbolismu. Říká, že původní význam Sudaršana je zničení nízkých náchylností v člověku a tak odhalit lásku a krásu.

Mnoho světců a mudrců zpívalo a skládalo písně ku chvále a významu Arunáčaly a někteří zde dosáhli osvícení. Zdá se, že Šrí Šankara také navštívil Arunáčalu. V jednom ze svých děl nazývá tuto horu Meru. Říkal, podobně jako Bhagaván, že tu lze potkat Siddha Puruši. Jeden známý světec, který uctíval Šivu, byl Virúpákša a žil v jeskyni na jihovýchodní straně. Někteří stoupenci tu za tiché meditace slyší posvátné zvuky Óm. V jeskyni je světec pohřben a jeskyně nese po něm jméno. Bhagaván v ní strávil 17 let a později se přestěhoval do Skandášramu, protože tam prýštil pramen, který nikdy nevysychal a podobně jako Ganga se nikdy nezhoršil.

Mudrci říkají, že člověk může dosáhnout spásy, když se narodí v Tiruvaruru či když zemře v Benáresu, když provádí uctívání v Čidambaramu nebo pouze tím, když myslí na Arunáčalu. To stvrzuje i Bhagaván.

Bhagaván říkal, že Arunáčala je horou světla. Někdy ve třicátých letech jedna uctívající z Francie, Sudžata Sen, strávila celou noc na hoře, když tím chtěla vyjádřit protest vůči nařízení vedení ášramu, které vydalo zákaz, že ženy nesmějí zůstávat v ášramu po setmění. To býval totiž nejkrásnější čas pro stoupence. Tehdy Bhagaván sedával dlouho se stoupenci v zářivém tichu. Sudžata druhý den vyprávěla, že byla zavedena do hory a nalezla v ní celý svět, který popsala. Příliš se jí nevěnovala pozornost a říkalo se, že se asi jedná o sen či fantasii. Zarážející je ovšem, že mnoho let později, v roce 1970, jiný stoupenec jménem Tandom, prožil podobnou zkušenost, kterou popsal. Jeho popis připomíná Danteho Inferno a po stupních se dostával ke světlu, ve kterém všechno projevení se rozpustilo v čirém pocitu „Já Jsem“.

Višvanáthasvámí, který již od chlapeckých let strávil mnoho let s Bhagavánem, vyprávěl, že mu Bhagaván jednou řekl, že měl nespočetně vizí o Arunáčale, že spatřil skvostné paláce uprostřed nádherných hájů. Doslova řekl: „Ocitl jsem se ve velkém shromáždění rišiů a jóginů, na planině u velké vodní plochy. Obličeje shromážděných mi připadali známé. Bylo tam podium, tak jsem tam vystoupil, sedl si a pravou ruku jsem držel v činmudře. Měl jsem dojem, že sedím na svém obvyklém místě a obvyklé pozici.“ Činmudra je postavení pravé ruky, držené vzpříma, kdy palec a ukazovák jsou spojeny a ostatní prsty vztyčeny. Je to pozice Dakšinamurtiho a představuje spojení jedince s brahman, které je transcendentní Skutečností nad třemi gunami.

V Puránách se uvádí, že existuje Siddha Puruša, pradávný učitel, v podobě věčného mladíka, jak sedí na vysokém svahu na Arunáčale, pod obrovským banyánovým stromem, odkud šíří zářícím mlčením své učení.

Dříve bylo Bhagavánovým zvykem potulovat se po hoře. Jednoho dne došel k vyschlému korytu potoka a spatřil tam nesmírně velký banyánový list, což jej až udivilo. List podnítil jeho zájem a pokračoval v chůzi, aby zjistil, kde ten strom roste. V dálce spatřil obrovský banyánový strom, jak roste na příkré stráni. Když se k němu blížil, v nepozornosti šlápl do hnízda sršňů. Nohu nechal za trest na místě, dokud se hněv sršňů nevyřádil na rušiteli. Zle jeho nohu popíchali.

Dál ke stromu už nepokračoval a vrátil se zpátky. Od té doby nikomu nedoporučoval, aby se ono místo snažil najít. Bylo nepřístupné, a proto každého od toho zrazoval. Prohlásil: „Je to nemožné, já to vím. Stojí psáno: Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu (Exodus 33,20).“ Omezené ego musí zemřít, než může spatřit Nekonečné a do Něho se ponořit.

Slovo Arunáčala, vzniklo kombinací dvou sanskrtských výrazů – aruna a áčala. Aruna znamená červeň a áčala znamená nepohnutost, horu, tedy červenou horu. Bývá také nazývána Horou svatého ohně. Filozofové poskytují pro její název jiný výklad. Hora podle nich reprezentuje Šivu a Parvatí, tj. Šivovu manželku. Aruna je toliko co síla (šakti), osvobození od vázanosti, od párů protiv, od veškeré činnosti a dále znamená přímost, ticho, jas apod. Áčala, jakožto Šiva, znamená nepohnutost, absenci pohybů, stabilitu ve všech kvalitách aruny, třebaže je ve své vnější viditelné nepohnutosti (hory) dynamická. Reprezentuje realizaci, ve které je aktivita v rámci neaktivity a neaktivita v rámci aktivity. Zdá se, že pravým významem slova je, že člověk může dosáhnout spojení jedině soustředěním se na Boha, když je volný od světské vázanosti.

Každá snaha psát o Arunáčale je jako když chcete namalovat lilii. Není možné ji popsat lépe a jasněji, než to učinil sám Bhagaván. V takových případech není žádný rozdíl mezi ním a horou. Tehdy Arunáčala hovoří ve tvaru Bhagavána sama o sobě! Jako Bhagaván, tak i hora tu je najednou živá a přístupná k nám s nepopsatelnou jemností jako milované našeho srdce. Co může být bližší a dražší než náš vlastní átman, Arunáčalo?

„Ó nektare, vyvěrající v srdcích uctívajících – ty přístave mé spásy.“
„Jediný átman, jediná Skutečnost, věčně existuje. Když i v dávných dobách mladistvý učitel Dakšinamurti toto odhalil bezeslovní promluvou, kdo jiný by byl schopen to vyjádřit slovy?“

Bhagaván vysvětloval, že se vesmír podobá malbě na plátně a plátnem že je červená hora Arunáčala. Konečností vesmíru je Arunáčala. Když meditujeme o Arunáčale či átmanu, pak vyvstávají vibrace „Já“. Když hledáme zdroj já, pak zůstává jen jemné „Já jsem Já“, a to je nevyjádřitelné. První verš Svatebního věnce písmen to jasně vyjadřuje: „Ó Arunáčalo. Ty vykořeňuješ ego těch, kteří o Tobě v srdci meditují.“

Bhagaván zřídka dával nějakou radu stoupenci, pokud nebyl dotazován, avšak z celého srdce každého povzbuzoval, aby se ubíral okolo hory, neboť to bylo pro sádhanu velmi prospěšné. On sám nesčetněkrát horu obešel. Uctívání se vyjadřuje tím, že se obchází objekt uctívání s tichou myslí, myšlenkově upnutou na objekt nebo s prozpěvováním posvátných nápěvů. Důležité je, abychom v té době nedávali prostor jiným myšlenkám. Obyčejně se chodí naboso. Nejpříznivější doba je doba úplňku měsíce, pak Šivaratri: tj. Šivově noci, dále o Kartikaj noci, kdy je zapalován oheň na vrcholku hory. Říká se, že poutník je tehdy doprovázen neviditelným zástupem siddhů a rišiů.

V Indii je mnoho posvátných míst, které představují různé úrovně spirituality. Mezi nimi vystupuje Arunáčala jako centrum přímé cesty, vedené za tichého vlivu gurua. Je to centrum a cesta, kde fyzický kontakt s guruem není zapotřebí. Tiché učení působí a hovoří přímo v Srdci. V Bhagavánovi bylo cosi základně nepohnutelného, něco podobného skále, i když on sám měl tisíce tváří. Když byl dotázán, tak hovořil a vysvětloval. Avšak jeho nejmocnější a nejvíc inspirující učení bylo podobné hoře či učení Dakšinamurtiho, pronášené v úplném tichu. Bhagaván, který byl ztotožněn s Arunáčalou, uvedl v život její nesmírnou potencialitu duchovní regenerace, která se v ní nachází.

Bude na místě zmínit úvodní verš vyjadřující požehnání k Pěti hymnům o Arunáčale. Uváděl totiž svým obsahem spíše do rozpaků, než vysvětloval, neboť nebylo jasné, kdo napsal jeho znění, totiž: „Paramátman, které je stejné jako Arunáčala či Ramana.“ Na toto byli dotázáni Rámačandra Ajer, jeden z nejstarších stoupenců, který se kdysi vzdal své právnické praxe, aby mohl sloužit Bhagavánovi, a stejně tak i Višvanátasvámí. Podali k tomu následující výklad. Jednoho dne, kdy Bhagaván vyšel z jeskyně Virúpákša na svou obvyklou procházku, jakýsi Amritánanda Jati, položil na Bhagavánovo sedátko list papíru, na kterém ve veršované malajalamštině napsal otázku, jejíž odpověď dávno toužil znát. Chtěl vědět, kým Bhagaván opravdu je: „Jste projevením Pána Višnua, nebo Šivy, nebo velkého gramatika Vararučiho, nebo jste největší z asketů?“ Když se Amritánanda o něco později vrátil k jeskyni, zjistil, že i Bhagaván je již zpět.

Na druhé straně listu byla napsána Bhagavánova odpověď, také ve veršované malajalamštině. Když Amritánanda odpověď přečetl, celý se roztřásl a jak se sám vyjádřil, padl Bhagavánovi k nohám, jako podťatý strom. Odpověď zněla takto: „Srdce ve tvaru lotosu, které je ve všech, Višnuem počínaje, svítí jako absolutní Vědomí, paramátman, které je stejné jako Arunáčala – Ramana. Když se mysl rozpustí v lásce k Němu a dosáhne nejvnitřnější hlubinu Srdce, Kde On jako milovaný sídlí, pak se otevře jemné oko čirého intelektu a On se odhalí jako čiré Vědomí.“

Arthur Osborne k tomu říká: „Mocnou milostí Bhagavána byla cesta sebezkoumání přinesena do života lidí a byla dána do formy nové cesty, kterou lze vykonávat v podmínkách moderního světa, protože nevyžaduje žádný rituál. Vytvoření nové cesty, která odpovídá potřebě doby, učinila Arunáčalu spirituálním centrem světa. Teď, když Bhagaván odložil své fyzické tělo, a je jedno s Arunáčalou více než kdy jindy, mocně z něho vychází jeho milost a vedení těm, kteří se k němu obracejí a hledají jeho pomoc. Je jedno, zda jsou vzdáleni od Arunáčaly, která však mnohé přitahuje, neboť působí jak na ty, kteří byli během jeho života jeho přímými žáky, stejně tak na ty, kteří přišli později.“

Jak za života Bhagavána, tak i nyní se můžeme obrátit a mluvit s Arunáčala – Ramanou. Bhagaván poskytl mnoho projevů své trvající přítomnosti. Vždy přítomný, všepronikající, kam by mohl jít? Vně projevený a viditelný jako hora, bude zde stále a povede nás tak jako dříve. Říkával: „Pouze tělo putuje, átman pouze je.“ Jeho tělo putovalo a zmizelo. On je stále stejný a je viditelnou oporou milosti Arunáčaly. Je velkým požehnáním přijet do Tiruvannamalai a zůstávat tam. Člověku připadá, že každý den je tam darem, a nemůže jinak než pociťovat jeho přítomnost, vyzařování a mocnou duchovní podporu pro všechny, kdo ji hledají a jsou dostatečně pokorní, aby se podrobili účinku jeho učení.

Zmíním historku, kterou sdělil Ramana Maháriši o Arunáčale:
Někdo z ciziny mi napsal, že mne prosí o zaslání kamínku z nejposvátnějšího místa Arunáčaly. On neví, že celá hora je svatá. Je to sám Šiva. Jak my se ztotožňuje s tělem, Šiva si zvolil ztotožnit se s horou. Arunáčala je čiré Uvědomování ve tvaru hory. Ze soucitu k těm, kteří Ho hledají, Šiva si vyvolil, že se odhalí ve formě viditelné hory. V blízkosti hory hledající obdrží vedení a útěchu.

Je vhodné zmínit, jaký cirkus se v Tiruvannamalai odehrává, když nastane úplněk. Tehdy se sjíždí okolo půl milionu lidí, aby obcházeli Arunáčalu. Mimo festivalu Kartikai Deepam, což je Šivova noc, takové množství lidí horu neobchází. Je tomu asi necelých deset let, co jeden známý filmový herec promluvil v televizi o Arunáčale a Ramanu Mahárišim. Tím vzbudil nadšení a zástupy lidí se začaly zvětšovat. Sjíždějí se ze všech koutů země a 24 hodin se kolem hory vytváří věnec lidí. Přijíždějí v nacpaných autobusech a vlacích, v nesčíslných autech a nákladních vozech, a ty všechny ucpávají uličky města.

Arunáčala od nepaměti přitahovala hledající, nicméně leží trochu stranou. Pouze několik opravdu hledajících přicházelo uctívat Šivu. Je ovšem zřejmé, že zástupy, které nyní při úplňku horu obcházejí, nejsou tvořeni těmi, kteří hledají duchovní spásu. Od úst k ústům se rozneslo, že z obcházení hory může plynout i materiální prospěch. To ovšem způsobilo nárůst obcházejících. Síla hory je taková, že i lidé, kteří původně přicházeli z pouhého očekávání, že se jim vyplní materiální přání a nepociťovali náklonnost k duchovní cestě, začali pociťovat touhu se o úplňku k hoře vracet, protože při obcházení Arunáčaly vnímali cosi, co jejich bytosti nově naplňovalo. Je možné potkat mnoho lidí, jejich životy se tímto změnily. Ramana Maháriši říkával, že je dobré obcházet horu, ať je důvod jakýkoli neboť Arunáčala pomalu ale jistě a trpělivě vpravuje touhu po duchovním poznání všem těm, kdo ji obcházejí.

V knize „Hovory o Seberealizaci“ je uveden rozhovor mezi Annamalai Svámím a Davidem Godmanem o Arunáčale, a tak jej tu uvádím:
Otázka: Jaký je význam Arunáčaly? Minulou noc byl úplněk. Okolo hory chodilo velké množství lidí, já také.
Annamalai Svámí: Není to obyčejná hora. Není jako ostatní hory na světě. Je to spirituální hora. Ti kdo se s ní ztotožňují, pociťují magnetický tah k átmanu. Átman je beztvarý, ale tady je ve tvaru hory, ta je plná energie. Hledající, kteří k ní přijdou s touhou realizovat átman, mohou mít z obcházení hory velký užitek. Obcházení hory vám může být při sádhaně velmi nápomocné. Pod zemí je všude voda, ale jsou místa, kde ji snadněji dosáhnete. Podobně i átman je všude. Není místa, kde by nebyl, ale je také pravda, že jsou určitá místa a určití lidé, okolo kterých lze snadno pocítit přítomnost átmanu. V blízkosti hory je přítomnost átmanu mocnější a samozřejmější než kdekoli jinde. Nicméně velikost slávy této hory se nedá slovy vyjádřit. Člověk ji musí sám zažít.

Často říkáme, že jsme krásně spali, ale když nás někdo požádá, abychom ten krásný pocit popsali, co máme říct? Můžete jej zažít, stát se jím, ale chybí schopnost jej popsat.

Takový je átman. Můžete ho zažít, stát se jím, ale slovy onen stav popsat nedokážete. Totéž můžete říci i o této hoře. Můžete ji zažít, ale nemůžete svůj pocitový stav uspokojivě vysvětlit.

V indické mytologii máme strom, který splňuje přání. Když ten strom najdete, pak cokoli si přejete, vše vám splní. Arunáčala má stejný věhlas. Proto sem přichází při úplňku tolik lidí a chodí kolem ní. Velmi málo jich však prosí o osvícení, nepřetržitý mír. Všechny bytosti nakonec hledají stálý mír, ale kdo zde o něj žádá? Jste-li připraven, abyste přijal mír, Arunáčala vám ho poskytne.

Mír v nás již je, ale lidé si ho neuvědomují, takže ho hledají na nejrůznějších místech venku.

Otázka: Je to víra v Arunáčalu, co poskytuje ony výsledky, nebo je v ní vlastní síla, která není závislá na mé víře?
Annamalai Svámí: Je možné říci, že Arunáčala je světlem. Svítí a je jedno, zda v ni věříte či ne. Když se přiblížíme k lampě, bude na vás svítit, ať v ni věříte či nevěříte. Arunáčala je světlem a světlo átmanu bude pokračovat ve svícení, i když budete odmítat věřit, že tu světlo je.

Otázka: Je Arunáčala jediným takovým místem, nebo jsou také jiná podobná místa? Slyšel jsem, že jsou mocná místa i v Himálajích.
Annamalai Svámí: Sám Bhagaván prohlásil, že Arunáčala je nejmocnější ze všech posvátných míst. Existují jiná mocná svatá místa ve světě, ale žádné nemá takovou sílu jako Arunáčala. Bhagaván o ni psal ve svých verších. Je zde nesmírné množství šakti, tj. spirituální energie. Můžeme si ji nabrat, kolik chceme. Nezáleží na tom, kolik si ji vezmeme, původní množství se nikdy nezmenší. Je nevyčerpatelným zdrojem. Ještě než sem Bhagaván přišel a žil zde, žilo tu dříve mnoho mudrců, kteří sami objevili sílu Arunáčaly. Mnozí zde realizovali átman a připisovali svou realizaci síle a milosti této hory. Bhagaván ji oslavil ve svých verších a jiní mudrci popisovali její spirituální velikost svými verši a učením.

Ačkoli mudrci chválili horu, neuspěli ve vylíčení její velikosti, tak jako Bhagaván, který rozhlásil její moc po celém světě. On odhalil tajemství Arunáčaly, a proto sem přijíždí tolik cizinců.

Vždy tvrdil, že síla této hory nespočívá v tom, zda v ní stoupenec věří. Připodobňoval, že když sedíme ve stínu stromu, pociťujeme chladivý stín. To je fyzickým faktem, nikoli věci víry. Říkal, že Arunáčala působí stejným způsobem, tj. působí na lidi, kteří tu jsou, ať věří či nevěří.

Jednou prohlásil, že Arunáčala je jako oheň. Když se přiblížíte, pocítíte žár, ať věříte nebo ne. Také jsem jednou zaslechl, že říkal: „Půjdete-li kolem hory, poskytne vám milost, i když ji nebudete chtít.“